Stoleté stodole vdechla nový život vestavěná moderní dřevostavba

Redakce | Čtvrtek, 17. říjen 2024 |

Náměstí malého středočeského města, které se pyšní bohatou historií, obklopují různorodé domy. Žádný z nich ale nevypadá jako dřevěná novostavba, kterou hledám. Přece jen tu ale je, jen dokonale ukrytá za nenápadnými šedými vraty. Jakmile jimi projdete, pohled na moderní dřevostavbu vestavěnou do více než sto let staré kamenné stodoly vám vezme dech.

Tuhle zahradu se starou stodolou znali Václav s Marií už dlouho. V přilehlém domě totiž léta žije Václavova babička, navíc právě sousední zahradu roky užívala. Před pár lety začali manželé přemýšlet o tom, že by ji koupili. Už jen proto, aby mohli ovlivnit, co bude stát vedle babiččina domu. Zvažovali, že by stodolu zbourali a postavili zde třeba byty. I když se jednání zpočátku táhla, na podzim roku 2019 se majitelky shodly na tom, že nemovitost prodají.

Zlom přišel v okamžiku, kdy se Václav s Marií vypravili na prohlídku stodoly, kterou zatím znali jen zvenku. Stačil totiž jediný okamžik a věděli, že původní záměr nepřipadá v úvahu – byty zde rozhodně nebudou. Prostor je natolik uchvátil, že ho začali chtít pro sebe. „Bylo sice hned jasné, že chceme zachovat právě tu stodolu, protože ta dodává místu jedinečné kouzlo," vypráví Marie, „na druhou stranu jsme ale věděli, že jednoznačně preferujeme novostavbu."

Jejich původní dům byl totiž starší, zrekonstruovaný, a oni už se s problémy, které moc dobře znali na vlastní kůži, nechtěli při stavbě ani následném užívání potýkat. Shrnuto, chtěli zachovat starou stodolu, která na místě prokazatelně stála již v roce 1912. Současně však chtěli bydlet v novém domě. Jedinou variantou, která tak přicházela v úvahu, bylo vestavět nový dům do staré kamenné stavby. S touto myšlenkou oslovili mladého architekta Michala Karneta, jehož práci dobře znali a obdivovali ji. Ten hozenou rukavici přijal.

„Líbila se mu ta výzva, že bude navrhovat něco do takhle striktně vymezeného prostoru, a přitom bude moct zachovat něco unikátního, neopakovatelný genius loci, které tady byl," říká majitel domu. A jelikož stodola stála mezi dvěma zahradami, bylo potřeba vyřešit také jejich propojení, tedy jak stodolu zprůchodnit z jedné strany na druhou. Zbývalo se rozhodnout ohledně stavební technologie, přičemž volba padla na prefabrikovanou dřevostavbu. Pro vestavění novostavby do staré stodoly byla totiž skvělou volbou. O dodavatelské firmě měli majitelé jasno od začátku. Znali jejího majitele a věděli, že umí dodat to, co potřebují. V obou případech měli šťastnou ruku.

„Sedl" si hned první koncept

Určitá nervozita, jak se architektovi podaří s neobvyklým zadáním „poprat", tu přece jen byla. Velmi rychle se ale rozplynula. „Hned první koncept, jak nový dům vestavět do staré stodoly, byl rovnou ten pravý," konstatuje pán domu. Propojení obou zahrad vyřešil průjezdem. Přízemí je tak zastavěno jenom z části, v patře zabírá obytná část větší plochu, z části přitom leží na ocelové konstrukci, která se klene nad průjezdem. Také s rozvržením interiérů došli investoři s architektem rychle k finálnímu řešení. Na vstupní chodbu navazuje velký obývací prostor s kuchyní a jídelnou.

„Chtěli jsme mít velkou kuchyni propojenou s obývákem, aby ten, kdo vaří, byl součástí dění, abychom mohli být jako rodina pohromadě," popisuje Václav. Také měla být řešená prakticky. I to se povedlo. Mimo jiné majitelé oceňují spížku, kuchyň je stále uklizená, zároveň ale mají vše při ruce. Další obytné místnosti jsou v patře – ložnice, dva dětské pokoje, dvě koupelny, pracovna spojená s pokojem pro hosty a malé domácí fitness. Na ložnici navazuje veliká terasa nad průjezdem, pro niž majitelé využití teprve hledají.

