Co může způsobit neodborná stavba srubu aneb poučme se z cizích chyb

Nedodržení zásad při stavbě srubu přineslo jen potíže

Na podzim jsem před několika lety řešil hodně smutný příběh mladých manželů, kteří snili o bydlení v dřevostavbě – v malém přízemním rodinném domě. Nechtěli ztrácet čas a možná i nervy, a rozhodli se proto koupit již hotový dům. Volili mezi stavbou od developera a domem, který si postavil majitel svépomocí.

Volba nakonec padla na druhou alternativu, uvažovali logicky – ten, kdo si staví dům sám pro sebe, ho patrně neošidí, na rozdíl od developera, kterému jde primárně o co největší zisk.... Má to logiku? Pro většinu z nás zřejmě ano. Bohužel původní majitel, který si stavěl dřevodomek sám pro sebe, zřejmě dřevu jako přírodnímu materiálu vůbec nerozuměl.

Ve snaze udělat dům co možná nejpohodlnější (tedy bezbariérový, bez jediného schodku), přihrnul okolní terén po celém obvodu domu do výšky asi 20 cm nad úroveň založení dřevěné obvodové stěny. Lidově řečeno dům „utopil".

Pokud je dřevo dlouhodobě namáháno zvýšenou vlhkostí, je vystaveno riziku napadení dřevokaznými houbami způsobujícími destrukci dřeva. Obvodová srubová stěna může zmoknout (při vydatném dešti v kombinaci s větrem), ale konstrukční ochrana musí zajistit, aby dešťová voda z povrchu stěny odtekla a proudící okolní vzduch dřevo rychle vysušil.

V tomto případě však stavitel tuto preventivní ochranu nedodržel a do výsušných puklin, které se běžně objevují v horní čtvrtině nebo v horní polovině klády, se dostávala srážková voda, která nemohla odtéci a zajistila tak vhodné podmínky pro napadení dřeva dřevokaznou houbou.

Na obrázku je patrné, že dřevo posuzovaného srubu napadla trámovka trámová, která destruuje dřevo vnitřkem profilu. Povrch prvku je zdánlivě v pořádku, ale pod tenkou vrstvou zdravého dřeva se nachází hnědá kostkovitá hniloba. Svou činností destruovala spodní dřevěné nosné konstrukce a narušila tak statiku celého domu.

Foto: Ing. Otakar Koudelka CSc.

Při opravě bude třeba obnažit spodní část obvodových stěn minimálně do výšky jednoho metru, zjistit přesný rozsah napadení a provést sanaci a pečlivou statickou opravu dřevěné nosné konstrukce. Tuto skutečnost jsem klasifikoval jako skrytou vadu při koupi nemovitosti a celá záležitost zřejmě skončí u soudu.

Správně měl stavebník nebo stavební firma zatmelit výsušné pukliny kvalitním srubařským tmelem, který je pružný a i po letech je schopen se smršťovat a natahovat, případně navrtat výsušné pukliny tak, aby vzniklým otvorem srážková voda vytékala. Dalším řešením, které v naší firmě používáme nejčastěji, je krytí vodorovných prvků proti vodě oplechováním, které zajistí odvod srážkové vody mimo dřevěnou konstrukci.

Ing. Otakar Koudelka CSc.
soudní znalec v oboru dřevozpracování se specializací na dřevostavby, srubové a roubené domy (Foto: Martin Zeman)

Ukázka toho, jak vypadá špatně provedená realizace srubu

Opatření k dodržení zásad konstrukční ochrany dřeva před srážkovou (dešťovou) vodou

Dostatečné přesahy střech chránící srubovou stěnu

• Minimální přesah střešní okapové hrany by měl splňovat zásadu 1:8, to znamená, na osm metrů vysokou obvodovou stěnu by měl být minimální přesah jeden metr.

Vizualizace: Ing. Otakar Koudelka CSc.

Minimalizace počtu vodorovných prvků procházejících obvodovou srubovou stěnou

• Pokud prochází vodorovný prvek (kláda) obvodovou srubovou stěnou, je velká pravděpodobnost, že výsušnou puklinou bude do budovy proudit chladný venkovní vzduch. Při kombinaci dešťové vody s větrem se pak do domu může dostávat i dešťová voda.
• Pokud je výsušná puklina v horní části klády, srážková voda neodtéká a v místě může začít růst dřevokazná houba. Tyto případy je proto žádoucí minimalizovat a vyhnout se jim zvláště na exponovaných stanovištích, jako je štítová stěna orientovaná na západ.

Zabránění vnikání srážkové vody do výsušných puklin bez možnosti jejího odtoku.

Autor textu a fotografií: Ing. Otakar Koudelka CSc.