„Kvalitní architektura v Čechách prostě nemá dobrý marketing,“ říká Marek Deyl z architektonického Studia pha a dodává: „Jsme schopni vytvářet i přijímat věci vysoké umělecké hodnoty, nejsme ale zatím schopni z nich udělat mainstreem.“ Aby dostál svým slovům a představil široké veřejnosti, jak může vypadat moderní rodinný dům, pozval nás do jednoduché dřevostavby, kterou pro svoji rodinu sám navrhl.

Dětství jsem strávil na sídlišti v Ústí nad Labem, po ukončení střední školy jsem se přestěhoval do Prahy a vyzkoušel bydlení v několika různých bytech, většinou poblíž centra města. Využíval jsem naplno všech výhod, které naše metropole nabízela, a nepřemýšlel jsem o stěhování do rodinného domu nebo snad na venkov. Když jsme se ale s manželkou rozhodli založit rodinu, ukázalo se, že bydlení takových parametrů, které jsme si vysnili, je přece jen nad naše finanční síly.

Pocit domova je nepřenosný

Naše rozhodování o budoucím bydlení nabralo nečekaně rychlý spád ve chvíli, kdy jsme se vypravili prohlédnout si parcelu, na které teď stojíme. Když jsem tady viděl ten krásný výhled s přírodní scenérií kopců na druhé straně údolí, okamžitě jsem se rozhodl. Celý život jsem byl nepřítelem velkých majetků, prostě bytový typ každým coulem, ale dneska bych neměnil ani za nic. Kvůli práci teď hodně cestuju, a i když se samozřejmě rád brouzdám cizím krajem, poznávám úplně jinou architekturu a design, moc se vždycky těším na návrat domů. Až tady jsem opravdu pochopil, co je to pocit domova a že je absolutně nepřenosný.

Kvalitní projekt se musí „vysedět“

Za léta své praxe vím, že kvalitní věci se nerodí ve vteřinách. Musí se jim dát čas, musí se, jak říkám, vysedět. Potřebují prostor k tomu, aby uzrály, a jedině pak se může zrodit kvalitní architektura. Vyžaduje to samozřejmě značnou činorodost, ale je to takový zákon zachování energie – kolik síly do toho vložíte, tolik se vám pak vrátí. Proto jsem jen na projektu pracoval skoro čtyři měsíce. Základová deska trvala tři týdny, vlastní stavba dva měsíce a ostatní dokončovací práce téměř další čtyři měsíce. I když je to oproti zděnému domu fofr, dalo by se to určitě zvládnout ještě rychleji.

Z hlediska dispozic je ponechán velký prostor pro postupné přetváření interiéru, který se bude vyvíjet společně s rodinou. Protože s manželkou rádi vaříme, chtěli jsme hodně propojit kuchyni s obývacím pokojem, aby mohla být rodina neustále spolu. Zároveň jsem pomocí posuvných dveří, oddělujících vstup a schodiště, zamezil pronikání výparů do horního podlaží.

Moderní dům za dva miliony

Dům je hodně asketický ve tvaru, použitých materiálech i v barevnosti. Dřevo prosakuje celou stavbou, od konstrukčního systému přes dubové podlahy až na neošetřovaný modřín na fasádě. Moje vlastní bydlení mělo být částečně i experimentem dokazujícím, že za poměrně nízké náklady se dá postavit dům s kvalitativní i estetickou hodnotou. Původně určené náklady jsem však vlivem nadstandardních požadavků na vybavení přečerpal. V ateliéru jsme ale vypracovali projekt menšího rodinného domu za dva miliony, který by mohl vyhovovat právě mladým rodinám, toužícím po kvalitním bydlení.

Jsem velkým milovníkem dřeva. Jako materiál ho mám snad nejraději – jeho vůni, strukturu, pozvolné stárnutí. A přestože dřevo používám hojně a pořád, žádného klienta bych k němu nepřemlouval. V začátcích každé zakázky pro nás hraje ohromnou roli genius loci vstupních podmínek. Tedy lokality, kontextu s okolím, územních regulativ, osobnosti investora i financí. Některým klientům může na dřevostavbách vadit zhoršená míra akustické izolace, některým zase fakt, že dřevo neustále žije a praská. Pro mladou rodinu, jako jsme my, je to ale ideál. Stavba je rychlá, jednoduchá, nepodléhá mokrým procesům a je proto hned obyvatelná. Pocit v dřevostavbě je příjemný, lehký a voňavý.

Připravila Dagmar Šimonová
Foto Martin Zeman