Dřevostavbu s fasádou z modřínu si postavili ve švestkovém sadu
Dagmar Šimonová | Neděle, 20. červen 2021 |
Z vize malého dřevěného domku s věží nakonec vyrostla poměrně rozložitá sloupková dřevostavba, která rozevírá svou náruč směrem ke slunci a šumavským kopcům. Honza s Martou se do poklidné vesničky rozhodli utéct před ruchem hlavního města. Ale jen tak na půl. Po nějaké době se jim po kulturním životě zasteskne a do Prahy se alespoň na chvíli vrátí.
Já i Marta jsme srdcem Pražáci, na Vinohradech jsem se narodil a žije se mi tu stále pěkně. Nechtěli jsme proto stavět dům, spíš chalupu, do které bychom mohli v parném létě utéct před ruchem velkoměsta. Marta měla v jižních Čechách starý zděný statek, o který se starala a kam jsme jezdili, ale cítili jsme, že to není úplně ono.
Když jsem se pak zamiloval do nedalekého švestkového sadu, začal se nám v hlavě rodit nápad. Shodli jsme se na tom, že by nám úplně stačil malý dřevěný domeček, bez zbytečných schodů, abychom tu mohli trávit i stáří. Přízemní, ale s věží – to byl totiž odjakživa Martin sen.
Od roubenky k moderní dřevostavbě
Když byl tedy pozemek na jižním svahu s výhledem na šumavské kopce náš, začali jsme pátrat, co bychom si tak mohli postavit. Nejdříve jsme navštívili několik vzorových dřevostaveb z masivu, ukázalo se ale, že takové stavby jsou většinou vyhnané do výšky.
Proto jsem se začal zajímat i o jiné technologie dřevostaveb. Když jsem pak na internetu náhodou narazil na pana Tischlera, truhláře z šumavské obce Zálezly, rozhodl jsem se, že se za ním zajedu poradit. Rychle jsme se shodli a on nám slíbil postavit dům klasickou technologií two by four, kterou jsem znal ze svého cestování po Spojených státech a která mě vždy fascinovala svou rychlostí výstavby.
Foto: Martin Zeman
Foto: Martin Zeman
Výhodou bylo, že i architekti i stavitelé dřevostavby byli místní
Pan Tischler nám pohotově doporučil studio V2dvarchitekti, se kterými už v minulosti spolupracoval. I s nimi jsme kupodivu velice rychle našli společnou řeč a mohli jsme proto začít pracovat na projektu. Nejdříve jsme jim namalovali, jak bychom si nové bydlení představovali, vytyčili jsme naše hlavní požadavky a oni se pustili do práce.
Hodně jsme lpěli především na energetické úspornosti domu, abychom minimalizovali náklady na provoz. Celkem nám představili tři varianty návrhu a pro jeden z nich jsme se hned rozhodli.
Foto: Martin Zeman
Foto: Martin Zeman
obr.: Stavba díky své malé výšce do svahu poklidně zapadla a při pohledu shora vůbec neruší krásná panoramata šumavské krajiny. Foto: Martin Zeman
Půdorys směrem od východu k západu uskakuje
Na pozemek se ideálně hodil obdélníkový tvar domu s hlavní fasádou orientovanou na jih, masivně prosklenou, abychom byli v co největším sepjetí s přírodou. Velká okna nám v zimě zajišťují velice podstatné solární zisky – i když je trochu pod nulou a svítí sluníčko, máme uvnitř bez jakéhokoliv jiného zdroje vytápění až 18 stupňů!
Pan architekt Podlešák ale samozřejmě nezapomněl ani na nechtěné přehřívání v létě a vypočítal proto takový přesah střechy, který interiér před vysokým letním sluncem spolehlivě ochrání. Půdorys uskakuje – každá místnost je jinak velká a z každé z nich se dá vystoupit na prostornou dřevěnou terasu s bazénem a letní kuchyní – to je neuvěřitelně praktická věc, kterou v teplých dnech opravdu hojně využíváme.
