Dana Jakoubková | Středa, 08. duben 2020 |
Podíl zastoupení dřevostaveb na trhu stále narůstá. Stejně jako sucho, vichřice nebo kůrovcová apokalypsa. Zdálo by se, že cena kalamitního dřeva, která je nižší až o jednu polovinu, ovlivní i cenu výstavby dřevěných domů. Statistické ukazatele ve stavebnictví, které udávají cenu za 1 m3 obestavěné plochy, to však nedokládají. Proč je stavební materiál ze dřeva dražší, než by mohl být? Opravdu hrozí, že nebude z čeho stavět? A mohou dřeviny jako bříza či jeřáb zachránit lesní prostředí i stavební trh?
"Když vezmeme v úvahu, že většinu ze zásob dřevní hmoty představuje smrk (51 %), tedy zdroj dřeva odsouzený s velkou mírou pravděpodobnosti k zániku v důsledku oněch devastujících vlivů, je nasnadě totální kolaps trhu se dřevem," říká Aleš Erber, lesnický poradce, analytik, správce soukromých lesů na Pardubicku a neúnavný propagátor šetrného hospodaření v lesích a vyššího využití dřeva průmyslem a společností.
Adaptaci lesa na změny klimatu se věnuje více jak deset let. „Pokud nechceme o naše smrkové dřevo zcela přijít, musí se zvýšit odolnost u zbývajících životaschopných lesů pěstitelsko-adaptačními postupy. Vedle toho musí lesnicko-dřevařský sektor projít razantní změnou! A k tomu potřebujeme i podporu stavebních firem, které se zatím vezou na vlně zájmu o dřevo. Protože až se vlna jednou zlomí a dřeva bude nedostatek, je možné, že nikde pak nebude smrková či borová tříska, která by tonoucí trh zachránila. Rád bych přeháněl, ale není tomu tak. Čelíme obrovské hrozbě."
Ing. Aleš Erber (*1985)
- 2005 – Střední lesnická škola v Trutnově
- 2011 – Česká zemědělská univerzita v Praze / Fakulta lesnická a dřevařská / obor Lesní inženýrství
- 2008 – pomocný lesník na Lesní správě Choceň / Lesy ČR, s. p.
- 2013 – revírník na lesnickém úseku Plchůvky
- 2017 – lesní specialista u nevládní neziskové organizace Forest Stewardship Council (FSC) ČR
- 2018 – nezávislý lesní poradce a odborný lesní hospodář; akreditovaný poradce Ministerstva zemědělství v oboru lesnictví, správce soukromých lesů na Pardubicku
- Člen České lesnické společnosti, Pro Silva Bohemica a Českého spolku pro agrolesnictví
- Člen výboru pro životní prostředí, venkov a zemědělství zastupitelstva Pardubického kraje a člen Kůrovcového kalamitního štábu Pardubického kraje
Smrk má ve stavebním průmyslu masivní zastoupení. Ve světle toho, jak rychle naše lesy mizí, mě napadá, zda lze stále označit stavění ze dřeva za udržitelné. Že je dřevo obnovitelná surovina, váže CO2 a má další benefity, to mu nelze odpárat. Na druhou stranu nemáte obavy, že si lesy vykácíme?
Aktuálně svádím boj o záchranu zralých lesů, u nichž lze předpokládat, že odolají suchu a kůrovcům. U mnoha smrkových a borových porostů se mi to povedlo a mé postupy přejímají další vlastníci lesů. I proto se domnívám, že správně vedenými zásahy se dá řadě porostům ještě pomoci.
Česko má přibližně 450 milionů kubíků zásob ve smrkovém dřevě, které se nachází zhruba do 800 metrů nad mořem. K vytěžení je zralá zhruba polovina, to je přibližně 250 milionů kubíků.
Neobávám se tedy o vykácení lesů, ale o jejich uschnutí na stojato, a tedy o nezužitkování dřeva průmyslem.
A to je hodně nebo málo? Na jak dlouho takové množství vystačí?
Dobře si to představíte vztažené k těžbě, která je u nás ročně průměrně kolem šestnácti milionů kubíků a loni to bylo pětadvacet milionů v důsledku kůrovcové kalamity (v roce 2015 šlo o tři miliony kubíků; pozn. redakce).
