O zpracování dřeva s Alešem Erberem

Redakce | Úterý, 09. září 2025 |

V prvních dvou dílech našeho seriálu jsme si pojmenovali důvody, proč je dřevo třeba chápat jako strategickou surovinu státu a využívat jej jako konstrukční materiál v co nejširší možné míře – a to i u vícepodlažních budov. Hledali jsme příčiny hlavních negativních vlivů na kvalitu našich lesních porostů a představili si les budoucnosti včetně konkrétních cest, jak jej lze dosáhnout. Výsledkem by měl být druhově pestrý, výškově, věkově i prostorově rozrůzněný les. Jak se ale nutná změna druhové skladby lesa dotkne dřevařského sektoru? Jak by se měl i on adaptovat a kam bude směřovat? Byť se situace zdá jednoduchá, je to právě naopak.

Připomeňme si, že Česká republika má nejvíce pozměněnou druhovou skladbu ze všech států Evropy. Jedním z důvodů v rámci historických souvislostí byla velká poptávka po stavebním dříví, tedy po smrku a borovici. Jehličnany rostou dobře a bez výraznějších pěstebních investic majitelů lesa, proto byly při zalesňování upřednostňovány i tam, kde stanovištním podmínkám nevyhovovaly a jejich pěstování bylo rizikové.

Z pestrých lesů se tak postupem času staly smrkové a borové monokultury, v našich lesích nastala obrovská druhová dominance jehličnanů a původní druhové a prostorové skladbě se ani za poslední desetiletí nepřiblížily. Aktuální skladba lesů v ČR má své neduhy a lesní porosty snáze podléhají negativním činitelům. K tomu docházelo již v minulosti, výrazný nárůst však nastal v dobách intenzivního a extrémního sucha a silných větrů, které trvají od roku 2015 víceméně dodnes.

Les se proměňuje

Stromy oslabené suchem napadají škůdci, hlavně kůrovci, čímž dochází k velkoplošným rozpadům smrkových monokultur, což můžeme vidět například na Vysočině. Narušené lesy pak poráží i slabší vítr. Kalamitní holiny se následně intenzivně obnovují, přičemž vlastníci lesů využívají jak přirozenou obnovu, tak dominantně umělou, a to prostřednictvím listnáčů i jehličnanů.

V roce 2023 dosáhl podíl listnatých dřevin obdobných relativních hodnot jako v letech 2020 a 2022 – pohybuje se kolem 50 % (přesně 47,3 %). Je otázkou, co s listnáči v lesích následně provede přemnožená zvěř, každopádně je jasně patrná snaha vlastníků zvýšit v nich podíl listnatých dřevin, zejména vůči smrku.

Dnešní lesní porosty rostou v jiném prostředí a těmto podmínkám se musí přizpůsobit i pěstební postupy. Za několik desítek let budou ovlivňovat dřevní produkci našich lesů a na to musí včas reagovat i zpracovatelský průmysl, včetně odvětví, jako například toho stavebního.

NA SOUVISEJÍCÍ ČLÁNEK: JAK PĚSTOVAT LES BUDOUCNOSTI

Zpracovatelský průmysl musí reagovat

Pro české pily a zpracovatele dříví z okolních států bude adaptace na novou skladbu obrovskou výzvou. Změnit či alespoň částečně upravit pořezové zaměření v otázce druhů dřevin či objemové hmoty bude znamenat nemalé investice, přístup a do jisté míry i podnikatelský um. Návrh novely lesního zákona již na tento trend reaguje sníženou dobou, po níž již lze dospělé lesy těžit (z 80 na 60 let), což znamená nižší hmotnatost dříví. Sníží se tak riziko znehodnocených investic vlastníků lesa vůči hrozbě klimatické změny. Důležitější faktor však představuje spíše spodní hranice využitelného dříví pro stavební možnosti.

Některé pily už své pořezy upravily tak, aby mohly zužitkovat vykoupené smrkové či borové dříví (kulatinu) od 12 cm na slabším konci. To posouvá hranici pěstování lesů do jiného trendu, kdy se nesnažíme vypěstovat co nejsilnější a nejzdravější jedince (přes 50 cm), které jsou ovšem potřebné pro prostorovou rozrůzněnost lesa. Protože jsou ale velké dimenze zdravých stromů najednou v minoritním zastoupení, nejsou už vhodné pro velkokapacitní pilařské zpracování soustředící se na nižší průměry kmene (15–45 cm).

