Dřevostavba?
DAS | Pondělí, 13. červenec 2015 |
Otazník za názvem článku není omylem ani náhodou. Obecně totiž není zcela jasně, co pojem dřevostavba znamená. Spojení slov působí dojmem, že jde o označení pro stavbu ze dřeva – tedy pro stavby typu masivních srubů nebo dřevěnic. Tyto stavby ale tvoří jen mizivý podíl u celkového množství staveb označovaných jako dřevostavba.
V odborné stavební terminologii není termín definován. Pod pojmem dřevostavba můžeme rozumět takovou stavbu, která pro svou nosnou konstrukci, zajišťující přenos zatížení a celkovou prostorovou tuhost a integritu, využívá v převážně míře dřevo a materiály na jeho bázi. Vyjdu-li ale z právě uvedené definice, může dřevo v rámci stavby představovat pouze malý podíl jejího objemu, a pak je označení jednoznačně preferující dřevo matoucí. Je to pak trochu podobné známé hříčce O paštice ze slavičích jazýčků, kde se však k jazýčkům přidává koňské maso v poměru jeden kůň na jeden slavičí jazýček.
Dřevostavba nikoliv za každou cenu
Jsem přesvědčen, že ani dřevo není ideálním materiálem pro všechny stavby a konstrukce, a je zbytečné snažit se ho za každou cenu uplatnit v situacích, kdy by daný úkol lépe splnil jiný materiál (ocel, beton, zdivo apod.). Pak už ale nosnou konstrukci nemusí tvořit převážně dřevo a obtížně bychom naplňovali výše uvedenou definici dřevostavby. Jakkoli je mi použití dřeva jako konstrukčního prvku staveb velice blízké a často se ukazuje jako opravdu výhodné, ne vždy je tomu tak. V takových případech není nutné, aby duše „dřevostavbaře" byla zatěžována pocitem viny, že ne vše je ze dřeva.
Stavba je komplexní, integrální a především reálné dílo, vznikající v konkrétních a často velice specifických podmínkách, ve kterém je nosné konstrukci ponecháván stále menší podíl jak fyzicky, tak významově. Cílem není, aby výsledkem byla stavba ze dřeva nebo z oceli či betonu, případně stavba zděná. Úkolem stavařů je navrhovat a stavět kvalitní stavby, které dobře slouží svému účelu a umějí se co nejjednodušeji přizpůsobit měnícím se potřebám.
(Znovu)hledání společné řeči
Stavby jsou ale zároveň výsledkem odpovědného přístupu jejich tvůrců, pokud jde o vliv na životní prostředí, a to jak při jejich vzniku, tak během provozu, případně likvidaci. Hledat cestu k naplnění výše uvedeného cíle nám bohužel komplikuje dosavadní přístup a obecně trend ve společnosti, kdy se stále častěji pod modlou specializace ztrácí původní smysl stavby jako celku. Pokud jde o základní nosné konstrukce, je pak odborný svět rozdělen na „oceláře", „betonáře" a „dřevaře", kteří byli po léta vychováváni ke vzájemnému despektu a nedůvěře a kteří teď jen velice obtížně nacházejí společnou řeč při hledání „toho jejich", ale v konkrétním případě nejvhodnějšího řešení. Doplníme-li „odborný" svět ještě o politicko-ekonomický, a tedy mocenský, ve kterém se vlastní stavba a její technické řešení, smysl a cíl často zcela vytrácejí, dostaneme se k zajímavému, většinou však rovněž velice smutnému mixu. O tom ale tato kniha není.
Ve světě se však naštěstí stále častěji a ve stále větší míře, setkáváme s případy, kdy jsou dřevěné konstrukční anebo výplňové prvky na bázi dřeva velice úspěšně a efektivně kombinovány a integrovány s konstrukcemi na jiné materiálové bázi. Také tomuto tématu se budeme podrobněji věnovat.
|
|
Vytvořeno v xart.cz
