Trvalé bydliště: Klondike
Dagmar Šimonová | Pátek, 22. červen 2012 |
Říká se jim Mývala a Kennedy. Ještě coby pravověrní čeští trampové by nikdy neuvěřili, že legendární místa z dobrodružných knih Jacka Londona budou jednou jejich domovem. Žijí v kanadské oblasti Yukon Territory, kde se kdysi odehrávala zlatá horečka a směřovaly sem tisíce zlatokopů a dobrodruhů, kteří chtěli rychle zbohatnout.
Mývala: Letos byla mírná zima – nejnižší teplota mínus 45 stupňů. Celé město Dawson City každým rokem sází na den, hodinu a minutu, kdy se pohnou ledy Yukonu. Na řece je postavena dvoumetrová trojnožka propojená s hodinami a když se led dá do pohybu, ozve se mohutná siréna a všichni se běží podívat k Yukonu na neuvěřitelnou masu ledu. Kry velké jako fotbalová hřiště se přesouvají jedna přes druhou, úžasný pohled. Lidé sázejí po dvou dolarech, lístky jsou v hospodách, obchodech a kdo se strefí nejpřesněji, ten si celý tenhle poklad odnese domů. Letos nesázím, protože nemám nejmenší tušení. Víme, že týden před Yukonem praská řeka Klondike, ale to už obyčejně bývá zakázáno sázet. Od dob zlaté horečky se "brakeup" odehrává mezi 28. dubnem a 19. květnem.
Doma na Medvědím potoce
Kennedy: Srub postavili staří zlatokopové v roce 1896 a původně to byly vlastně sruby dva. Když těžbu zlata převzaly velké společnosti a obrovskými bagry přeryly celé okolí potoka Bonanza, oba sruby rozebraly a složily z nich jeden větší. Já jsem pak k němu přistavěl další část, když se narodil náš první syn Misha. Elektřinu a vodu jsme neměli ještě dalších osm let. Vystačili jsme s dešťovkou a sněhem, topili jsme dřívím, vařili a svítili propanem.
Mývala: Kennedy byl absolutně proti elektřině, považoval ji za první krok směrem k přetechnizované společnosti a byl rád, že na Bear Creek (Medvědí potok) ani nevedly dráty. Když jsem za ním přišla na Yukon, bylo mi to úplně jedno. Líbilo se mi žít tak romanticky, jak jsme žili. Měli jsme minimální výdaje. Byli jsme soběstační, nemuseli jsme chodit do práce a času jsme měli na všechno dost.
Srub vypadal přesně tak, jak si člověk představuje traperský srub. Měl drnovou střechu a klády byly stále ještě označené číslicemi, jak je kdysi rozebrali a zase složili dohromady. Při vstupu dovnitř každého na první pohled zaujala sbírka nožů, vystavených na nosném trámu. Kennedy je posbíral po celém světě při svých cestách. Pod nimi se leskly pušky – Kennedyho láska a chlouba. Na hřebíku visela winchestrovka a taky nějaká stará vojenská puška snad z druhé světové války, malorážka a brokovnice, k tomu na stěně pár kožešin. Dole stála velká postel a nahoru po žebříku se lezlo na loft (palandu s matrací přímo pod střechou)...
Připravila Helena Petáková
Více o netradičním životě českých dobrodruhů si přečtěte v časopisu sruby&roubenky 2/2012!
Vytvořeno v xart.cz
