Na místě bývalé sjezdovky si v prudkém svahu postavil dům z masivního dřeva
Dana Jakoubková | Pátek, 05. červen 2020 |
Stejně jako se automobil stal významným znakem společenského postavení, míry vkusu a ekonomického kapitálu, lze i dům považovat za symbol úspěchu, životního stylu i aspirací majitele. V současné společnosti se sice jasná pravidla „luxusní hry" stírají, nicméně požadavky těch, kteří si mohou dovolit i něco mnohem dražšího, přetrvávají. Netuctová karoserie, komfort a skvělý „drajv" tak řadí do prestižní kategorie auta i domy. Vzhledem ke kombinaci technologického a estetického rozměru je proto rozhodně nelze považovat za pouhý užitkový prostředek člověka. I když je výrazná identita tohoto domu původnímu významu slova luxus blíže, než je tomu u vozu Rolls-Royce nebo Jaguar, smysl pro invenci a nadčasová strategie je jim společná.
Panel z masivního dřeva rozhodl o celé stavbě
V prvním momentu působí dům vzhledem k místu trochu nepatřičně. Současně s ním ale člověk hluboce sympatizuje. Zdánlivé tření mezi budovou jako cizím prvkem a místem v krajině se zdá být záměrným, směřujícím k jinakosti jako bráně mezi známou – rozuměj viděnou, a neznámou – rozuměj cítěnou charakteristikou místa.
Technicky vzato lze každému místu vnutit naši stavební vůli, úkolem architekta je ale mimo jiné právě to, aby pochopil, co mu lokální atmosféra – genius loci sděluje, a v případě potřeby inicioval investora ke změnám v uvažování. I díky tomu získala tato stavba ocenění Dům roku 2017 Pardubického kraje.
„Když jsem architekta přivedl poprvé na pozemek, ještě tu nebyla příjezdová cesta, jen prudký svah, který v minulosti sloužil jako veřejná sjezdovka," vypráví majitel domu. „Stáli jsme v nejhořejší partii parcely a já mu povídám, že tady bych chtěl postavit dům. Chvíli přecházel sem a tam, pak sešel zhruba do poloviny svahu, a to že prý je to pravé místo. Moc jsem ten výběr nechápal, ale přesto si nechal vypracovat skicu. Po jejím zhlédnutí mi bylo jasné, že architekt ví, co dělá, že je to vizionář, a hned jsme si plácli."
Majitel domu je původním povoláním lesní technik. Odpověď na otázku, proč si vybral dřevostavbu, ale nebyla tak jednoznačná.
„Když jsem uvažoval o novém domě, sjezdil jsem Čechy a hledal nějaký vzor. O dřevu jsem vůbec neuvažoval; nelíbil se mi sloupkový rastr pobitý OSB deskami. Inspirace nakonec přišla až v novostavbě mého kamaráda. Tehdy jsem poprvé viděl panel z masivního dřeva i jeho technické možnosti. A to rozhodlo."
Tuning: Zakopat dům do země a zároveň ho za pomoci ocelových nosníků vysunout do vzduchu nad městem je působivou odezvou na exponovanou polohu. Foto: Martin Zeman
Zvláštnost: Terasa orientovaná k západu slouží jako venkovní wellnes s vířivkou a je ozvláštněná živým stromem prorůstajícím od podlahy nad střechu. Foto: Martin Zeman
Klam: Klamavě jednoduchý vnější plášť obklopuje útulný vnitřní svět, tak jiný, jako dům vnořený do domu. Foto: Martin Zeman
Orientace: V reakci na podmínky lokality je dům orientován čelem k východu, čímž je prosklené fasádě poskytnuta ochrana před poledním a odpoledním sluncem bez nutnosti stínění. Foto: Martin Zeman
Komentář architekta
Považujete parcelu s takovým sklonem za atraktivní výzvu, nebo spíše za trest?
Rozhodně se jedná o výzvu. Nezažil jsem lokaci, která by se dala nazvat trestem. Mnohem horší pro architekta je čerstvě rozparcelovaný pozemek, kde vlastně nevíte, co bude stát vpravo a co vlevo. Kontext se utváří tak nějak sám.
Mám za to, že výběru místa stavby věnují investoři málo pozornosti. Již v této fázi by totiž měli spolupracovat s architektem. Často mě zaskočí, jak nákladné domy jsou postaveny na banálních parcelách. V tomto ohledu je dům v Žamberku jedinečný.
Když jste vybíral, kam ve svahu dům umístíte, co bylo rozhodujícím ukazatelem?
