Nehoří. Jednou provždy nehoří!
DAS | Čtvrtek, 26. únor 2015 |
Replika z filmu Pelíšky v titulku tohoto článku je ideální reakcí na jednu z nejčastějších námitek vůči dřevěným domům, ať už s masivní nebo sendvičovou konstrukcí, kterou představuje jejich špatná požární odolnost, respektive vysoká hořlavost. Jde o argument zcela logický: každý přece ví, že dřevo hoří, zatímco cihla nebo ocel nikoliv. Jenže to je jenom část pravdy. Jinak se chová poleno přiložené do kamen a zcela jinak dřevo ve stavební konstrukci.
Dřevo nezačne hořet samo od sebe
Na začátku je třeba především vysvětlit, že k požáru může dojít v jakékoliv budově bez ohledu na to, z jakého materiálu je postavena. Požár vznikne většinou vzplanutím některé její součásti – vadné elektroinstalace, textilu od svíčky, odskočením jiskry z otevřeného krbu nebo třeba při nedbalém chování obyvatel. V žádném z dostupných zdrojů nelze najít informaci, že by dřevo vzplanulo samo od sebe, například při vysoké teplotě. A když už začne hořet, například vzplanutím bytového textilu od adventního věnce, je celkem lhostejné, zda hoří v dřevostavbě nebo v cihlovém domě.
Dřevostavba nehoří rychleji
Logičtější by se mohla zdát námitka, že pokud už k požáru dojde, bude dřevěná konstrukce hořet rychleji než třeba stěna z cihel. Aby se nám podařilo vyvrátit i tento mýtus, musíme nejprve rozlišit, jak se dřevo podílí na konstrukci domu. V případě masivní dřevostavby, tedy roubeného domu nebo srubu, jsou stěny tvořeny kulatinou nebo hraněným dřevem o velkém průřezu, které obsahuje určitou zbytkovou (rovnovážnou) vlhkost. Ta se při hoření musí nejprve odpařit a do jisté míry tak hoření zpomaluje. Oheň navíc v případě masivních kusů dřeva proniká pouze do vrstvy několika málo centimetrů a postupně uhasíná, protože uhlíková vrstva vytvořená na povrchu brání přístupu kyslíku, který je jedním ze základních předpokladů hoření. Zbylé dřevo nepoškozené ohněm si zachovává vysokou pevnost a tuhost, takže dřevěná konstrukce je po uhašení dostatečně stabilní a konstrukce se nehroutí, což se například o oceli nebo železobetonu říci nedá. Důvod? Kovové konstrukce, ať už jde o skelet domu nebo třeba výztuž v betonových deskách, mají za požáru vysokou tepelnou roztažnost a sníženou únosnost, takže se nejen při požáru, ale i po následném uhašení vlivem změn v konstrukci nepředvídatelně hroutí. Důkazem může být i newyorská katastrofa v září 2001: jedna z budov Dvojčat se zhroutila až po následném uhašení, což by se u dřevostavby stát nemohlo.
Odolnost lepší než požadovaná normou
Dobré vlastnosti, i když z jiného důvodu, vykazují i sendvičové konstrukce na bázi dřeva. Nosná konstrukce je opláštěna materiály, které jsou buď zcela nehořlavé, nebo těžce hořlavé – například sádrokarton, sádrovláknité desky, minerální tepelná izolace a podobně. V takové skladbě se požární odolnost dřevostavby pohybuje kolem 60 minut, přitom norma požaduje většinou pouze 15 – 45 min. Co to znamená konkrétně? Požární odolnost se udává v minutách a definuje dobu, po kterou konstrukce odolává účinkům požáru, aniž by došlo k poškození její funkce a celistvosti. Dům tedy po tuto dobu stále stojí a pokud během této doby dojde k uhašení požáru, neměl by se zhroutit.
Po velkém požáru dům nezachráníme - ani zděný
Co ale dělat, když už k požáru dojde? Primárním cílem je zabránit šíření ohně, nejčastěji hašením vodou, která však může mít paradoxně stejně škodlivé účinky jako vlastní oheň. V případě déle trvajícího požáru není žádná budova obyvatelná – železobetonové nebo ocelové konstrukce k dalšímu užívání neschválí statik, ve zděných a betonových stavbách se objevují saze a pach, oprava dřevostavby by byla velmi nákladná a časově náročná. Přesto však dokáží dřevěné domy i v tomto směru přinést určitý bonus – náklady na likvidaci. S trochou nadsázky lze tvrdit, že dřevěný dům se po požáru prostě demontuje a po odstranění nehořlavých částí (zpravidla jen izolace a fólie) se spálí na místě (nebo využije jako otopové dřevo), zatímco stavbu jiné konstrukce lze recyklovat jen s obtížemi. Podle profesora Stefana Wintera, který působí na katedře stavebních konstrukcí na Technické univerzitě ve Výmaru, se požár v dřevostavbě díky její výborné izolaci a vzduchotěsnosti často omezuje na jednu místnost, v níž pak lze postižené části za určitých předpokladů vyměnit.
Když už jsme v Německu: když v září roku 2004 došlo ve Výmaru, městě německé klasiky, k požáru celosvětově proslulé knihovny Anny Amalie, zabránil ničivým účinkům ohně ve zděné budově paradoxně strop masivní dřevěné trámové konstrukce...
Vytvořeno v xart.cz
