Sázavská dřevostavba vklíněná do svahu dokonale splývá s okolím

Dana Jakoubková | Pondělí, 01. únor 2021 |

Cestou na tuto návštěvu projíždím satelitním městečkem. Typické katalogové domy minulého století, některé zvláště nevkusné, s fialovou či zelenou fasádou, sem tam „vylepšené“ balkonkem či zlatým rámem oken. U nich minizahrady s plotem z tújí a výhled do pole. Přemýšlím nad tou necitelnou, praktickou rovinou zmrzačené architektury, když tu na konci myšlenky vytane otázka: Co je vlastně příčinou toho, že ze stavby máme dobrý pocit? Odpověď nacházím záhy; hned za brankou sázavské dřevostavby. Idea je to tak prostá a srozumitelná, že nechápu, proč se neužívá častěji.

Dům dokale splývá s okolní krajinou

První dojem je strhující. Dům stojí jako moderní bašta, vklíněná do svahu pozemku v meandru řeky Sázavy a s přehledem přijímá odraz zahrady, lesa i okolních kopců. Jakoby v souladu s rytmem onoho odpoledne, ročního období i geometrické harmonie útočí na moje smysly proporcemi, barvami, světlem, vůněmi i zvuky.

Interakce umělého (novodobého) s přírodním (původním) tu smazává ostrou hranici a doslova protéká prostorem a vším, co se v něm kdy přihodilo. Dům tu přestává být izolovanou jednotkou a stává se organickým artefaktem, vycházejícím z podstaty místa.

Za jeho metamorfózou stojí uchopení morfologie prostředí a pochopení spirituální roviny přírodních nebo chcete-li přirozených předobrazů, a zakotvení stavby formou, usazením i volbou materiálů v časové a kulturní kontinuitě. Dům se stává součástí krajiny a krajina součástí domu.

Rozhraní mezi viděným a neviděným pak představuje zvláštní vztah, který vnímáme instinktivně a se kterým se setkáváme v přírodě, aniž bychom si to uvědomovali; v ulitách mlžů, rozích turů či u celé řady vyšších rostlin. Řeč je o Fibonacciho posloupnosti neboli poměru částí vůči celku, kdy jedno se dělí ve dví a přitom zůstává částí jednoty.

Je to tak zvaný zlatý řez či zjednodušeně řečeno ideální proporce. Z nějakého důvodu se jím příroda řídí a designéři, umělci i architekti obvykle také. Nevědomky jej používáme i my obyčejní, třeba když si vybíráme partnera nebo si jen chceme pověsit na stěnu obraz.

Tahle „posvátná geometrie“ dokáže propojit intuitivní mozkovou hemisféru s tou analytickou, a výsledkem je, že pozorovaná realita působí na naši psychiku jako přirozená, přitažlivá a srozumitelná či řečeno jedním slovem – krásná. A přesně takový je i tento dům.

Zvědavost: Pohled na diagram průčelí, orientovaného k přístupové cestě, rámují větve stromů a vyvolávají tak pocit zvědavosti, jako kdyby jeden narazil na skrytý chrám modernismu v zelené džungli. Foto: Martin Zeman

Neředěná harmonie: Přechodové linie mezi domem a zahradou se vytrácí tak, že do sebe obojí přímo vrůstá. Foto: Martin Zeman

Propojení interiéru s exteriérem

Usazení domu v severovýchodní části pozemku, rovnoběžně s jeho delší hranou, a jižní orientace obytných místností umožňuje co nejvíce využívat solárních tepelných zisků. V půdorysné stopě dům kopíruje rozměr původního přízemního domu, respektive je vystavěn na základech a částečném podsklepení chaty, kde Jan trávil čas prakticky nepřetržitě od dětství. „Mám tohle místo moc rád a přál jsem si, aby rodinný příběh pokračoval. Zprvu jsme sice uvažovali v jiných intencích, ale pak se nám zalíbilo konstrukční dřevo a jsme za to rádi,“ vypráví příběh svého domu Jan.

