Terasa ze dřeva i ne-dřeva

Redakce | Pondělí, 19. červen 2017 |

Sebemenší rodinný dům dnes už v projektu počítá s plochou, která přímo navazuje nejčastěji na obývací pokoj a v létě se stává asi nejfrekventovanějším místem pobytu, zejména večer nebo o víkendech. Terasy kryté pergolami navazující z jedné strany na interiér domu a z druhé přímo na zahradu jsou stejně nepostradatelné jako kuchyňská linka nebo sedačka.

„Odpočívadlo v závětří na sluneční straně je nám zvlášť milé nejen v jarních měsících, kdy je sluneční vzácné, ale i koncem léta a na podzim, kdy začínají chladnější dny. V horkém létě, kdy vyhledáváme raději stín, přijde nám vhod odpočívadlo někde ve stínu stromu v blízkosti vodní hladiny," vysvětluje zahradní architekt Vlastimil Vaněk ve své knize Bydlíme v zahradě. Ani čtyřicet let, které od jejího vydání uplynuly, nic na základních pravidlech nezměnilo.

Terasa jako centrum rodinného života na zahradě

Terasy navazující přímo na rodinný dům či zpevněné plochy nedaleko vchodu do domu se už dávno staly centrem rodinného života na zahradě. Nabízejí prostor pro venkovní stolování a zároveň funguje jako přechodová „místnost" mezi zahradou a interiérem – můžeme tady očistit pracovní oděv, odložit zablácenou obuv nebo podrobit očistě zvířecího mazlíčka. Primárně ale slouží terasa k odpočinku – ať už ve formě letní snídaně, víkendového oběda nebo večerního grilování s přáteli. Už z této mnohostrannosti vyplývá, že na větší zahradě se bez jedné zpevněné plochy neobejdeme.

Terasa a různé materiály na její podlahu

Abychom terasu či odpočivné místo na zahradě mohli skutečně plnohodnotně využívat, budeme se při plánování zabývat mimo jiné materiálem na jejich podlahu. K dispozici je celá řada materiálů – od nejjednoduššího vysypání štěrkem až po finančně nákladný štípaný přírodní kámen. Vybírat ale budeme nejen podle našich finančních možností, ale také podle stylu zahrady, velikosti terasy a v neposlední řadě osobních preferencí. Tentokrát patří naše pozornost dřevu a materiálům, které se jako dřevo tváří.

Dřevěná terasa: Bez odborníků raději ne

Dřevěná terasa vykouzlí v obyčejné zahradě domáckou, často až exotickou atmosféru a pro chůzi na boso je ze všech materiálů asi nejpříjemnější. Na slunci se nerozpaluje tolik jako dřevo nebo kámen, rychle osychá a velmi pěkně si rozumí například s přírodním jezírkem navazujícím na terasu. Protože dřevo při stálém kontaktu s vlhkostí podléhá destrukci, zakládají se terasy většinou na dřevěném roštu, aby mohl vzduch cirkulovat a vodu rychle vysušit – a to už je práce pro zručného tesaře. I tak ale počítejme s tím, že při použití domácích dřevin si terasu pořizujeme nejvýše na deset dvanáct let. Běžně dostupná jsou však exotická dřeva, která vlivu vlhkosti spolehlivě odolávají a jejichž povrch je navíc průmyslově upraven drážkováním tak, aby ani po dešti neklouzal.

Imitace: Dřevo, které není dřevo

Existují imitace nezdařilé, které působí přinejmenším rozpačitě, a pak ty vydařené, které člověka přinutí přijít co nejblíže, osahat, poklepat... Přesně takové jsou nejmodernější imitace dřeva vyráběné z betonu. Neuvěříte, že nejsou dřevěné, dokud si na ně nesáhnete. Tento inovativní produkt tak spojuje příjemný, hřejivý vzhled dřeva s pozitivními vlastnostmi betonu. Vybírat můžete z různých formátů – pražců, špalíků, bloků, kuláčů, palisád či šlapáků a terasu pak doplnit mobiliářem ze stejného materiálu.

Dřevoplast: Pravděpodobně na věky

Z kompozitního materiálu na bázi dřeva a plastového polymeru se vyrábějí terasová „prkna", která jsou na první pohled k nerozeznání od dřeva. A to byl účel, proč dřevoplast vznikl: spojil v sobě optiku dřeva s odolností plastu. WPC (neboli Wood-Plastic Composite) nesesychá, nekroutí se, nehnije a není třeba ho ošetřovat, na druhou stranu je z jedné třetiny syntetický. Ne každému to musí vadit, zejména při vědomí, že venkovní terasa odolává větru dešti bez jakékoliv údržby.

Pro terasu z WPC můžete volit mezi podlahovými profily, které se vyrábějí v různých délkách, odstínech a s různými povrchovými úpravami, nebo kvadratickými kazetami různých formátů, které jsou vhodnější pro větší či komplikovanější realizace.

Připravil Martin Klíma

Dřevo jedině patřičně ošetřené

Jedním z rozhodujících faktorů, který ovlivňuje životnost stavebního díla, je životnost dřevěných konstrukcí. Odolnost běžně používaných dřevin (smrk, borovice, jedle, modřín, dub, buk) proti dřevokazným houbám není velká, pouze dub je klasifikován jako trvanlivý, ostatní dřeviny jsou středně nebo slabě trvanlivé. Proto je potřebné dřevo chránit před dřevokaznými houbami a dřevokazným hmyzem tak, aby pro ně nebyly vytvořeny vhodné podmínky pro napadení dřeva, zejména vlhkost a teplota.

Chemická ochrana dřeva proti biotickým škůdcům se provádí různými způsoby. Při profesionální ochraně jde především o máčení, vakuo-tlakovou impregnaci nebo injektáž. Pro běžné použití v domácím prostředí vystačíme s impregnací prostředkem poskytujícím dlouhodobou ochranu dřeva proti dřevokazným houbám, plísním a dřevokaznému hmyzu. Životnost provedené ochrany je pro dřevo použité v interiéru časově neomezená, u dřeva v exteriéru minimálně deset let, poté však počítejme s tím, že je třeba nátěr zkontrolovat a v případě potřeby obnovit.