Dřevostavbu vsadili mezi původní žulové stěny staré stodoly. S pomocí přátel to zvládli za velmi nízkou cenu

Michal Babor | Středa, 05. květen 2021 |

Stávala tu nejprve polodřevěná hospodářská budova s chlévy a stájemi, k níž později kdosi přistavěl obytný dům a rozdělil tím už tak dost komplikovaný pozemek na dvě části. Co s domem, který desítky let jen chátral, a obrovskou stodolou, pro niž dnes už využití najde jen málokdo? Rozhodnutí bylo sice bolestné, ale z dnešního pohledu jediné správné – dům vyzděný ze smíšeného zdiva půjde k zemi a ze stodoly zůstanou zachovány jen žulové stěny jako památka na skvělou kamenickou práci původních obyvatel.

Nová dřevostavba s nádechem historie

Málokterý kus naší země má tak pohnutou historii jako severní pohraničí osídlené na počátku minulého století německy mluvícím obyvatelstvem. Přehazovaná mezi Pruskem a Polskem, později Německem a Českem skončila definitivně až po roce 1945 odsunem původních obyvatel, který znamenal zkázu pro řadu usedlostí i celých obcí a projevil se i úpadkem zemědělství a průmyslu.

Podobně tomu bylo i ve Staré Červené Vodě, malé obci v jednom ze dvou „oušek", které tvoří hranici naší republiky ve Slezsku. Když se po odsunu snížil počet zdejších obyvatel z původních dvou tisíc na sotva polovinu, ustal ruch v nerostných dolech, utichly výrobny zemědělského nářadí, zanikly ovocné sady.

Jen kladiva a šalírky kamenických mistrů dál zněly krajem, stejně jako kdysi, když opracovávaly žulové kvádry pro usedlost v centru Staré Červené Vody, kterou by její původní majitelé už dnes nepoznali.

„Většina kamenů se výborně hodila jako výplň gabionů pro oplocení," říká Ondrej Palenčar z architektonického dua TŘI.ČTRNÁCT architekti, které se revitalizace usedlosti ujalo. „Novou dřevostavbu jsme vestavěli mezi původní žulové stěny stodoly, takže vznikla provětrávaná mezera shora překrytá oplechováním."

Memento: Zděné části jsou zbytky původní staré stodoly, nová dřevěná část byla vsazena mezi ně. Foto: Lukáš Ildža

obr.: Projekt testuje současný pohled na ekologickou výstavbu a zároveň připomíná to, co se v českém pohraničí po druhé světové válce událo. Foto: Lukáš Ildža

Vizualizace: Michal Babor

Zuhelnatělý povrch chrání dřevostavbu

Dřevostavba je konstruována jako sloupkový systém z KVH řeziva s minimem spojovacích materiálů a zateplena foukanou celulózou. Obvodové stěny mezi trámy jsou vyzděny z nepálených cihel a v interiéru opatřeny hliněnou omítkou.

Difuzně otevřená konstrukce nejen dobře akumuluje teplo, ale navíc skvěle pracuje se vzdušnou vlhkostí – absorbuje ji a zpětně uvolňuje. „Atmosféra v interiéru se díky tomu nedá srovnat se suchým vzduchem v paneláku," pochvaluje si Ondřej. A má co srovnávat – dům totiž postavil pro své rodiče, s nimiž vyrůstal právě v městském panelovém domě.

Stejně zajímavý příběh má i vnější opláštění. Vertikálně kladené smrkové fošny nechrání žádný nátěr, ale zuhelnatělý povrch. Tato metoda ochrany dřeva má svůj původ v Japonsku (shou sugi ban), v zásadě ale nejde o nic nového: i u nás se opalováním chránily například podzemní části dřevěných kůlů zatloukaných do země například při stavbě hospodářských oplocenek.

Zuhelnatělý povrch chrání dřevo proti povětrnostním podmínkám, ale i proti houbám a mikrobům. Navíc je přívětivý k životnímu prostředí, protože se zcela obejde bez chemických nátěrů.

Stačí naznačit: Nízké gabiony spolehlivě brání zvěři z okolí ve vstupu do zahrady a jasně vymezují hranice pozemku, nijak ale nebrání výhledům do krásného okolí. Foto: Lukáš Ildža

Ošetření plamenem: Technikou opalování povrchu dřeva jsou chráněny všechny dřevěné části před degradací biotickými škůdci i počasím. Foto: Lukáš Ildža

Náměstíčko na vsi

Z původní plochy dvojstavby dům-stodola zabírá nová dřevostavba asi polovinu, zbytek zaujímá kolmo orientovaná stavba využívaná jako ateliér, garáž a sklad. „Mezi domem a touto stavbou tak vznikla praktická zpevněná plocha, jejíž hlavní funkcí je propojení obou částí zahrady. Pro vydláždění jsme částečně využili materiály z bouraného domu a doplnili je žulovými kostkami, většími kvádry nebo betonovými moduly, aby celá plocha nepůsobila jako monolit," vysvětluje mladý architekt.

Kromě spojovací funkce má samozřejmě toto „náměstíčko" i mnoho dalších využití – stává se sušárnou prádla, kutilskou dílnou, dětským hřištěm nebo letní jídelnou. Postupně na zahradě přibývají další malé stavby – kůlna, dřevník, pec na chleba. Prostoru je tu skutečně dost a zdánlivě ještě víc – díky jen metr vysokým gabionům, které symbolicky vyznačující hranice pozemku, ale nijak neruší výhledy do podhůří Hrubého Jeseníku.

Doplňkové stavby: Kdo na venkově žije a ne jen přežívá, potřebuje dostatek prostoru. Tento například slouží k uskladnění palivového dřeva. Foto: Lukáš Ildža

Atelier: Utilitární vedlejší stavba má hned několik funkcí – příležitostně slouží jako garáž, někdy jako stolařská dílna, v níž Ondrejův otec zkouší vyrábět nábytek, jindy se promění v ateliér pro malování obrazů větších formátů. Foto: Lukáš Ildža

Nízkonákladovost: Malá kamna na tuhá paliva dům spolehlivě vytopí, jako sekundární zdroj tepla slouží elektrické topné kabely. V budoucnu je plánována instalace solárních panelů. Foto: Lukáš Ildža

Dvě podlaží: Dům je určen pro starší pár, rodiče čtyř již dospělých dětí. Přízemí je bez prahů a koncipované s ohledem na možné omezení pohyblivosti obyvatel v budoucnu. Schodiště ze zádveří vede do obytného podkroví. Foto: Lukáš Ildža

Podkroví: Dvě místnosti slouží jako příležitostné ložnice pro návštěvy, především děti s vnoučaty, a šatna. Ale relaxuje se tu také krásně... Foto: Lukáš Ildža

Autor článku Mgr. Michal Babor

Z životní dráhy učitele, kterým jsem chtěl být snad už v peřince, jsem před drahnou řádkou let zběhl do sféry časopisů o bydlení. Ze zaměstnance jsem se před deseti lety stal zaměstnavatelem, ale redakční práci zůstávám věrný...

Nejnovější články autora

Hodnocení uživatelů: 5 / 2
Líbil se Vám článek?02