Jednopodlažní dům s podkrovím je tvořen jednoduchou kompaktní hmotou kvádru se sedlovou střechou bez přesahů o sklonu třicet šest stupňů. Na jihozápadní fasádě je hmota doplněna v úrovni přízemí a suterénu o rizalit, vystupující z líce průčelí pokojem pro hosty a nad ním v podobě celoplošně prosklené jídelny.

„Původně jsme zamýšleli umístit v tomto výklenku zimní zahradu, ale výhled z něj si nás podmanil natolik, že si tu spolu s ním vychutnáváme i jídlo,“ upřesňuje Jan genezi nejvyužívanějšího obytného prostoru. Na výklenek navazuje po obou stranách poměrně dominantní dřevěná terasa, zastíněná rovněž dřevěnou pergolou. Vegetace, která ji porůstá, je spolu s textilními roletami a markýzou oživujícím prvkem fasády. Symetrie jihozápadní fasády je pak podtržena velkým vikýřem ve tvaru trojúhelníku, jehož okno vpouští světlo do pracovny v podkroví.

S touhou investora po velké volnosti pohybu a propojení interiéru s exteriérem pak korespondují všechna okna přízemí, která prolamují fasádu v plné výšce stěn. Fixní i otvíravá okna mají rám v jednotném designu, přičemž rám otvíravých skleněných ploch není z exteriéru patrný. Aby přístavba suterénu nerušila vnímání přírodního kamene, je stěna pojata bělavou omítkou. Při pohledu z dálky je tak sjednocená se stávajícím suterénem, ovšem tak, že si původní a nové materiály nekonkurují.

Ze severozápadu je dům stíněn také dřevěnou pergolou, která je podél stěn vynesena táhly. Plné přiznání odlišnosti nové dřevěné stavby od staré kamenné podezdívky posouvá symbiózu horního s dolním na úroveň respektu a plnohodnoty obou řešení.

Ideální poměr: Zlatý řez fasády graduje v prosklené stěně přístavku s jídelnou a pokojem pro hosty, kde bylo velkým oříškem pro architektku zajistit, aby sloupky oken byly co nejsubtilnější. Pozorovatel uvnitř má tak pocit, že krajina expanduje do interiéru a z něj zase ven. Foto: Martin Zeman

Příroda: K rybníčku přicházejí v podvečer srnky a celé údolí rezonuje zpěvem ptactva. Foto: Martin Zeman

Moderní dřevostavba zevnitř

Nenápadný vstup do domu je krytý stříškou a hned za ním následuje zádveří se šatní skříní a botníkem. Na jedné straně chodby je přístupná menší koupelna s toaletou a sprchovým koutem, proti ní stoupá schodiště do podkroví.

Zrcadlově proti domovním dveřím je pak umístěný vstup do obytného prostoru, propojeného s venkovní terasou posuvnými dveřmi, který společně s prosklenou jídelnou rozpouští pohled v baldachýnu přilehlého lesa.

Podkroví poskytuje prostor třem pokojům a prostorné koupelně s vanou a infrasaunou. Na schodišťovou halu pak navazuje pracovna s prosklenými posuvnými dveřmi, které propouštějí světlo z okenního vikýře dál do haly.

Použití zlatého řezu vnáší do pozorované reality přirozenost, přitažlivost a srozumitelnost.

