Dřevostavba za cenu běžného bytu, tak trochu natruc všem předsudkům

Michal Babor | Čtvrtek, 26. březen 2020 |

Stavba nového rodinného domu, a nemusí jít nutně o dřevostavbu, je pro každého stavebníka úkolem velmi náročným. Ten, kdo má zkušenosti alespoň s bydlením ve vlastním domě, má tuto úlohu trochu snadnější, naopak obyvatel bytu musí řešit celou řadu problémů a dilemat. V této dřevostavbě však bydlí člověk, který měl téměř ve všem jasno i přesto, že v minulosti byla jeho domovem jen malá garsoniéra. Především však věděl, že nic jiného než dřevostavbu nechce...

Protože pracuji jako projektant lehkých obvodových plášťů, domníval jsem se, že alespoň základní projekt dřevostavby zvládnu vytvořit sám. V samém počátku jsem se vydal cestou úprav projektů dřevostaveb na klíč. Našel jsem si typový projekt, který se nejvíce blížil mým představám o budoucím bydlení, upravil jsem si ho podle svých potřeb a zadal projektantovi k vypracování projektu pro realizaci a vytvoření rozpočtu. V této fázi se jednalo o přízemní dům s užitnou plochou kolem 200 m², jehož výsledná cena však výrazně překračovala moje možnosti.

Projekt i stavba domu od jedné firmy

Postupně jsem také docházel k přesvědčení, že by bylo možná výhodnější najít si firmu, která zvládne nejen vytvořit projekt, ale také dům zrealizovat a poskytnout tak nejlepší záruku pro budoucí vlastnosti stavby.

Od typového projektu k architektům

Najít na internetu prezentaci společnosti Prodesi bylo jen otázkou času. Zaujaly mě nejen webové stránky, ale také styl projektovaných a stavěných domů a určitá profesionalita, která byla zřejmá už při prvním kontaktu. Pro dřevostavbu jsem se rozhodl už dávno, protože jsem znal přednosti dřevostaveb – vznikají suchým procesem, takže stavba trvá kratší dobu a do domu se můžete stěhovat velmi brzy.

Zajímavé jsou určitě také úspory za vytápění a samotný proces vzniku dřevěného domu – připomíná mi skládačku nebo stavebnici pro dospělé. Kolem sebe jsem slýchal obvyklé předsudky o tom, že dřevěný dům rychle hoří, odnese ho první velký vítr nebo zničí dřevokazný hmyz, ale spíš než pochyby ve mně tyto názory vyvolávaly potřebu postavit si dřevostavbu na truc takovým nesmyslům.

V rozhodnutí mě utvrdilo první setkání s architektem Pavlem Horákem, rozhovor na téma dřevostaveb, mých představ o bydlení v rodinném domě a schopnostech investovat čas a finance. Nečekal bych, že uplyne celých šest měsíců, než vznikne definitivní projekt pro realizaci, dnes ale vím, že je to celkem standardní lhůta, po kterou se formují představy stavebníka a přizpůsobují se dispozice domu. Díky tomu pak může vzniknout skutečně precizní projekt, který je nejlepším předpokladem pro bezproblémovou realizaci.

Protože jsem ze zaměstnání je zvyklý na výběrová řízení, porovnávání parametrů i cen, nemohlo tomu být jinak ani v době, kdy jsem začal nové bydlení plánovat. Díky tomu jsem dokázal najít vhodného projektanta i firmu a dům mě nakonec vyšel na zhruba 2,8 milionu korun. Bonusem jsou navíc náklady na vytápění nízkoenergetické dřevostavby (do 60 kWh za metr čtvereční a rok).

Obr.: Za možná trochu syrový vzhled může absence dřevěné terasy, která bude obíhat západní a jižní fasádu domu a spojí tak dům se zahradou, která na svou konečnou podobu také ještě čeká. Na fasádě se střídají cementovláknité desky s borovicovým dřevem tepelně upraveným technologií thermowood. Další ošetření už si stavebník nepřál, protože každý člověk i věc má podle jeho názoru žít svým vlastním životem – nechť tedy dřevo přirozeně zestárne. Foto: Martin Zeman

Difuzně otevřená dřevostavba

Z konstrukčního hlediska je dům řešen jako difuzně otevřená dřevostavba systému "two by four", který tvoří dřevěná sloupková konstrukce s výplní z tepelné izolace. Právě to je ta skládačka, o které jsem mluvil na začátku a kterou je velice zajímavé sledovat v realizaci. Ze své profese jsem zvyklý na poměrně dlouhé realizační lhůty, v případě mé dřevostavby trvalo vytvoření základní konstrukce několik dnů.

Doporučuji každému, kdo o stavbě dřevostavby na klíč uvažuje, aby si tuto část nenechal ujít a sledoval ji přímo na staveništi, protože je to kostra celého domu. Postupně se vyplňuje minerální izolací a uzavírá dřevoštěpkovými a dřevovláknitými deskami a dalšími vrstvami, které tak vytvoří dokonale prodyšný, ale zároveň tepelně izolační plášť: dům tedy dýchá a zvládne absorbovat určité množství vlhkosti vytvořené při běžném provozu, takže nehrozí riziko vzniku plísní. K tomu přispívá i provětrávaná fasáda řešená ze dvou materiálů – směrem do zahrady je zavěšena konstrukce z tepelně upraveného dřeva borovicového dřeva (Thermowood), na ostatních stěnách šedé cementovláknité desky. Dřevostavba tak získala dvě tváře – na příchozího návštěvníka se možná trochu mračí, ale stačí odhalit jeho druhou tvář a poznáte, že je přátelská a přívětivá.

Obr.: Obklad cementovláknitými deskami působí možná trochu studeně, ale má dobré mechanické vlastnosti a díky neomezeným možnostem formátových kombinací dává stavbě individuální charakter. Foto: Martin Zeman

Ničeho nelituji

Ačkoliv jsem původně uvažoval o bydlení v jednopodlažním domě, musel jsem svůj záměr kvůli finančním nárokům přehodnotit. Každý metr zastavěné plochy zvyšuje náklady na stavbu o desítky tisíc a ve svém věku zatím nemusím brát ohled na problémy, které mohou být spojeny s pohybem po schodišti. Dům je tedy dvoupodlažní s obvyklým rozvržením místností – v přízemí malé zádveří a obytný prostor s kuchyňským koutem, v patře koupelna, ložnice, dětský pokoj a pracovna, ze které bude v budoucnu také dětský pokoj.

Největší radost mám z velkých oken v obývacím pokoji, která interiér maximálně prosvětlují a spojují ho s venkovním prostředím, respektive ruší bariéru mezi interiérem a exteriérem. To je luxus, který si nemůžete dopřát ani v nejlepším bytě. Časem ještě přibude kolem domu dřevěná terasa jako spojnice se zahradou, která ale na svou definitivní podobu také teprve čeká.

Přestože dům ještě není zařízen tak, jak bychom si představovali, máme z něj radost. