Hořlavost dřevostavby aneb lepší sluha, nežli pán (video)
Dana Jakoubková | Úterý, 27. březen 2018 |
Mohlo by se zdát, že dřevo jako stavební materiál má jistou nevýhodu v tom, že je hořlavé. Zkušenosti prověřené vědeckými poznatky však ukázaly, že dřevěné konstrukce mají požární odolnost srovnatelnou nebo vyšší, než je tomu u mnoha nehořlavých alternativ, jak se celý svět přesvědčil 11. září 2011 při zhroucení ocelové, tedy nehořlavé konstrukce World Trade Centra. Ano, každá doba má své mýty. Ale co se dřevěných domů týká, existuje již řada důkazů, že jsou budoucností architektury.
Mýtus 1
Dřevostavba je náchylnější k požáru
O riziku požáru v jakémkoliv domě, bez ohledu na materiál, nelze pochybovat. Neexistuje však žádná konstrukce domu, která by nebyla ohněm ohrožena. Ačkoliv je dřevo hořlavým materiálem, v mnoha ohledech předčí nehořlavé kovy, je-li vystaveno ohni. Nebezpečí požáru není definováno konstrukcí nebo stavebním materiálem; je způsobeno až určitou akcí. Příčinou požáru tedy není dřevo jako takové, ale zpravidla nehoda například v elektrické instalaci, kamnech či komínu, či vzniklá neopatrností při manipulaci s ohněm. Není bez zajímavosti, že v první polovině 20. století se obecně požáry šířily domem pomaleji než dnes. Bylo to dáno především tím, že materiály v domě byly vesměs masivní a na organické bázi. Změny v nábytkových materiálech se syntetickými polymery, například pěnové výplně sedaček, ale i bytové textilie, podlahové krytiny a tapety z měkčeného PVC, dnes zmenšují rychlost šíření požáru o desítky minut. Riziko požáru je tedy stejné v domě cihlovém jako ve dřevěném.
Ověření požární odolnosti zajišťují výrobci doslova zkouškou ohněm. Příkladně sádrokartonová deska RIGIPS Habito pro interiérové stěny a příčky v testu splnila požadavek požární odolnosti EI 45 minut, kde parametr I znamená, že teplota na odvrácené straně vzorku nevzrostla v rozhodném čase lokálně o více než 180 °C a průměrná teplota o 140 °C. Parametr E ukazuje, že v rozhodném čase nebyla porušena celistvost desky, tedy že oheň neprošlehl skrz konstrukci.
Mýtus 2
Dřevěná konstrukce se v důsledku ohně rychleji zhroutí
Jak se dřevo při požáru chová a jak rychle hoří, lze velmi přesně zmapovat a následně kontrolovat. Zatímco ocelové konstrukce pod extrémní tepelnou zátěží ztrácejí svoji nosnost, dřevěné se chovají jinak. Nízká tepelná vodivost dřeva ovlivňuje jeho strukturu a dřevo odhořívá relativně pomalu a stejnoměrně, na povrchu uhelnatí (karbonizuje), čímž chrání strukturu před rozpadem a zpomaluje postup plamene. Pod touto vrstvou po určitou dobu dřevo nehoří a zhruba 15 milimetrů pod zuhelnatělým povrchem je již dřevo úplně neporušené. Nízká tepelná vodivost tak pomáhá prodloužit stabilitu (zhroucení) konstrukce i čas k evakuaci osob v případě požáru. Z požárního hlediska je tedy dřevo jako nosný prvek kvalitním materiálem, který si při požáru zachovává svoji stabilitu po velmi dlouhou dobu. Dokud nedojde postupným odhoříváním povrchových vrstev dřeva k takovému zmenšení nosných dřevěných prvků, že již nedokážou zatížení přenést, plní tato konstrukce po celou dobu svoji úlohu. Při působení požáru dřevo odhořívá rychlostí přibližně jeden milimetr za minutu, což v případě skutečně masivních elementů znamená několikahodinovou požární odolnost, respektive svoji nosnou funkci ztrácí dřevo pomaleji než třeba ocel.
V červenci 2017 byl v Lotyšsku učiněn pokus s požárem dvou domů. Jeden byl postavený ze dřeva, s dřevěnými nosníky a dřevěnými okny, druhý z betonových bloků s kovovými nosníky a plastovými okny. Aby výsledky pokusu byly nesporné, oba domy byly stejné velikosti i proporcí a obě střechy byly zatížené dvěma tunami. Výsledky jsou opravdu zajímavé:
- Plastová okna vypadla za 7 minut
- Dřevěná okna ohořívala pomalu a první okno vypadlo po více než půl hodině
- Kovový střešní nosník se vlivem tepla naklonil o 2,5 centimetru, což vedlo ke zhroucení střechy střechy po 36 minutách
- Po jedné hodině byl dřevěný dům pouze ohořelý, bez destrukce konstrukce, díky čemuž se nezhroutila ani střecha
Pokus s požárem dvou domů ve videu – 6:42 min, anglické titulky
Mýtus 3
Nátěrové hmoty zvyšují riziko požáru
Je pravda, že některé syntetické lazury jsou ve vztahu k ohni potenciálně rizikové. Existují však přípravky na povrchovou ochranu dřeva, které požární odolnost zvyšují. Historie ochrany dřeva proti ohni sahá až do starověku. Dřevo se máčelo v roztoku soli, v mořské vodě, natíralo se vápnem či opatřovalo hliněnou mazaninou. Dodnes je užívaným přípravkem vodní sklo (roztok křemičitanu sodného), které slouží nejen k protipožárním nátěrům, ale i jako přídavek do žáruvzdorných šamotových směsí pro opravy vyzdívek kamen a krbů, k ochraně dřeva proti hnilobě, vodě, červotočům a k impregnaci přírodních materiálů. Ze středověku je zase známý nátěr volskou krví. Dnes existují tři druhy nátěrových systému. Zábranové brání přístupu plamenů k povrchu dřeva a po určitou i jeho vznícení. Intumescentní nátěry vytvářejí při požáru na povrchu zuhelnatělého dřeva pěnovou vrstvu s malou tepelnou vodivostí. A velmi perspektivní (vyvinuté NASA), ale drahé sublimující nátěry jsou ideální pro venkovní konstrukce v nepřístupných místech, kde je třeba vyloučit riziko selhání. Protipožární nátěry, respektive nástřiky se používají na vnější i vnitřní dřevěné povrchy, dřevotřískové desky i překližky. Jsou snadno aplikovatelné, bez zápachu a lze si vybrat i odstín jde-li o pohledovou aplikaci.
