Je třeba o dřevostavbu neustále pečovat, nebo je to mýtus?
Lucie Němcová | Čtvrtek, 11. listopad 2021 |
Jedním z mýtů a pověr o dřevě je, že jde o vysoce údržbový materiál, o který je třeba pravidelně a často pečovat. Mnoho z nás má před očima neustále se olupující povrchy oken, plotů či dřevěného obložení chat. Nenechme se však mýlit. Dřevo ve skutečnosti nepotřebuje o nic víc péče než jiné typy materiálů. Postačí respektovat jeho vlastnosti a akceptovat proces stárnutí, který v přírodě patří mezi to nejpřirozenější.
Dřevo jako materiál má velmi dlouhou tradici a zkušenosti ukazují jeho variabilitu použití, trvanlivost i vysoké estetické hodnoty. V České republice však pověst dřeva několikrát utrpěla. Důvodem byla například neschopnost řešit problémy požární bezpečnosti, které vedly k zákazům stavby dřevěných domů ve městech.
Zásadním mezníkem byl také prudký rozvoj prefabrikovaných betonových systémů v padesátých letech dvacátého století a vznik programu "Úspory a náhrada dřeva ve stavebnictví", který vytlačil dřevěné stavění jak z oblasti realizace, tak z odborného vzdělávání.
Použití dřeva se omezilo na drobné dočasné stavby. Veřejnosti byl podsouván názor, že stavby ze dřeva jsou méně kvalitní, mají kratší životnost a obvykle nevalný vzhled. Vznikla celá řada předsudků a pověr, se kterými bojujeme dodnes.
Není dřevostavba jako dřevostavba
Dřevo je organický materiál nabízí obrovskou škálu barevností a struktur. Promítá se do něj neopakovatelný otisk života rostliny i drobné nedokonalosti (suky, výsušné trhliny). V průběhu své existence se proměňuje v závislosti na okolních podmínkách. To vše činí dřevo jedinečným a živým materiálem. Patina i znaky opotřebení mohou být významnou kvalitou dokumentující hodnotu a přesvědčivost stavby. Avšak v dnešní době zaměřené na dokonalost a novost, kdy převládá touha mít věci co nejvíce pod kontrolou, není vizuální nestálost přijímána s nadšením.
Estetické změny (hnědnutí a žloutnutí) vznikají v důsledku působení ultrafialového záření, které na povrchu nechráněného dřeva způsobuje oxidaci. Vlivem větru a vody se z povrchu dřeva odstraňují do hněda zbarvené produkty štěpení ligninu a barva se mění na šedivou. Dochází také k abrazi dřeva, kdy je obroušen jeho povrch a vystupují tvrdší části (zimní dřevo, suky). Mechanické a fyzikální vlastnosti materiálu se však nemění, ty si dřevo dokáže uchovat stovky let.
Dřevo v konstrukci dřevostavby může mít mnoho podob. Je-li například nosná dřevěná konstrukce uzavřena mezi dvěma plášti, je dokonale chráněna před vlivem vnějších činitelů. Při kvalitně provedené stavbě takový dům nepotřebuje odlišnou údržbu než třeba dům zděný. Specifický přístup vyžadují zejména dřevostavby z masivního dřeva (roubenky a sruby) a dřevěné prvky vystavené vnějším vlivům (dřevěná fasáda, okna).
obr.: Nosná konstrukce dřevostavby je většinou uzavřena uvnitř dvou plášťů a zvenčí opatřena například omítkou. Dřevo je tak pečlivě chráněno před povětrnostními vlivy. Foto: Martin Zeman
Co ohrožuje dřevěné prvky
Mezi základní vlastnosti dřeva patří objemové změny při vlhkostních výkyvech prostředí – bobtnání a sesychání. Právě vlhkost může způsobit největší poškození dřeva a trvalé vystavení vlhku může vést až k úplné destrukci. Vlivy ostatních činitelů (slunce, déšť, vítr, mráz) jsou ve srovnání s působením vlhkosti podstatně méně výrazné, je však nutné dřevo proti jejich účinkům chránit. Samostatnou kapitolou jsou biotičtí škůdci – bakterie, plísně, houby, řasy a hmyz. Vhodné podmínky pro napadení však opět souvisí s vlhkostí, která musí být nad 12 procent (cca 60 procent relativní vlhkosti).
obr.: Zajímavým způsobem ochrany fasády před vlivem povětrnosti je její opalování ohněm. Foto: Lignum
Jak tedy dřevostavbu chránit?
Preventivní ochranu dřeva můžeme rozdělit do tří základních částí – suchou, konstrukční a chemickou. Suchá ochrana spočívá v udržování hladiny vlhkosti okolního prostředí pod hranicí 12 %, kdy je dřevo přirozeně odolné proti všem biotickým škůdcům. Základní a nejdůležitější metodou je tak zvaná konstrukční ochrana, kterou je třeba mít na paměti již při návrhu a vybírat vhodná konstrukční řešení.
Dbát na kvalitní provedení hydroizolací a zajistit nepropustnost vrstev obvodového i střešního pláště tak, aby voda nepronikla dovnitř konstrukce. Dalším krokem je odstranění všech zdrojů vlhkosti, které by mohly dřevo ohrožovat (kondenzace, zatékání, vzlínání zemní vlhkosti). Cenným partnerem je v tomto směru kvalitní větrání domu i jednotlivých konstrukcí a preciznost při realizaci objektu. Části přímo vystavené vnějším vlivům musí být v detailu vyřešeny tak, aby voda mohla z povrchu dřeva co nejrychleji odtékat a aby mohly dobře vysychat. Náchylné jsou například sokly (minimální odsazení dřevěného obložení od terénu je 250, lépe však 300 mm), atika, fasáda v okolí parapetu, balkony apod.
