Architekt Petr Vala: Chtějme víc, vrátí se nám to!
Dana Jakoubková | Pondělí, 03. září 2018 |
Nadějeplné vize jsou krásná věc, ovšem cesta za nimi zasazená do reality může mít někdy hořkou pachuť. Udržet si vnitřní sílu, motivaci a chuť stále tvořit, je pak kumšt. Zvláště když člověk se vydává směry jinými, než jakými jde největší dav. Ale i tak to stojí za to! Architekt Petr Vala je z těch, kteří hranice známého neúnavně posouvají, hledají nová řešení a lepší cesty. Proč ve firmě dal přednost dřevostavbám, jaké negativní stereotypy se objevují v českém stavebnictví, co by doporučil investorům na začátku, a mnohé další jsme rozkryli v následujícím rozhovoru.
Často se spolu setkáváme nad tématy kombinovaných konstrukcí, pro které cítím vaše zapálení. Čím to, že jsou ve středu vašeho zájmu?
Nikdy jsem nebyl a nejsem čistokrevný dřevař, ani betonář, ani cihlář. Snažím se z technologií použít to, co je pro daný okamžik a danou stavbu nejvhodnější. Žádný materiál není univerzálně nejlepší pro všechny stavby. Každý má ve svých odlišnostech benefit pro něco jiného. Smyslem dobré práce ve stavařině je znát, umět spojit a využít jejich výhody. Kombinovat materiály je tedy pro mě přirozené. Než jsme jako firma začali dělat dřevostavby, už jsme měli nějaké zkušenosti a já jako architekt poměrně dlouhou historii v navrhování staveb. Dělali jsme betonové skelety, zděné stavby, něco dokonce v oceli. A právě od chvíle, co jsem firmu překlopil do směru dřevostaveb, jsem začal vnímat, co je třeba někdy doplnit od jiného materiálu. Nejlepší ke dřevu je v tomto směru právě beton. Beton a ocel. Zděné konstrukce moc ne. Z hlediska tepelně-technických parametrů, stavební fyziky a tak dále. Tam je jasně nejlepší beton. Ocel se do toho dostává subtilními prvky pro zajištění prostorové tuhosti.
A co přitáhlo vaši pozornost k dřevostavbám?
Do oboru dřevostaveb jsem přešel záměrně. Byl to směr, který jsem ve firmě nastavil, protože to bylo úplně jiné prostředí po stránce ideové, znalostní i personální. Byla to nová věc se silným ekologickým nábojem, která přinášela jiný přístup k prožívání obytného prostoru. Věřil jsem, a dnes to vnímám ještě více, že dřevostavby jsou nositelem změny životního stylu svých uživatelů. No a také se mi už nechtělo pracovat s lidmi, se kterými to nefungovalo tak, jak bych si představoval. Přece jen řemeslo v dřevostavbách být musí. A řemeslník, který pracuje se dřevem, prostě musí vidět ve 3D. Takový člověk má jiné parametry než zedník, aniž bych se chtěl zedníků dotknout – jsou mezi nimi jistě chytří a šikovní lidé, ale procento hraje ve prospěch dřevostaveb.
Vaše motivace přiklonit se k oboru dřevostaveb mě zaujala. Není poháněna pouze samotnými parametry staveb, ale celou kulturou oboru...
Ano, vlastnosti stavby jsou do značné míry dány nejen lidmi, kteří ji vymýšlejí, ale také lidmi, kteří ji dělají. Pokud je úroveň lidí vyšší, je největší předpoklad, že i parametry domu budou vyšší.
Celý rozhovor si přečtěte v článku, který si můžete 
stáhnout zde nebo přečíst v tištěném vydání časopisu DŘEVO&stavby.
Publicistka s náklonností ke smysluplným činům a věcem. Obdivuje brilantně provázané duchovní gangsterky, ale neodvrhne ani lyrické, tajemné, lakonické a současně vtipné příběhy s tématem originální syntézy křehkosti úmrtnosti.
Vytvořeno v xart.cz
