Okna na terasu otevřená dokořán, dovnitř proudí čerstvý vzduch ovoněný zahradou a venku bosky běhají děti. Zdejší i sousedovic, až člověk ztrácí přehled. Nyní úřadují na houpačkách ve vedlejší zahradě, odpoledne je však možná zavolá blízký potok a tolik oblíbené lodičky. Sousedka podává přes plot vajíčka a s vděkem přijímá suché rohlíky pro svoje zvířectvo. Její koťátka si děti prohlédnou až příště, dnes jsou příliš ponořeny do hry. Paní domu se vrací s čerstvými vejci do své základny – kuchyně, odkud má přehled o veškerém dění. Jedním okem může sledovat obývací pokoj s terasou a většinu zahrady a druhým, skrze šikovně osazené okno, příjezdovou cestu a sousední parcelu s dovádějícími dětmi.

Možná to bude znít jako návrat do historie, kdy byl vesnický život protkán jednoduchostí, upřímnými mezilidskými vztahy, vzájemnou pomocí a sdílením a kdy dětské hřiště znamenalo všechny místní louky, lesy i zahrady. Faktem ale je, že příběh je současný. Sen o vlastním bydlení díky bohu nemusí znamenat život ve zdmi obehnané rezidenci na rozparcelovaném poli, ze kterého nám pomáhají uniknout pouze dvě luxusní auta v garáži nebo dovolená u moře.

Z paneláku na vesnici

„Svoboda a volnost. To jsou hlavní pocity, které z domu mám," začíná naše vyprávění majitelka domu Aneta. „Byli jsme zvyklí být namačkaní v panelovém bytě. Tady jsou děti opravdu celý den venku a mají volnost, stejně jako my. Ovlivnilo to celou atmosféru doma. Je uvolněnější. Velký vliv má také příroda, která je tak blízko. Manžel přijde z práce, vezme děti a jdou na procházku. V mládí žil na Šumavě a říká, že si připadá jako tam. Nebo jako na dovolené. "

Návrat k přirozenosti

Najít místo pro nový domov si také tentokrát vyžádalo svůj čas. „Dva roky trvalo hledání. Když jsme přijeli sem, zula jsem si boty, hodinu chodila po louce a věděla, že to je ono. Prostě jsem to cítila. Stejně tak manžel. Zvažovali jsme satelit, ale tam ráno všichni sednou do auta a odjedou. Mají mezi sebou vysoké zdi a neznají se. Tady je to opravdu vesnický život a fungující komunita. Všude v okolí je spousta dětí, takže tady ty naše mají přátele. Chodí spolu pěšky do školy. Je to jako za starých časů, když jsme byli malí."

Typicky městský život v Praze vystřídal ten poklidný vesnický. „Všechno bylo blízko a po ruce. Trošku jsme se obávali, jak si zvykneme na jiný životní styl. Ale jsme tu nejspokojenější, co jsme kdy byli. Klid, výtečný spánek díky absolutní tmě a tichu, hodně času venku... Po práci tu velmi dobře načerpáme energii. Navíc Prahu máme stále relativně po ruce a funguje zde velmi dobře i veřejná doprava."

Příběh dřevostavby

Po zkušenostech s bydlením ve zděném i panelovém domě se Aneta s Petrem rozhodli pro život v dřevostavbě. „Jsme velmi překvapeni, jak dřevostavba funguje. Nikdo z nás s ní neměl předchozí zkušenost. Já dříve bydlela ve zděném domě a byla mi neustále zima. Muselo se ve velké míře topit. V panelovém bytě zase bývalo v létě horko."

Rozhodování mělo rychlý spád. „Nejlepší kamarád mého manžela Petra je vedoucí stavby v jedné dodavatelské firmě realizující dřevostavby, takže jsme měli o konstrukci i dodavateli celkem jasno".

V domě není nouze o novodobé vymoženosti: je vybaven podlahovým topením, aktivním větráním, zabezpečením, centrální jednotkou pro ovládání topení a venkovních žaluzií. Nemusíme dodávat, že je to pole zejména pána domu Petra. „O technickou stránku domu se vůbec nestarám, to je parketa mého muže. Pro mě je důležitý výsledek, tedy že se nemusím vůbec o nic starat, vše je přesně nastavené a je zde během všech ročních období stále příjemně," pochvaluje si Aneta.

Jak se bydlení liší od předchozího?

„Z hlediska údržby nevnímám zásadní změnu, odlišnosti se odehrávají spíš v pocitové rovině. Samozřejmě dům nabízí úplně jiné možnosti. Můžeme si poskytnout dostatek prostoru a nerušit se při různých činnostech. Je snazší vzájemně respektovat rozdílné potřeby. Hodně oceňuji otevřenou kuchyň, kde při práci neztrácím kontakt s rodinou ani s venkovním prostorem. Domysleli jsme ji opravdu do detailu tak, aby nám seděla. Největším pokladem je členitá komora pod schodištěm."

Nejoblíbenějším místem Anety je zahrada, stejně jako Petra, u něj je však na prvním místě ještě jiné království – dílna. Tu by si znovu navrhl ještě větší. Každý si tu zkrátka přijde na své.

Atypický pozemek si žádá atypický dům

Původně Petr s Anetou pátrali po katalogovém domě, ovšem vybrat vhodný na jejich svažitý pozemek se nepodařilo. „Nakonec jsme nakreslili základ podle našich představ a oslovili architektku. V základu rozkreslený projekt ještě poté prošel rukama dalšího architekta s delší zkušeností a putoval do firmy k finálnímu rozkreslení pro realizaci. Jedním ze specifik našeho domu je velká půda. Zvětšovali jsme sklon střechy, aby místnosti druhého podlaží byly plnohodnotné. Proto je štít vysoký a půda dost velká. Slouží jako další úložný prostor."

Dvakrát měř a jednou řež

Asi největší odměnou je zahrada a terasa. „Pro nás nové a nesmírně příjemné součásti bydlení." A jaká jsou doporučení pro budoucí stavebníky? „Vše si dopředu dobře promyslete. Dispozici domu, parkování, úložné prostory, rozmístění nábytku, zásuvek a vypínačů. A také si veďte veškerou evidenci komunikace s dodavateli, včetně smluv."

Technické parametry:

Typ domu: nízkoenergetický
Zastavěná plocha: 82,4 m²
Užitná plocha: 155 m²
Konstrukční systém: panelový, prefabrikovaný, difuzně uzavřený
Teplo a větrání: podlahové elektrické vytápění, nucené přetlakové větrání
Součinitel prostupu tepla stěnou: 0,12 W/m2K
Projekt: Stapros s.r.o.
Realizace: STAVEX KUTNÁ HORA s.r.o., 2016, www.stavex.cz