Petr Houška | Středa, 17. duben 2013 |

Pro osvětlení podkrovních prostorů se střešní okno jeví mnohem jednodušší cestou oproti vikýři jakéhokoliv tvaru. Zrodilo se v roce 1941, mělo kovový rám a jednoduché zasklení. Na skle i rámu v chladném období však kondenzovala voda, a tak přišlo na řadu místo železa dřevo a přibyla jedna tabule skla - vzniklo tak izolační dvojsklo. Dvojskla však nebyla vakuová a ani s náplní vzácných plynů, ale přesto to byl veliký skok ve vývoji oken.

Dříve nebyla okna systémově řešena, ale ta dnešní už ano. Tím pádem se nám nestane, že si chceme pořídit okno a montážník bude na místě vymýšlet, jak jej upevní či jak provede tepelně hydroizolační vrstvu. Pokud si okno necháme namontovat od výrobce proškoleným odborníkem, budeme mít jistotu dobře odvedené práce a také dostaneme na dílo dlouholetou záruku. Jedině odbornou montáží se vyhneme případným problémům. Pokud totiž chceme ušetřit a pozveme si neproškoleného montážníka, tak máme velkou šanci na budoucí problémy v podobě zatékání ze střechy do interiéru či kondenzace vody ve špatně provedené tepelné izolaci okolo rámu. Závady musíme v takovém případě nechat neprodleně opravit - plísně na sebe nenechají dlouho čekat.

Blíže k obloze

U střešních oken nehledejme klasické okenní závěsy na boku - neotevírají se totiž do stran. Osa otevírání může být v polovině výšky rámu – tato se označují jako kyvná. Druhou variantou je uložení závěsů v horní části – tato se označují jako výklopně-kyvná. Konstrukce tohoto typu okna je dokonce využita v praktickém střešním balkoně a terase. Obě řešení mají tedy hlavní výklopně kyvné okno, pro terasu je použito malého svislého okna, které se otevírá podél boční osy - vstupujeme tak na malou terasu. V případě střešního balkonu nevstupujeme na žádný balkon, ale po otevření menšího výklopného okna na závěsech ve spodní části až do svislé polohy. Zůstáváme tak stát v místnosti, ale přesto máme krásné výhledy a dostatek čerstvého vzduchu.

Umísťovat rovnoměrně

Správné navržení velikosti, počtu a především umístění střešních oken je pro zkušeného odborníka snadným úkolem. Je logické, že čím více oken instalujeme-tím více světla budeme mít. Základní poučkou o minimální zasklené ploše zní tak, že plocha skel musí být minimálně jednou desetinou z podlahové plochy osvětlované místnosti. I když plochou zasklení dosáhneme minimálního požadavku, je nutné okna rozdělit rovnoměrně po místnosti a neshlukovat je do velkých centralizovaných celků. Místnost by nebyla osvětlena stejnoměrně. Musíme však pamatovat na silné letní slunce a na tepelné ztráty okny v chladném období roku.

Výškové umístění střešních oken má také svá základní pravidla - spodní hrana okna by měla být ve výšce od 85 do 100 centimetrů a horní v rozmezí od 185 do 220 centimetrů. Spodní hranice je nastavena na tuto hodnotu z důvodu, že většinu času v místnosti sedíme a tím bychom při vyšší hodnotě přišli o výhledy do okolí. Tyto hodnoty neplatí pro fixní a elektricky ovládaná okna umísťovaná do nedostupné výšky pro osvětlení různých galerií či podkrovních místností otevřených až do krovu.

foto: Velux

Vaše komentáře (4)

Hodnocení uživatelů: 5 / 4
Líbil se Vám článek?04