Na malém čtvercovém pozemku si postavili netradiční pasivní dům z šesti dřevěných buněk

Dana Jakoubková | Pondělí, 27. červenec 2020 |

Je možné levně a rychle postavit téměř pasivní dům na malé parcele a tak, aby stromy v jejím středu zůstaly nedotčené? Obejde se dům bez nuceného větrání a vytopí jej jednokilowatový radiátor? Bude vůbec takový dům skýtat dostatek komfortu pro čytřčlennou rodinu? Mnoho otázek, jedna odpověď – ano.

Jednoduché a efektivní bydlení v dřevostavbě

Čtvercový pozemek s pěti sty metry plochy porostlý letitou zelení se nemusí pro stavbu domu zdát být výhrou. Majitelé však nestáli o květinovou zahradu ani záhony pro rajčata, stačilo jim 111 metrů čtverečních soukromí a vzrostlé borovice.

Tým z Alventosa Morell Arquitectes se k projektu postavil nápaditě a opřel jej o bioklimatickou a modulární architekturu, která se přizpůsobila všem parametrům ve hře – stavebníkům, ekologii i pozemku těžko přístupnému pro stavební techniku.

Přirozený porost na pozemku brali architekti jako důležitou, neměnnou veličinu a navrhli pro ni, stejně jako budoucí obyvatele, dům přesně „na tělo". A právě kompozice šesti dřevěných, nepravidelně rozmístěných buněk dala jinak jednoduchému, přízemnímu domu onen těžko popsatelný „faktor X".

Moduly ze smrkových panelů zateplených celulózou byly navrženy na míru zmíněným čtyřem stromům. Zkompletovány byly ve výrobní hale a pomocí jeřábu zakomponovány do místa určení na betonovou základovou desku, bez nutnosti jakýchkoli dokončovacích stavebních prací.

Ušetřilo se tak spoustu času – od zadání architektům po převzetí klíčů uběhly jen čtyři měsíce. Nedošlo k žádným chybám stavebního procesu – prefabrikace byla dokonale přesná. A pozemek zůstal netknutý – žádné hromady hlíny, čekání na první trávu nebo až vyrostou túje.

Foto: Adrià Goula

Možnosti: Za teplého počasí lze využít všechny dveře haly jako vstup do zahrady. Foto: Adrià Goula

Foto: Adrià Goula

Co buňka, to pokoj

Každá buňka domu představuje samostatný účelový prostor. Ložnice, dva dětské pokoje a obývák mají okno na jih, kuchyně s koupelnou jej mají otočené k východu a severu, a v poslední části je umístěno domácí fitko s úložištěm sezónního vybavení.

Těchto šest modulů je pak v různé hloubkové úrovni zasunuto do propojujícího mezibuněčného prostoru haly s jídelnou, jejíž stěnu prolamují kromě okna i čtvery prosklené dveře beze zbytku v šířce i výšce vmezeřeného prostoru, a které se od jara do podzimu transformují do podoby vstupu na zahradu.

Zároveň fungují jako sluneční kolektor a lze přes ně vnitřní prostor i křížově provětrávat. Dům totiž stojí na úpatí pohoří Montseny ve španělském Katalánsku, kde nejenže mu horské slunce dává významné tepelné zisky, ale horské povětří poskytuje i svěží vzduch.

Intenzitu paprsků lze v létě regulovat pouze hliníkovými žaluziemi, v zimě se naopak připojuje k vyhřívání celého interiéru jediný jednokilowatový radiátor. Ve srovnání s podobně velkými zděnými domy v okolí je v provozu jen dvě hodiny denně a dům tak spotřebuje o téměř 77 procent méně energie na vytápění.

Pozitivní bilanci tohoto přitažlivého bydlení pak završuje solární systém ohřevu vody a ekologické hospodaření s dešťovou vodou.

Foto: Adrià Goula

Stabilita: Betonová stěrka dává subtilnímu vzhledu stěn stabilizační kontrast. Uzemnění domu jako domova pak stvrzuje kuchyně ve východním bloku domu (dveře v pozadí). Foto: Adrià Goula

Inspirace: Výhled k horám od pracovního stolu v západním bloku domu je jistě inspirující. Foto: Adrià Goula

Vyváženost: Prosté dřevěné stěny dělí okna a prosklené dveře jako přirozené regulátory vnitřního klimatu . Foto: Adrià Goula

Stavebnice: Do mezibuněčného prostoru jsou zasunuta „záda" či „boky" jednotlivých buněk tak, že halu opticky rozdělují na menší segmenty. Plná délka halové buňky je patrná jen v úzkém pruhu chodby. Foto: Adrià Goula

Foto: Adrià Goula

Splynutí: Intenzivní vztah mezi domem, jeho obyvateli a přírodou byl stěžejním bodem tohoto projektu. Hlavní slovo má ale pohyb slunce, které prohřeje nejprve předsíň s obývákem, v poledne se překulí přes oba dětské pokoje a k večeru míří nízké paprsky na ložnici rodičů. Foto: Adrià Goula

Autor článku Dana Jakoubková

Publicistka s náklonností ke smysluplným činům a věcem. Obdivuje brilantně provázané duchovní gangsterky, ale neodvrhne ani lyrické, tajemné, lakonické a současně vtipné příběhy s tématem originální syntézy křehkosti úmrtnosti.

Nejnovější články autora