Izolační materiál může v případě požáru přispět k rychlému šíření ohně v jakékoli konstrukci. Všechny minerální izolace odolávají teplotám do 200 °C, nicméně při teplotách blízkých 300 °C skelné izolace začínají významně měknout a k požární odolnosti přispívají jen v nevýznamné míře. Oproti tomu kamenné izolace jako například Isover WOODSIL odolávají mnohem vyšším teplotám a měknou až na hranici 750 °C. Jejich vlivem lze třeba požární odolnost klasické sádrokartonové příčky zvýšit o třicet i více minut. Požární odolnost pak narůstá s tloušťkou použité izolace i s její objemovou hmotností. Minerální izolace je také protipožární bariérou, která znesnadňuje rozvoj požáru a omezuje možnost jeho šíření do jiných částí domu.
Mýtus 4
Izolační vata je dobrou potravou pro oheň
Je to možná s podivem, ale tepelná izolace hraje naopak jednu z hlavních rolí v ochraně proti ohni. Chrání totiž před ním dřevěné prvky konstrukce a nedochází tak k dutinovému požáru. Pokud jde o potravu, ohni nezáleží ani tak na materiálu jako na jeho objemové hmotnosti. Kamenná vlna je při třídě reakce na oheň A1 (nehořlavá) a hmotnosti 30–100 kg/m3 lepší ochranou než skelná vata, která je sice zařazena ve stejné třídě, ovšem její objemová hmotnost je pouze 15–35 kg/m3. Nebo dřevovláknitá izolace je ve třídě E, ale 40 až 270 kg/m³ objemové hmotnosti z ní dělá rovněž dobrého ochránce. Bát se nemusíte ani foukané celulózy (papír), která podle tloušťky izolační vrstvy dosahuje objemové hmotnosti vyšší než 40 kg/m3. Je-li opláštěná například sádrovláknitými deskami, při požáru určitě obstojí. Použití polystyrenu (třída C3) je pro stavebnictví velmi omezené. Z požárního hlediska je vhodnější samozhášivý pěnový polystyren (třída C1) zabudovaný do sendvičových konstrukcí mezi nehořlavé materiály.
Řešením požární ochrany pro stěny a stropy, obklady sloupů a nosníků, elektrotechniku a vzduchotechniku, jakož i speciálních konstrukcí v prostředí s vysokými klimatickými nároky je cementem pojená deska Fermacell AESTUVER z lehčeného betonu vyztuženého skelnými vlákny. Obklad stěny touto deskou odpovídá ekvivalentní tloušťce betonu 44 milimetrů. Hladký povrch pak umožňuje dobré spojení s lepidly a povrchovými úpravami. Ideálním řešením je například pro obestavbu krbů
Mýtus 5
Lepené dřevo je hořlavější
V tomto případě nelze dávat vinu lepidlu, respektive syntetickým pryskyřicím, ale jde i o to, co je jím pojeno. Konstrukční deska (OSB) vyráběná z dřevěných třísek lisováním za pomoci pryskyřic je těžce hořlavým materiálem. Je proto vhodné ji opláštit sádrovláknitými nebo sádrokartonovými protipožárními deskami. Vyrábějí se i speciální OSB desky opatřené požární odolnou úpravou na jedné, popřípadě obou stranách, a disponující lepší klasifikací v hodnocení reakce na oheň.
Budeme-li však mluvit o křížem vrstveném, lepeném masivním dřevě (CLT), je na tom ohledně požární odolnosti výrazně lépe. Rovnoměrným odhoříváním povrchu panelu se stejně jako u rostlého masivu vytváří na struktuře povrchu izolační zuhelnatělá vrstva, která brání zvyšování teploty vnitřních vrstev panelu, kterých je obvykle tři až pět. Pokud jedna vrstva odhoří, stále zde zůstává další, která posouvá bod destrukce a panel tak zůstává stabilní i při vysokých teplotách. Experiment s 262 milimetrů silným panelem NOVATOP, chráněným dřevovláknitou izolací z obou stran a s interiérovým opláštěním sádrovláknitou deskou, ukázal, že se dá dosáhnout 120minutové požární odolnosti. K pryskyřicím je pak dobré dodat, že fenolové a akrylové se používají všude tam, kde se dbá na vysokou nehořlavost a minimální tvorbu kouře při případném požáru.
Publicistka s náklonností ke smysluplným činům a věcem. Obdivuje brilantně provázané duchovní gangsterky, ale neodvrhne ani lyrické, tajemné, lakonické a současně vtipné příběhy s tématem originální syntézy křehkosti úmrtnosti.
Vytvořeno v xart.cz
