Mokré procesy do suché výstavby dřevostavby patří! V čem může taková podlaha vynikat?

Redakce | Pondělí, 16. září 2024 |

V minulém čísle jsme v této rubrice představovali suché konstrukce podlah, tedy ty, v jejichž skladbě se nevyskytuje žádný beton ani litý potěr. Pojďme se tentokrát podívat na druhou možnou alternativu. Proč se někdy vyplatí sáhnout i při suché montáži dřevostavby po mokrých stavebních procesech? V čem může taková podlaha vynikat a jaké má naopak úskalí? A na co dát zejména při realizaci takové podlahy v dřevostavbě dobrý pozor?

Vnášet mokrý proces do suché výstavby dřevostaveb, nebo ne – to je skoro jako ona prazákladní filozofická otázka: být, či nebýt? Dřevostavby obecně vynikají zejména rychlostí výstavby. Z několika měsíců se díky panelovým dřevostavbám, u kterých se celé segmenty, jako jsou stěny, stropy nebo střechy, předpřipravují ve výrobních halách, stávají týdny, modulový způsob výstavby pak tento proces zkracuje až na několik málo dnů.

Čas je proto mnohdy to, oč tu běží. Mokré procesy ho ovšem bez diskuze potřebují – zejména na zrání konstrukce a také na její řízené a efektivní vysychání. Dřevo se samozřejmě s vlhkostí, vnesenou do konstrukce při stavbě i při užívání, nekamarádí. Není to ale nic, co by se nedalo řešit a co by hlavně nebylo už na stovkách a tisících realizací odzkoušené. Zeptáme-li se totiž osvědčených výrobců dřevostaveb, která konstrukce podlahy v Čechách dodnes převládá, shodnou se na tom, že pravděpodobně právě ta litá, tedy mokrá.

„Litá podlaha, dovolím si tvrdit, je v dnešní době nejčastějším způsobem realizace roznášecí vrstvy pod finální podlahové krytiny. Obvyklá doba pro výstavbu nové dřevostavby se pohybuje v rozmezí tří až pěti měsíců a čas potřebný na požadované vyschnutí lité podlahy se tak dá využít jinak, než bude přistoupeno k samotné realizaci položení finálních podlahových krytin,“ říká Jaromír Míka, stavbyvedoucí ve firmě ATRIUM.

Důvody, proč mokré skladby ANO

Zejména v počátcích výstavby dřevostaveb vzniklo několik nelichotivých referencí, které použití skládaných podlah neudělaly příliš dobré jméno. Důvodem byla zejména nedostatečná kročejová neprůzvučnost. „Velkou výhodou lité podlahy jsou právě její akustické vlastnosti – podlahy mezi patry mohou vykazovat stejné hodnoty, jako je tomu u zděných staveb. Přitížení konstrukce dřevostavby má vždy pozitivní vliv na zlepšení akustických vlastností podlahy/stropu, především kročejové neprůzvučnosti,“ doplňuje Jaromír Míka.

Pokud jdete do realizace stavby dnes, možností zvolit si vhodný systém suché podlahy je už přece jen více. Jsou jimi certifikované a odzkoušené systémy, které se z hlediska akustiky pyšní téměř identickými vlastnostmi jako mokré podlahy. A právě ty jsme vám představili v minulém čísle. Chceme-li ale srovnávat, na stejné parametry pravděpodobně dosáhnete pouze s větší konstrukční výškou podlahy a také za vyšší náklady. Ušetříte ale již zmiňovaný čas, který je u některých staveb velice důležitý, a také zabráníte možnosti, že se kvůli neodborné realizaci a následné péči o zrající podlahu dostane do dřevěné konstrukce neadekvátní množství vody.

Často diskutovaným problémem bývá také teplotní stabilita lehké konstrukce dřevostaveb, kterou mohou výrazně vylepšit právě masivní materiály, jako je cihla nebo beton. „Realizace litých podlah (hlavně betonových) má řadu výhod. Tloušťka 50–60 mm betonu v celé ploše domu pomáhá vytvářet v dřevostavbách optimální podmínky z hlediska akumulace tepla tak, aby bylo možné dům efektivně bez zbytečně velkých nákladů vytápět (především při použití podlahového vytápění), v létě pak tato vrstva zase pomáhá akumulovat chlad,“ vysvětluje Jaromír Míka.

V tomto ohledu tak může být právě použití mokré skladby podlahy dobrým řešením, kterému suché skládané systémy nemohou zcela konkurovat. Mokré podlahy si také dokážou lépe poradit s přenosem vibrací (pračka, sušička, tepelné čerpadlo) a snesou větší zatížení.

Druhy mokrých podlah

Pro roznášecí vrstvy podlah, o kterých je zde řeč (nosná konstrukce stropu bude v dřevostavbě s největší pravděpodobností vždy na bázi dřeva), se dnes nejčastěji používají lité potěry, které se na stavbu dopraví připravené, v autodomíchávači, protože to zaprvé značně urychlí jejich aplikaci (pumpují se pomocí čerpadel a hadic) a za druhé je to záruka výrobcem deklarovaných vlastností. Jejich aplikace je velmi rychlá a eliminuje mnoho případných chyb při realizaci.

