Romanův srub ze šumavských smrků byl jedním z prvních na našem území

Helena Petáková | Úterý, 27. duben 2021 |

Romana baví dělat věci, které se osvědčily jinde ve světě, ale u nás ještě nebyla chuť je vyzkoušet. A tak postavil jeden z prvních srubů na našem území. Po vystudování lesnické fakulty s manželkou nejprve trochu odbočili do Jeseníků, brzy ale zakotvili na oblíbené Šumavě, kde žijí a pracují už dvacet let. Z toho skoro polovinu zde vlastní svůj vysněný srub.

Les a dřevo mě lákaly od malička, proto jsem se stal lesníkem a také myslivcem. Hlavní impulz pro stavbu srubu jsem získal na loveckém pobytu v Rusku, kde jsme byli ubytováni ve velké lovecké srubové chatě a její atmosféra mě úplně pohltila. Svou myšlenkou jsem nakazil manželku, a pak jsme dlouho hledali tady v šumavském regionu vhodné místo, protože vsadit srub do klasické zástavby, to se opravdu nehodí!

Pozemek jsme získali nad vesničkou, kde zůstala jen torza několika původních statků a několik hlavně rekreačních domků. Ale zpočátku tu z naší představy nadšení nebyli. Stavební úřad chtěl zachovat zděný ráz obce, takže chvíli trvalo, než jsme přesvědčili paní architektku, že srub k bydlení není bouda v lese, jak si řada lidí donedávna myslela.

Dokonce jedna z verzí byla, ať si postavíme dřevěný dům a zvenku ho omítneme bílou fasádou! Nakonec všichni uznali, že srub tady být může a že je to i příznivá změna pro zdejší region.

Projekt srubu na vlastní zodpovědnost

Se svým loveckým koníčkem jsem navštívil oblasti, kde stojí nádherné sruby a roubenky – Polsko, Pobaltí, Skandinávii... Hodně inspirace jsem posbíral právě v Rusku, kde technologie je v principu stejná, jakou představuje u nás přejímaný kanadský styl, kvalita opracování však vzhledem k jejich zvyklostem je nižší. Rozdíly souvisejí i s dostupností nových materiálů, například na ruském venkově místo izolační vaty a pásky doposud ke spárování používají mech.

Leccos jsme tedy okoukali v cizině, ale i jinde: v kanadském časopise jsme objevili průchozí polooblouk, který jsme využili v interiéru, a venkovní seříznutí klád jsme viděli ve filmovém Mrazíkovi – opravdu, když budete film pozorně sledovat, neuniknou vám tam zajímavé srubové stavby.

Objeli jsme také těch pár srubů, které tady už stály, něco jsme si domysleli a projekt jsme nakonec s manželkou vytvořili sami. Architekt nám nakreslil jen základní studii pro stavební povolení a začali jsme stavět, dokonce bez realizačního projektu.

Případné nuance se řešily až při stavbě, takže řada věcí se vyvíjela za pochodu a nakonec se ukázalo, že až na nějaké drobnosti jsme si srub vymysleli dobře. Významným pomocníkem a stavitelem kamenných a zděných prvků byl náš kamarád Josef Pešta, který současně měl roli koordinátora stavby.

Po dokončení srubu se sem začali sjíždět další zájemci o srubové stavby, fotili si to tady a údajně už jeden „náš“ zmenšený srub stojí na Vysočině. Když sem i z Rakouska přijeli zjišťovat, který architekt nám srub navrhoval, dali jsme si s manželkou pivko a byli jsme na sebe hrdí!

"Nádherný výhled přes českou vesnici na šumavský pohraniční hřeben směrem k Rakousku."

Foto: Martin Zeman

Křivé klády se suky

Prvního stavitele, Dalibora Houdka, se kterým jsem po příjezdu z Ruska o našem srubu jednal, jsem našel na základě inzerátu. Přijel z Kanady, kde absolvoval školu srubového stavění, ale byl teprve v počátcích, bez kapitálu a pouze se znalostmi nestačil vyhovět přísným stavebním požadavkům českých úřadů.

Pro masivní dřevostavby nebyly ještě u nás provedené atesty a hasiči po něm třeba žádali, aby nechal shořet srub, aby mohli změřit jeho odporové vlastnosti při hoření. Vrátil se tedy do Kanady, kde sruby stav dodnes, ale tady se stal alespoň spolu s Otakarem Koudelkou autorem užitečné knihy Srubové stavby z kulatin.

Pro brněnskou stavební firmu OK Pyrus jsem se rozhodl, protože akceptovala náš požadavek, že si dodáme původní smrkové dřevo tady ze Šumavy, které jsme v zimě vytěžili z vlastního lesa.

Souhlasila také s tím, že pro zdejší nadmořskou výšku zhruba 650 metrů jsme vybírali dřevo se silnější dimenzí. Většinou se staví z klád o průměru 27 až 35 cm, naše klády mají 35 až 50 cm, nejsou také úplně rovné a mají suky, což stavbě dodává trochu monstrózní vzhled.

Pro firmu je totiž pracnější poskládat do stěny silnější a nesourodé dřevo, než klasicky používané stejnoměrně vysoustružené slabší klády. Hned po těžbě jsme nechali kmeny také ručně odkornit, tím se na nich zachovala blána, která je těsně pod kůrou a dřevo chrání.