Přízemí navíc doplňuje praktické zázemí. V obytné části je to technická koupelna, která se hodí třeba po návratu z dovolené, kdy do ní rovnou putuje všechno špinavé prádlo. Z druhé strany na průjezd navazuje drobnější stavba, již ne dřevěná, ale vystavěná z pórobetonu (bylo to jednodušší technologicky), kde je technická místnost.

Budiž světlo

Když bylo tohle všechno jasné, nechali si majitelé připravit projekt pro stavební povolení a vydali se jednat s úřady. Mezitím s architektem připravovali detailnější rozpracování interiérů, vybírali materiály a barvy. Kupodivu, i přes atypičnost stavby, proběhlo vyřízení stavebního povolení hladce. Pro úřad to byla novostavba, stodola je vlastně jen taková dekorace okolo, střecha na ní nestojí. Ta je na dřevostavbě a stodolu jen překrývá, aby chránila její zdivo. Velikost nové střechy ani její sklon se však oproti té původní nijak nezměnily.

Přesahy střechy jsou ale tak velké, že je přízemí domu hodně zastíněné. Bylo tak třeba vyřešit, jak do interiéru dostat dostatek světla. I s tím se architekt popasoval na výbornou. Část střechy je prosklená. Stejně tak jsou hodně prosklené stěny. Ta v čele celá a navíc je „odskočená" od stěny stodoly, další dvě mají velká okna. Kvůli velikosti jsou z hliníku, z plastu v takových rozměrech vyrobit nešla, resp. by musela být dělená. V patře ale investoři dali přednost plastovým.

Hrubá stavba za deset dní

Bez zádrhelů probíhala také samotná stavba, přestože i zde bylo potřeba překonávat různé překážky. Více než stoletá stodola totiž nemá vůbec žádné základy, s trochou nadsázky by se dalo říct, že kameny jsou naskládané rovnou na zemi. Když se tedy podél starých zdí kopala metr hluboká díra pro betonové základy dřevostavby, sledovali to majitelé se zatajeným dechem. „Měli jsme obavu, aby to staré stěny stodoly bez základů vůbec vydržely," říká Václav. Pak mohla začít samotná stavba nového domu.

Dodavatelská firma na místo přivezla připravené panely a montáž proběhla i přes stísněné prostory, v nichž se stavělo, velice rychle. Za deset dnů byla hrubá stavba včetně krovu kompletně hotová a přikrytá plachtou. Zbytek stavby už probíhal pod taktovkou majitele. Firma sice nabízela stavbu na klíč, Václav ale chtěl být u všeho blíž. Jak ovšem konstatuje, určitě to není varianta vhodná pro každého. Znamenalo to totiž být často na stavbě i dvakrát denně. A samozřejmě si sám sehnat další dodavatelské firmy a řemeslníky, koordinovat termíny nebo řešit případné zádrhely.

S tím ale díky zkušenostem a kontaktům Václavova otce, který se už dvě dekády pohybuje v developmentu, nebyl problém. Ve vlastní režii majitelů vznikala také zahrada. Paní domu absolvovala na dálku kurz zahradní architektury, díky němuž vznikl podrobný plán všech prvků a rostlin. Díky rozvržení zahrady z obou stran domu plní jedna funkci relaxační a druhá užitnou. „Společnými silami jsme pak zahradu podle manželčina návrhu realizovali," dodává Václav.

Technické parametry

• Typ domu: nízkoenergetický
• Zastavěná plocha: 240 m² (z toho hobby místnost + sklad 71 m²)
• Užitná plocha: 287 m² (z toho hobby místnost + sklad 52 m²)
• Dispozice: 6+kk
• Konstrukční systém: difuzně otevřený prefabrikovaný panel MARTINICE GROUP DifuECO ENERGO
• Zdroj energie / teplo: tepelné čerpadlo + podlahové vytápění, komín + krbová vložka
• Součinitel prostupu tepla stěnou: U = 0,15 W/m2K
• Architektonická studie: Ing. arch. Michael Karnet
• Realizace: 2021, Martinice group, www.martinicegroup.cz

Autor článku: DANA JAKEŠOVÁ pro časopis DŘEVO&stavby

Hodnocení uživatelů: 4 / 5
Líbil se Vám článek?14