Radek: Jsem prostě „tím klukem ze srubu“
Redakce | Pátek, 16. září 2016 |
Sympatický srub na prosluněném kopci nedaleko Benešova nepostavila manželská dvojice, jak to tak většinou bývá, ale jeden mladík. Radek si svůj srub sám nejen vysnil a vymyslel, ale sám také důsledně šel za jeho realizací.
Místo na svůj srub našel Radek zajímavě a vlastně úplnou náhodou. „Měli jsme v restituci dostat zpět rybník, který ale byl po mnoha letech už dávno zavezený; a tak přišla nabídka vybrat si náhradou jeden z několika pozemků v okolí. Volba okamžitě padla na tohle místo vysoko nad údolím s krásným výhledem. Je skoro na vrcholu kopce, ale chráněné vyvýšeným chlumem za zády.“
Ale proč ale tady vyrostl právě srub a ne něco jiného? Radek přiznal, že myšlenka na srub v něm pomalu uzrávala vždycky na horách. Pomalu, ale jistě, až jednou dospěl k nezvratnému rozhodnutí. „Když jsme se jednou večer v Krkonoších po lyžování s kamarády vraceli do horské chalupy, najednou jsem věděl, že právě tohle chci napořád. Chci bydlet v dřevěném domě, obklopený masivním dřevem, s vůní dřeva ve vzduchu a s praskáním dřeva v kamnech.“
Pečlivé projektování a promyšlené stavění
Radek na kouzlo horských stavení nezapomněl ani po svém návratu do městského bytu. Je totiž mužem činu, a tak začal jednat. Na řadu přišlo listování katalogy, kontaktování stavebních firem, přemýšlení o typu srubu, velikosti a jeho detailech. Nakonec zvolil nepředimenzovaný, přímočarý projekt a na stavbě se dohodl s beskydskou společnost Sruby Pacák s.r.o. Když potom na kopci srub vyrostl, lidé z okolních vesnic i sousedi chodili dům obhlížet, protože tady v údolí Sázavy to není právě obvyklá stavba. „Dům se všem líbil, ale mě považovali tak trochu za podivína, výstředníka, i když v dobrém.“ Radek se zkrátka stal „tím klukem ze srubu“.
Nyní po několika letech se ukázalo, jak dobře byl srub vymyšlený. Nepřezdobený, jednoduchý a funkční dům se stal pohodlným bydlením pro mladou rodinu s dítětem a jedním psem. Všude je vidět šikovná mužská a pečlivá ženská ruka – nebo naopak? Radek se totiž mezitím oženil a do vybavování domu a úprav jeho okolí už se pouštěli ve dvou. Aby celá zahrada neutíkala z kopce, zapracoval bagr a vznikla rovná vyvýšená terasa.
Výsledek – klid a pohoda
Nedávno srub dostal novou obyvatelku. Dcerce jsou právě tři měsíce a její příchod život ve srubu kupodivu ještě více zklidnil. Všechno nabralo pomalejší chod, detaily se dostavují a zařizují postupně. Den před naší návštěvou třeba Radek dokončil venkovní terasu. „Tenhle dům si vystačí se střídmou terasou, o to je ale útulnější a slunnější. Výhled nám občas ještě zpestří balony, které se vyhoupnou nad lesem na obzoru.“ Jako potvrzení Radkových slov skupina balonů proplula odpoledním nebem právě během naší návštěvy.
Z terasy se pak vstupuje do obytné místnosti s odolnou průmyslovou mozaikou na podlaze. Půdorys přízemí je vymyšlený tak, že z pohovky u televize není vidět do kuchyně, která je částečně skrytá za rozlehlými zelenými kachlovými kamny. Starší dřevěnou kuchyňskou linku koupili od kamaráda a zapadla sem tak dobře, že nás ani nenapadlo, že je postarší. Vypadá jako vyrobená na míru a její barva jde ke zvolenému odstínu sruboviny dokonale.
„V celém domě nám vyhovuje příjemná vlhkost vzduchu, moc dobře se tady dýchá. A nejen dýchá – hlavně bydlí. S manželkou se shodneme na tom, že srub má pro nás prostě úžasné vlastnosti a asi bychom už nikdy neměnili.“
Připravila Alena Gembalová, foto Martin Zeman
Vytvořeno v xart.cz
