Po dvanácti letech uvažování si na skalnatém kopečku postavili malou dřevostavbu zapuštěnou do země
Michal Babor | Úterý, 28. červenec 2020 |
Kulturní krajina polí, luk, plotů, jasanů a potoků. Krajina v malém měřítku s domáckou atmosférou, krajina, kde všechno, co se stane, nese žlutý nádech. Na jaře květy blatouchů, v létě lány obilí, na podzim vodopády uschlého listí a v zimě záblesky žlutě zářícího lišejníku na šedých kmenech jasanů. Uprostřed toho dům jako vstupní práh do krajiny, pokorný, subtilní – a žlutý.
Dřevostavba vznašející se nad zemí
Vesnička poblíž Segovie severně od Madridu je tak malinká, že ani nemá vlastní název. Žije tu trvale jen osm obyvatel, jejichž počet se o prázdninách zhruba ztrojnásobí. Krajina zde má osobité kouzlo a připomíná spíš chladné skotské pláně než teplý střed Španělska.
Cayetaně a Josemariovi učarovala natolik, že tu koupili pozemek, aniž by předem věděli, jak s ním naloží. Po dvanácti letech uvažování, nasávání ducha místa a pozorování zdejší přírody uzrála v hlavách obou architektů představa malého domu zapuštěného do země jako kořeny starých jasanů, jejichž kmeny porůstá žlutý lišejník.
Domu jako rámu v krajině s výhledem na východ a západ, na dva odlišné světy – blízké skály, mechem pokryté kameny a mohutné stromy na západě a svítání nad horizontem nažloutlých hor. Všechno je tu malé, vzdálenosti jsou krátké, měřítko je nepatrné.
Žluté jsou nejen vstupní dveře a komín krbu, ale všechno v okolí. Dřevostavba vznášející se nad zemí je usazena na betonovém suterénu. Samonosné terasy na obou stranách rozšiřují její vnitřní prostor.
V obývacím pokoji na rozhraní dvou světů tráví pětičlenná rodina nejvíc času, a když chce být někdo sám, má kam jít – děti do herny v přízemí, dospělí do pracovny nebo ložnice, malé dětské pokojíky jsou jen na přespání.
Terasa: K výhledům slouží východní terasa, ta západní přiléhá ke skalnatému kopečku zarostlému mechem a nízkou trávou. Foto: Fernando Guerra
Suterén: Vstup do suterénní místnosti, která slouží podle nálady a potřeby jako herna, pokoj pro hosty nebo "zašívárna". Foto: Fernando Guerra
Znamení žluté: Okolní krajina má nádech žluté barvy v podstatě celý rok. Vstupní dveře a komín vnímání barvy umocňují. Foto: Fernando Guerra
"Maximum pohodlí na minimální ploše."
Entrée: Hlavní vstup do domu se žlutými dveřmi. Chodba je velmi úzká, prostor má ryze utilitární charakter. Foto: Fernando Guerra
Terasa, nebo pokoj? Prosklení obytného prostoru lze posunutím schovat do obvodových stěn a z interiéru se rázem stane venkovní terasa. Foto: Fernando Guerra
Splynutí: Subtilní skleněná stěna je rozdělena na dvě části a jen minimálně tak brání splynutí s okolní krajinou. Foto: Fernando Guerra
Suterén: Místnost přístupná schodištěm z horního podlaží i samostatným vstupem zvenku funguje nejčastěji jako herní prostor pro děti. Foto: Fernando Guerra
"Ač koliv dům slouží pětičlenné rodině jako víkendový, méně početná rodina by ho určitě dokázala využít celoročně."
Pracovna: Druhou, menší místností v suterénu je pracovna spojená s knihovnou. Foto: Fernando Guerra
Ložnice: Velmi skromná, až asketická ložnice je vybavena pouze futonem. Okno nad hlavami umožňuje usínat přímo pod hvězdami. Foto: Fernando Guerra
Dětské pokoje: Jsou v domě dva – jeden s palandou, druhý se samostatnou postelí. Foto: Fernando Guerra
Komentář architektů
„Nejsme zastánci specializací. Vyhovuje nám spíše teorie spojité nádoby při řešení jakéhokoliv problému, protože ve výsledku přináší efektivnější a kreativnější řešení."
Josemaría Churtichaga Cayetana de la Quadra-Salcedo
architekti
Pospolitost: Pětičlenná rodina tráví maximum času v centrálním prostoru, k němuž z jedné strany přiléhá kuchyně, z druhé stěna s krbem. Foto: Fernando Guerra
Řezy a půdorysy dřevostavby
Z životní dráhy učitele, kterým jsem chtěl být snad už v peřince, jsem před drahnou řádkou let zběhl do sféry časopisů o bydlení. Ze zaměstnance jsem se před deseti lety stal zaměstnavatelem, ale redakční práci zůstávám věrný...
Vytvořeno v xart.cz
