Dřevostavbu na zelené louce se jim podařilo dokonale spojit s přírodou

Michal Babor | Pondělí, 17. říjen 2022 |

Téměř donekonečna opakovaná skutečnost, že o spokojeném bydlení rozhoduje kromě mnoha dalších faktorů také kvalita pozemku, se opět potvrdila: tam, kde východočeské pahorkatiny přecházejí do podhůří orlických hor, objevil architekt Patrik Zamazal místo, které ho okouzlilo – a není se čemu divit.

Původem pocházím z blízkého města, tady ve vsi žila moje manželka. Už před svatbou jsme přemýšleli, kde se usadit. Líbilo se nám na několika místech v okolí a nakonec za nás rozhodla náhoda. Byl jsem požádán o spolupráci na terénních průzkumech při přípravě územního plánu několika okolních obcí. Se ženou jsme projížděli krajem a každou novou pěšinku zakreslovali do katastrální mapy. Měli jsme tak možnost poznat mnoho půvabných míst včetně toho, kde žijeme nyní. Naše požadavky na pozemek jsme rozšířili ještě o to, jací budou naši sousedé a jak obec „žije".

Základová deska není nutností

Louka za vesnicí se svažuje směrem k jihu do údolí se zalesněným protisvahem, v její patě je pouze lovecká „chata", stavba socialistické drůbežárny. V rovnoběžné ose s domem pokračuje louka pásem sevřeným lesem do dálky a připomíná tak již zmíněný anglický park. Narušit takovou krajinu hustou zástavbou rodinných domů by byl neodpustitelný hřích, takže jsme se rozhodli koupit pozemek celý a umístit dům na jeho okraj při příjezdové polní cestě, která končí v lese.

Důležitými požadavky byla jednoduchost, účelnost a spojení domu s přírodou. Protože terén se svažuje prakticky už od cesty, musel dům „zapadnout" do svahu tak, aby jižní strana nevystupovala příliš nad úroveň povrchu a zároveň se do domu od cesty nemuselo vstupovat po schodech. Zbytečné zářezy do terénu i navážky na svazích pro umístění základové desky považuji za hrubé chyby projektanta. Narušují morfologii krajiny a takové jizvy jsou pak v krajině patrné tisíce let, tedy mnohem déle než jakákoliv stavba.

V našem případě nám situaci hodně ulehčilo založení domu na pilotách, což je výhodné a finančně zajímavé řešení zejména pro lehké dřevostavby. Do domu se tedy nakonec vstupuje přímo z cesty po malém můstku překonávajícím zahloubení severní části a po třech schodech se sestoupí na úroveň interiéru až v zádveří. Bezbariérový přístup bude možný v budoucnu přes jednu z teras, které ještě zbývá dokončit.

Okna bez rámů

Když si architekt pořizuje svůj vlastní dům, zpravidla si jeho parametry promýšlí průběžně už řadu let dopředu. Ani u mě tomu nebylo jinak. Nakonec ze všech úvah a črt vykrystalizovala lapidární konstrukce dvou vzájemně posunutých kvádrů, které budou ze tří stran obíhat dřevěné terasy, které zajistí plynulý přechod mezi stavbou a krajinou a budou se využívat podle potřeby během celého dne – ráno východní terasa, večer terasa západní.

Jednoduchost se promítla také do dispozice – hlavní obytný prostor vyplňuje celý jižní kvádr a stírá hranice mezi obývacím pokojem, kuchyní a jídelnou. Naopak severní hmotu domu tvoří část soukromá – ložnice s vlastní koupelnou a dva dětské pokoje spojené koupelnou. Směrem na západ navazuje na dům technická část – garáž a sklady, v současné době pouze jeden velký prostor, který je možné v budoucnu upravit na samostatnou bytovou jednotku.

Fasáda domu je opláštěna zavěšenou provětrávanou fasádou z modřínového dřeva a vytváří tak poměrně homogenní plochu, kterou nenarušují ani rámové konstrukce okenních výplní. Bezrámová velkoprostorová okna tvořená trojskly velkoryse otevírají výhledy do okolní krajiny a interiér nadstandardně prosvětlují. Dokonale se tak stírá pocit stísněnosti.

V každém domě novinka

Jednou z výhod dřevostavby je také snadná montáž, pokud je stavebník dostatečně poučený. Hrubou stavbu jsme postavili svépomocí s tchánem a za přispění dalších příbuzných a přátel. Ale stavba mě časově velmi zaneprazdňovala a neměl jsem čas na vlastní práci, takže jsme nakonec dům do fáze pro nastěhování dokončili v dodavatelském režimu.

V současné době dokončujeme celou řadu detailů a dodělávek, pak přijdou na řadu terasy. Ve svém ateliéru se snažím navrhovat pro každý projektovaný dům nějakou inovaci, vylepšení. V případě svého domu, který vytápíme rekuperací, jsme vyzkoušeli vyústění vzduchotechniky místo obvyklých mřížek v podlaze podélnými spárami mezi stěnou a podlahovou krytinou. Objevili jsme i další funkci této inovace: mimo sezonu, kdy se netopí, spáry usnadní průběžný úklid, protože sem stačí zamést drobné nečistoty a při větším úklidu je vysát vysavačem.

Technické parametry

• Pozemek: 2500 m²
• Zastavěná plocha: 278 m²
• Podlahová plocha: 263 m²
• Spodní stavba: založení na pilotech
• Stavební systém: sendvičová konstrukce „two by four"
• Tepelná izolace: minerální vlna 32 cm
• Fasáda: modřínová prkna na peření
• Okna: bezrámové výplně
• Zasklení: izolační trojsklo (0,6 W/m²K)
• Podlahy: dřevěné
• Vytápění: teplovzdušné s rekuperací
• Topení: elektrické a krbová kamna

Autor článku Mgr. Michal Babor

Z životní dráhy učitele, kterým jsem chtěl být snad už v peřince, jsem před drahnou řádkou let zběhl do sféry časopisů o bydlení. Ze zaměstnance jsem se před deseti lety stal zaměstnavatelem, ale redakční práci zůstávám věrný...

Nejnovější články autora

Hodnocení uživatelů: 0 / 0
Líbil se Vám článek?00