Zúročil jsem tak své vlastní dřevo, které vyrostlo ve zdejších podmínkách, a tloušťkou kmenů jsem navýšil izolační vlastnosti srubu. Stejně tak kámen, který na dřevo navazuje, je také z místních zdrojů.

obr.: V kamenném přízemí jsou dva pokojíky pro návštěvy rodiny a přátel. Součástí bude přisazená zimní zahrada, jejíž hlavní funkcí je zateplení. Foto: Martin Zeman

obr.: Bramacovou střechu prověřila hned první zima metrovými závějemi i orkán Kyrill. Foto: Martin Zeman

Stěhování jsme uspěchali

Hrubá stavba trvala od jara do podzimu, další rok se dokončovaly interiéry, v listopadu proběhla kolaudace a hned jsme se nastěhovali. Technologicky potřebuje srubová stavba určitě rok na vyzrání, během něho si ta naše sedla asi o deset centimetrů, ale možná jsme měli srubu ještě jednu zimu přidat. Nemohli jsme se dočkat, a jak jsme začali ve srubu topit. V některých kládách tak vznikly trhliny, které tam možná nemusely být, kdybychom se stěhováním počkali.

Co bych ještě udělal jinak? Nedostatečně zateplené podkroví, to je jediný nedostatek, který tady máme. V přízemí srubovina izoluje báječně, navíc jsme zde vytvořili zděné akumulační prvky – stěnu a schodiště z plné cihly a kamenný krb.

obr.: Kamenný krb v zimě vydává teplo, v létě místnost ochlazuje. Podobnou akumulační schopnost mají, na rozdíl od dřeva, zděné schodiště a zděná stěna. Zpočátku majitelka po interiéru chodila a pozorovala krásu dřeva, které se občas dalo i slyšet – pořádným prasknutím. K volbě osvětlení ji inspirovala návštěva blízkého hradu Rožmberk. Foto: Martin Zeman

obr.: Kuchyně je truhlářskou prací na zakázku v kombinaci tmavě červené třešně a světlého javoru. Foto: Martin Zeman

obr.: Schodiště je z jasanu, tmavě mořeného, aby šel do kontrastu s okolním smrkem. Stejně jako v dalších případech, kdy s mnohými pracemi v domě pomohli rodina a kamarádi, je dílem švagra truhláře. Foto: Martin Zeman

Lovecký srub se sukulenty

V našem srubu máme lovecký pokoj pro hosty, vybavený náležitě trofejemi a historickým nábytkem. Jenže je malý a propojený s bytem, což se ukázalo jako velmi nepraktické. Pustili jsem se proto ještě do stavby menšího srubu, kde bez problémů budou moci naši přátelé zapíjet své trofeje. A protože rád zkouším stále něco nového, na tento srub přijde vegetační střecha, která mě zaujala pro změnu v Norsku.

Tam ale používají travní drny, které potřebují výšku substrátu 25 až 30 centimetrů, což střechu hodně zatíží. A také udržovat porost sekačkou nebo ji nechat spásat kozou, to není dobrá představa. Naše klima nezaručuje ani dostatečnou vlhkost pro růst trávy, a proto takovým středoevropským řešením je osázení střechy sukulenty, kterým stačí substrát výšky pouze 15 cm. Vegetační střechu jsme zrealizovali ve spolupráci s místním zahradním architektem, kamarádem Ládou Dlaskem.

obr.: Menší lovecký srub je postavený na rozdíl od hlavního srubu z vyschlého dřeva. Foto: Martin Zeman

V jednom životním stylu

Naše bydlení ve srubu souvisí se vším, co děláme a co nás baví. Jsem spoluvlastníkem lesnicko-zemědělské firmy, která tady v regionu hospodaří. Poblíž srubu máme několik rybníků a také jelení oboru, takže přímo z domu můžeme pozorovat pasoucí se zvěř. A když se zahledíme trochu dál, přes údolí vyšebrodského průsmyku k pohraničnímu hřebenu a třeba až k první rakouské vesnici v šumavském podhůří… Je to krása!

obr.: Srub byl postaven za rok a půl, ale další dva roky trvaly venkovní úpravy – dlažby, bazén, zahrada, skalka… Foto: Martin Zeman

Technické parametry

• Spodní stavba: zděné přízemí obložené přírodním kamenem, slouží jako technické zázemí
• Stavební systém: srubová konstrukce
• Krov: dřevěný – smrk
• Střešní krytina: betonová taška Bramac
• Vstupní dveře: dřevěné
• Okna: dřevěná eurookna, profil IV 92
• Zasklení: izolační dvojsklo
• Podlahy: dlažba, v patře modřínové podlahovky
• Topení: kotel na dřevoplyn Atmos, podlahové topení, v ložnicích radiátory; teplovzdušný krb
• Pozemek: 6 000 m²
• Zastavěná plocha: 100 m²
• Obytná plocha: 200 m²
• Realizace: OK PYRUS, s.r.o, www.okpyrus.cz

Autor článku PhDr. Helena Petáková

Nejnovější články autora

Hodnocení uživatelů: 4 / 4
Líbil se Vám článek?13