Tento faktor se bude promítat v dostupnosti dříví, které může lokálně chybět, než dorostou nové kusy. Již dnes některé pily vozí dříví z větších dálek, protože jim po kůrovcové kalamitě chybí. Vykácené stromy dorostou, ale již v jiném druhovém a věkovém poměru. Týká se to hlavně severní Moravy, Vysočiny a částí Čech, kde se více zahryzl kůrovec. A na to musí všechny pily v blízké budoucnosti reagovat. Nejdůležitějšími faktory pro pily byly, jsou a budou:

• jistota dlouhodobé dřevní produkce
• bezpečná produkce z pohledu pravidelných objemů dle druhů dřevin
• odbyt vyrobených dřevěných produktů

Zdroj: ČSÚ

Stát chce pestřejší lesy

Do roku 2053 se bude těžba smrku snižovat, zatímco podíl listnáčů (zejména buku a dubu) poroste. Jak uvádí dokument Surovinová politika pro dřevo, v následujících dekádách poklesne těžba jehličnanů z 135 na 112 mil. m³, zatímco listnáče porostou z 22 na 31 mil. m³. „Při zpracování listnatých dřevin je třeba počítat s menší výtěžností a vyšší technickou náročností."

S větším zastoupením listnatých dřevin a s tím souvisejícími jinými způsoby pěstování, dobou těžby, cílovou tloušťkovou zralostí stromů i navazujícím odbytem si tedy budou muset následně poradit i dřevaři. Čím dříve se začne, tím lépe pro český dřevařský průmysl i pro stát, který by měl pomoci s přestavbou spektra dřevozpracujícího a navazujícího průmyslu. Protože chce-li mít pestré lesy, musí se zároveň budovat i pestré dřevozpracovatelské odvětví. A to si žádá dlouhodobý koncepční přístup přesahující minimálně tři ministerské rezorty.

Doufejme, že mu Surovinová politika pro dřevo dala pevné základy. Je to přirozený vývoj lesnicko-dřevařského trhu. V jiných státech, kde nedošlo k tak výrazné druhové změně, je zpracovatelský průmysl přizpůsobený k pořezu pestřejší druhové skladby. Jednoduše řežou a používají to, co v jejich lesích roste.

V ČR jsou dřevaři zvyklí na smrk a borovici s poměrně velkými zásobami na hektar lesa (průměrná zásoba 264 m³/ha, u smrku pak 327 m³/ha). Polistopadový vývoj našeho dřevařského průmyslu se navíc uchýlil k centralizovanému zpracování dříví investorů se zahraničním kapitálem. Ten stojí na několika velkokapacitních pilách a na těch ležících v Rakousku a v Německu, obléhajících naše hranice.

Primární opracování už nestačí

Následkem porevoluční privatizace dřevařských podniků a transformace státních lesů se péče o lesy oddělila od prodeje dříví ve vlastní režii. Došlo tak ke zhoršení přístupu dříví na trh pro menší pily, které nemohly investovat (neměly jistotu dodávek), zefektivňovat své provozy a následně tvořit výrobky s vyšší přidanou hodnotou.

Smutným faktem ovšem je, že většina z těch, které se na trhu do dnešní doby udržely, se neposunula do té míry, aby prodávala pokročilejší produkty, s výjimkou např. pelet či briket. Má-li se český dřevařský průmysl změnit, musí se kulatina stát dostupnou pro všechny pily bez rozdílu velikosti. Dominantní vlastníci lesů (Lesy ČR a Vojenské lesy a statky), kteří ovlivňují vývoj cen dřevní hmoty, musí upřednostňovat umisťování dříví na českém trhu.

Pro soukromé vlastníky lesů by morální zásadou mělo být zpracováví dřeva v regionu. Následně se musí zvýšit poptávka domácího, především stavebního trhu po dříví z českých lesů a nastavení státní pobídek a úlev pro zvýšení efektivity provozů a tvorbu takových, které z primárního pořezu chtějí vyrábět výrobky s vyšší přidanou hodnotou – například lepené konstrukční materiály, či dokonce zahájit samotnou výrobu dřevostaveb.

Stát musí na jedné straně podpořit poptávku a na té druhé vytvořit takové podmínky, aby tato poptávka našla nabídku, a to hlavně na českém trhu, včetně cíleného marketingu a PR, jako tomu je například v Bavorsku. S tím souvisí i nemalé investice do odborného středního a vysokého školství, vědy a výzkumu.

