Lucie Němcová | Středa, 08. červenec 2020 |

Pocit při návštěvě areálu Koučink akademie v podhůří Orlických hor již od první chvíle prozrazuje, že nejde o běžnou stavbu. Mezi objekty si chvílemi připadáte jako v pohádkovém městě, uvnitř vás naprosto pohltí vůně dřeva a medové aroma včelího vosku. Použité materiály nejen krásně voní, ale také lákají k dotyku. Všudypřítomné přírodní prvky jsou atraktivní pro oko, ale nejdůležitější je tento prostor zkrátka zažít.

Areál slouží pro semináře všeho druhu, menších i větších skupin s možností ubytování v samostatném objektu s osmi apartmány. Historie celé stavby je úzce provázána s projektem Koučink akademie a sahá několik let nazpět, kdy jsem kompletně změnil své profesní směřování.

Ze světa byznysu a rozjíždění několika firem jsem po roce pauzy a studií nastoupil dráhu koučování, zrekonstruoval podkroví nedaleko odsud a začal pracovat s lidmi – provázet je změnami v jejich životě, nebo je učit.

Klienti se posléze začali rozrůstat a výsledkem je právě akademie, založená před necelými dvěma lety současně se vznikem areálu Akademie Libchavy.

---

Na začátku byl sen

Počátkem projektu bylo neuvěřitelné nutkání koupit pozemky. Dlouho jsem hledal, a když jsem narazil na toto místo, vize získala jasný obrys. Věděl jsem, že chci domy z masivního dřeva, ale styl roubených staveb mi k mé koncepci neseděl, přestože by do zdejší lokality zapadal.

Pozemek jsem koupil spolu s objektem bývalé výkrmny vepřů, to byl také první objekt, kde se začalo budovat. Zrekonstruovali jsme jej, vznikly nové prostory pro koučink a také dílny, kde si připravujeme a sušíme vlastní dřevo. Na pozemku pak ještě vyrostly další experimenty – lesní školka ze slámy a také jurta, která nyní slouží jako herna pro děti.

Nápad na konkrétní podobu samotné akademie přišel až ve snu během jednoho workshopu v zahraničí. Ihned jsem představu přenesl na papír a po návratu začal hledat odborníka, který by mne na cestě za mou představou doprovázel.

Projektantů jsem za celou dobu vystřídal několik. Většina neustále diskutovala o mých požadavcích, snažila se ledacos vyvracet a měnit, ovšem já měl o své koncepci jasno. Nakonec nám štěstí přálo a objevili jsme pana inženýra Vlčka, jehož způsob práce nejlépe korespondoval s mým způsobem uvažování a tvorby.

Dokáže totiž průběžně navrhovat a ladit projekt v počítači přímo během konzultace – zakreslovat aktuální nápady a ihned prověřovat řešení v prostorových modelech. Tímto způsobem jsme společně u počítače proseděli a prodiskutovali hodiny.

Obdiv zaslouží i za trpělivost ve chvílích, kdy jsme na základě mého pocitu zásadně měnili koncepci projektu, někdy doslova za pět minut dvanáct nebo spíš hodně po dvanácté. Asi největší změnou byl hlavní vstup do velkého srubu, jehož přemístění jsme vymysleli ve chvíli, kdy už byly prakticky hotové základy.

Bylo ale štěstí, že nás tento zásah napadl, původní varianta by zdaleka nefungovala tak dobře jako ta nová, kdy je oddělena provozní část zázemí a vstupu od hlavní společenské místnosti.

obr.: Srubová stavba přibližně prvních pět let pracuje. Vysychá a sedá. Vzniklé skuliny se pak průběžně docpávají ovčí vlnou. Ty největší změny má již areál za sebou, nyní už půjde spíše o kosmetické zásahy. Foto: Martin Zeman

obr.: Spojovací cesty mezi jednotlivými sruby jsou vyskládány z dubových a akátových špalíčků. Foto: Martin Zeman

obr.: Smrková kulatina ošetřená pouze přírodním voskem a střechy porostlé zelení do krajiny podhůří Orlických hor zapadají naprosto přirozeně. Foto: Martin Zeman

---

Osmiúhelník jako výchozí tvar srubu

Celý areál tvoří pět srubů o půdorysu osmiúhelníku – jeden velký a čtyři malé, objekt kanceláří a budova s apartmány pro ubytování hostů. Nosná srubová konstrukce je ze smrkového dřeva z Krkonoš. V interiéru je pak v každém srubu užito dřevo odlišné – dub, borovice, modřín, jedle a další.