Celý vytěžený objem je vhodný ke zpracování na stavební materiál? Čistě hypoteticky, kdyby se teď každý stavebník rozhodl stavět ze dřeva, budeme mít dost materiálu?
Všechno vytěžené dřevo nelze použít jako stavební. Stromy jsou různého druhu, kvality a dimenzí. Ale celý strom lze průmyslem zužitkovat. Na druhou stranu je nutné část potěžebních zbytků nechávat v lese jako živiny. Materiálu by bylo dost, ale je tu omezení odvislé od limitů těžebních společností, kde jsme se třiceti miliony kubíků ročně kapacitně na hranici možností, a především pak od možností domácího zpracovatelského průmyslu, které se pohybují kolem třinácti čtrnácti milionů kubíků dřeva ročně.
Jinými slovy zpracovatelský průmysl, tedy především pily, nestačí tu nadprodukci těžařů pokrýt, a proto dřevo vyvážíme ke zpracování za hranice a pak si ho kupujeme zpátky s přidanou hodnotou, která zůstane v zahraničí?
Ano, přesně tak. Česko má málo zpracovatelských závodů, a proto dochází k masivnímu exportu surového dřeva především do Rakouska, Německa a nyní i do Číny. Jsme v přepočtu na hlavu jedna ze zemí s největším exportem surového dřeva na světě. Tím se řadíme k rozvojovým zemím.
Takže za málo peněz rozprodáváme národní poklad, abychom si ho za větší peníz koupili zpátky, což se pak odrazí i na ceně stavby domu ze dřeva.
Opět jste popsala přesně, dřevo je naše přírodní zlato, a tak bychom se k němu měli chovat. Pokud jsou lesy národním bohatstvím, dřevo by mělo být národní surovinou. Dosud tomu tak nebylo.
Ale není to jen o cenách. Jde především o znehodnocení práce našich předků, ale také o znehodnocení investic, které jdou z našich daní. Stát dotuje zalesňování, výchovné a pěstební činnosti, či jinak – podporuje pěstování lesa, ale ve výsledku to nezúročí. De facto pěstujeme levné dříví pro zahraničí.
"Lesy jsou národním bohatstvím a dřevo by mělo být národní surovinou. Česko si ho však neváží."
A motivuje stát nějak zpracovatele k tomu, aby zakládali další závody, aby se dřevozpracující průmysl rozšiřoval, potažmo aby bylo stavební dřevo levnější?
Takový komplexní záměr tu dlouhodobě chybí a v důsledku toho export od roku 1992 pomalu narůstal, až se dostal v roce 2017 na sedm milionů kubíků a za loňský rok tvořil vývoz už více jak 11 milionů kubíků. Takže vývoz surového dřeva bez přidané hodnoty činí téměř 45 %.
Musíme si uvědomit, že část lesů spadá pod rezort Ministerstva zemědělství, Ministerstvo životního prostředí, Ministerstvo obrany a dřevozpracující průmysl a stavitelství spadá pod Ministerstvo průmyslu a obchodu. Takže problematiku lesnicko-dřevařského sektoru a funkci lesů řeší čtyři rezorty. Nejsem si jist, zda je to dobře, ale tato symbióza není dostatečně funkční.
Strategií je celá řada, ale vlastně žádný z rezortů neřeší celý sektor koncepčně, provázaně a tím efektivněji. Obecně stát vlastně nemá vyřešenou politiku k obnovitelným surovinám a jejich zdrojům. Tedy k lesům, které jsou zdrojem dřeva pro průmysl. Má jasno ve vtahu k nerostným nebo druhotným surovinám. Tam ale dřevo není zastoupeno. Stát tak vlastně pořádně neví, jak se k tomuto sektoru chovat, aby byl trvale udržitelný, řešily hrozby či jeho slabé stránky a někam to směřovalo.
Podle vás to neřeší ani koncepce státní lesnické politiky, reagující na aktuální stav a situaci v lesích, respektive jak by se měly lesy do roku 2035 proměnit, a kterou schválila vláda letos v únoru? Pokud vím, připravovala ji pracovní skupina, složená ze zástupců dotčených ministerstev, lesnických svazů, univerzit, krajů, obcí a nevládních organizací.