Do věže, která má okna orientovaná na všechny strany, vede schodiště z pracovny. Na severní fasádu jsou situované technické místnosti, spíž, koupelna a jiné obslužné prostory.
obr.: Obývací místnost je největším prostorem v domě. Díky jejím rozměrům upustili majitelé od dřevěných fošen a rozhodli se pro dubovou plovoucí podlahu. Foto: Martin Zeman
Foto: Martin Zeman
Celou dřevostavbu postavili pouze dva lidé!
Když jsme na konci července 2008 odevzdali na úřad stavební povolení, začala se pomalu připravovat stavba. Protože jsme posledním domem ve vesnici, bylo potřeba na parcelu dotáhnout přípojku kanalizace i elektřiny a vyhloubit studnu. Tyto přípravné práce trvaly až do května roku 2009, kdy se začalo stavět.
Dům byl kompletně dokončen přesně za rok a v červnu 2010 jsme se tak mohli stěhovat. Pan Tischler dům postavil sám se svou ženou a v průběhu výstavby mu pod rukama prošlo neuvěřitelných 180 m3 dřeva. Nosná konstrukce domu je smrková, jižní a západní fasáda z nelakovaného modřínu, který časem zešedne, a severní a východní fasáda je omítaná.
Okna mají trojité izolační zasklení a jsou plastová – i když jsme původně chtěli dřevěná, truhlář nám to rozmluvil vzhledem k jejich velikosti, při které by se dřevěné rámy mohly kroutit. Potvrdila se mi ta pravda, že hrubá stavba je zhruba 30 % z celkové ceny domu – především terénní úpravy a spodní stavba mi totiž svou cenou vyrazily dech.
Dům je postavený v mírném svahu, ze severní strany se musela zhotovit 25 metrů dlouhá opěrná stěna z gabionů a kvůli radonu i izolaci jsme dům postavili na betonové patky. Měl jsem obavy z přívalových dešťů, protože nad námi je ještě velká louka, po které by mohla ztékat voda. Dali jsme si proto hodně záležet na hydroizolaci i drenáži a odvodnění pozemku, ale zatím bylo všechno v pořádku.
Foto: Martin Zeman
"Terasa už vlivem počasí úplně zešedla. Díky dobře ohoblovaným prknům je příjemná i v létě, kdy se kolem bazénu všichni pohybují bosky."
Foto: Martin Zeman
Německý dodavatel dřevostavby nabídl lepší cenu než firma z vedlejšího města
Na podlahy v interiéru jsme nakonec položili dubovou plovoucí podlahu – i tady jsme si nechali poradit od odborníků, kteří nám rozmlouvali prkennou podlahu v největší obytné místnosti. Protože dřevo neustále pracuje, dříve či později by se nám udělaly spáry mezi fošnami a podlaha by se pak hůře udržovala.
Když jsem hledal dodavatele právě pro plovoucí podlahu, všude v Čechách byla zbytečně předražená. Poptal jsem proto i jednu německou firmu a skutečně to vyšlo mnohem levněji. Velký problém jsme měli s výběrem kuchyně, obešli jsme mnoho kuchyňských studií a všude to bylo obdobné – taková sestava, která by se mi líbila, vyšla skoro na půl milionu.
Cokoli levnějšího byl z mé strany kompromis. A pak jsme náhodou byli v obchodním domě IKEA, sedli jsme si s prodavačem a za dvě hodiny byla na papíře perfektní kuchyně za 80 tisíc. Používáme jí už dva roky a jsme naprosto spokojení, zejména s velice fikaně promyšleným úložným systémem.
obr.: Věž s panoramatickými výhledy, do které se dá vystoupat z pracovny, byl odjakživa Martinův sen. Ostatně taková lokalita, kde jejich nový dům stojí, k něčemu podobnému přímo vybízí. Foto: Martin Zeman
Foto: Martin Zeman
Stavba dřevostavby byla radost, ne starost
Když jsem začínal stavět, všichni v mém okolí se chytali za hlavu a prorokovali mi několik let hrozných starostí. Nevím, jestli jsem měl štěstí, nebo jsem jednoduše narazil na partu schopných lidí, ale žádné vážnější problémy mě v průběhu realizace nečekaly. Sehnali jsme si svůj stavební dozor, navíc Marta byla doma, takže mohla na stavbu dohlížet dennodenně.