Změnu poznáte již při vstupu podle rozdílné vůně. Stavby srubové konstrukce se velmi zkušeně ujala stavební firma Sruby Pacák. Největší pýchou je příhradová konstrukce z kulatiny spojená pomocí speciálních ocelových spojů. Objekt nakonec získal i cenu Dřevostavba roku 2012.

Důležitým prvkem domu jsou špaletová dubová okna s drásaným povrchem, takže krásně vynikne dřevěná struktura. Finální povrch je ošetřen přírodním voskem. Jejich osazení do srubové stěny byl také technický oříšek, ale stálo to za to. Eurookno do takové stavby prostě nepatří.

Obvodové konstrukce jsou izolovány ovčí vlnou, zatímco ve střeše je použita izolace konopná. Povrchy tvoří buď samotné dřevo ošetřené směsí včelího vosku a lněného oleje, nebo hliněné omítky částečně z místních zdrojů. Vnější hliněné omítky apartmánů jsou dokonce pro lepší tvrdost obohaceny o místní hnůj.

Na plochách, kde je třeba odolnost proti vodě, je použit tadelakt (marocký štuk). Design interiérů a veškerý atypický nábytek mi pomáhal navrhovat designér Ondřej Klouček a mnoho dalších nadšených řemeslníků. Korunou vnějšího vzhledu budov jsou sklonité zelené střechy osázené extenzivními rostlinami, za pár let se rozrostou tak, že nebude třeba pletí.

Jejich řešení je kvůli většímu sklonu střech také specifické, aby správně fungovalo zadržování vody i její odvod v případě přebytku. Díky tomuto řešení střech není třeba okapů, voda při dešti jen postupně prosakuje a kape dolů. Zdrojem tepla celého areálu je biomasa, kotle na peletky ohřívají i teplou užitkovou vodu, a tak jsou v provozu po celý rok.

Přikládat není třeba, zásobníky a automatický systém vše zajistí, stačí jednou za pár dní odstranit popel.

obr.: Areál Akademie Libchavy má strategickou polohu. Na okraji vesnice a zároveň blízko volné přírody. Je ideálním místem pro odpočinek a zklidnění mysli. Foto: Martin Zeman

obr.: Zelené střechy, si díky svému většímu sklonu žádaly speciální přístup. Důležité bylo zajistit správnou míru zadržování a odvodu vody, ale také vrstvu, která zamezí prorůstání kořínků rostlin do konstrukce. Foto: Martin Zeman

---

Řešení detailů až v průběhu stavby

Veškerá dokumentace byla zpracována na úroveň stavebního povolení, rozkreslen však nebyl jediný detail. Základní technické řešení bylo jasné, vše ostatní se ale dolaďovalo až na stavbě, kde se vybírala finální varianta. V mnoha případech tak šlo o několikahodinové testování a zkoušení.

Byť se tento způsob projektování a stavění může zdát poněkud nestandardní, ve výsledku je mnohem efektivnější. Některé prvky vypadají na výkrese perfektně, ale ve skutečnosti zjistíte, že prostor nepůsobí dobře a vyžaduje změnu.

Takto jsme věci posuzovali až v reálné podobě a omezili rozkreslování, které by spolklo spoustu času. Dříve stavbaři navrhovali mnohem více na základě pocitu z daného prostoru, vnímali jako důležitější charakter místa, nežli precizní provedení plánu na papíře.

Než jsem například zvolil finální polohu středu velkého srubu, chodil jsem měsíc po pozemku s kolíkem. V určitou chvíli najednou člověk najde to správné řešení a už o něm nepochybuje.

obr.: Chceme-li na tomto krásném místě strávit více dnů, můžeme hlavu složit v jednom z osmi originálních apartmánů v samostatně přízemní budově. Nikoho nepřekvapí, že bychom i zde pravý úhel hledali zcela marně. Jednotlivé apartmány odlišuje použité dřevo v interiéru, stejně jakou sousední sruby. Foto: Martin Zeman

obr.: Budova apartmánů je zděná, vnější omítka hliněná, opracované kulaté kmeny stromů slouží jako nosný prvek střechy. Foto: Martin Zeman.