Dokument vnímám pozitivně. Ministerstvo zemědělství s touto politikou směřuje české lesnictví k lepším zítřkům a na vyšší úroveň. Nicméně si myslím, že stanovených cílů musí být dosaženo dřív. I přes veškeré klady, které dokument přináší, vnímám dosažení vytyčených cílů skepticky.
Obor totiž disponuje historickou zkušeností, že obdobných dokumentů bylo mnoho, ale nikdy se výrazným způsobem nezpracovaly do provozní praxe a zůstaly jen na papíře. Obávám se, že státní úředníci si odškrtli úkol, zadaný vládou, a dál vše pojede ve stejně vyjetých kolejích. Strašně rád bych se v tom mýlil.
Myslíte si, že státy, které historicky a neustále staví ze dřeva, například Švédsko, Finsko, Rakousko..., to mají řešené lépe, a proto je stavění ze dřeva u nich natolik zastoupené? Souvisí ono mnohem větší zastoupení dřevostaveb v těchto zemích s tím, jak se k lesní produkci staví jejich vlády?
Neznám to úplně přesně, ale jistě to vychází už ze společenského postavení lesů a dřeva v dané společnosti. U nás rozvoj šetrného hospodaření a vztah k ekologii zbrzdila normalizace.
Ještě po revoluci tvořily malé a střední pily z venkova páteř dřevozpracujícího průmyslu. Na ně navazoval nějaký lokální zpracovatel, ale to všechno se přerušilo po revoluci 1989 a ve velké míře získali podniky zahraniční investoři.
Velké pily jsou dodnes vlastněné převážně zahraničním kapitálem. Ze sedmi je jenom jedna česká. Co asi udělají zahraniční firmy, až jejich provozy budou prodělávat kvůli nedostatku dřeva a dovoz suroviny nebude rentabilní?
Co je důvodem toho, že Češi pily neprovozují?
Má to historické souvislosti s chybnou transformací státních lesů, privatizací, a především dřívějším obchodním modelem Lesů ČR, s. p. Dřevo s lesními pracemi spadaly pod veřejnou soutěž. Vyhrávaly velké firmy, které prodávaly dřevo velkým pilám v ČR nebo do zahraničí. Na malé regionální pily už mnoho dříví nezbylo. Když se chtěly modernizovat, neměly záruky dodávek dříví, kvůli čemž jim banky nechtěly dát úvěr. Následně se staly nekonkurenceschopnými a ukončily provoz.
Jinými slovy lze říci, že se nechaly vyhladovět s přihlížením státu. A tyto provozy dnes chybí. Výstavbu nových velkokapacitních pil brzdí zdlouhavé stavební řízení. A hlavně tu je velké riziko, že do pěti deseti let nebude co řezat, když se podíváme, jak jehličnaté lesy plošně usychají. To odrazuje nové investory.
Ale i kdyby tu začaly růst pily jako houby po dešti, stejně by to nestačilo. Tu historickou mezeru těžko doženeme. Tady vhodné řešení už neexistuje. Vybíráme jen lepší řešení z těch nejhorších. Přesto věřím, že se nám podaří zachránit ještě mnoho porostů či se jejich odumření rozloží v čase tak, aby ekologické a ekonomické ztráty byly minimální a průmysl měl jistotu dostatku dřeva.
Pevně doufám, že v tom nám stavební průmysl na bázi dřeva pomůže. I proto se poměrně hodně angažuji v lesnicko-dřevařské politice. Z této mé iniciativy třeba vzešla řada konferencí na půdě Poslanecké sněmovny parlamentu ČR, díky níž se alespoň trochu hnuly ledy. Minimálně se o problémech lesů a dřeva více mluví v médiích i ve společnosti.
Co by se mělo podle vás uskutečnit, aby stavitelé měli i v budoucnu dostatek suroviny?
V praxi je nutné aplikovat adaptační těžby u porostů, které mají šanci odolat suchu a kůrovcům či jejich smrt co nejvíce oddálit. Existují na to ověřené pěstitelské postupy, které dlouhodobě propaguji, osvědčili se mi v praxi, a které by měly dát určitě jistoty i vlastníkům pilařských podniků, že tu bude les v potřebné kvalitě i do budoucna. Ale musí se to dělat zavčasu, kdy jsou stromy ještě zdravé. Takzvaně předejít chřadnutí lesů.
