Ze staré chalupy vznikla vznešená dřevostavba z cedrového dřeva, která slouží jako penzion

Helena Petáková | Úterý, 27. červenec 2021 |

Není snadné opustit město, kde se cítíte doma, práce i škola jsou v dosahu, stejně jako kamarádi a sousedé. Rozhodnutí zásadně změnit svůj život uzrávalo u Aleny a Milana přes dvacet let, během kterých navštěvovali rozpadlé horské samoty, až se s rodinou ocitli opravdu znovu na začátku. Od potoka Hadince z lůna Orlických hor je to k lékaři sice třicet kilometrů, jinak ale zjistili, že stejně jako předkové k novému životu mnoho nepotřebují. A lidé za nimi do penzionu se vznešeným názvem jezdí rádi sami.

Jak šel čas...

Po obou stranách údolí se kdysi proti proudu potoka táhlo přes osmdesát roubených stavení, které obývaly německé rodiny. Po válce zůstala obec Vrchní Orlice prázdná. V padesátých letech, po občanské válce v Řecku, se sem nastěhovalo několik řeckých rodin, v šedesátých letech hipíci, jejichž představy o nezávislém životě zmařila policie, a po jednodenním cvičení armády vesnice téměř zmizela – kromě několika rekreačních chalup a pár stavení, kde bydlel personál státního statku, starající se o jalovice v nedalekém kravíně.

Po jeho privatizaci ztratili tito většinou starší lidé práci a museli opustit i chalupy. Když jsme koupili tu naši, byla už čtrnáct let neobydlená a nebylo tady co zachraňovat. Původní kamenné chlévy se rozpadaly a přední část prošla při stavbě kravína rekonstrukcí, kdy dělníci vyheverovali pozednice, roubení vybourali a dům vyzdili škvárocementovými tvárnicemi s okny metr šedesát na metr dvacet. Tahle hrůza bylo to jediné, co tady drželo pohromadě.

Turisté, kteří na Vrchní Orlici jezdí pravidelně už několik let a sledovali, jak tady roste nová dřevostavba, mi nechtěli věřit, že na stejném místě dříve chalupa stála. V okruhu patnácti metrů kolem a také přímo ze zdí vyrůstaly třímetrové javory a jasany, prostor byl zarostlý lopuchy a kopřivami, starý eternit na střeše pokrýval lišejník, oprýskaná fasáda hrála všemi odstíny šedé a béžové, takže chalupa nebyla vidět. Okolo obrovské smetiště s plastovými kelímky od jogurtů, modrými delfínky od šampónů a dalšími poklady ze sedmdesátých let.

obr.: Po několika letech fasáda vlivem počasí omšela tak, že penzion dnes vypadá, jako by tu stál už celá staletí. Foto: Martin Zeman

obr.: Kuchyně v bílo-zeleném provedení patří k soukromému bytu majitelů penzionu. Jeden apartmán pro hosty je vybaven kuchyňským koutem. Foto: Martin Zeman

obr.: Na schodišti z masivních lepených hranolů hosté penzionu nejvíc oceňují, že vůbec nevrže. Foto: Martin Zeman

Chalupa ze dřeva celá nanovo

V létě 2009 jsme se synem a kamarádem rozebrali ze staré chalupy, co se rozebrat dalo, na podzim přijel buldozer a shodil škvárocementové stěny a začali jsme zdít. Hrubou stavbu jsme chtěli stihnout do konce roku, jenže už v říjnu veškeré mokré procesy zastavily silné mrazy, takže jsme pokračovali až od května dalšího roku.

V létě několik kamiónů přivezlo očíslované trámy, na míru přesně vyrobené v provozovně firmy Bartoš Dřevostavby, její chlapi tady za dva dny poskládali první patro, pak jsme dva týdny čekali, než doběhne zděná část stavby, a následně přijela znovu parta pana Bartoše, aby pokračovala s patrem, krovy, bedněním štítů a dalšími dokončovacími pracemi. Za léto 2010 byla dřevostavba postavená.

obr.: Podezdívky, zdi a terasy jsou výstavně poskládané z místní ortoruly, její růžový nádech vynikne zvlášť po dešti. Foto: Martin Zeman

Poloroubenka v původním stylu

Snažili jsme se, aby poloroubenka architektonicky zapadla do zdejšího tradičního stylu. S projektantem jsme proto objeli několik velkých, relativně zachovalých usedlostí a společně jsme se dopracovali ke kompromisu mezi našimi představami a tím, co je možné a proveditelné. S výškou stavby souvisel výběr dřeva.

