Jindřich projektuje mosty a silnice, přesto se pustil do návrhu vlastního domu; měl jasnou představu, jak má vypadat i jaké uživatelské parametry má mít. Navíc je puntičkář a detailista, a proto se nechtěl potýkat s argumenty, co nejde a proč. Raději nastudoval nejnovější technologie a řešení vymyslel. Své nápady ještě konzultoval s „designovou komisí", jak s úsměvem nazývá estetický dohled manželky Zdeňky.

Přečetl jsem mnoho článků o dřevostavbách, jak se v nich ve srovnání se zděnou stavbou příjemně bydlí..., zásadním důvodem našeho rozhodnutí ale bylo, že jsou rychleji postavené. Firma Haas Fertigbau přivezla na pozemek už hotové sendvičové panely a za tři dny byl dům pod střechou. Než k tomu ale došlo, museli jsme opravdu řadu věcí vyřešit. Například pozemek jsme získali sice na krásném místě, ale na sesuvném svahu, který tvořil pás jílu a letitá navážka. Terénní návrh jsem si spočítal sám, bagry nechal vyhloubit obrovskou jámu až na nosné podloží, zasypal ji štěrkem a tak máme jistotu, že kdyby víc zapršelo, dům nám nesjede ze stráně do lesa.

Přísné regulativy

Když jsme hledali inspiraci pro náš dům, zhlédli jsme se v bungalovu, jehož část měla sedlovou střechu a k ní byla přičleněná kostka s plochou střechou. Z této představy jsme nechtěli ustoupit. Místní stavební úřad však pro zdejší lokalitu vydal striktní regulativy, které ploché střechy nepřipouštějí. Přestože pozemek nemáme v původní starší zástavbě, ale mezi samými novostavbami, uvidíte tu jen sedlové a valbové střechy. Nakonec jsme získali povolení na stavbu pultové střechy s mírným třístupňovým náklonem, a aby tato část domu nevypadala jako typická přistavěná garáž, vytvořili jsme dokola uzavřenou atiku s malým průzorem zboku, kudy odtéká voda. Toto neplánované zvýšení nám zvedlo i sousední sedlovou střechu, protože atiku jsme pod ni kvůli sněhu a dešti museli zapustit. Vzniklý prostor pod střechou jsme alespoň výhodně využili pro pochozí půdu, se kterou sice vybraná stavební firma standardně nad bungalovy nepočítá, přesto se s naším zadáním vypořádala. V obvyklé střešní konstrukci z příhradových vazníků provedla trámovou výměnu tak, že uprostřed vznikl dostatečný průchozí prostor a my můžeme půdu využívat pro uskladnění sezónního oblečení a sportovního vybavení.

Výběr stavební firmy

Návrh domu jsem nejprve nechal pro manželku převést do virtuálních 3D verzí, aby si naše budoucí bydlení mohla představit, a musím říct, že se velmi podobají tomu, jak to nakonec dopadlo. Po schválení jsem svůj projekt poskytl několika firmám, které se zabývají dřevostavbami. Jediný Haas Fertigbau dokázal v té době, to znamená v roce 2006 – 2007, přistoupit na naše atypická řešení. Pro ostatní byly tehdy technologickým problémem například velké prosklené stěny s francouzskými okny z důvodů velkých rozponů mezi podpěrami u otvorů a maximálně proskleného rohu v návrhu. Vlastní řešení jsem vymyslel i pro další pro nás důležité detaily - zasazení krbu do sendvičové stěny objektu, skladbu komína, přívod vody do koupelny venkovní stěnou, zapuštění světel, zmíněné zastřešení...

Kompletní návrh dostala firma v digitální podobě a převedla ho do projektu pro stavební povolení a následně i do dílenské dokumentace, ve které si uzpůsobila tloušťky stěn, sloupky, velikost otvorů, aby vyhovovaly jejímu výrobnímu systému, a podle ní vyrobila jednotlivé panely. Stavitelé, kteří tady posléze montáž dozorovali a měli zkušenosti s jinými stavbami, mi potvrdili, že naše způsoby řešení byly v té době asi technologicky nejdál, co kdy dělali. To byl také důvod, proč jsem začal věřit, že by se náš dům mohl povést.

