Lucie Němcová | Neděle, 21. červen 2020 |
Návštěva sympatické dřevostavby v klidné malé vesničce západních Čech byla doslova balzámem na duši. Za přítomnosti zvířecího obsazenstva v podobě dvou psů a kocoura, došlo na vyprávění o životě na zámku, stavbě domu ze dřeva i krásách poklidného života na venkově v minimalistickém stylu.
Na začátku cesty za novým bydlením stálo rozhodnutí o změně našeho domova, jímž byl po několik dlouhých let barokní zámek. Může se zdát pošetilé, chtít stavět svůj malý domek, když můžete žít na zámku s krásnou barokní zahradou a sdílet stejné prostory, jako významné osobnosti českých dějin.
Mezi specifika mé práce kastelána však nepatří jen privilegia, jako jsou procházky vznosnou barokní zahradou a luxusní ubytování v zámeckých salonech, ale také ztráta soukromí a neustálá přítomnost pracovních povinností. To je vyčerpávající zejména pro rodinu, která tím často trpí.
Pozemek s dechberoucím výhledem
Zvažovali jsme dvě možnosti – koupit starou barokní faru a zrekonstruovat ji, nebo postavit novostavbu. Jelikož moji ženu nelákala představa mnohaletého postupného předělávání a dolaďování starého objektu tak jako mě, zvítězila nakonec varianta stavět náš vlastní domek od základů.
Začali jsme tedy s hledáním vhodného pozemku. Nejdůležitější pro nás bylo prostředí – nechtěli jsme rozparcelované pole, ale místo, které bude přirozeně zasazené do kontextu a jednoduše nás uchvátí. A právě tak to bylo s pozemkem, na kterém naše dřevostavba nakonec stojí.
Výhled na pole a louky, minimum sousedů a velká zahrada nás přesvědčili již při první návštěvě. Jedná se dokonce o tři parcely, které byly současně nabízeny dvěma odlišnými majiteli a dohromady utvořily krásný velký pozemek.
Jeho původní stav byl opravdu žalostný – zarostlý trním a zaházený spoustou věcí včetně zbytků původního domu z vepřovic, připomínal více skládku než stavební parcelu.
obr.: Majitelé domu nechtěli šikmou střechu. Neplánovali v půdním prostoru skladovat seno, zdála se jim tedy zbytečná. Střecha je nakonec pultová, architekt sklon její roviny upravil tak, aby se po ní silný vítr vanoucí z pole od západu hladce svezl. Foto: Martin Zeman
obr.: Parcela, na níž stojí dům, je od příjezdové cesty odříznuta potokem. Vstup na pozemek je tak možný pouze přes mostek. Foto: Martin Zeman
Komentář redaktorky
Celkový soulad místa, okolí a stavby naplňuje klidem a krásou, což lze pocítit během několika minut, aniž by zde člověk musel žít. Atypické řešení objektu se ukazuje jako po všech stránkách promyšlené, dokonale pasující na konkrétní pozemek. Z vyprávění je znát, že stejně dobře jako do krajiny zapadá dům do života jeho majitelů, za což patří autorovi velký obdiv.
Ing. arch. Lucie Němcová
redaktorka
Stavět ze dřeva je přirozené
Dřevostavba byla naši volbou z několika důvodů – kromě ceny a rychlé výstavby nás totiž velmi naplňovala myšlenka minimálního zatížení prostředí. Proč stavět z materiálů, které nepůjdou odstranit téměř stovky let, když můžeme využít ty nejtradičnější a přirozené – kámen, dřevo a hlínu.
Zadání pro architekta Jaromíra Veseláka znělo: prostorná a zároveň útulná dřevostavba s pultovou střechou pro dva lidi a pendlující dítě. Dodali jsme, že na televizi nekoukáme a večery raději trávíme příjemným posezením u sklenky vína.
Tři měsíce poté jsme již diskutovali nad finálním návrhem. Potěšilo mě, že dům byl umístěn na pozemku téměř totožně, jako jeho předchůdce, aniž by původní situaci architekt viděl. Jednou z mála změn prvního návrhu byl sklon střechy.