Nemůžeme si to tady vynachválit – jak už jsem říkal v úvodu, oba máme část srdce v Praze, a když tu jsme delší dobu, už se těšíme za kulturou a do města, takže tu asi nikdy nezůstaneme úplně na stálo, ale často se nám zase chce všeho nechat a odjet do přírody.
Krásně se tu relaxuje a především spí, klima mají dřevostavby přímo úchvatné. Nejvíc asi oceňujeme rychlost temperování – když jsme přijeli v zimě po měsíci do zděného domu, trvalo pár dní, než se vytopilo na příjemnou teplotu. Tady stačí hodina.
Foto: Martin Zeman
Komentář majitelů
Rád bych všem čtenářům doporučil dřevostavbu jako takovou. Naše očekávání předčily kladné hodnoty dřevostavby, zejména její nižší energetická náročnost. I když je náš dům rozlehlý, vejdeme se při dnešních cenách energie ročně pod 30 000 Kč, a to je elektřina jediný zdroj vytápění, svítíme, vaříme na ní a vyhříváme a filtrujeme bazén. Když specializovaná firma foukala do stěn izolaci, přizvali jsme si odborníka s termokamerou, který přímo v průběhu prací kontroloval vyplnění pláště budovy. Po dvou letech jsme ho pozvali na kontrolu a byli jsme nadmíru spokojeni, že foukaná izolace stále „drží na svém místě". Před nastěhováním do dřevěného domu jsme mnoho let jezdili do zděné resp. kamenné chalupy a rozdíl v komfortu bydlení je značný, zejména v podzimních a zimních měsících. Jsem rád, že jsme se rozhodli pro dřevostavbu!
Foto: Martin Zeman
Komentář architektů
Místo stavby je velice inspirativní, výhled do údolí, možnost pozorování změn počasí – měnící se obrazy jak v krajině, tak na obloze. To všechno jsme chtěli do domu přenést – umožnit každému pokoji luxus výhledu, propojit interiér s exteriérem, co nejméně zasáhnout do krajiny. Spolupráce s poučeným stavebníkem, který je otevřený diskuzi a dává tvůrčí svobodu ve spojení s výbornou realizační firmou je pro architekta požehnáním. Základem dobrého výsledku je vzájemná důvěra. Na každé stavbě je občas napětí, je však podstatné, jak se povede tyto situace překonat.
Ing. arch. Vendulka Špindlerová a Ing. arch. Václav Podlešák, www.v2arch.cz
obr.: Modřínový obklad na fasádě je kladen s mezerami a pod prkny tak prosvítá černá fólie. I když Honza nejdříve o takovém prvku pochyboval, architekti ho dostali na svou stranu. Dnes se mu fasáda zdá perfektní. Foto: Martin Zeman
Technické parametry
- Velikost pozemku: 2200 m2
- Zastavěná plocha: 406 m2
- Užitná plocha: 180 m2
- Spodní stavba: základové patky a pasy, nepodsklepeno
- Stavební systém: rámová konstrukce prováděná na místě
- Tepelné izolace: foukaná celulóza, minerální vata
- Fasáda: modřínový obklad, minerální omítka
- Střecha: pultová
- Střešní krytina: hliníkový plech – stojatá drážka s barevnou povrchovou úpravou
- Okna: plastová okna
- Zasklení: trojité zasklení
- Podlahová krytina: dubová plovoucí podlaha, dlažba
- Vytápění: infrapanely, krbová kamna
- Skladba stěny: modřínová prkna, kontaktní difusní fasádní folie Delta Maxx, větraný dřevěný rošt, deska Fermacell, OSB, dřevěné hranoly 200/60 – vyplněno foukanou buničinou ISOCELL, OSB, parozábrana (Delta Reflex), dřevěný rošt 60/40 – vyplněno minerální vatou, sádrokartonová deska
- Celková tloušťka stěny: 323mm
- Hodnota U: 0,23 W/m2K
Vytvořeno v xart.cz
