Sen dovezený z Ameriky. Na srubu, který je zároveň i rančem si dali opravdu záležet
Dana D. Daňková | Úterý, 20. duben 2021 |
Inspiraci pro stavbu srubu načerpali Josef a Vladimíra při své návštěvě Spojených států amerických. Před více než dvaceti lety tam odjeli, aby si přivezli koně plemene Appaloosa. O stavbě domu ze dřeva do té doby neuvažovali, v Americe se vše změnilo.
Láska na celý život tu vznikla v jednom okamžiku. „Náš americký přítel si v té době pořídil nové bydlení, srub," začíná vyprávět Vladimíra. „A když jsme do něj poprvé vstoupili, v ten okamžik jsme věděli, že jestli budeme někdy ještě stavět, nemůže to být jiný dům než srub. Byl to tak silný prvotní impuls, takové nadšení, až okouzlení tím domem, že jsme chtěli stejný. Dalo by se říci, že to byla inspirace Amerikou, kterou jsme si chtěli alespoň částečně přenést do Česka – koňmi počínaje, přes srub až po styl života."
Výběr firmy - dodavatele - pro stavbu opravdu velikého srubu
V roce 2005 tedy začali hledat dodavatelskou firmu, která by takový dům postavila. „Jednou z možností bylo nechat si srub zhotovit v USA a zde sestavit," vysvětluje Josef.
„Ovšem to by bylo finančně i organizačně velmi náročné, naštěstí jsme v té době našli stavitele, který se právě vrátil po dvou letech ze Spojených států, kde pracoval ve firmě, zabývající se stavbou srubů. Problém byl v tom, že jsme chtěli stavět opravdu velký dům, který však on nemohl v tehdejší době za daných podmínek vzhledem k rozsahu prací v reálném čase postavit.“
„Zvolili jsme tedy kombinaci zděné a srubové stavby a zpětně si myslím, že to bylo naše nejlepší rozhodnutí. Protože pokud srub v interiéru neoživíte bílými plochami, je tmavý, jednolitý a někomu může vadit i „příliš" dřeva. Abychom též zděné části domu dodali ráz country stavby, vnější plášť jsme zateplili a obložili jej kamenem a starými cihlami. Kombinace zděné a dřevěné konstrukce je výhodná rovněž z technického hlediska – v průběhu stavby jsme nemuseli řešit problémy například s vedením sítí a podobně. Ve dřevě je to přece jen složitější, a pokud nejsou rozvody přesně naplánované, těžko se dodělávají.“
obr.: Dům měl být opravdu velký, volba tedy padla na kombinaci zděné a srubové stavby, část je obytná, v druhé polovině bývala konírna, nyní byl trakt adaptován na penzion. Foto: Martin Zeman
obr.: Inspirací pro stavbu srubu byla návštěva Ameriky. Její atmosféru a trochu i životní styl si majitelé chtěli přivézt do své domoviny. Foto: Martin Zeman
obr.: Přízemí je zděné, zateplené a obložené kamenem. Foto: Martin Zeman
obr.: Dřevo, přírodní kámen a sklo, tato kombinace materiálů srubovým stavbám opravdu sluší. A protože je v oblasti často sucho, je vodní prvek přirozenou součástí. Foto: Martin Zeman
obr.: Atmosféra srubu spočívá v detailu. Do takové stavby nepatří středomořské prvky nebo inspirace z Provence, byť by byly sebehezčí. Vše je třeba přizpůsobit dřevu a citlivě rozvažovat, aby se jedním malým detailem nezničil celkový dojem. Foto: Martin Zeman
Srub z amerických časopisů
„Na počátku jsme přesně věděli, jak by měl dům vypadat. Na základě informací z amerických časopisů jsem vytvořil vlastní projekt, nejen půdorys, ale především styl. Zbourali jsme starou stodolu, která tu stála, a začali jsme stavět. Vyvápnili jsme si půdorys, upravili jsme rozměry, stavěli jsme dům způsobem „jako si hrají děti..." Ale samozřejmě jsme měli projektanta.
