Ochrana dřeva v konstrukcích srubů a roubenek
Redakce | Pondělí, 09. červenec 2018 |
Dřevo jako přírodní materiál podléhá za „vhodných“ podmínek, zejména za přítomnosti vlhkosti, velice rychle rozkladu. Spolu s dalšími činiteli (kyslík, teplota atd.) hraje vlhkost významnou roli při destrukci dřevní hmoty. Zatímco krátkodobé navlhnutí dřevu nevadí, vlhkost, která zůstává ve dřevě dlouhodobě, může způsobit nenávratné škody.
Největším rizikem jsou dřevokazné houby, které jsou schopny rozložit dřevní hmotu během několika let. Pro svůj vývoj potřebují vlhkost dřeva vyšší než 20 procent. Stejná vlhkost je také příčinou napadení dřeva dřevokazným hmyzem – ten potřebuje pro svůj vývoj vlhkost vyšší než 18 procent (kromě tesaříka krovového, kterému stačí dvanáctiprocentní vlhkost dřeva). Hmyz poškozuje dřevo požerky, vytváří chodbičky a připravuje tak prostor pro hnilobu. V extrémních případech může poškození dřeva dosáhnout takového stupně, že dojde k narušení jeho statických vlastností.
Vlhkost lze ovlivnit
Dřevokazné procesy, které rozkládají celulózu a způsobují hnilobu dřeva, naopak nemohou nastat v suchém a provětrávaném prostředí. Snížíme-li vlhkost dřeva pod hranici 12 procent, výrazným způsobem minimalizujeme nebezpečí napadení dřeva jak dřevokazným hmyzem, tak houbami napadajícími dřevo. Při takto nízké vlhkosti bude dosti vysoká úmrtnost larev hmyzu a houby přestanou růst až do doby, než bude vlhkost opět vyhovující. Doba, po kterou houby mohou přežít, může trvat až několik let. Jednotlivé části hub postupně odumírají, až dojde k zániku celé houby.
To by na postrašení stačilo, známe i dobré konce…
Pokud dřevo ochráníme před vlhkostí, může být jeho životnost stovky let. Nejúčinnější je v tomto případě konstrukční ochrana dřeva. Dřevo ve stavbě je možné chránit také impregnací a nátěrem, ale v případě špatných konstrukčních opatření chemická ochrana dřeva problém jen oddálí. Ideální je kombinace obou řešení.
To znamená, že ochranu stavby před vlhkostí je nezbytné brát v potaz už při projektování stavby (konstrukční ochrana dřeva) a také v průběhu užívání stavby (chemická ochrana dřeva).
Konstrukční ochrana dřeva
Začít je třeba již při výběru pozemku. Ideální stanoviště je dostatečně slunné a provětrávané, zároveň ale chráněné proti extrémním větrům. Pohyb vzduchu kolem stěn stavby je totiž velice vhodný ochranný prvek – dřevokazné organismy ho nemají v lásce. 
Také tvar budovy a orientace domu na pozemku hrají důležitou roli. Je dobré orientovat stavbu tak, aby byla chráněna především ze směru převládajících větrů, v našich podmínkách je to většinou západní strana. Střecha by měla mít dostatečné přesahy.
Také je nezbytné eliminovat všechna místa s vyšší pravděpodobností navlhání dřevěných prvků a zatékání vody. Zde jde především o přesahy trámů u roubenek a srubů (stropní trámy, vaznice, průvlaky, pozednice, balkóny). Je také třeba mít na paměti, že konstrukce z masivu nemusí mít automaticky vyšší odolnost: pokud do ní zatéká voda, může být hnilobou zničena dříve než konstrukce subtilnější.
Například deska stolu z fošen určitě vydrží na dešti déle než deska stolu vyrobená z masivních půlkulatin. Masivní hmota totiž nasákne vodu prasklinami jako houba, do dalšího deště nestačí vyschnout a po určité době vzniknou dokonalé podmínky pro růst hub. Fošna nebo prkno sice navlhnou také, ale vyschnou včas.
Větší pozornost je dobré věnovat též rovným plochám kolem oken a dveří, kde hrozí zadržování vody nebo zatékání. Parapety v exteriéru by měly být plechové a dobře vyspádované, aby
voda odtékala pryč. Kromě vlhkosti poškozuje dřevní povrch také UV záření. Ochranou proti němu jsou nátěry obsahující UV filtr (většina nátěrových hmot pro exteriéry UV filtr obsahuje) a dostatečné přesahy střechy na slunečných stranách domu.
Ing. Pavel Pacák
Vytvořeno v xart.cz