Jednoznačně kontext s krajinou a kontakt s okolím. Výhled na historické centrum města v popředí a chrám na pozadí následně utvářel i vzhled domu. Kvádr levitující nad původní zástavbou tak vytváří až výtvarnou skulpturu.
Bylo něco nestandardního v požadavku stavebníka?
Netradiční bylo již to, že měl investor funkční a větší zděný, moderní dům vzdálený od parcely jen pár desítek metrů. Od nového domu požadoval skutečně unikátní řešení, předvedení toho, že i v tak prudkém svahu je možné realizovat pohodlné bydlení.
Měl projekt nějaký návrhový oříšek?
Popravdě nás oba nejvíc překvapila konstrukce z dřevěných CLT panelů, která v tak výrazných konzolách musí být vyztužena ocelí. Aby ocel nenarušila vzhled domu, byly panely pod ocelové nosníky podvěšeny na stovkách šroubů. Unikátní je jistě i bezrámové čtyřsklo okna o maximálních rozměrech nebo stabilita ocelových „véček".
Využil jste i nějaké zajímavé technologické komponenty?
Například dodavatel oken mi dokázal, že moje snaha instalovat do dřevostavby bezrámové zasklení ve velké ploše je správná. Největším překvapením ale byly statické vlastnosti CLT panelu ve vodorovné pozici. Po této zkušenosti bych napříště panely využil pouze pro vertikální polohy stěn a horizontální desky bych nahradil trámovou konstrukcí z lepených hranolů.
Co vás na tomto projektu nejvíce bavilo?
Rozhodně spolupráce s investorem Jiřím Pelinkou; jeho otevřenost pro experiment, jeho schopnost vše si koordinovat a volit materiály s nadstandardní kvalitou. Například široká jedlová prkna podlahy v patře, která probíhají v celé délce místností, to je jeho nápad.
Nebo schopnost abstraktních prvků, jako třeba kuchyně z dekorativního vysokotlakého laminátu HPL desek či krb z vláknocementového, děrovaného Cembonitu. Skvělá spolupráce tak byla i na dalších prvcích interiéru, jakými jsou dveře nebo schodiště.
S čím jste se natrápil, pokud vůbec?
Největší trápení zažívám vždy při povolovacím procesu. To ale tady nenastalo. Pak bývá trápení s penězi, ale ani tento problém jsme zde neřešili. Takže nám zbylo jediné, a to jsou manýry některých dodavatelů. Líto je mi, že se nepovedla mnohoúrovňová zahrada podle původního návrhu architektky Zuzany Ambrožové, která nyní přednáší na univerzitě v Berkeley. Koncepce vycházela z traverzování enormním svahem do řady rovinatých míst.
Co je podle vás známkou dobré architektury?
Nestačí jen výrazná gesta, jako je tomu zde, ale pečlivé naslouchání potřebám budoucího uživatele. Tedy to, aby dům nejen dobře fungoval, ale měl i estetickou podobu, která odpovídá naturelu investora. Pro dobrou architekturu je pak klíčový koncept i kvalitní detaily a ty jsou náročné v jakémkoliv stylu.
MgA. Přemysl Kokeš
architekt
Glanc: Estetika interiéru je zakončena panely z čirého skla, které přinášejí přirozené světlo z otevřené fasády a zajišťují jas i průhlednost interiéru. Bezrámové, osmnáct metrů čtverečních velké okno v jídelně váží přes tunu a ve výhledu jen těžko najde srovnání. Soukromí chrání už samotná poloha domu vysoko nad starým městem a pohled kostelníka prý majiteli nevadí. Foto: Martin Zeman
Přímočarost: Jádrovým prvkem vstupního interiéru je světlík, z nějž světlo stéká po jemném ocelovém ‚lanoví' průmyslového schodiště, propojuje střechu s přízemím a přináší měkkost poněkud klinické povaze betonu a oceli. Druhý světlík je pak situovám do prostoru šastny u ložnice. Foto: Martin Zeman
Výkon: Majitel domu má zalíbení v každodenním zatápění oboustranného, deskami Cetris obloženého krbu. Než se dopracoval k trojsklu krbové vložky a ideálním parametrům teplovodního výměníku s výkonem do vody, musel ji několikrát vyměnit. Foto: Martin Zeman
Unikát: Podlahové fošny z borovice douglasky jsou tři centimetry silné a patnáct metrů dlouhé. V době výstavby byla v Česku jen jediná firma schopná je dodat. Světlý odstín dobře padne k ocelové šedi kuchyně a krbového obložení. Foto: Martin Zeman
Komfort: Teplá paleta pohledového dřeva, nábytku a dekorací slouží jako měkký kontrapunkt k velké ploše zasklení a průmyslovým materiálům. Foto: Martin Zeman
Komentář dodavatele
Jedná se o nádhernou, ale velmi odvážnou stavbu, a to především po statické stránce. Nabídla ideální prostor pro použití 127 kubíků CLT panelů s možností ukázky jejich přednosti. Zapojením bočních stěn do statiky celé stavby bylo nutné stěny nedělit a dodat je v délce šestnácti metrů. Práce realizační firmy a statika dopadla znamenitě. Velké díky patří také investorovi, jehož důvěra ve dřevo byla základním kamenem tohoto projektu a ve výsledku nádherné referenční stavby, která odhaluje v maximální možné míře krásu masivní dřeva.