Vytápění je věda

Systému vytápění domu jsem se hodně věnoval. Základem je podlahové teplovodní vytápění, které také kromě jiného ovlivnilo výběr stavební firmy, protože se pokládá mokrým procesem (máme ho zalité anhydridem) a tuto technologii z oslovených firem opět respektovala jen firma Haas Fertigbau. Dalším zdrojem tepla je vzduchotechnika s rekuperační jednotkou, která je napojená na zemní kolektor. Přiváděný čerstvý vzduch prochází potrubím uloženým v šachtě na zahradě, kde dochází k výměně tepla mezi vzduchem a okolní zeminou. V zimním období je proudící vzduch ohříván, v letních horkých dnech pak naopak ochlazován, protože teplota půdních vrstev je v hloubce kolem dvou metrů konstantní (+10°C). V době, kdy jsme dům stavěli, se tento systém ale běžně nepoužíval. Dnes bych po zkušenostech ještě několik trubek pod zem přidal, aby vzduch potrubím procházel pomaleji a tepelná výměna byla větší. Znovu se mi ale tak hluboko kopat nechce.

Pro zvýšení tepelné účinnosti vzduchotechniky jsme za přívod vzduchu do interiéru nainstalovali navíc radiátor, který je napojený na teplovodní zdroj vytápění. Celý systém je centrálně ekvitermně regulovaný, v každé obytné místnosti a koupelně jsou ještě termostaty, které spolu s dálkovým prostorovým přístrojem přes řídící jednotku ovládají jednotlivé větve a elektrický kotel. V jarních a podzimních měsících nemusíme podlahové topení dokonce ani zapojovat, k vytápění plně stačí jen vzduchotechnika se zapnutým radiátorem, která nám tak v domě vytváří příjemný vzduch i dostatečné teplo.

V případě nárazového ochlazení a také pro příjemnou atmosféru zatápíme v krbu. Komín jsem navrhl z liaporových tvárnic a obklad vložky z kvalitního nosného a tepelněizolačního materiálu, podle mě neuvěřitelných parametrů (pevnost v tlaku 15 MPa, tepelná vodivost při teplotě 400°C je 0,08 W/(m.K)), takže ani při velkém žáru obklad teplo nepropouští a obkladový nerezový plech zůstává studený. Občas nám ale při přikládání krb „bouchnul", přestože má zvenku nasávání a komín máme vyšší, než je u bungalovů obvyklé. Dodatečně jsem proto pro zvýšení odtahu zabudoval do komína generátor tahu, který ovládáme spínačem, když potřebujeme zvýšit intenzitu proudění spalin a vzduchu. Krb nám od té doby funguje perfektně.

Rolls-royce s trabantovým motorem

Tak příznačně ohodnotili odborníci na vytápění kombinaci našeho nízkoenergetického domu, vybaveného vzduchotechnikou a rekuperací, s elektrickým kotlem, když jsem se začal zabývat výší faktury za elektřinu po prvním roce provozu. Náklady jsme sice už podstatně snížili, protože dodavatelská firma nám na základě reklamace vyměnila regulační jednotku, abychom dosáhli parametrů, které byly společností deklarovány, a naučili jsme se také systém více regulovat. Zdroj vytápění je ale zásadní věcí, kterou se budeme do budoucna ještě zabývat. Původně jsme měli v návrhu kotel plynový. Od něho jsme ustoupili poměrně rychle, protože bychom museli vykopat asi padesátimetrovou přípojku, něco by stál sám kotel, další komín se nám k domu nehodil. Nakonec jsme to spočítali na 190 000 korun, které jsme ušetřili rozhodnutím pro elektřinu. Uvidíme, až se zase nějaké peníze sejdou, můžeme sem pořídit solární kolektory, a také tepelná čerpadla například vzduch-vzduch jsou už finančně přístupnější. Stačí přepojit trubky, topení bude fungovat dál a investice se začnou teprve vyplácet.

Pocitově žití v dřevostavbě mezi teplými stěnami je opravdu příjemné. My už to tak nevnímáme, ale když nás navštíví sousedka, která bydlí v podobném domě bez rekuperace, chválí si u nás svěží vzduch. Balzámem na duši, když člověk sedí a odpočívá, jsou také hlasy ptáků z vedlejšího lesa, jakmile ale spíte při otevřeném okně, v pět hodin ráno vás moc nepotěší. Stačí zavřít – přes trojskla nepronikne dovnitř ani pípnutí!

Připravila Helena Petáková
Foto Martin Zeman