---

Výzva pro řemeslníky

Baví mne princip nebrat první řešení, které se nabízí. Mám zkušenost, že zkrátka není dobré. Tímto postojem nutím sebe i ostatní k větší kreativitě, práci s fantazií, hledání nových způsobů a neprozkoumaných cest. Jde také o přenesení zodpovědnosti, která nutí k lepšímu výsledku a vlastní iniciativě.

Řemeslníci, podílející se na tomto projektu, byli postaveni před nový úkol a dostali svůj vlastní prostor k řešení. Díky tomu tu máme třeba nádherné kousky od pana kováře – vstupní bránu s motivy jasanového a olšového listu, originální kované schodišťové zábradlí, ale třeba i perfektní nátěr na ošetření smrkové kulatiny ze včelího vosku a lněného oleje, který nám míchali pánové z oboru přírodní kosmetiky.

Na celé stavbě se v průběhu vystřídalo desítky odborníků. Vždy jsem je přivedl sem na stavbu, aby věděli, jakým způsobem pracujeme a nasáli atmosféru. Potom jsem jim dal zadání a nechal široké pole působnosti, aby byli nuceni použít vlastní zkušenosti a invenci.

Většinou je to začalo moc bavit, jelikož větší podíl jejich pracovních zakázek je nějaký standard, ve kterém jsou již zběhlí, a je pro ně rutinou. Absolutně nejdůležitějším člověkem byl Josef Musil, který každý mnou odsouhlasený detail dotáhl do konce. Bez něj by stavba v této kráse nestála.

obr.: Prostoru ve velkém centrálním srubu dominuje impozantní nosná konstrukce se speciálními ocelovými spoji a masivním středovým sloupem. V interiéru je použito dubové dřevo a hliněné omítky. Pohodlí si můžete udělat třeba na jednom ze sedacích vaků, které si zde šijí sami. Foto: Martin Zeman

obr.: Jurta izolovaná ovčí vlnou je využitelná pro hry dětí, malý seminář či posezení u krbu. Foto: Martin Zeman

obr.: Atypické originální interiéry jsou společným dílem pana majitele Zdeňka Štěpánka, designéra Ondřeje Kloučka a dalších zručných řemeslníků. Foto: Martin Zeman

---

Dobrý pocit návštěvníků jako odměna

Výslednou stavbu nevnímám jako nějaké obrovské architektonické dílo. Její estetiku vidím jako přirozenou krásu selského stavění. Hodnotu této stavby cítím zejména z procesu, kterým vznikala – každý, kdo se na ní podílel, zde zanechal svůj otisk.

Já měl základní ideu a schopného projektanta, pak to ale byli všichni ti lidé, kteří zde nechali kus svého srdce. Podle určitých měřítek to nejsou dokonalé domy, ale když sem klienti přijdou, sednou si na lavičku a vydechnou jen: „Tyjo", já mám půl práce hotovo. Lidé se zde zkrátka cítí dobře a to je pro mě to nejdůležitější.

obr.: Organické tvary, nepravidelnosti a ruční opracování jsou společným jmenovatelem všech prvků stavby od nosné konstrukce po kované dveře. V přízemí velkého srubu najdeme hygienické zázemí, šatnu, kotelnu a hlavní vstup do objektu. Foto: Martin Zeman

obr.: Prostorné koupelny zdobí mozaika materiálů jako marocký štuk, kachličky a litá podlaha. Korunou jsou ručně dělaná umyvadla. Foto: Martin Zeman

---

Technické parametry

• Spodní stavba: základová deska
• Stavební systém: srubová konstrukce
• Krov: příhradové vazníky z kulatin spojené ocelovými objímkami
• Střešní krytina: zelená střecha
• Dveře vstupní: dřevěné
• Okna: špaletová dřevěná
• Zasklení: izolační dvojsklo
• Podlahy: prkenné dřevěné
• Topení: zásobník na pelety
• Rozloha pozemku: cca 7 000 m²
• Zastavěná plocha: 435 m²
• Podlahová plocha: 325 m²
• Realizace: Sruby Pacák, www.srubypacak.cz

---

---

Vaše komentáře (0)