Dům svépomocí si postavili z odpadu, šrotu a opotřebovaných věcí
Redakce | Pátek, 21. leden 2022 |
Uprostřed nehostinných slanisek Nové Anglie na severovýchodě USA si nekonvenčně smýšlející rodina rozhodla postavit ještě netradičnější rodinné stavení. A to i za cenu, že jejími sousedy nebude nikdo jiný než kojoti, vysoká zvěř a lišky, které zde večer co večer dávají dobrou noc.
Dům totiž sousedí s pozemkem Správy rezervací, který nebude nikdy zastavěn. Na svých záviděníhodných šesti hektarech si majitelé vybudovali bydlení, které na první pohled naprosto zapadá do tradice venkovských budov v Newbury. Konstrukce i sklon střechy připomíná tvar stodol, které se běžně staví v oblasti Nové Anglie. Dům tak dokonale zapadá do místní krajiny i do tradičního stylu zdejších domů. V čem je tedy originální? Celý dům je postaven z recyklovaných materiálů!
obr.: Venkovním vzhledem dům nijak nenarušuje tradici venkovských obydlí v Newbury. Foto: Eric Roth
Podivuhodná stavba ze šrotu a odpadu
Architektonický návrh zpracoval Keith Moskow, který se společně se stavebníkem tohoto domu mimo jiné zabývá renovací starých budov. Budoucí majitel tak nejprve shromažďoval nejrůznější stavební části, materiály a doplňky, které někde ležely vyřazeny nebo pocházely z jiných budov a demolic. Když bylo všeho dostatek, přišel na řadu architekt Moskow, kterého čekal netradiční úkol.
Oproti běžnému postupu, kdy se pro hotový návrh nakupují potřebné stavební materiály, bylo v tomto případě třeba vymyslet způsob, jak uspořádat množství nejrozličnějších materiálů tak, aby z nich vznikl dům... Postupně začala vznikat stavba ze šrotu, odpadu a věcí, které by většina z nás nazvala haraburdím. Celá stavba vznikala jaksi svépomocí. Místo zkušené stavební firmy přiložili ruku k dílu samotní majitelé za pomoci svých přátel. Sečteno a podtrženo: náklady na stavbu byly minimální.
obr.: Levná renovovaná kuchyňská linka je osvěžena novou pracovní deskou. Foto: Eric Roth
obr.: Nač zbytečně plýtvat nábytkem v kuchyni? Talíře na otevřených policích jsou snadno dostupné, stejně tak příbory v zavěšených kovových zásobnících. Foto: Eric Roth
Cena za design
Ačkoli by se mohlo zdát, že výsledná podoba domu musí působit jako nesourodá změť, Bostonská společnost architektů byla jiného názoru: dům z odpadu získal ve své době cenu za design. A to i přesto, že interiér stavby připomíná spíš průmyslový prostor než rodinné bydlení. Majitelé dali před útulností přednost otevřenosti. A že je jí tady dostatek! Své by o tom mohl povědět syn majitelů, který využívá prostornou dispozici jako tělocvičnu, ve které může dovádět na pohyblivém laně či po žebříku šplhat do tajné skrýše. Svobodu pohybu a množství prostoru mu může většina dětí jenom závidět.
Dominantou interiéru je nepochybně obrovský žulový balvan, který majitelka osobně vybrala v místním lomu. Kámen vážící víc než tři tuny byl usazen doprostřed obývacího pokoje a měl by v budoucnu tvořit základ krbu. Zatím slouží jako jakési ohniště, z kterého vede komín z kovových trubek.
obr.: Dominantou interiéru tvoří několikatunový žulový balvan, který se stal základem krbu. Foto: Eric Roth
obr.: Dětský pokoj je zhotoven jako jakýsi otevřený stan kolem lůžka vyrobeného z bílých březových větví s ponechanou kůrou. Žebřík vede do soukromého loftu, z něhož je možné vejít „tajnými dveřmi" do podkroví. Foto: Eric Roth
obr.: Aktivitám nejmladšího člena rodiny se v tomto domě meze nekladou. Barevné zdi a hračky oživují industriální ráz interiéru, závěsná kolejnice jeřábu, kdysi používaná k přepravě lodí po areálu bostonské velrybárny, byla upravena pro dovádění na laně. Foto: Eric Roth
Foto: Eric Roth
Když se staré stává novým
Každý větší i menší kousek v tomto nevšedním domě má rozličnou minulost. Tak například vnitřní ocelový skelet má svůj původ v bývalé bostonské velrybárně, která čekala na demolici. Zábradlí vedoucí do horního podlaží využívá sloupků dálničních svodidel, stejně tak lustr v hale byl upraven z dálničního osvětlení.
Staré předměty nacházejí nové uplatnění také v exteriéru budovy. Dřevěný sud, který dříve sloužil jako jakási vana v koželužně, se po své úpravě proměnil v saunu. Stačilo jen vyřezat v jeho boku otvor a nainstalovat do něj kamna. S podobnou lehkostí vzniká v tomto domě téměř vše. Okna se zachrání z demolic, dveře se vyrobí svépomocí, industriální betonová podlaha se jednoduše oživí barvami na betonové podlahy.
Podlaha v domě je vyhřívána systémem, který využívá sluneční tepelnou energii. Termální solární systém, který je umístěn na přilehlé zahradě, obsahuje zásobník vody. Ten je ohříván skleněnými trubkami a měděnými jímkami, které přenášejí teplo do vody přiváděné do domu. V případě několika zamračených dní ohřívá vodu malý ohřívač, který je možno kdykoli zapnout. Radost z přetváření nalezených předmětů a hledání jejich nového účelu souvisí s myšlenkou celé stavby: dům nebude nikdy dokončen. Vždy se totiž najde dostatek vyřazených předmětů, které zde naleznou originální uplatnění.
obr.: Elegantní lustr v hale byl kdysi součástí dálničního osvětlení. Foto: Eric Roth
Foto: Eric Roth
obr.: Pozinkované plechy tvoří nejen krytinu střechy, ale i část obkladů v koupelně. Foto: Eric Roth
obr.: Solární systém postačuje pro vytápění domu, při nedostatku slunečního svitu pomáhá elektrický kotel. Foto: Eric Roth
Autor článku: Ondřej Zaorálek
Vytvořeno v xart.cz
