Historický soubor valašských dřevěnic zrekonstruovali a vdechli jim nový život

Kdo tu bydlí?

Petru s Jaroslavem můžeme směle nazvat moderními chalupáři – světoběžníky. Ona pochází ze Vsetína, on ze Zlína, za prací cestovali po světě, až se potkali v Praze, kde teď na Malé Straně žijí a v centru provozují restauraci, kterou museli v době koronaviru zavřít. O to více času mohli trávit v chalupě na Valašsku. A jsou tady šťastni – vymění tu oblek za tepláky a montérky, chodí v botách i do chalupy, užívají si pobyt na venkově.

Týden tady, týden v Praze – to je prý ta správná frekvence pro to, aby člověk společensky nezpustnul. Bydlí tu s nimi kočka a německá ovčačka zachráněná ze sousedství z řetězu u boudy. A od letošního léta také krátkodobí nájemníci – pobyt na valašské Chalupě pod Šenkem si můžete užít i vy!

Petra a Jaroslav
majitelé

Jak se to stane, že provozovatel restaurace v centru Prahy začne žít druhý život na samém konci republiky?

Původně jsme měli chatu na Kohútce, vrcholu přímo na hranici se Slovenskem, a i když se nám tam moc líbilo, chata z osmdesátých let pro nás nebylo to pravé. Přes Raťkov jsme jezdili na kole na Soláň a tohle údolí se nám líbilo natolik, že jsme začali pátrat, zda tu není něco na prodej. A bylo. Hned po první prohlídce jsme věděli, že přesně tohle chceme, přestože všechny stavby byly v dezolátním stavu, a navíc byly památkově chráněné. Ale neodradilo nás to.

Díky čemu si chalupy zasloužily památkovou ochranu?

Chalupy v Raťkově jsou největším zachovalým souborem valašských dřevěnic na Vsetínsku, nacházejícím se na svém původním místě. K vidění jsou tu větší i menší stodoly, seníky, komory, přístodůlky, chlévy a ovčírny, dřevníky, sýpky, někde i výminek. Naprostou raritou je, že celý tento soubor patřil jednomu jedinému rodu, maďarským Orságům.

Jejich prapředek, Michal Orság, se v polovině 17. století oženil s dcerou pozdějšího novohrozenkovského fojta a sám se později stal zdejším fojtem. Jeho potomci tuto funkci vykonávali až do roku 1848, kdy byla zrušena. Když zde v roce 1862 založil Salomon Reich sklárny na užitkové sklo a velkou pilu, odloučila se Karolinina Huť od Nového Hrozenkova a po druhé světové válce se stala samostatnou obcí Karolinkou. V Raťkově je nejstarší chalupa z roku 1714, natáčel se tu třeba Doktor Martin, za kopcem zase točil František Vláčil své Stíny horkého léta.

A jak stará je ta vaše chalupa?

Předpokládáme, že postavena byla někdy kolem roku 1831. Kromě obytné chalupy rozdělené na jizbu, černou kuchyni a komoru, k ní patří ještě výminek z roku 1853, špýchar a ovčín. Zpočátku nás tolik staveb na opravu a udržování děsilo, protože jsme sem chtěli jezdit hlavně odpočívat, pak jsme ale přišli na myšlenku chalupy po rekonstrukci pronajímat. Pro sebe jsme si tedy opravili chalup, pak se dodělával špýchar a výminek, které jsou dnes určeny ke krátkodobému pronájmu.

V jakém stavu byly chalupy v době, když jste je kupovali?

Dnes s nadsázkou říkáme, že jsme si koupili ruiny... Chalupy byly prakticky v původním stavu, polorozbořené, hlavní stavba byla do půlky zavalená hlínou, všude rostly nálety. Nám ale učarovalo to místo – klidné údolí s atmosférou venkova, přitom pár set metrů od města se všemi jeho vymoženostmi – to nikde jinde nenajdete.

Přesto se z trosek vyklubaly pohádkové chaloupky jako onen otřepaný Fénix z popela...

Ale trvalo to... Kupovali jsme to tu na podzim roku 2016 a za rok už byla chalupa obyvatelná. Ostatní sice trochu trvalo, výminek jsme kolaudovali teprve letos na jaře, ale myslím, že čtyři roky je docela slušný výkon. „Náš" tesař Pavel Švehlík z Francovy Lhoty už řadu památkově chráněných objektů rekonstruoval a architektovi Jaroslavu Novosadovi z kroměřížského Památkového ústavu vděčíme za cenné rady, díky nimž jsme mohli chalupy zrekonstruovat do stavu, který se velmi blíží jejich podobě z poloviny 19. století.

Byly nějaké třecí plochy, kde jste se naopak s památkáři neshodili?

Ani ne tak třecí plochy jako spíš (ne)pochopení historických souvislostí. Například jsme v jizbě chtěli otlouct omítky a přiznat roubení, protože nám to přišlo historicky věrnější, ale právě pan Novosad nás upozornil na to, že ve zdejším regionu se stěny omítaly běžně.

Nebo jsme chtěli zbourat takový přílepek k chalupě, který narušoval její pravidelný půdorys, ale dozvěděli jsme se, že takové přístavby byly jsou tu typické – dnes jsme za něj rádi, protože se sem krásně vešla koupelna. Trochu se skřípěním zubů jsme mohli při rekonstrukci přidat jedno okno v jizbě a dveře do dvora z chodby.

Co ještě se tady změnilo?

Snažili jsme se, aby změny byly spíše kosmetické a v celkovém vyznění odpovídaly chalupy původnímu stavu. V naší chalupě jsme kromě okna a dveří ještě upravili dispozice – do jizby jsme zakomponovali i kuchyni, z původní černé kuchyně máme chodbu a ze spíže ložnici.

Do kachlových kamen jsme zabudovali krbovou vložku s horkovzdušným rozvodem a v koupelně máme podlahové topení. Původní není interiérové vybavení, chalupa byla prakticky prázdná, když jsme ji kupovali, a veškerý nábytek a doplňky jsme shromažďovali pět let po bazarech.

A jak se výsledek vašeho úsilí líbí vašim hostům?

Zatím s pronajímáním teprve začínáme, ale reakce jsou vesměs pozitivní. Myslím, že se tu bude líbit každému, kdo je jako my staromilec, má rád genia loci a rád si domýšlí příběhy ke starým věcem. Těší nás i to, že jsme se zúčastnili soutěže Lidová stavba Zlínského kraje a návrh památkářů na cenu Patrimonium pro futuro (Dědictví pro budoucnost), která vyzdvihuje úspěšné realizace v oblasti památkové péče.