Jenže tu máme problém v těžebních kapacitách, v odbytu a v nízkých cenách za dřevo, a tím jsme opět na začátku. Je to zacyklený problém. Je tedy nutné, aby stát nejdříve napomohl stabilizovat trh se dřevem, a pak můžeme pokračovat dál v záchraně lesů. Ale pokud to nenastane, většina jehličnatých lesů opravdu uschne nastojato, podrtí se na místě, nebo se spálí, a stavební průmysl zužitkuje jen nepatrný podíl.
Vraťme se ještě k těm cenám. Spolu s tím, jak produkce dřevostaveb nabírá na objemu, se zvedá i jejich nákladová cena. Pokud ale připustíme, že cena dřevostavby není vyšponovaná jen poptávkou, ale je to mimo jiné i důsledek nedostatku dřevozpracujících podniků, tedy podle vás těžko řešitelný problém, existuje nějaká možnost, jak zlevnit produkci dřeva a ve výsledku i stavbu dřevěného domu?
Nemyslím si, že zlevněním pěstováním lesů bude následně levnější surové dřevo, protože jeho cena je určována více méně středoevropským trhem. Řezivo či další dřevěné komponenty na dřevostavby jsou určovány spíše světovým trhem.
Cena dřevostaveb by se mohla snížit jen za předpokladu ochlazení poptávky. To nepředpokládám, ba naopak bude stále větším trendem stavět ze dřeva jak nízkopodlažní, tak vícepodlažní budovy díky jejich přednostem. Stavitelů je stále nedostatek a s dodávkami dřeva v potřebné kvalitě to může mít obdobný charakter.
Pakliže by se naplnily všechny dosud predikované scénáře o rozpadu lesů, může naopak dojít ke zdražení dřevostaveb. To může velmi rychle ohrozit či odradit investory se zájmem je stavět. Vyvážit by to ale měly evropské a státní pobídky ve snaze o snižování energetické náročnosti budov a dosažení uhlíkové neutrality, což zapadá do podporující cirkulační ekonomiky.
Další možné nástroje, jak podpořit výstavbu dřevostaveb, vidím v dotačních titulech, podporujících stavby ze dřeva či s jeho vysokým podílem, a to z důvodu fixace CO2. To jsou ale malé peníze. Více by pomohlo, kdyby banky poskytovaly za podpory státu slevy na úrokové sazby při pořizování úvěru na bydlení u výstavby ze dřeva či s podílem dřeva.
Troufnu si říci, že do budoucna budou dřevostavby pro stavitele i koncové klienty ekonomicky daleko přijatelnější (přitažlivější), nežli stavby zhotovené z klasických materiálů. Je to i logické, jelikož dřevo je nejekologičtější materiál a do budoucna, pokud se budeme k lesům chovat tak, jak máme, i nejlevnější surovina ze všech.
Které dřeviny jsou se smrkem srovnatelné? Můžeme dělat konstrukce třeba z břízy, která je vidět skoro na každém místě, kterého si nikdo dlouho nevšímá?
Bříza, olše a podobné rychlerostoucí dřeviny jsou takzvaně přípravné – připravují lepší prostředí a půdu pro cílové dřeviny jako jedle, buk, smrk a další. V tuto chvíli přípravné dřeviny mohou jen částečně nahradit chybějící smrk pro stavební průmysl.
Zda budou vhodné pro konstrukce, to nám řekne budoucnost v závislosti na vědeckých výsledcích. Osobně vidím ve dřevě obrovský potenciál. Za poslední léta se obor obrovským způsobem posunul. Zkoušejí se nové konstrukční prvky a konstrukční postupy za použití CLT systémů (křížem lepené dřevo) s vyšším využitím právě listnatých dřevin.
Nebo se pracuje s chemickým zpracováním dřevin. K tomu jsou vhodné listnaté dřeviny. V tomto ohledu je nejlépe využitelný buk. Osobně jsem přesvědčen, že dřevo představuje budoucnost. A využití listnatých dřevin krásně zapadá do koncepce pestrých lesů. Dosud se lesy i půda přizpůsobovaly průmyslu, a proto nejsou v dobré kondici. Je nutno vybalancovat všechny zájmy. Takže strach průmyslu, z čeho se budou dělat konstrukce, až nebude smrk, je v mých očích zcela zbytečný. Nová doba přináší nové postupy a rozšiřuje možnosti.