Dost mě vyděsilo zjištění, že dřevostavba ze smrku na dvou patrech sesycháním sedne o padesát centimetrů. Jako náhradní variantu jsem objevil západní červený cedr, krásné dřevo, které je objemově stálejší, má o něco lepší tepelně izolační vlastnosti a další pozitiva, například se nemusí ošetřovat.

Nechávám dřevo přirozeně stárnout, což mi někteří lidé vyčítají, protože na návětrných stranách už chytá šedou patinu. Mně se to ale líbí a nechávám přírodní materiál chovat se, jak umí. Veškeré roubení a bednění máme ze západního červeného cedru, krov a většina stropních záklopů jsou smrkové, stropní trámy z lepené borovice.

TIP NA ČLÁNEK: Když cedr není cedrem aneb z čeho se staví dřevostavby, o kterých se tvrdí, že jsou z cedru

obr.: Pod vysokou střechou je třípodlažní půda, ve které v budoucnu vzniknou další pokoje pro hosty a herna nebo zasedací místnost pro teambuildingové akce. Plastová střešní krytina s příměsí břidličného prachu je vzhledově k nerozeznání od přírodní břidlice. Foto: Martin Zeman

obr.: Ve zděné části domu jsou zasazena eurookna, v dřevěné okna špaletová – zvenku s dvojsklem a uvnitř s jedním sklem. Venkovní dveře jsou z masivního dubu, interiérové dveře mají povrchovou úpravu z javorové dýhy. Foto: Martin Zeman

obr.: Penzion nabízí ubytování v osmi útulných pokojích, dohromady s 24 lůžky a masivním borovicovým nábytkem. Negativní vlastnost dřevěné stěny – nízkou akustickou izolaci – vyřešila stavební firma mezi dvěma sousedícími pokoji dodatečným přistavěním stěny s falešným roubením a izolací z dřevité vlny ke stěně roubené. Foto: Martin Zeman

Foto: Martin Zeman

V dřevostavbě blízko přírodě

Na správě CHKO se mě hned zpočátku zeptali, jestli vím, že budeme stavět na jednom z nejhezčích míst v Orlických horách. Přestože jsme na hranici první zóny ochrany v CHKO, úředníci nám žádné velké překážky nekladli.

Přesvědčili se o tom, že tady skutečně chceme s rodinou bydlet a hospodařit, a že nebudeme budovat tobogány nebo trati pro motokros a čtyřkolky. Projekt dřevostavby se jim hodně líbil, při kontrolách si několikrát brali kontakty na dodavatele materiálu nebo na řemeslníky a stavbu si fotili, aby ji mohli dávat za příklad dalším chalupářům.

Hosté nám říkají, že celý den šlapali po okolních kopcích a nepotkali člověka. Je tady klid a úžasná příroda. Kousek od nás stojí pevnost Hanička, jedna z největších dokončených prvorepublikových pevností, a po celých hřebenech se táhnou pěchotní sruby a malé řopíky.

Lidé sem jezdí za historií, na kola, na běžky – přímo u chalupy staví cyklobus, vede upravovaná běžkařská trasa. Kamarádi v nedalekém kostele pořádají koncerty a výstavy. Občas si nějaký koncert uděláme u nás. Přijede kapela a v hospodě bývá veselo do rána.

obr.: Adelheid česky znamená vznešená. Vznešená dřevostavba z cedrového dřeva architektonicky zapadá do tradičního stavebního stylu Orlických hor. Foto: Martin Zeman

Technické parametry

• Zastavěná plocha: 322 m²
• Obytná plocha: 534 m²
• Stavební systém: kombinace roubené a sloupkové konstrukce
• Topení: zplyňovací dřevokotel a kotel na pelety, podlahové topení, v ložnicích radiátory; příprava pro kachlová kamna
• Realizace: Bartoš Dřevostavby s.r.o., www.bartos.cz; 2014

Vizualizace půdorysů: Helena Petáková

Autor článku PhDr. Helena Petáková

Nejnovější články autora

Hodnocení uživatelů: 5 / 5
Líbil se Vám článek?05