Letokruhy na fasádě dřevostavby

Ondřej Zaorálek | Pondělí, 14. březen 2011 |

Variabilní možnosti technologií pro realizaci dřevostaveb a řada způsobů pro úpravu její fasády

neumožňují na první pohled poznat, zda je dům skutečně konstruován jako dřevostavba. Minerální omítka totiž může zakrývat sendvičovou konstrukci a naopak zděný dům může být opatřen dřevěným obkladem a tváří se pak jako dřevostavba. Dřevěné fasády jsou v každém případě prvkem, díky němuž dům získává zcela nový, atraktivní vzhled a přitom mohou být i funkčně využity.

Technologie na výběr

V zásadě se dřevěné fasádní profily vždy instalují pomocí vrutů nebo ocelových skobek na nosný rastr, který je buď součástí konstrukčního systému v případě dřevostavby, nebo se musí nejprve připevnit na stávající obvodovou zděnou stěnu. Tato nosná konstrukce je základem celého systému a na jejím provedení také do jisté míry závisí kvalita a životnost fasády.

Volba kvality a struktury vnějšího pláště už je záležitostí čistě osobního vkusu. Fasádní profily totiž mohou mít v průřezu různý tvar a podle toho se s nimi také pracuje. Určitě nejjednodušší je obklad obyčejnými prkny připevňovanými na nosnou konstrukci tak, aby určitá mezera mezi nimi umožňovala dřevu pracovat v závislosti na vlhkosti vzduchu. Jde o tak zvané otevřené obložení, které neposkytuje dostatečnou ochranu proti intenzivnímu dešti hnanému větrem přímo proti fasádě, proto je třeba za nosné laťování vložit speciální difuzní fólii. Častější je známý systém pero-drážka: klasický profil známý z instalace kdysi oblíbených palubek dnes doplňují více či méně náročné profily klínové či srubové, jejichž společnou nevýhodou je ale viditelnost kotvicích vrutů na fasádě. Prošroubovaná místa působením vlhkosti rychleji oxidují a zanechávají na fasádě nevzhledné stopy, při nesprávném provedení obkladu může dojít k jeho vyboulení.

Složitější jsou speciální tvarované profily, které se na nosnou konstrukci upevňují tak, že vruty procházejí v místě pera, takže kotvení je po dokončení fasády neviditelné. Kvůli překrývání je sice spotřeba dřeva trochu větší, ale výsledný efekt je zcela dokonalý.

Tuzemská i exotická

Pro dřevěné obklady fasád se používají jak dřeva tuzemská, tak exotická – záleží nejen na představách stavebníka, ale také na peněžence. Nejlevnější jsou samozřejmě tuzemská dřeva, nejčastěji smrk, borovice a modřín, která však vyžadují povrchovou úpravu nátěrem lazurou (první nátěr následuje až po několika týdnech či měsících po instalaci obkladu, nikoliv předem). Odolnější jsou například ThermoWood, dřevo ošetřené tepelnou úpravou, která výrazně zvyšuje trvanlivost a odolnost vůči hnilobě a která dokáže vlastnosti „běžného" dřeva zlepšit až na úroveň například červeného cedru a jiných tvrdých dřevin, nebo severské druhy dřevin. To už se ale dostáváme mezi skupinu tak zvaných exotických dřevin – sibiřský modřín, ipe, bangkirai, jatoba, massaranduba, tali aj. Liší se mezi sebou v podstatě pouze vzhledovými vlastnostmi, všem je naopak společná vysoká odolnost vůči vlhku a proměnlivý vzhled. Fasády z exotických dřevin totiž není třeba nijak povrchově ošetřovat, pokud vyloženě netrváme na konstantní barvě. Jenže právě postupná proměna dřeva je jeho nejkrásnější vlastností. Pokud bychom jeho povrch uzavřeli lakem, dopouštěli bychom se zákroku proti přírodě. Z technologického hlediska není tato alternativa žádným problémem, ale jde o pocit...

Více si přečtěte v časopise Dřevo a stavby 1/2009.

Hodnocení uživatelů: 5 / 7
Líbil se Vám článek?07