Stavitel pan Suchý zpracoval první myšlenku, tento projekt jsme dali na stavební úřad jako podklad pro žádost o stavební povolení, a pak jsme stavěli a on vždy přišel a zanesl další úpravy do plánu. Souběžně se stavbou jsme již rozmýšleli zařízení domu a sháněli jsme nábytek i vybavení „předem", zařídit jsme ho pak mohli zároveň s dokončením.
Světla byla oříšek. Do takového prostoru nelze dát malý lustřík, nakonec jsme ta správná našli až v Rakousku. Ne, že bychom pohrdali českým zbožím, ale v té době jsme na našem trhu nenašli nic vhodného.
„Dům jsme chtěli obložit celý kamenem, ovšem ten musí být štípatelný, opracovatelný, ale tehdy se v Česku takový nedal sehnat. Shodou okolností a náhod přišla v té době na Znojemsko vichřice a zbořila objekt 300 let starého kravína, který byl součástí nějakého panského dvora. Majitel nám tedy ten kámen prodal. Dovezli jsme tehdy asi 80 nákladních aut kamene, který se tu postupně zpracovával. Dům jsme obkládali tři čtvrtě roku. Krb jsme stavěli tři měsíce. Pro práci s kamenem je třeba mít cit a trpělivost, náš kameník ji měl."
obr.: Také interiér srubu je prostorný a světlý. Za pozornost stojí prosklené zádveří a křehce působící kovaný lustr. Foto: Martin Zeman
obr.: Až romanticky zde působí bílá kuchyně a jemné záclonky… Foto: Martin Zeman
obr.: Dominantou společného prostoru je bezesporu krb. Dokládá, že práce s kamenem vyžaduje preciznost a trpělivost. Zábradlí dělal na zakázku kovář, osmdesátiletý pán, schodiště je ze starých půdovek. Foto: Martin Zeman
obr.: V druhé části obytného křídla je samostatný byt pro syna s rodinou. Foto: Martin Zeman
obr.: V původně nevyužité části podkroví má prostor sama pro sebe i paní domu. Foto: Martin Zeman
Otázky pro majitele srubu
Jste s domem spokojeni? Měnili byste něco?
Vladimíra: Nechtěli jsme tmavý dům ani malé pokojíčky, v obytném křídle žijeme sami, a je to dostačující i v případě, že přijede návštěva. Každý má své zázemí, určitě nepotřebujeme více místností. Co mi trošku chybí, je šatna v přízemí, více při ruce, je trochu nepraktické, že musím vždy do patra. Ale nešlo to vyřešit jinak. Tak jsem si to zjednodušila alespoň do určité míry tím, že v patře i žehlím. Ale nejdůležitější místo v domě je prostor s krbem, tam se scházíme každý večer, řekla bych, že je to nejpříjemnější místo v domě.
Josef: Nakonec zjistíte, že stejně žijete v jednom velkém otevřeném pokoji, na který navazuje kuchyně a jídelna, a dejme tomu ložnice... a my zde ještě máme v patře prostory, které by třeba zůstaly nevyužité – v jednom je pracovna pro manželku, v zákoutí na galerii je postel, pod oknem čtecí koutek. Balkón jsme také řešili až dodatečně v průběhu stavby. Schody do patra měly být přisazeny ke zdi, nakonec obchází krb...
Které místo máte ve srubu nejraději?
Vladimíra: Pokud mám říci sama za sebe, dnes a denně mě ten dům okouzluje nebo překvapuje, za celých devět let mi prostě ještě nezevšedněl, stále se mi tu líbí. A mé nejoblíbenější místo? Když mám čas, ráda si sednu nahoru na galerii s knihou – buď do křesla, nebo na tu zmíněnou postel. Je tam dobré světlo na čtení. To jsou mé vzácné chvilky.
Josef: Já jsem rád tady dole, mám rád krb, když v něm hoří oheň, to má své kouzlo... Sedím tady a cítím to tepelné vlnění, živé teplo je nenahraditelné.
Jak jste byli spokojeni s dodavatelem?
Domluva s firmou byla výborná, musím říci, že firma odvedla kvalitní práci navzdory skutečnosti, že se stavěním srubů v ČR teprve začínala. Zděnou část jsme zvládali, ale srubová stavba ze syrového dřeva byla jen na dodavateli. S realizací jsme s odstupem času stále spokojeni. Ke srubu přiléhá ještě penzion. Byl otevřen letos.