ČR patří k největším celosvětovým exportérům dříví

Počet firem v pilařské výrobě ČR se výrazně odlišuje od většiny lesnicky významných zemí, jako je Finsko, Švédsko, Německo či Rakousko. Samozřejmě to má souvislost s lesnatostí, se zažitým využíváním dřeva i historickými souvislostmi dané země. Česká republika patří mezi největší exportéry surového dříví na světě v poměru k celkové těžbě dříví. Jedná se o dlouhodobý trend se strukturou jednoznačně ve prospěch exportu jehličnatých sortimentů pro pilařskou výrobu, směřujících hlavně do Rakouska a Německa. V importu pak převažují jehličnaté vlákninové sortimenty. Připomeňme si podíl exportu v rámci těžby dříví v ČR v číslech:

• r. 2020: těžba 35,7 mil. m3, export 18,1 mil. m3, tj. 51 %
• r. 2021: těžba 30,3 mil. m3, export 14,8 mil. m3, tj. 49 %
• r. 2022: těžba k 25 mil. m3, export 11,5 mil. m3, tj. 46 % (stále téměř polovina vytěženého dříví zpracována mimo ČR!)
• r. 2023: těžba 18,5 mil. m3, export se meziročně o 4 mil. m3 snížil na celkovou výši 5, 14 mil. m3. Dovoz se naopak o 185 tis. m3 zvýšil na celkovou výši 1,57 mil. m3.

Tento rok je velmi specifický, hodnoty jsou důsledkem výrazného meziročního poklesu tuzemské jehličnaté těžby a poklesu výroby v dřevařském průmyslu, který se projevil sníženým zájmem o jehličnatou kulatinu na tuzemském trhu a poklesem domácí spotřeby i exportu. Zvýšený dovoz jehličnaté kulatiny mají na svědomí zejména příhraniční tuzemští zpracovatelé, pro něž bylo výhodnější nakupovat v Německu, Polsku či Slovensku než v ČR.

Zdroj: Aleš Erber

Aktuálně je hlad po kulatině

Lze se domnívat, že zvýšený zájem o kulatinu je reakcí na globální změny, které plynou z hrozby zavedení cel na kanadské a evropské dříví. Američtí zpracovatelé dříví se zavčasu předzásobili, což zvyšovalo poptávku po řezivu i v Evropě. V Německu došlo v 2. pol. r. 2024 k oživení stavebních aktivit, což zvedalo poptávku po stavebním řezivu a konstrukčních stavebních materiálech.

Němečtí sousedi patří k největším exportérům řeziva na americké trhy, což ovlivňuje i středoevropské trhy s řezivem a smrkovou kulatinou. V Německu se více dřeva zpracuje, než vytěží, tamní pily si ho tedy dokupují za vyšší ceny v ČR. A to cenu kulatiny u nás ještě zvedá, především v oblastech, kde je jí výrazně méně z důvodu kůrovcové kalamity.

obr.: Množství vyvezené kulatiny v m³ přepočtené na 1 ha lesa – 2022. Zdroj: MZE, Forest data unece

Proč je kulatiny aktuálně na trhu méně?

Souvisí to s lokálním vytěžením dospělých porostů a přesměrováním těžeb na ty mladší (výchovné těžby s výrobou slabších sortimentů či spíše vlákniny – dřevo pro papír). Dále vlastníci a správci lesů omezují těžby z důvodu naplnění desetiletých plánů a zásadní vliv má výrazně utlumená stavební činnost s menší poptávkou po stavebním řezivu. To dostává české pily pod cenový tlak, jejich marže výrazně klesají, a proto některé příhraniční pily přistupují k nákupu levnějšího dříví ze zahraničí. To zhoršuje konkurenceschopnost českých pilařů, kteří musí zvyšovat výkupní ceny dřeva.

Navíc mají drahé vstupy (kulatina, el. energie, doprava), čímž tlačí zpracovatelský průmysl do špatných čísel. Situace by se mohla zlepšit v průběhu r. 2025, kdy bude nadále docházet k oživení stavebního trhu v Německu díky vládním investicím a podpoře staveb ze dřeva, jež budou výrazněji promlouvat do odbytu konstrukčního stavebního dřeva. V ČR by situaci mohly zlepšit stále (byť pomalu) klesající úrokové sazby hypoték obdobně jako v Německu.

obr.: Fakticky třetina vytěženého dříví je stále zpracována mimo ČR. Foto: Aleš Erber

Zpracování listnatého dříví

Podíl listnatého dříví v českých lesích se tedy bude zvyšovat. Je otázkou, v jakém množství a kvalitě se dopěstuje, jisté však je, že v produkci bude převažovat buk, dub a bříza. Dnešní trh s listnatou kulatinou je velmi specifický. Charakterizuje ji totiž velká fluktuace dodávek dříví. Neexistuje zde dominantní výrobce řeziva, který́ by dosahoval významného objemu pořezu potvrzující stabilitu určitého typu výkonů a výroby. Největší kapacita u nejlukrativnější tuzemské dřeviny, dubu, je do 
50 000 m3, u buku pak do 35 000 m³ ročního pořezu.