Takže tvrdé dřeviny. Ale ty jsou drahé na to, abychom je zaklopili do konstrukce dřevotřískou.
Co je to drahé? Nyní možná ano, ale do budoucna nikdo neví. V tomto ohledu je nutné uvažovat v dlouhodobých horizontech. Myslet spíše trvale udržitelně. Hledat nové cesty. A to znamená využít i tvrdé listnaté dřeviny, které budou v budoucnu opět tvořit velký podíl našich lesů. Základem stavebného průmyslu, byť se to nezdá, je druhově pestrý a věkově rozrůzněný les. Mít smrkové plantáže jako kukuřici na poli je neudržitelný i vysoce rizikový systém. A ten se více méně opakovaně hroutí po sto letech, čímž trpí stavitelský průmysl. K takovému „černému pátku" právě došlo, a proto je mnoho vlastníků lesů ve svízelné situaci. To se už nesmí opakovat.
Jakože když se zdesetinásobí produkce, respektive zastoupení tvrdých dřevin ve skladbě lesa, cena dřeva klesne?
A naopak. Ovšem dobře pěstované dřevo může být dříve zralé a kvalitnější. Přitom bude lépe odolávat škůdcům. Paradoxem je, že se produkuje s nižšími vstupními náklady. No není to skvělé? Ale musí se to umět a hodně u toho přemýšlet. Tedy ani kvalitní tvrdé dřevo nemusí být drahé.
Každopádně nevidím důvod, abychom tu kvůli stavění ze dřeva pěstovali dalších sto let jenom rizikový smrk. Dnes už neexistuje dřevina, kterou bychom měli ze stavebního hlediska zatracovat. Smrk je dobrou surovinou, v lesích ho chceme, ale není třeba bazírovat jenom na něm a ke všemu v obrovských množstvích, jako je tomu nyní.
V otázce smrku nejde o to, zda sázet, či nesázet smrk. Spíše jde o to, pěstovat ho jinak, aby lépe odolal suchu, kůrovcům a větru. Ale i to umíme.
Obávám se, že pokud by se masivně stavělo i z jiných dřevin, než je smrk, respektive tvrdších, odolnějších, stavební firmy by to beztak promítly do svých cen. Už jen na základě obecného vnímání, že tvrdé dřevo je dražší. Nebo by se mohlo stát, že by domácí surovinu nechtěli používat, a opět by kupovali levnější dřevo ze zahraničí, ale už ne naše, což by se opět prodražilo. Podíváte-li se mezi stavební firmy, nemají problém se zakázkami, naopak spíš nestíhají a mají objednávky na rok, dva dopředu.
Zde je třeba zmínit, že problém možného budoucího nedostatku dřeva se netýká jen Česka. Naši sousedé mají stejné či obdobné trable. V souvislosti s kůrovcem, ale i se suchem, vichřicemi a požáry, což všechno devastuje lesy. Jde o celoevropský problém.
Ale k ceně: možná ji rozšíření dřevin pro zpracovatelský, potažmo stavební průmysl zvedne. Ale také by nemuselo. Může to být v budoucnu i naopak. Nové postupy a technologie při zpracování dřeva tomu jdou naproti. Navíc v optice udržitelnosti se stále jedná o stavbu, kterou lze ekologicky likvidovat. A to je také hodnota.
"Strašák, že tu do pěti let nebude živý smrk, opravdu hrozí, což může katapultovat trh s dřevostavbami do závratných cenových výšin."
Z pohledu environmentalisty jistě, ale myslím, že pro stavebníka, který bere ohled především na svoji výplatu a dřevěný dům si ve většině případů nestaví z ekologických pohnutek, ale proto, aby bydlel rychle a hospodárně, to nebude hrát roli. Přesvědčit stavebníka, aby myslel na to, co bude po něm, nebude snadné.
Také si nemyslím, že by u stavebníků bylo rozhodující ekologické hledisko. Není divu, vždyť takový člověk nemá z čeho být uvědomělý, protože u nás je osvěta ohledně ekologie dřeva mizivá. V zahraničí existují televizní kanály, které se této osvětě věnují a mají obrovskou sledovanost. Ale prvním krokem je to, že se nad tím lidé alespoň zamyslí.
