Vydání 03/2014

Příroda je všude kolem nás

Postavit si dům na krásném místě uprostřed přírody je v dnešní době často vykoupeno nutností jednat o povolení s příslušnými úřady, které se snaží krásu a jedinečnost lokality ochránit. O strastech i radostech výstavby domu v první zóně přírodní rezervace nám s nadhledem vyprávěl Honza se svojí ženou, kteří svou vysněnou dřevostavbu realizovali s pomocí architekta Josefa Kociána.

Český kras jsme měli rádi odjakživa. Když se nám rozrostla rodina a Smíchov, kde jsme bydleli předtím, nám pro výchovu naší dcery nepřipadal vhodný, začali jsme se poohlížet po pozemku. Nakonec jsme koupili starý rodinný dům, který jsme plánovali zrekonstruovat. Po několika poradách s odborníky jsme se rozhodli nechat dům zbořit a postavit si nový. Stěžejní pro nás pak byla samozřejmě rychlost výstavby, navíc vzhledem k šířce pozemku jsme chtěli co nejefektivněji využít vnitřní prostor při co nejmenší tloušťce stěny. Protože jsem žil několik let ve Spojených státech, dobře jsem znal technologii dřevostaveb a věděl jsem, co mi může nabídnout.

Souhra s architektem

Když jsme se poprvé před kamarády zmínili o tom, že budeme realizovat dřevostavbu, řekli nám: tak to musíte navštívit architekta Martina Rajniše. Hned po první schůzce nám bylo jasné, že tudy naše cesta nepovede. Pan Rajniš je bezpochyby výborný architekt, pro návrhy rodinných domků ale příliš velká osobnost. Potřebovali jsme někoho, kdo bude více respektovat naše představy. Přirozenou volbou se tak pro nás nakonec stal Josef Kocián z kanceláře Sporadical, se kterým jsme se trochu znali. Nechali jsme si od něj navrhnout první variantní studii a ukázalo se, že jsme opravdu naladěni na stejnou notu. Přestože se pak ještě hodně ladilo a měnilo, s designem a estetickou stránkou domu jsme i dnes opravdu spokojení. Jisté rezervy cítíme po roce a půl užívání v dispozicích a návrhu interiéru. Ale oni se asi vždy najdou nějaké věci, které by člověk podruhé udělal jinak a lépe. Například je příliš úzký obývací pokoj – vejde se nám sem jen malá sedačka, jídelní stůl jsme přesunuli na provozně logičtější místo a teď nám nad ním schází osvětlení, a pracovní kout je umístěn v nejfrekventovanějším komunikačním uzlu, takže jsem se s prací přesunul do ložnice. Také bych si v příštím domě určitě nechal udělat sklep, máme tu málo úložného prostoru.

Na stanovisko CHKO se čekalo půl roku

Protože se nacházíme v první zóně přírodní rezervace, bylo nejdůležitější získat kladné stanovisko od CHKO. Jsou velmi přísní, veškeré novostavby musí odpovídat vzhledu tzv. českého venkovského stavení. Projekt jsme díky jejich připomínkám ladili půl roku. Obecně mohu doporučit vždy šít veškeré náležitosti na míru konkrétnímu úřadu. Legislativa schvalování stavby domu je poměrně složitá a každý úřad si ji vykládá po svém. Hodně vám může pomoci architekt, zvláště pokud je místní. Je velmi důležité si na počátku spolupráce stanovit, co všechno je v ceně zakázky (zda je součástí i získání všech stanovisek dotčených orgánů) a také zda má potřebné zkušenosti. Velmi nás překvapilo, že správa CHKO, která se má starat primárně o ochranu přírody, má tu pravomoc rozhodnout o vzhledu lokální architektury. Nenajdete zde jediného člověka s patřičným vzděláním, proto musí domy odlišné od klasického standardu posuzovat zvláštní komise, která se ale schází jednou za čtvrt roku. Zvesela tak překračují veškeré lhůty, které jim ukládá správní řád, a vám stojí stavba. Nemohu si stěžovat na přístup úředníků CHKO Český kras, kteří ke svému úkolu přistupovali svědomitě a pečlivě, ale nechápu, proč jim zákonodárci dávají do ruky právo, ke kterému nemají předpoklady.

