Dřevostavba námořnického centra v Helsinkách

Dagmar Šimonová | Pátek, 16. září 2011 |

Výborný příklad, jak lze využít technologii dřevostaveb i ve veřejném sektoru navštívíme kde jinde, než v jedné ze skandinávských zemí. Ve finských Helsinkách byla vystavěna dřevostavba námořnického centra, které se stalo hlavní branou do zálivu Vuosaari.

Protože pozemek byl posledním ostrovem zeleně v jinak průmyslově přehlceném přístavu, rozhodli se autoři projektu, architektonické studio ARK-house Architects, pro co možná největší zachování přírodního charakteru místa. Stavba je tak oproti okolním velikánům poměrně drobná, organicky se vlní na jižní části vymezeného pozemku a zachovává tak přirozený pahorek s množstvím vzrostlých stromů neporušený. Jako jediný veřejný prostor v mase celého přístavu tak námořníkům z dalekého zámoří poskytuje prostor pro relaxaci a odpočinek.

Dřevěný David mezi ocelovými Goliáši

Jednopodlažní dřevostavba námořnického centra musela pro svoje zviditelnění použít jiných nástrojů, než tomu bývá obvykle. Její umístění mezi ocelovými monstry přístavních skladišť jí v celkovém kontextu činí téměř neviditelnou. Jakmile se ale před návštěvníkem kovová monstra rozestoupí, dřevostavba námořnického centra promluví k jeho duši. Její malé měřítko je pro člověka příjemnou změnou, bohatě ozeleněný pozemek potěchou duše a architektonické ztvárnění ve spojení s použitými materiály láká návštěvníka ke vstupu. Z hlediska architektonického stavba silně odkazuje na námořní tématiku, ať už použitím dřeva, „větrem rozfoukanou" hmotou nebo „plachtami" na ploché střeše. I betonová stěna, která tvoří kostru celého dřevěného rámu by mohla symbolizovat stěžeň, na kterém zbytek konstrukce lehce vlaje. Vzhled a forma celé stavby však nejsou nijak prvoplánovité ani kýčové.

Originální dřevostavba, která se svým návštěvníkům vryje do paměti

Pro investora bylo důležité vybudovat stavbu, která bude mít velice unikátní a ojedinělou identitu a návštěvník si tak s její pomocí vštípí do paměti celý přístav. Námořnické centrum si klade za cíl působit v co nejširším slova smyslu pohostinně a příjemně a poskytnout cestovatelům nejen materiální, ale i duchovní zázemí. Z toho důvodu byla stavba vysvěcena jako kostel. V interiérovém designu a různých symbolických prvcích se však snaží být velice citlivá a respektuje tak jakékoliv kulturní a náboženské zázemí návštěvníka. Obklad vnějších fasád je proveden ze sibiřského modřínu.