Spodní část je opět zděná, je totiž zbudován z původních stájí, které jsme postavili v roce 1995. Když jsme přešli na celoroční pastvinný chov koní, přestali jsme stáje využívat a rozhodli jsme se otevřít zde penzion. Nebyla to nová myšlenka, již v roce 1996 jsme věděli, že tam ten penzion bude, ale nejde všechno hned, musel nazrát čas.
Jaké zkušenosti jste si ze stavby srubu odnesli?
Určitě je důležité velkou měrou dbát na kvalitu zaizolování stavby. Okna, spoje dřeva a zděné části, vše je třeba dobře zaizolovat a především, pokud je to možné, nesvěřovat tuto práci nikomu jinému, protože nikdo jí nebude věnovat dostatečnou pozornost. V opačném případě vznikne problém s prvním podzimním větrem, projeví se netěsná místa.
Jak jste spokojeni s tepelnou pohodou?
Obytné křídlo lze vytopit krbem, v celém domě je zavedeno podlahové vodní topení, kotel je plynový. Asi dva roky jsme používali kotel na pelety, dokud to bylo ekonomické. Plyn je s peletami cenově srovnatelný, ale topení peletami je pracné, je z nich prach, odpad... Kotel na pelety jsme měli v domě a hned po první sezóně, kdy jsme dům dokončovali a v kotli už se topilo, jsme ho přestěhovali do nové kotelny mimo dům.
obr.: Penzion byl v plánu od počátku, vhodná chvíle pro jeho otevření nastala až letos. Foto: Martin Zeman
obr.: Z původních stání pro koně zůstaly pouze sloupy. Nyní je v prostoru restaurace pro hosty penzionu. Foto: Martin Zeman
Technické parametry srubu
- Zastavěná plocha: 538 m2
- Užitná plocha: 876 m2
- Konstrukční systém: zděný, srubový
- Ošetření stěn: olejový nátěr
- Teplo: podlahové vodní vytápění, kotel na plyn, kotel na pelety, doplňkový zdroj krb
- Projekt: Karel Suchý, Moravské Budějovice
- Realizace: Tesařství Jiří Přemysl Urban, www. ju-sruby.cz
Máte slabost pro sruby? Zašlete dodavateli přímý dotaz a zeptejte se na vše, co vás zajímá!
Společnost Tesařství Jiří Urban staví sruby, jednoduše a profesionálně. Vyškolené týmy pracovníků a kvalitní technologické zázemí jim umožňuje dodávat veškeré stavby s jednotnou kvalitou opracování . Velikost staveb, rozsah dodávky a použité materiály záleží pouze na Vaší fantazii. Sruby od mistrů z Vysočiny...
Zaslat dotaz nebo nezávaznou poptávku
Ráda přicházím věcem na kloub, z čehož mé okolí někdy ztrácí nervy :-), a ráda se učím, v životě i v práci potřebuji tvořivost. Zajímá mne architektura, stavební technologie a funkční design
Nejnovější články v kategorii “Návštěvy dřevostaveb”
-
Rodinná dřevostavba uprostřed rozkvetlé zahrady
Lukáš žil až do svých čtyřiceti let v bytovce na předměstí Hradce Králové a o stavbě domu neuvažoval. I když se považuje za celkem šikovného, se zedničinou nebo stavebnictvím…
-
Život na zkoušku ve vzorové dřevostavbě v Čakově
Září udeřilo v plné síle, prázdniny skončily, začala škola a s ní celý ranec každodenních povinností. Když tu ale ležím na terase, o posledním letošním tropickém víkendu, je…
-
Osudová přitažlivost
Říká se, že nic se neděje bezdůvodně. Když se Petr a Zuzana zamilovali do staveb jednoho architektonického ateliéru, neřešili, jestli jsou ze dřeva, nebo z cihel. Náhoda nebo chcete-li…
-
Jednoduchá a moderní dřevostavba na klíč splňuje nároky na bydlení mladé rodiny
Čistý vzduch, lesy, krásná krajina. Není divu, že je tato oblast nedaleko Prahy vyhledávaným rekreačním místem Pražanů už od 19. století. Jezdil sem třeba i Josef Lada nebo T. G.…
Vytvořeno v xart.cz