Pavel Dufek
Stora Enso Wood
Podvozek: Textura bednění ve stěně betonového pilíře ve tvaru oválu ukotvuje budovu silněji než samotná jejich hmotnost. Ocelové schodiště je pouhou alternativou k domácímu výtahu z přízemí. Foto: Martin Zeman
Inspirace: Od pracovního stolu je inspirativní výhled na město přes druhou část prosklené stěny, která slouží jako vstup na východní terasu. Foto: Martin Zeman
Komentář redaktorky
Tento dům je, podobně jako luxusní vůz, výrazným ukazatelem technologického pokroku své doby. Samotná glorifikace obou je pak symbolickou prezentací sociálního statusu a nástrojem osvobození od hodnot konzumní společnosti. Ale zatímco automobilový průmysl jde svým vlastním směrem obvykle bez ohledu na lidskou individualitu, kulturu nebo ekologické limity, u domu tomu může být, naštěstí, právě naopak.
Dana Jakoubková
redaktorka
Intimita: Ložnice je opatřena vlastní koupelnou, kde prahovou hodnotu intimity představují stěny a dveře z mléčného skla. Foto: Martin Zeman
Druhá koupelna u schodiště v sobě skrývá i saunu. Foto: Martin Zeman
obr.: Pohled z terasy na celé město je opravdu dechberoucí. Foto: Martin Zeman
Technické parametry
- Typ domu: nízkoenergetický
- Zastavěná plocha: 237 m2
- Užitná plocha: 227,36 m2 + 51,21 m2 terasy
- Konstrukční systém: CLT panely Stora Enso z masivního, křížem lepeného dřeva
- Teplo: hlavní zdroj – krbová vložka s teplovodním výměníkem a rozvodem pod podlahou + doplňkový zdroj – elektrokotel a radiátory
- Větrání: přirozené + nucený odtah koupelny a WC
- Součinitel prostupu tepla stěnou: 0,199 W/m2K (s bezpečnostním přípočtem 0,02 W/m2K)
- Autor projektu: Petr Krčál a Přemysl kokeš, www.kokespartners.cz
- Realizace: Mirhaus s. r. o., www.mirhaus.cz
Publicistka s náklonností ke smysluplným činům a věcem. Obdivuje brilantně provázané duchovní gangsterky, ale neodvrhne ani lyrické, tajemné, lakonické a současně vtipné příběhy s tématem originální syntézy křehkosti úmrtnosti.
Nejnovější články v kategorii “Návštěvy dřevostaveb”
-
V objetí lesa
Místo, kde stojí tahle moderní roubenka, navigace ještě ani nezná. Jan na nás proto čeká na návsi, aby nám zbytek cesty ukázal osobně. Mineme poslední domy, kousek jedeme mezi poli,…
-
Pohoda v srdci Orlických hor
Horská silnice mě vede dolů podél hřebene Orlických hor, těsně u hranic s Polskem, k obci s příznačným názvem Orlické Záhoří. Nebe je bez mráčku a i přes první zářijové dny je…
-
Okouzlující roubenka s kachlovými kamny v barvě chilli
Navštívit tuto okouzlující roubenku na okraji Olomouce jsme měli možnost jen v jednom pevně daném dni. Michal s Barborou totiž hodně cestují, a tak se v ní i oni zastavili v podstatě jen…
-
Jednoduše vymazlený srub
Pojem „na samotě u lesa" může mít více výkladů, tahle návštěva mu jde ale až na dřeň. Navigace vás sem dovede bezpečně, když ale zavelí, že máte odbočit z uzounké lesní cesty…
Vytvořeno v xart.cz