Tyto lité potěry dnes najdeme na trhu pod mnoha produktovými názvy, v podstatě se ale jedná o dvě základní skupiny, které se od sebe odlišují pojivem. A to je buď na bázi cementu, nebo na bázi síranu vápenatého, tedy anhydritu. Oba spolu mají mnoho společného, na druhou stranu se ale odlišují v několika základních parametrech, které by měly vždy rozhodnout, po kterém produktu sáhnout.

Z hlediska finální krytiny je úplně jedno, zda-li je skladba podlahy suchá, nebo mokrá, nebo jaká směs se při lití podlahy použije. Oba systémy zvládnou jak povlakové, tak skládané krytiny z rozličných materiálů, ale i epoxidové, polyuretanové, akrylátové či cementové stěrky.

obr.: Svislé konstrukce jsou od desky potěru odděleny obvodovým páskem, vodorovné separační fólií nebo systémovými deskami. Foto Českomoravský beton

Cement vs. anhydrit

Jedním z nejzásadnějších rozdílů je tloušťka roznášecí vrstvy, protože anhydrit, který má vyšší pevnost v ohybu, zvládne realizaci už zhruba od 30 mm, zatímco cement potřebuje minimálně 50 mm. To obvykle hraje roli zejména u rekonstrukcí. Na druhou stranu, anhydritové lité potěry by se nikdy neměly používat v prostorách, kde předpokládáme trvale vyšší vlhkost (ztrácí svou pevnost a měknou), jako jsou sklepy, sauny, bazény nebo nezateplené prostory.

Dalším důležitým rozdílem je způsob, jakým se k oběma litým potěrům chováme po jejich aplikaci a při zrání. Cementový potěr nikdy nesmí vysychat příliš rychle, jinak praská a kroutí se. Proto je třeba vysušovat ho pomalu a opatrně. Anhydritový potěr zvládne rychlé vysušení (už po týdnu je možné mu pomoci zapnutým podlahovým topením), zase ale potřebuje více času k finální stabilizaci, a tak by se na něj měla pokládat krytina až za 1,5–2 měsíce (u cementového potěru jsou to zhruba 3 týdny).

Anhydrit má také volnější teplotní mantinely pro realizaci, takže není tak náchylný na náhlé změny teplot (to může být u cementového potěru problém třeba u větší prosklené plochy, do které se v průběhu vysychání opře slunce). Poslední výhodou anhydritu je rychlejší reakce na náběh podlahového vytápění.

obr.: Lití potěru na stavbě dřevostavby u konstrukce s podlahovým vytápěním na systémových deskách. Foto: Českomoravský beton

Pozor na separaci a odvod vlhkosti!

Obecně lze říci, že mokré procesy, jsou-li dobře provedené, do dřevostavby patří. Mohou vyřešit některé neduhy suché výstavby, a pokud je váš projektant nebo realizační firma navrhne, není třeba se jich bát. Pravdou ale zůstává, že při nekvalitním provedení mohou u dřevostavby napáchat mnohem více škody než u konvenční zděné výstavby, proto se rozhodně vyplatí vsázet na zkušené odborníky, kteří mají přesně s touto problematikou letité zkušenosti. U dřevostaveb je také třeba, více než kde jinde, dbát na důslednou separaci, aby litý potěr nezatekl, kam nemá, a pak na důsledné a kontrolované vysychání. Pokud se tohle podaří zajistit, bude vám s velkou pravděpodobností podlaha s „mokrou skladbou“ dobře sloužit dlouhá léta.

obr.: Posledním krokem je ošetření znivelovaného a hotového litého potěru. Foto Českomoravský beton

„Z mého pohledu se mokré procesy v dřevostavbách využívají hlavně z důvodu zkvalitnění stavby a není jich při výstavbě domu zase tolik, aby jí jakýmkoliv způsobem ublížily. Nevidím důvod, proč se jim vyhýbat, a už vůbec se jich není třeba obávat. Třeba takové pokládání dlažby je rovněž mokrým procesem, bez kterého si dnešní interiéry domu nelze představit. Při použití těchto procesů je samozřejmě vždy nutné dbát na dostatečné vytápění a kvalitní odvětrání stavby. Betonové podlahy jsou vcelku náročné na zpracování (především nivelita), proto apeluji na to, co už bylo řečeno: vždy je nutné si prověřit a vybrat realizační firmu předem, abychom předešli případným nepříjemnostem,“ uzavírá Jaromír Míka ze společnosti ATRIUM.

Foto: Českomoravský beton

Autor článku: Dagmar Česká pro časopis DŘEVO&stavby

Hodnocení uživatelů: 0 / 0
Líbil se Vám článek?00