Při stavbě plotu na pozemku jsme zaznamenali intenzivní vítr ze západu. Zkonzultovali jsme tento fakt s architektem a ten v projektu sklon střechy upravil tak, aby se po ní vítr krásně svezl a nebránila mu.
obr.: Atypický tvar domu nabízí z každé perspektivy jinou kompozici. Někomu dům připomíná seník jinému například silo. Humorných historek a bizarních názorů sousedů z vesnice se za dobu existence domu nastřádalo nespočet. Foto: Martin Zeman
obr.: Sofistikovaným použitím latí architekt vytvořil transparentní stěnu, která opticky uzavírá prostor terasy, lehce stíní, ale zároveň nebrání průhledu do zahrady a krajiny. Foto: Martin Zeman
Minimalistický koncept dřevostavby
Dům je nám šitý na míru a každý centimetr čtvereční v něm má svůj smysl. Během stěhování jsme se zbavili dvou třetin věcí a skutečně je nyní nepostrádáme. Myšlenka minimalismu, kterou jsme od začátku sledovali, je dotažena nejen v tvarosloví a dispozici domu, ale také v jeho provozu – náklady na energie jsou minimální, za což vděčíme celkovému konceptu, kvalitnímu zateplení a oknům s trojskly.
Tvar půdorysu domu je lichoběžník, takže pravý úhel lze v interiéru nalézt velmi těžko. Díky tomu však i malé místnosti dostaly neuvěřitelnou prostorovou kvalitu a vůbec nepůsobí stísněně. Ústředním prostorem domu je vzdušný obývací prostor s výškou přes dvě podlaží a malou galerií, kde je umístěn pracovní kout – můžu zde pracovat a zároveň komunikovat se ženou ve spodním podlaží, přitom oba máme své soukromí.
Ostatní místnosti jsou již menší a kompenzují prostornější obývací část. Takovým bonbónkem vnitřního prostředí jsou velká okna, která jsou ve všech místnostech až k úrovni podlahy. Fungují jako živé obrazy a brány do zahrady – ať jste v kterékoli části domu, máte pocit, že jste vlastně zároveň venku v zahradě.
obr.: Vzdušný obytný prostor působí útulně díky hliněným omítkám a dřevěným prvkům v místnosti, a to na podlaze, sloupcích a schodišti z masivu. Foto: Martin Zeman
Tvořiví řemeslníci
Některé fáze stavby jsme si opravdu „vychutnali". Jen betonování základů by vydalo na knihu. Kvůli podloží musel být dům založen na betonových pasech, i když to nekorespondovalo s naší touhou příliš nezatěžovat prostředí. Hrubá stavba stála velmi rychle a provedla ji jedna firma.
Na ostatní činnosti jsme si však najímali jednotlivé řemeslníky a s některými jsme si opravdu užili. Zejména díky jejich kreativitě se řetězily nejrůznější komplikace, které nás stály spoustu nervů, času a v neposlední řadě financí.
Na druhou stranu byli i tací, kteří odvedli bravurní práci – schodiště nebo podlaha z jasanových špalíčků jsou mistrovská díla.
obr.: Důležitým prvkem stavby jsou velká okna ve všech pokojích. V průběhu celého roku se dá pozorovat dění v zahradě z kterékoli části domu. Místo u jídelního stolu je ke studování místní fauny s dalekohledem v ruce jako stvořené. Foto: Martin Zeman
Komentář architekta
Návrh usiluje o nalezení optimálního využití svažitého pozemku, respektuje aktuální představu investora o způsobu bydlení, zohledňuje hmotové uspořádání okolní vesnické zástavby a snaží se na ni navázat současným architektonickým jazykem, proporcemi i měřítkem.
Samozřejmostí je těsná vazba domu a obytné zahrady, které je chápáno jako přirozené a žádoucí rozšíření obytného prostoru pod širé nebe. Koncept návrhu vychází z ne pouze pravoúhlé geometrie venkovských stavení, topologie a genia loci místa.
Odtud klínovitá forma domu opřená do svahu, která se sklání směrem do volné krajiny a naopak vertikalizuje a vypíná se směrem ke vstupu. Vlastní dům je doplněn o běžné venkovské prvky – dvorek, mostek, kolna s přístřeškem na dřevo a auto.
Ing. arch. Jaromír Veselák
architekt, www.aeroplan.cz
Bydlení jako v chalupě
Zdrojem tepla v domě jsou akumulační kamna, která ještě čekají na dvoubarevné plechové obložení – to bude takový umělecký prvek a dominantní bod obýváku. Jako doplněk pro krajní případy máme elektrické podlahové vytápění, které však plní svůj účel jen velmi zřídka, když jsme například delší dobu mimo domov a nechceme, aby objekt příliš vychladl.
Regulace vytápění nebo jakákoli vzduchotechnika v domě není – pro nás je to zkrátka chalupa a všechno jsme chtěli co nejjednodušší. Na kvalitu vzduchu mají navíc ohromně pozitivní vliv všudypřítomné hliněné omítky.
Skutečným srdcem domu a obrovským bonusem je terasa – od jara do podzimu zde jíme, pijeme kávu, povídáme si, trávíme čas s kočkamia psíky, užíváme zahradu, krajinu, výhled i vůně. Na zahradě zůstal jediný původní strom – jabloň, ty ostatní dřívější majitelé vykáceli.
