Dům, který se líbí – tak se dá jednoduše charakterizovat Petrova dřevostavba. Líbí se samozřejmě majiteli, který do ní vložil svou uměleckou představivost a cit pro detail, líbí se všem jeho hostům a líbil se také veřejnosti, která ji svým hlasováním v soutěži Dřevěná stavba roku 2012, pořádané nadací Dřevo pro život, vynesla na první příčku v kategorii realizovaných moderních dřevostaveb. A pokud se bude líbit i vám, můžete svůj názor vyjádřit také v soutěži našeho časopisu.

Třicet let jsem bydlel v Prazeve funkcionalistické vile, kterou postavil děda v krásném prostředí, v blízkosti lesa a lomu s jezírkem... Jenže už někdy v šedesátých letech magistrát většinu okolních vilek zboural a namísto nich postavil panelové domy, které se staly součástí velkého sídliště. Na ně jsem si ještě zvykl, ale když nedávno developeři vybudovali hned vedle nás megalomanskou stavbu se spoustou bytovek a výhledem do naší zahrady, kam jsem nakonec přestal i chodit, tato ztráta soukromí a tím změna kvality bydlení mě přivedly k rozhodnutí vilu prodat a odejít. Většinu času jsem v té době stejně už trávil na chatě, kam jezdím od dětství, a na jejím pozemku teď stojí naše dřevostavba.

Znal jsem klady a zápory bydlení ve zděném domě, proto o jiném typu domu jsem vůbec neuvažoval. Mám dřevo rád a navíc do této kopcovité oblasti středních Čech taková stavba patří. Firmu Dřevostavby Biskup jsem poznal na veletrhu, a když jsem ji navštívil v jejím sídle, dal jsem hned na první dobrý dojem. Na počátku naší spolupráce mi pan Biskup doporučil architektku z partnerského studia ARCHCON atelier. Tím začala naše setkání s Ing. Irenou Truhlářovou, která si nejprve prošla náš původní dům, aby načerpala jeho atmosféru a zjistila, co mám rád a které vybavení bude i součástí nového domu.

Od vzducholodi po les

Od počátku jsem věděl, že se mi nelíbí takové ty hypermoderní „škatule", co se dnes staví. Kompaktní krabičky od sirek, aby z nich co nejméně unikalo teplo, s velkými vnitřními skleněnými nebo kamennými plochami, kde se bojíte něco položit, abyste neudělali nepořádek. Měl jsem celkem jasnou představu o jednoduchém domě ve tvaru L a paní architektka mě hned při prvním setkání na pozemku přesvědčila, že celý musí být otevřený slunci. Kromě té jednoduchosti jsem měl také přání, aby dům byl charakteristický nějakým specifickým nápadem. Projekt tedy prošel několika verzemi, které architektka poctivě kreslila – například s částí terasy zakrytou plachtou, jakoby tam přistála vzducholoď, nebo s terasou ve tvaru listů... A mě naše společná sezení a diskuse ohromně bavily. Pak jsem přišel na to, že dům stavíme v lesnaté oblasti, kde bývaly trempské osady, co kdybychom tedy střechu podepřeli sloupy z přírodních kmenů. Za dva měsíce jsme se znovu sešli a ona položila přede mě plány s tím, že se mi je trochu bojí ukázat. Ke sloupům inspirovaným lesem organicky přidala křivku a tak vznikl mírný střešní oblouk, který na jedné straně překrývá terasu a na druhé vytváří kryté stání pro dvě auta. A já jsem hned věděl, že to je ono! Od té chvíle jsme nic neměnili, pouze z úsporných důvodů mi pan Biskup zmenšil přesahy střechy a verandu, ale i tak jsou víc než dostatečné.