Celá republika se baví o zničených lesích, ale nikdo se nebaví o těch oblastech, které ještě mají šanci odolat. Jak jsem už řekl, musíme nejprve vyřešit odbytovou krizi, cenovou krizi, dělat osvětu, lepší marketing v lesnicko-dřevařském sektoru a investovat do vědy a výzkumu dalších dřevin pro dřevěné konstrukce, protože strašák, že tu do pěti let nebude živý smrk, opravdu hrozí, což může katapultovat trh s dřevostavbami do cenových výšin, které mohou výrazným způsobem ochladit trh. Proto je nutné urychleně hledat i jiné cesty, například v rámci využití jiných druhů dřevin.
O jakém časovém horizontu se bavíme, když mluvíme o produkci dřeva, vhodného pro stavební trh? Jak dlouho takový vhodný strom roste? Dá se to rozdělit třeba mladý – puberťák – dospělý?
To si právě řekne ten trh. Záleží na tom, zda je strom zralý, a to může být dosaženo v různém věku v závislosti na dřevině.
Zralost se odvíjí od tloušťky stromu a tu ovlivňuje poloha, klimatické podmínky, způsob pěstování... Aby veřejnost pochopila dlouhodobost lesa, říká se, že les roste více jak sto let. My odborníci ale víme, že ho musíme těžit dřív. A čím rychleji dopěstujeme stromy do zralosti, tím lépe, protože se tím snižuje riziko znehodnocení investic do lesů, a tím pádem i dřeva.
Takové pěstování cílené na jednotlivé stromy má mnoho výhod. Les je odolnější, kvalitnější a lépe plní mimoprodukční funkce, protože pod dospělými stromy odrůstá již nová generace lesa, skládající se z různých dřevin. Právě jsem vám popsal les budoucnosti, u nějž může odumřít dospělý les, ale díky různě mladým a vysokým stromkům roste nová generace. Vlastníci lesů díky tomu nemusí nákladně zalesňovat holiny.
Takže může být zralý třeba v patnácti?
To ne. Jak jsem už řekl, je to odvislé od tloušťky kmene. Některé dřeviny mohou být zralé v průměru v padesáti až osmdesáti letech, ale pokud mají ideální podmínky, můžou být i dříve.
Zmiňovaná bříza je zralá, tedy může dávat stavební produkci, zhruba ve třiceti až čtyřiceti letech. Jejím cíleným zapojením do porostu vytvoříme vhodné podmínky pro růst dřevin odolnějších, tvrdších a můžeme jich vysadit méně než na holinu, protože břízou si splníme zákonnou povinnost zalesnění. Přitom dříve plevelná, nyní žádaná dřevina, chrání, podporuje a za pomoci vnímavého lesníka vychová celkově kvalitnější mladší generaci lesa.
Rázem jsme v nákladech při zakládání lesa úplně někde jinde, a ještě dosáhneme v relativně blízké době využitelnou a dobře zpeněžitelnou dřevní hmotu, byť z břízy. Ta se obnovuje často jen přirozenými postupy, čímž vlastníci lesů mohou snížit vstupní náklady. Ke všemu ona i jiné přípravné dřeviny obohacují půdu o živiny a zlepšují úrodnost půd.
Šetrným pěstováním lesů tvoříme stabilnější lesní ekosystém, který dává jistotu bezpečné a trvalé produkce pro celý lesnicko-dřevařský systém.
Když je to tak jasné, proč se to nedělá?
Z předsudků, že ekologické lesnictví není ekonomicky rentabilní. To vychází z toho, že většina vlastníků lesů počítá v krátkodobém horizontu pěti let. Produkce lesa je ale dlouhodobá, a ke všemu přírodní záležitost. Vymyká se klasickým ekonomickým poučkám. Není to fabrika na dřevo, ale živý organismus.
A jak jsem již uvedl, problém dřevařsko-stavebního sektoru je také v tom, že každý z řídících rezortů si jde svojí cestou, namísto toho, aby spolupracovaly, aby se jejich zástupci ptali, jak se to dá dělat jinak, co lesnictví potřebuje, a naopak.
