Dřevostavby jsou momentálně trendy, říká architekt Vladimír Balda
Dagmar Šimonová | Úterý, 30. červen 2015 |
Architekt Vladimír Balda absolvoval Fakultu architektury ČVUT diplomem u profesorky Aleny Šrámkové. Věnuje se zejména projektům rodinných domů, rekonstrukcím staveb a současně působí na Fakultě umění a architektury TU v Liberci, kde vyučuje architektonické navrhování. V jeho portfoliu najdeme i celou řadu dřevostaveb.
Začneme hodně zeširoka. Kudy vedla Vaše cesta k architektuře?
Architektuře ani stavitelství se u nás v rodině nikdo nevěnoval a ani já jsem se pro ni nerozhodl hned – vykrystalizovalo to ve mně až v pozdějším věku. Na střední a zpočátku i na vysoké škole jsem studoval dopravní stavitelství a pro studium architektury jsem se rozhodl až v jedenadvaceti letech. Zpětně to nevidím jako nevýhodu, možná spíše naopak. Odhodlání věnovat se architektuře pak již bylo z mé strany pevné a neměnné. V období těsně po maturitě často nejste na podobná rozhodnutí ještě dost zformovaní a vztah k oboru si tak mnozí studenti vybudují až v průběhu studií.
Jaká byla vaše první zkušenost s dřevostavbou?
První zkušenost s dřevostavbou přišla současně i s mojí první samostatnou realizací. Klient, o pár let starší než já, přišel s jasným požadavkem navrhnout a postavit rodinný dům ze dřeva. Celou stavbu se nakonec realizovat ze dřeva nepodařilo, protože byl dům částečně zapuštěný pod terén, ale i tak jsem získal mnoho zkušeností, které jsem mohl uplatnit u dalších domů s menším či větším podílem dřeva v konstrukci. Nejsem ale žádným dogmatickým vyznavačem jednoho druhu materiálu nebo typu konstrukce, každý projekt posuzuji individuálně. Svým klientům pak ochotně vysvětlím, proč bych volil daný materiál. Přesto se stává, že přijdou zákazníci, kteří trvají na dřevostavbě, jako tomu bylo v případě mého prvního domu.
Používáte tedy různé technologie. Mají podle Vás dřevostavby v něčem vyložená specifika?
Ano, určitě mají. Dřevěná konstrukce je náročnější jak na samotný návrh, tak i na vlastní realizaci. Stavět z cihel, dnes tedy hlavně z cihelných bloků, je podle mého názoru jednodušší a také dostupnější. Stavby na bázi dřeva potřebují určitý řád, všechno do sebe musí zapadnout. Kdysi oblíbené stavbařské heslo "centimetr žádná míra" zde neplatí dvojnásob. Mimořádnou pozornost je také nutné věnovat detailům při návrhu i při realizaci. Pokud se vše navrhne a provede správně, vznikne kvalitní stavba s dlouho životností. Dřevostavby jsou často realizovány na pozemcích, kde by použití jiné technologie bylo velmi drahé nebo technicky téměř nerealizovatelné. Se stavbami na bázi dřeva se určitě budeme setkávat stále častěji, zejména vzhledem k možnosti přesunout část stavebního procesu do výrobních hal a také kvůli dobrým tepelně-izolačním vlastnostem.
Máte pocit, že se dřevostavby dostatečně medializují?
Myslím, že dřevostavby se už dostaly na srovnatelnou úroveň s ostatními technologiemi. Lidé o nich vědí a přestávají je odsuzovat. Díky lobby cihlářských firem a přerušení tradice stavění ze dřeva u nás dlouho nikdo neuvažoval o tom, že by se dal dům postavit z něčeho jiného. V době mých studií na fakultě u nás byla technologie dřevostaveb ještě v počátcích, informací bylo málo a realizovaných staveb ještě méně. Dnes za mnou studenti často přicházejí s projektem, pro který uvažují použít dřevěnou konstrukci a na moji otázku, proč zvolili právě dřevo, nejsou obvykle schopni racionálně a přesvědčivě odpovědět. Dnes se z dřevostaveb stala moderní a možná i trochu trendová záležitost.
Je i oblast energeticky úsporného bydlení dnes moderním trendem a ztotožňují se lidé s legislativními opatřeními na snížení spotřeby energie?
Naprostá většina klientů dnes přichází s požadavkem co nejúspornější stavby z hlediska spotřeby energií na vytápění a já je v tom jen podporuji. Vlastní dům jsem si postavil jako nízkoenergetický a i když bych některé věci na domě určitě změnil, nízká spotřeba tepla mi vyhovuje. Spořit energie ve stavbách je logické východisko dnešní doby, přesto se tomu mnoho mých kolegů překvapivě brání a cítí se novou legislativou omezováni v tvůrčím procesu. Já si ale naopak myslím, že by tolik kritizované průkazy energetické náročnosti mohly vést ke zkvalitnění architektury průměrné stavební produkce, protože přísnějším požadavkům lépe vyhoví domy jednoduchého tvaru, s účelně navrženou dispozicí, vhodně orientované ke světovým stranám a postavené z kvalitních materiálů.
Jak získáváte klienty?