Stavební dozor je nejdůležitější

Stavbu nám realizovala místní tesařská firma, kterou vlastní náš známý a která na naši poptávku zareagovala příznivou cenovou nabídkou. Překvapilo nás, jak málo oslovených firem reagovalo, a to jsme měli opravdu precizně připravené podklady. Vlastní stavba proběhla v pořádku, stavební firma pro nás dozorovala veškeré subdodavatelské práce a tam už trochu kolidovaly termíny. Díky tomu se dokončení posunulo o tři měsíce, věděli jsme to ale s předstihem. Na stavbu čas od času zajel architekt, aby provedl autorský dozor; navíc jsme měli svůj vlastní stavební dozor, který za nás vše hlídal. Ten si nemohu vynachválit a vřele takový krok doporučuji všem stavebníkům, kteří nemají čas na stavbě trávit každý den. Přesto, že montáž tedy dozorovali dva lidé, došlo k několika chybám. Tou největší je velké posuvné okno, které se mělo otevírat na druhou stranu a mělo tak rozšiřovat prostor jídelního koutu o terasu. Vina za chybu leží někde uprostřed, oknař měl od architekta více verzí podkladů, za stavbu jako celek ale zase odpovídala stavební firma jakožto generální dodavatel. Okno v hodnotě 200 000 Kč se ale samozřejmě nikomu hradit nechce. Přestože jsme oba právníci, raději jsme zaťali zuby a nechali to být. Za prvé by se nám dramaticky rozhodil celý harmonogram, zadruhé ze své praxe vím, že ostré střety jakéhokoliv druhu nemají vítěze a poražené, každý musí něco obětovat.

Dřevostavba byla dobrá volba

S rozhodnutím postavit si dřevostavbu jsme spokojeni. Je tu poměrně velké sucho, ale upřímně musím přiznat, že je to rozhodně lepší než vlhké klima doprovázené tvorbou plísní, ve kterém jsme žili ve zděné novostavbě. Také tu pociťuji horší akustiku, to je ale podle mě problém, který se dá uspokojivě vyřešit u typových nebo prefabrikovaných staveb. Individuální domy realizované přímo na staveništi jsou velmi citlivé na řešení veškerých detailů. I když byl projekt poměrně dobře připravený, hodně věcí se ladilo přímo na místě. Obecně ale musím říci, že jsme byli s prací všech zúčastněných firem spokojení. Člověk se musí občas rozčílit a trochu si „dupnout", ale tak to asi chodí v každé profesi. Kvůli zdržení se dům rodil příznačných devět měsíců, pokud by ale všechno bylo precizněji naplánované, věřím, že by se to dalo stihnout za půl roku. I tak je to oproti zděné stavbě rozdíl a i kvůli tomu svého rozhodnutí vybudovat si dřevostavbu nijak nelitujeme.

Připravila Dagmar Šimonová

Foto Martin Zeman

 

Postavit si dům na krásném místě uprostřed přírody je v dnešní době často vykoupeno nutností jednat o povolení s příslušnými úřady, které se snaží krásu a jedinečnost lokality ochránit. O strastech i radostech výstavby domu v první zóně přírodní rezervace nám s nadhledem vyprávěl Honza se svojí ženou, kteří svou vysněnou dřevostavbu realizovali s pomocí architekta Josefa Kociána.

 

Český kras jsme měli rádi odjakživa. Když se nám rozrostla rodina a Smíchov, kde jsme bydleli předtím, nám pro výchovu naší dcery nepřipadal vhodný, začali jsme se poohlížet po pozemku. Nakonec jsme koupili starý rodinný dům, který jsme plánovali zrekonstruovat. Po několika poradách s odborníky jsme se rozhodli nechat dům zbořit a postavit si nový. Stěžejní pro nás pak byla samozřejmě rychlost výstavby, navíc vzhledem k šířce pozemku jsme chtěli co nejefektivněji využít vnitřní prostor při co nejmenší tloušťce stěny. Protože jsem žil několik let ve Spojených státech, dobře jsem znal technologii dřevostaveb a věděl jsem, co mi může nabídnout.

 

Souhra s architektem

Když jsme se poprvé před kamarády zmínili o tom, že budeme realizovat dřevostavbu, řekli nám: tak to musíte navštívit architekta Martina Rajniše. Hned po první schůzce nám bylo jasné, že tudy naše cesta nepovede. Pan Rajniš je bezpochyby výborný architekt, pro návrhy rodinných domků ale příliš velká osobnost. Potřebovali jsme někoho, kdo bude více respektovat naše představy. Přirozenou volbou se tak pro nás nakonec stal Josef Kocián z kanceláře Sporadical, se kterým jsme se trochu znali. Nechali jsme si od něj navrhnout první variantní studii a ukázalo se, že jsme opravdu naladěni na stejnou notu. Přestože se pak ještě hodně ladilo a měnilo, s designem a estetickou stránkou domu jsme i dnes opravdu spokojení. Jisté rezervy cítíme po roce a půl užívání v dispozicích a návrhu interiéru. Ale oni se asi vždy najdou nějaké věci, které by člověk podruhé udělal jinak a lépe. Například je příliš úzký obývací pokoj – vejde se nám sem jen malá sedačka, jídelní stůl jsme přesunuli na provozně logičtější místo a teď nám nad ním schází osvětlení, a pracovní kout je umístěn v nejfrekventovanějším komunikačním uzlu, takže jsem se s prací přesunul do ložnice. Také bych si v příštím domě určitě nechal udělat sklep, máme tu málo úložného prostoru.