Třetím způsobem preventivní ochrany dřeva je použití chemických prostředků, které prodlužuje dobu, po kterou si dřevo zachovává funkční a estetické vlastnosti, mělo by však být pouze doplňkem uvedených přístupů.
Každý výrobek ze dřeva, který přichází do styku s povětrnostními vlivy, vyžaduje jiný typ ochrany. Například okna a dveře musí být rozměrově stálé, aby nedocházelo k bobtnání či sesychání profilu. Proto nejčastěji používáme silnovrstvé lazury a krycí nátěry, které na povrchu dřeva vytvářejí film nepropustný pro vodní páry.
Pro dřevěné fasádní prvky je zpravidla vhodnější aplikace prostředku, který vytváří velmi tenký film nebo jej nevytváří vůbec. Zachovává charakter dřeva, jeho barvu a zpomaluje proces stárnutí. Takový nátěr je prostupný pro vodní páry a je vhodný pro ochranu dřeva tam, kde musí být zachována možnost vysychání. Jedná se například o tenkovrstvé lazury a oleje. Ošetření tohoto typu vyžadují renovaci jednou za tři až pět let.
Z hlediska údržby je samozřejmě nejpříjemnější variantou ponechat dřevo bez povrchového ošetření a umožnit mu tak přirozeně stárnout. Dřevo změní barvu do šedých odstínů a získá svou nezaměnitelnou patinu. Zásadní význam má samozřejmě použití kvalitního dřeva a volba vhodného druhu. Ideální životnosti dřevěné konstrukce dosahujeme právě tehdy, jdou-li ruku v ruce tři faktory – druh dřeva, konstrukční řešení a povrchová úprava.
Perfektním druhem dřeva pro neošetřenou fasádu je sibiřský modřín, jehož životnost se při správném provedení pohybuje okolo sta let. Vhodným ošetřením pro venkovní fasády je i tepelná úprava. Dřevo tohoto typu (termowood) je pak odolné vůči mikroorganismům, plísním, houbám, škůdcům nebo mechu, protože neobsahuje potenciální živiny pro hmyz. Buňky tohoto dřeva nejsou schopny absorbovat vodu. Tento způsob ochrany je vhodný i pro běžné druhy dřeva jako borovice či smrk. Životnost se pohybuje okolo padesáti let.
Závěrem lze tedy konstatovat, že hlavní pozornost je třeba věnovat správnému výběru dřeva a vhodnému konstrukčnímu systému. Impregnaci lze použít jako doplňkovou ochranu, kterou bude nutné v pravidelných intervalech obnovovat. Použití impregnačních přípravků na nevhodnou konstrukci a konstrukční systém fasády před znehodnocením a krátkou životností nezachrání.
obr.: Dřevo ze sibiřského modřínu je na fasády víc než vhodné. Problémy mohou nastat pouze, pokud je fasáda špatně navržena a provedena. Je nutno zvolit správný profil a držet se zásad konstrukční ochrany dřeva. Foto: Martin Zeman
Každý nátěr ovlivní vzhled dřeva
- Barvy – neprůhledné a kryvé hmoty – zcela překryjí původní povrch. Výhodou je široká paleta odstínů a díky krycím schopnostem jsou vhodné nejen k povrchové úpravě nových prvků, ale i pro opravy. Ošetřeným povrchům dodají barvy vyšší mechanickou odolnost, obsažené pigmenty chrání materiál před působením UV záření.
- Laky – lesklé či matné transparentní nátěrové hmoty ředitelné vodou nebo rozpouštědly. Po nanesení vznikne na povrchu dřeva tvrdá vrstva, odolná vůči mechanickému poškození. Předností je snadná údržba. Některé druhy obsahují UV absorbéry k ochraně proti UV záření.
- Lazury – do dřeva se vstřebávají, nátěr proto působí velmi přirozeně. Dřevo chrání před klimatickými vlivy a do určité míry i před hmyzem či houbami. K dispozici jsou tenkovrstvé a silnovrstvé lazury, jejich předností je zachování přirozené kresby dřeva a nenáročná aplikace. I odstranění starého nátěru je vcelku snadné, renovace proto není náročná.
- Olej – při nanášení se vstřebá do dřeva, povrch je matný a přirozený. Dobře odolává vodě, vlhkosti i vyšším teplotám, je vhodný i pro ošetření venkovních dřevěných ploch.
- Vosk – na rozdíl od oleje neproniká do struktury dřeva, ale po aplikaci vytváří na povrchu měkkou hydrofobní vrstvu, není však odolný vůči vyšším teplotám, je proto učen především pro použití v interiéru. Výhodou je přirozený vzhled dřeva a poměrně nízká spotřeba při nanášení.
Náklonnost k přirozeným materiálům a dřevu jsem objevila již při studiích architektury a šíření osvěty a inspirace z této oblasti mi dává velký smysl. Baví mě lidi motivovat k tomu, aby bydleli zdravě, komfortně a více či méně soběstačně.
Vytvořeno v xart.cz