U listnatého dříví platí, že kvalitní, zdravé a silné dříví si svého kupce vždy najde, nicméně prostor pro rozvoj trhu zde stále je. Listnatá kulatina však začíná být zajímavá až od 30 cm na slabším konci, slabší průměry jsou dnes de facto palivo či vláknina.

Slabší listnaté dřevo tedy prakticky nemá uplatnění a nelze z něho pořídit výrobek s vyšší přidanou hodnotou. To se musí v budoucnu změnit – je to výzva pro celý trh i vědecké kapacity. Musíme řešit dříví slabších dimenzí i možnosti využití listnatého dřeva pro chemické zpracovaní a pro stavební trh.

Budoucí vývoj

Výsledkem budou i změny ve stavebnictví a dřevozpracujícím průmyslu – výrobci konstrukčních systémů se budou muset naučit pracovat s listnatým dřevem a menšími průměry kulatiny. Již dnes se v tomto sektoru objevují nové produkty, např. lepený buk BauBuche (který se oproti smrku vyznačuje lepšími mechanickými vlastnostmi při objemové úspoře ve výstavbě) či ostatní listnáče upravené pro vhodné použití ve stavbách, a to v podobě LVL.

U jehličnanů je znám, u buku se stále jedná o novinku. U BSH se také používá především smrk, nicméně se začíná různě kombinovat s listnáči za použití vrstvy dýhy. Listnáče totiž zvyšuji mechanické a estetické vlastnosti samotných konstrukcí, a to především na pohledové straně.

Ve státech s vysokým podílem břízy je zvykem, že se domy staví i z ní. Nicméně největší boom je u křížem lepeného dřeva pro výškové stavby. Se smrkem jsou poměrně dobré zkušenosti, a proto se začíná zkoušet kombinace listnatého dřeva s jehličnatým. Každý druh dřeviny do konstrukce přinese specifické vlastnosti, jen je třeba zjistit, co s čím a jak kombinovat v závislosti na postavení letokruhů.

A to je cesta, na kterou by se věda a výzkum měly zaměřit, tedy směrem vyššího uplatňování listnatého dřeva (nejen) v konstrukčních systémech, ať už samostatně, či s různou kombinací jehličnatých dřevin.

obr.: V této berlínské škole tvoří stropní konstrukci nosník ze systému BauBuche, tedy konstrukce z buku. Foto: archiv Aleše Erbera

NA SOUVISEJÍCÍ ČLÁNEK: Dřevostavby = Cesta k udržitelné budoucnosti

Komplexní chápání změn

Zpracování dřeva mimo jiné vyžaduje také správné skladovací zázemí: mokré sklady pro čerstvé dříví (omezení napadení, správné zrání) a suché sklady pro následné opracování. Při zpracování listnáčů jsou požadavky na kvalitu sušení ještě vyšší, tento aspekt však není zatím dostatečně infrastrukturován mimo velké podniky. Jak ovšem zmiňuje Surovinová politika pro dřevo, „malé podniky často nemají možnost technicky zvládnout skladování dřeva s rozdílnou vlhkostí a požadavky na sušení – což je u listnáčů zásadní."

Každopádně, chceme-li mít odolné lesy, dobře fungující lesní hospodářství, spokojené vlastníky lesů a prosperující navazující dřevařský průmysl, musíme budovat pestré lesy, dřevařský průmysl a stavebnictví na bázi dřeva. Je to dlouhý řetěz, jehož jednotlivé články jsou navzájem propojeny a vzájemně se ovlivňují. Jeho zdárný vývoj a směřování stojí na sběru dat, vyhodnocování jejich trendů, dobrém a propracovaném školství a dostatku financí pro vědu a výzkum.

To je alfa a omega rozvoje našeho oboru. Bez dobrých aktuálních informací a nových poznatků nemáme šanci se posouvat vpřed a být konkurenceschopní vůči okolním státům v Evropě a v budoucnu i dále. Držme si palce, aby sektor držel pospolu a se správnou dynamikou zdárně proplouval rozbouřeným prostředím dnešního světa.

AUTOR ČLÁNKU: DAGMAR DIGMA ČECHOVÁ pro časopis DŘEVO&stavby

Hodnocení uživatelů: 0 / 0
Líbil se Vám článek?00