Klienti přicházejí na základě doporučení předchozích zákazníků a dokonce i na základě informací v médiích. Na nedostatek práce si rozhodně nemohu stěžovat. Žiju a pracuju v regionálním městě a jsem přesvědčen, že rozhodnutí vrátit se po studiích v Praze zpět do Liberce bylo správné. Nechtěl bych být v kůži člověka, který si v našem hlavním městě vybírá architekta pro návrh svého rodinného domu mezi stovkami architektů a kanceláří. V regionech se budoucí stavebník může snáze seznámit s prací místních architektů a je reálné i osobní setkání s většinou z nich.
Kde Vaše práce na realizaci rodinného domu končí?
Snažím se s investorem dojít až na konec stavebního procesu a tím nutně nemusí být jenom kolaudace, protože jen málokdy se povede, že je dům dokončen při nastěhování. Nově příchozím klientům vždy vysvětluji, že jsem připraven podílet se na celém procesu realizace jejich domu. Pokud naše spolupráce skončí jen u studie, vždycky mě to velmi mrzí. Návrh domu stojí spoustu energie vydané nejen při tvorbě návrhu, ale i při intenzivní komunikaci s klienty. V naší profesi se bohužel nepočítají neuskutečněné projekty, další klienti přicházejí pouze na základě realizací.
Vaše spolupráce s klientem je tedy většinou dlouhodobá a předpokládám, že z původně komerčního vztahu může vzniknout i přátelství...
Rozhodně. Spolupráce je hodně intenzivní a v některých fázích jsem s klienty v kontaktu téměř denně. Je proto velmi důležité, aby mezi sebou obě strany našly důvěru, porozumění a sympatie. Jsem přesvědčen, že bez toho není spolupráce k oboustranné spokojenosti možná. Často se při návrhu dozvídáte i velmi osobní informace, které musíte v projektu zohlednit, a díky nim vztah klient – architekt nebývá na hloubce. V průběhu stavby mi občas klienti volají i v nevhodnou dobu. Snažím se jim v rámci možností vždy vyjít vstříc, jelikož chápu, že je pro ně stavba domu sice radostnou, ale současně i velmi stresující záležitostí.
Když si chce klient dělat generálního dodavatele, pomůžete mu s výběrem firem?
Ano, snažím se, doporučuji ale jen velmi opatrně. Vždy svým klientům říkám, že neumím doporučit nikoho, kdo je stoprocentně neomylný, protože jsme jenom lidé a chyby děláme všichni. Nejraději spolupracuji s lidmi, kteří jsou přístupní novým řešením a dokážou uznat i případné chyby.
Takže když přijde někdo, kdo nemá čas a chuť cokoliv zjišťovat, jste mu schopen doporučit skupinu subdodavatelů a dotáhnout stavbu až do finále?
Ano. A tak to často i je. Chodí za mnou klienti, kteří chtějí poradit, a já jim umím ukázat firmy, se kterými jsem již spolupracoval a s výsledky jejich práce jsem byl spokojen. Myslím, že architekt by měl být spojencem, který stojí na Vaší straně a snaží se pro Vás udělat to nejlepší. Pomáhá hlavně zkušenostmi a znalostmi, které normální stavebník nemůže získat jakkoliv pečlivým samostudiem. Dnes už za mnou vesměs přicházejí klienti, kteří vědí, že kvalitně připravený projekt se jim vrátí v podobě dobře vynaložených prostředků na stavbu domu i na jeho provoz. Stále nechápu investory, kteří se radují, že ušetřili za architektonickou studii částku odpovídající ceně třeba dvou čtverečních metrů zastavěné plochy domu, když právě v počátečním návrhu se dá prověřit, zda ony dva metry podlahy v domě nejsou náhodou navíc.
Doporučil byste provádět dřevostavbu svépomocí?
Klasickou stavbu svépomocí, tak jak ji zná moje generace od svých rodičů, kteří dům stavěli po práci a o víkendech, bych rozhodně nedoporučoval. A nemusí jít jen o dřevostavbu. Klientovi, který se rozhodne takto dům stavět, pak chybí energie pro řadu důležitých rozhodnutí a nadhled. Hledají pak sami řešení místo toho, aby definovali požadavky, které má ztvárnit architekt, zedník nebo truhlář. V tom cítím velké nebezpečí svépomoci. Samozřejmě existují lidé, kteří si svůj dům postavili sami a velmi dobře, ale to bude vždy jen výjimka. Ideální cestou podle mne je být sám sobě generálním dodavatelem – to jsem si vyzkoušel na stavbě svého vlastního domu a stojím si za tím.
Jaká realizace je Vaše nejoblíbenější nebo nejdůležitější?
Nejoblíbenější projekt asi nemám, ale velkým zlomem pro mě byla právě stavba vlastního domu. Před tím jsem navrhl mnoho podobných staveb a, ale tohle bylo úplně něco jiného. V rozhovoru, který jsem před časem četl, doporučoval kolega architekt klientům nechat si navrhnout dům pouze od architekta, který již absolvoval stavbu vlastního domu. Úplně s ním nesouhlasím, ale dnes už vím, že představit si, jaké je to v kůži investora, dokáže pouze ten, kdo to opravdu zažil. Najednou mě stresovaly věci, nad kterými jsem se u předchozích staveb nezamýšlel.
Připravila Dagmar Šimonová
Vytvořeno v xart.cz