 

Na stanovisko CHKO se čekalo půl roku

Protože se nacházíme v první zóně přírodní rezervace, bylo nejdůležitější získat kladné stanovisko od CHKO. Jsou velmi přísní, veškeré novostavby musí odpovídat vzhledu tzv. českého venkovského stavení. Projekt jsme díky jejich připomínkám ladili půl roku. Obecně mohu doporučit vždy šít veškeré náležitosti na míru konkrétnímu úřadu. Legislativa schvalování stavby domu je poměrně složitá a každý úřad si ji vykládá po svém. Hodně vám může pomoci architekt, zvláště pokud je místní. Je velmi důležité si na počátku spolupráce stanovit, co všechno je v ceně zakázky (zda je součástí i získání všech stanovisek dotčených orgánů) a také zda má potřebné zkušenosti. Velmi nás překvapilo, že správa CHKO, která se má starat primárně o ochranu přírody, má tu pravomoc rozhodnout o vzhledu lokální architektury. Nenajdete zde jediného člověka s patřičným vzděláním, proto musí domy odlišné od klasického standardu posuzovat zvláštní komise, která se ale schází jednou za čtvrt roku. Zvesela tak překračují veškeré lhůty, které jim ukládá správní řád, a vám stojí stavba. Nemohu si stěžovat na přístup úředníků CHKO Český kras, kteří ke svému úkolu přistupovali svědomitě a pečlivě, ale nechápu, proč jim zákonodárci dávají do ruky právo, ke kterému nemají předpoklady.

 

Stavební dozor je nejdůležitější

Stavbu nám realizovala místní tesařská firma, kterou vlastní náš známý a která na naši poptávku zareagovala příznivou cenovou nabídkou. Překvapilo nás, jak málo oslovených firem reagovalo, a to jsme měli opravdu precizně připravené podklady. Vlastní stavba proběhla v pořádku, stavební firma pro nás dozorovala veškeré subdodavatelské práce a tam už trochu kolidovaly termíny. Díky tomu se dokončení posunulo o tři měsíce, věděli jsme to ale s předstihem. Na stavbu čas od času zajel architekt, aby provedl autorský dozor; navíc jsme měli svůj vlastní stavební dozor, který za nás vše hlídal. Ten si nemohu vynachválit a vřele takový krok doporučuji všem stavebníkům, kteří nemají čas na stavbě trávit každý den. Přesto, že montáž tedy dozorovali dva lidé, došlo k několika chybám. Tou největší je velké posuvné okno, které se mělo otevírat na druhou stranu a mělo tak rozšiřovat prostor jídelního koutu o terasu. Vina za chybu leží někde uprostřed, oknař měl od architekta více verzí podkladů, za stavbu jako celek ale zase odpovídala stavební firma jakožto generální dodavatel. Okno v hodnotě 200 000 Kč se ale samozřejmě nikomu hradit nechce. Přestože jsme oba právníci, raději jsme zaťali zuby a nechali to být. Za prvé by se nám dramaticky rozhodil celý harmonogram, zadruhé ze své praxe vím, že ostré střety jakéhokoliv druhu nemají vítěze a poražené, každý musí něco obětovat.

 

Dřevostavba byla dobrá volba

S rozhodnutím postavit si dřevostavbu jsme spokojeni. Je tu poměrně velké sucho, ale upřímně musím přiznat, že je to rozhodně lepší než vlhké klima doprovázené tvorbou plísní, ve kterém jsme žili ve zděné novostavbě. Také tu pociťuji horší akustiku, to je ale podle mě problém, který se dá uspokojivě vyřešit u typových nebo prefabrikovaných staveb. Individuální domy realizované přímo na staveništi jsou velmi citlivé na řešení veškerých detailů. I když byl projekt poměrně dobře připravený, hodně věcí se ladilo přímo na místě. Obecně ale musím říci, že jsme byli s prací všech zúčastněných firem spokojení. Člověk se musí občas rozčílit a trochu si „dupnout“, ale tak to asi chodí v každé profesi. Kvůli zdržení se dům rodil příznačných devět měsíců, pokud by ale všechno bylo precizněji naplánované, věřím, že by se to dalo stihnout za půl roku. I tak je to oproti zděné stavbě rozdíl a i kvůli tomu svého rozhodnutí vybudovat si dřevostavbu nijak nelitujeme.

 

Připravila Dagmar Šimonová

Foto Martin Zeman

Technické parametry:

 

Velikost pozemku: 833 m2

Zastavěná plocha: 100,1 m2

Podlahová plocha: 149,6 m2

Spodní stavba: ne

Stavební systém: lehký dřevěný skelet

Tepelná izolace: minerální vlna

Fasáda: dubové palubky

Střecha: sedlová

Střešní krytina: betonové tašky

Okna: dřevěná

Zasklení: izolační dvojsklo

Podlahy: dřevěná, marmoleum

Vytápění (zdroj): plynový kotel, krbová vložka

Topení: podlahové a klasické radiátory, krb s horkovzdušnými rozvody

Ohřev vody: plynový kotel

Skladba stěny od interiéru: dřevěný obklad 12,5 mm (smrk), OSB 18 mm, fošny 60/160, minerální vlna 160 mm, fošny 40/80, minerální vlna 80 mm, difuzní fólie, dřevěný rošt, prkenný obklad (dub)

Celková tloušťka stěny: 360 mm

gotop