Pečlivě se o ni staráme, je to náš miláček, přestože její jablka se téměř nedají jíst. V zahradě jsme vysázeli zdejší flóru – hlohy, břízy, kleny, trnky, kapradí, babyky a další běžné rostliny z babiččiných zahrádek, nechtěli jsme sem vnášet žádnou exotiku.
Na části pozemku jsme vysadili ovocný sad. V zimě sedíme hlavně u kamen, nejraději s knížkou. Objevuji také kouzlo pozorování ptáků – z tepla obývacího pokoje, s dalekohledem a encyklopedií v ruce rozšiřuji své přírodovědné znalosti a nestačím se divit, jakým krásným zvířatům naše zahrada poskytuje útočiště.
Dům nyní začíná šednout a splývat s krajinou, což je přesně to, co jsme si přáli. Barvu střešní krytiny jsme už na začátku vybírali s tím, aby nerušila a nepoutala pozornost. Užíváme si, že můžeme zpomalit, více relaxovat a vnímat přírodu.
Čas tu neběží tak rychle, člověk není ničím rušen a bez výčitek může věnovat čas sám sobě. To jsou poklady nevyčíslitelné hodnoty.
obr.: Terasa je nejoblíběnějším místem domu po většinu roku. Poetický výhled na krásnou jabloň, voňavá káva a sluneční paprsky patří mezi věci, které nikdy neomrzí. Foto: Martin Zeman
obr.: Zahrada postupně získává svou tvář. Přibývají zde místní rostliny od bylinek po ovocné stromy. Foto: Martin Zeman
obr.: Stará jabloň má pro majitele speciální význam. Jde totiž o jediný původní strom, který na pozemku přežil zásah jeho předchozích majitelů. Plodí jablka, která nepatří zrovna mezi nejchutnější, na oplátku však majitelům zkrášluje výhled z terasy a poskytuje stín všem zvířecím obyvatelům domu a zahrady. Foto: Martin Zeman
Komentář majitelů
Kultivovaný architekt s výtvarným cítěním byl zárukou kvalitního projektu. Často nelehká cesta ke společnému cíli i podobný názor na život nakonec vy ústily v přátelství. Chalupa nám poskytuje dostatek soukromí, kterého se nám v našich profesích nedostává. Ve své zdánlivé, dřevěné a hliněné křehkosti je s velkou, pomalu vzrůstající zahradou
majitelé dřevostavby
Technické parametry
- Velikost pozemku: 1550,06 m2
- Zastavěná plocha: dům – 103,00 m2 (+ kolna 35,56 m2)
- Užitná plocha: 86,15 m2
- Spodní stavba: základové pasy a pilíře, provětrávané založení dřevostavby nad terénem
- Stavební systém: lehký fošnový skelet
- Tepelné izolace: minerální vlna
- Fasáda: sibiřský modřín
- Střecha: pultová
- Střešní krytina: živičné pásy
- Okna: dřevěná, profil euro, zasklení trojsklem
- Podlahová krytina: jasanová kantovka, keramické dlažby
- Vytápění: kachlová kamna + elektrické podlahové rohože
- Skladba stěny směrem dovnitř: svislé obložení ze sibiřského modřínu, nosný rošt, provětrávaná mezera, difuzní folie, dřevovláknité / sádrovláknité desky, nosná fošnová konstrukce se zateplením, konstrukční oplášťování z OSB desek, instalační předstěna – hliněné omítky na laťovém roštu a rákosu
- Celková tloušťka stěny: 380mm
Nejnovější články v kategorii “Návštěvy dřevostaveb”
-
V objetí lesa
Místo, kde stojí tahle moderní roubenka, navigace ještě ani nezná. Jan na nás proto čeká na návsi, aby nám zbytek cesty ukázal osobně. Mineme poslední domy, kousek jedeme mezi poli,…
-
Pohoda v srdci Orlických hor
Horská silnice mě vede dolů podél hřebene Orlických hor, těsně u hranic s Polskem, k obci s příznačným názvem Orlické Záhoří. Nebe je bez mráčku a i přes první zářijové dny je…
-
Okouzlující roubenka s kachlovými kamny v barvě chilli
Navštívit tuto okouzlující roubenku na okraji Olomouce jsme měli možnost jen v jednom pevně daném dni. Michal s Barborou totiž hodně cestují, a tak se v ní i oni zastavili v podstatě jen…
-
Jednoduše vymazlený srub
Pojem „na samotě u lesa" může mít více výkladů, tahle návštěva mu jde ale až na dřeň. Navigace vás sem dovede bezpečně, když ale zavelí, že máte odbočit z uzounké lesní cesty…