Volnost: Vstup do obytného prostoru je propojen s venkovní terasou, ze které je krásný výhled na okolní lesy. .Foto: Martin Zeman

Příběh: Pohledově dominantním prvkem přízemí je břidlicový krb. Duchovně-duševní rovině ale kraluje obraz nad sedačkou, zakoupený ještě dříve, než se koplo do země. Byl Janovou inspirací k přemýšlení o domě a jeho interiéru, který si navrhl převážně sám. Pěkný příběh mají třeba dveře ze dřeva, jež poskytl přestárlý třešňový sad, založený dědečkem paní domu, a které oživuje barevnou skladbu dřevěných ploch. Foto: Martin Zeman

Symbióza: Dřevo, korek, sklo a kov i keramika – jednoduchý příklad toho, jak mnoho materiálů lze kombinovat k vytvoření útulné atmosféry. Foto: Martin Zeman

Geometrie podkroví: Koncepce haly s pracovnou snese jen těžko srovnání. Barevnou jednotu i zde oživuje dřevo třešně, použité na dveřích a vertikální ploše schodnic, i nerezový tubus komína. Na střechu pak byl rovněž použitý masivní dřevěný panel, který je zvláště pěkně opracován v místě vikýře. Foto: Martin Zeman

Výhoda: Pohledová kvalita, v tomto případě smrkového dřeva, je nespornou výhodou třívrstvých dřevěných KLH panelů jako konstrukčního prvku. Foto: Martin Zeman

Detail: Pro zachování přirozené cirkulace vzduchu byly ve stropním podhledu, kryjícím vzduchotechniku, ponechány otvory, které jsou zároveň zajímavým designovým prvkem. Foto: Martin Zeman

Technické parametry

• Zastavěná plocha: 88 m²
• Užitná plocha: dům 150 m², vstup a terasy 40 m²
• Spodní stavba: založení na stávajících základových konstrukcích po demolici původního objektu-vyspraveno, nový štěrkopískový podsyp tl. 150 mm, nová ŽB deska tl. 150 mm+SBS modifikovaný pás a s výztužnou vložkou ze skleněné takaniny + pěnový polystyren EPS 100 Z 180 mm
• Konstrukční systém: obvodové stěny KLH třívrtsvé masivní panely tl. 95 mm a 120 mm (pohledová kvalita) + vnitřní nosné a ztuž. stěny KLH třívrtsvé masivní panely tl. 95 mm
• Tepelná izolace: Obvodové stěny exteriér dřevovláknitá izolace tl. 200 mm + střecha dřevovláknitá izolace tl. 240 mm +100 mm dřevovláknitá izolace tl. 240 mm+100 mm
• Fasáda: silikonová difuzně otevřená omítka
• Střešní krytina: falcovaná plechová krytina z hliníkových pásů
• Okna: hliníková okna Uw ≤ 1,1 W/m²K, hliníková okna Uw ≤ 1,1 W/m²K
• Podlahy: těžká plovoucí, 1. NP slinutá dlažba,mramor (hlavní obytný prostor), 2. NP slinutá dlažba (koupelna), masivní dřevěná podlaha
• Teplo: elektrické vytápění, 1.NP podlahové vytápění (topné rohože), 2.NP přímotopy, koupelny – podlahové vytápění + topné žebříky, elektrický zásobníkový akumulační ohřívač o objemu 150 l
• Skladba stěny (směrem zevnitř): masivní dřevěné panely KLH (třívrstvé) pohledová kvalita 95 mm + parobrzdná fólie + dřevovláknitá izolace 160 mm + dřevovláknitá izolace pro kontaktní zateplovací systém 40 mm + difuzně otevřená omítka vč. armovací hmoty a síťoviny 10 mm
• Celková tloušťka stěny: 30,5 cm
• Součinitel prostupu tepla stěnou: 0,178 W/m²K
• Projekt: Ing. Irena Truhlářová, ARCHCON atelier, s.r.o.,
• Realizace:DŘEVOSTAVBY BISKUP s.r.o., 2011

Autor článku Dana Jakoubková

Publicistka s náklonností ke smysluplným činům a věcem. Obdivuje brilantně provázané duchovní gangsterky, ale neodvrhne ani lyrické, tajemné, lakonické a současně vtipné příběhy s tématem originální syntézy křehkosti úmrtnosti.

Nejnovější články autora

Hodnocení uživatelů: 5 / 12
Líbil se Vám článek?012