Špičková technologie i příroda

Dům je postavený z velkoformátových smrkových desek, vyrobených ekologickým způsobem, protože desky nejsou lepené, ale mechanicky spojované šrouby, což je nová technologie, kterou firma Dřevostavby Biskup při naší stavbě poprvé použila. Potud výroba na automatické lince pod dohledem počítače. Zato sehnat dubové kmeny přineslo našemu stavbyvedoucímu trochu komplikací – vytiskl si pohledy z projektu a objížděl pily, aby sloupy odpovídaly našim představám. Pak jsme je tu měly vyskládané a přemýšleli jsme, kam který umístíme, jak ho otočíme, kde zkrátíme. O nátěru jsme také dlouho diskutovali, nakonec jsme zvolili šedý pigment, takže sloupy vypadají jako kmeny bez kůry, jak je vídáme v lese. Dřevěný obklad domu je z neošetřeného sibiřského modřínu, slunci vystavené partie tedy také časem přirozeně zešednou. Cihlová imitace na části domu je mým nápadem, protože mám rád industriální stavební styl, který jsem si oblíbil na obrazech holandských mistrů. Obložení tvoří tenké křemičité pásky na plastovém podkladu, které jsou nalepené na stěnu.

Život ve dřevě

Bydlení ve zděném domě a v dřevostavbě je nebetyčný rozdíl! Od samého počátku – kolaudovali jsme ji patnáctého listopadu loňského roku a sedmnáctého jsme se nastěhovali a bylo to, jako bychom v ní bydleli odjakživa. Zděný dům je plný vody a čekáte, než vyschne, dřevostavba okamžitě začne fungovat a pohltí vás svými vlastnostmi, vůní a teplem. Uchvátila mě hned první den a dodnes si tady občas sednu zatáhnu venkovní roletu, uzavřu se v jejím prostoru a říkám si – to je fakt dobrý!

Náš přízemní bungalov je členitý, poskytuje tedy hodně ploch pro únik tepla, přesto dosáhl nízkoenergetických hodnot, na hranici pasivního domu. K vytápění jsem zvolil elektrické sálavé panely z hořického pískovce, které i na pohled ladí s dřevěnými stěnami. V pískovcových panelech jsou vyfrézované drážky, kterými vede odporový topný drát, a na rozdíl od plechových radiátorů mají mnohem delší setrvačnost, než vychladnou. Dům bohatě vytopí čtyři tělesa, v koupelně a zádveří máme navíc podlahové topení. Střešními solárními panely ohříváme vodu v bojleru.

Dobrou zkušenost mám i s řízeným větráním, lehce jsme si na ně zvykli a celou zimu jsme teplo nepouštěli ven. Rekuperační jednotka z každé celé hodiny padesát minut spí a na posledních deset minut sepne, vymění vzduch v domě a teplo vrátí do systému. Přestože rád kouřím dýmku, není tady cítit.

Bez čeho nemohu být

Bez všeho, co je tady. Od mládí sbírám hezké věci a mám je kolem sebe. Také většina nábytku v interiéru mě provází celý život. Původní skříně, komoda, prosklený příborník pocházejí z jizerské rodinné chalupy, nebo jsme je s otcem sehnali „za pár piv" po tamních známých a pak louhem odstraňovali staré nátěry a restaurovali. Mají v sobě genius loci, a když otevřete dveře domu, dýchne na vás malebná atmosféra starých časů a poctivého řemesla.

Při realizaci dřevostavby jsem ale zjistil, že i v současnosti se najdou řemeslníci, které je radost potkat. Patří k nim určitě firma pana Biskupa s jeho lidmi. Pracovali s přesností na milimetry, když něco nesedlo, zvedli to jeřábem a znovu usazovali, udržovali stoprocentní pořádek. Byli prostě výborní, sympatičtí, a když jsme se loučili, podal jsem jim ruku s tím, že mi bylo ctí sledovat jejich práci!

A jestli bych něco udělal jinak? Nemám, co bych měnil, mě tahle dřevostavba ještě nepřestala bavit. Žije se v ní dobře a paní architektka mi splnila sen.

Připravila Helena Petáková
Foto Martin Zeman