Cílem není jít zleva doprava, ale kombinovat možnosti a jejich efektivitu, protože opravdu hrozí, že jehličnatá surovina v patřičné kvalitě vůbec nebude, nebo jí bude málo.
Mnoho vlastníků, včetně Lesů ČR, tuto přípravu do velké míry podcenilo a promarnilo. Nechci, aby stavitelé dřevostaveb dopadli obdobně a dostali se do existenčních potíží.
Státní instituce by měly být vzorem pro budoucí stavebníky a měly by své nemovitosti stavět z obnovitelných zdrojů. Při výběrovém řízení na stavbu by měly zohlednit třeba uhlíkovou stopu. Nebo zavést ekologickou daň na suroviny, které přispívají těžbou nebo zpracováním ke klimatickým změnám.
A tím pádem by se cena dřevostaveb snížila. Není přece normální, aby dřevostavba postavená z lokálních obnovitelných zdrojů byla dražší než cihlová nebo betonová stavba poskládaná ze zahraničních materiálů a komponentů.
Když u nás dřevo nebude, nebude ani u sousedů a není řešením dovoz přes půl planety. Náklady by byly obrovské a promítlo by se to i do ceny domů. A navíc, dřevo je ekologickým materiálem jen tehdy, když pochází z lokálních zdrojů.
Až bude některá firma za pár let avizovat, že staví z ekologického materiálu, nechť se stavebník ptá, odkud to dřevo pochází. Aby náhodou nebylo ze Sibiře nebo Kanady. To už s ekologií tolik nekoresponduje.
Může být vaší vizi nějak nápomocná i široká veřejnost?
Budoucí nedostatek dřeva a vůbec lesů je obrovskou hrozbou. Obracím se proto na čtenáře, stavebníky, občany, aby lesníkům pomohli zvládnout rozpad lesů, protože my dřevaře, zpracovatele a politiky potřebujeme dostat do jednoho šiku, aby se zvýšila jistota pro stavební průmysl. Bez nich to nezvládneme. My umíme dřevo vypěstovat, dokážeme to poměrně rychle a zároveň šetrně. Velké zásoby dřeva dokonce umíme adaptovat či oddálit jejich znehodnocení. Ale potřebujeme i tlak veřejnosti k tomu, aby oslovila své politiky na komunální úrovni, aby vytvářela důraz na udržitelnost, poptávku po dřevě, aby se ptala a nenechala se odbýt. Většina obcí má svůj les a tam to začíná. Zde by se měla zobrazit společenská úloha občana, starat se i o věci veřejné.
Mým cílem je propojit oba světy – laický i odborný a vytvořit platformu pro diskusi. Velice bych si přál, aby spolupracovali dřevostavitelé a další výrobci zpracující dřevo s lesníky, aby byly slyšet hlasy stavebníků, aby ti nahoře slyšeli: chceme lepší hospodaření v lese, abychom mohli mít více dřevostaveb z šetrně obhospodařovaného a trvale udržitelného lesa.
Adaptace lesa na sucho cestou proměny struktury je dlouhá cesta. A už teď máme velké zpoždění.
Děkuji za rozhovor
Foto: archiv Aleše Erbera
Vaše komentáře (0)Nejnovější články v kategorii “Aktuálně”
-
Letošní Den otevřených dřevostaveb opět přilákal téměř tisíc zájemců o dřevostavby
11. ročník tradičního Dne otevřených dřevostaveb letos opět pořádala Asociace dodavatelů montovaných domů (ADMD). Potěšilo nás, že zájem o moderní bydlení ve dřevostavbách…
-
Český soběstačný dům aneb první solární kniha na světě právě vychází!
Patříte mezi ty, kterým záleží na tom, jakou stopu za sebou na planetě Zemi zanechají? Milujete přírodu a slovo udržitelnost vám není cizí? Pak dávejte pozor! Nová a unikátní kniha…
I starý dům může být úsporný! Využijte program Oprav dům po babičce
-
Designér se musí pořád vzdělávat. Ideální příležitost najde na KONFERENCI INTERIÉRY
Práce interiérového designéra není jen o kreslení a modelování. Tento profesionál musí znát ergonomii, typologii a vyznat se v materiálech. Právě materiálů, různých komponentů a…