Krytina pro vyhřívanou podlahu, která je ta správná

Dana Jakoubková | Středa, 09. říjen 2024 |

Říká se, že kdo jednou objevil sálavé teplo podlahového vytápění, už se ho nechce vzdát. To jediné, krom papučí, vám udrží nohy v teple. Ale ... pokud se netrefíte s podlahovou krytinou, může to významně zatočit s ekonomikou jinak vysoce úsporného systému vytápění.

Teplovodní versus elektrický

Teplovodní podlahový systém vyžaduje sice vyšší náklady a delší čas na instalaci, ale nižší náklady na provoz v dlouhodobém horizontu. Hlavní výhodou teplovodního vytápění je možnost volby zdroje, kdy například tepelné čerpadlo může snížit provozní náklady oproti elektrickému vytápění zhruba o třetinu.

obr.: Teplovodní systém lze instalovat mokrou i suchou cestou, stejně jako pokládku krytiny. Efektivnější přenos tepla poskytne krytina k podkladu lepená. S podlahovou stěrkou, která dobře vede teplo, jste složitých úvah ušetřeni. Lze ji aplikovat jak na topení zalité v potěru, tak na systémové topné desky suché skladby podlahy.
Foto: Rehau

Elektrické podlahové vytápění má jednodušší instalaci, menší nároky na stavební konstrukce podlah a není zde potřeba žádné další zařízení (kotel, čerpadlo, rozdělovače ...). Proto jsou u něj pořizovací náklady, potřebný čas ale i riziko případné poruchy topného systému logicky nižší.

Oba typy provedení jsou z hlediska tepelného komfortu identické, avšak z hlediska rychlosti reakce na změny venkovní teploty a nahodilé tepelné zisky (což je u úsporných domů velmi zřetelné) je elektrické vytápění rychlejší než teplovodní.

obr.: U elektrického systému je vždy třeba odlišovat, zda se krytina bude lepit k podkladu, nebo bude v podobě plovoucí podlahy. Foto: FENIX

Mokrý versus suchý proces

Zatímco u teplovodního systému je jedno, zda stavba řeší podlahu mokrou cestou (betonový potěr, stěrka), nebo suchou cestou (systémové desky), u elektrické podlahovky je třeba rozlišovat. Samotný topný kabel (odporový drát) lze použít u mokrého i suchého procesu. Elektrickou rohož je ale třeba vždy „zalít" (pouze mokrý proces) a topná folie se hodí výhradně pro procesy suché výstavby. Vzhledem k tomu, že na folii nelze lepit další vrstvy, není ani možné na ni položit jakoukoli podlahovou krytinu. Jde tedy o volbu pod podlahu plovoucí anebo aplikovanou při splnění určitých podmínek, například za použití podložek.

Systém versus krytina

Výběr podlahové krytiny má přímý vztah jak k volbě systému podlahového topení (teplovodní / elektrické, mokrý / suchý proces), tak ke specifiku její pokládky (lepená / plovoucí). Jedno tedy může vyloučit druhé i třetí, či jinak – ne každý topný systém je vhodný pro každou krytinu a stejně tak opačně. Je proto důležité ověřit si u dodavatele podlahových krytin kompatibilitu produktu s vybraným systémem vytápění, protože různé produkty mají různé požadavky. Obzvláště u elektrického vytápění by měla být krytina výrobcem označena jako vhodná pro tento typ. Důležité je i pro kročejovou izolaci a další vrstvy podlahy včetně lepidla použít pouze materiály vhodné na podlahové vytápění.

Lepená versus plovoucí

Zvážit je třeba i způsob pokládky podlahové krytiny. Pevné lepené spojení s podkladem má menší tepelný odpor a je proto vhodnější než plovoucí způsob.

Tepelný odpor versus tepelná vodivost

Nejlepší krytina pro podlahové vytápění je ta, která rychle a efektivně přenáší generované teplo na povrch podlahy. Má tedy dobrou tepelnou vodivost (čím vyšší hodnota, tím lépe) a nízký odpor (čím nižší hodnota, tím lépe), což ovlivňuje výsledný přenos tepla od topných prvků do místnosti. Rovněž platí – čím větší tloušťka krytiny, tím větší tepelný odpor bude materiál klást – propouštět méně tepla a tím vyšší teplotu bude systém vyžadovat, aby bylo dosaženo komfortní pocitové teploty.

Čím lepší je tepelná vodivost, tím nižší bude tepelný odpor (norma = menší než 0,15 m2K/W) a tím menší výkon topného stému budete potřebovat. Výše uvedené parametry ovlivňuje ovšem celá skladba podlahového souvrství, tedy kromě krytiny samotné i vrstva kročejové izolace, parotěsná zábrana či parobrzda, lepidla a podobně. Čím větší bude tepelný odpor, tím markantnější bude i rozdíl teploty na nášlapné vrstvě a opačném konci skladby. Tepelný odpor je sledovaným parametrem i u materiálu pod topením. A by teplo neunikalo dolů, musí být podlaha dobře izolovaná.

obr.: Dřevěná podlaha je známkou luxusu, kvality a komfortu, má ovšem vysoký tepelný odpor a je náchylná k deformačním změnám v důsledku výrazného kolísání teplot a vlhkosti vzduchu. Na podlahové topení je proto vhodnější volit vrstvené panely nebo lamely, které jsou v tomto ohledu výrazně stabilnější. Foto: NOVATOP

Rychle versus pomalu

Stejně jako při pokládce potřebuje krytina čas na aklimatizaci i při spouštění podlahového systému na začátku topné sezóny. Podlahové topení je z principu nízkoteplotní, tedy oproti radiátorům se topí na nižší teplotu podlahy (obvykle 20–21 °C), což přímo souvisí s ekonomikou provozu. Podstatnější je však fakt, že prudký nárůst teploty neustojí bez úhony, kromě keramické dlažby a kamene, asi žádná krytina. Nátop tedy musí být postupný zhruba 5 °C za den, podle toho, o jakou krytinu jde a jak je položena. Maximální teplota podlahy s podlahovým vytápěním je u místností s dlouhodobým pobytem osob omezena předpisy na 27 °C – takzvané hygienické teplotní maximum.

Autor: Dana Jakoubková

Autor článku Dana Jakoubková

Publicistka s náklonností ke smysluplným činům a věcem. Obdivuje brilantně provázané duchovní gangsterky, ale neodvrhne ani lyrické, tajemné, lakonické a současně vtipné příběhy s tématem originální syntézy křehkosti úmrtnosti.

Nejnovější články autora

Hodnocení uživatelů: 0 / 0
Líbil se Vám článek?00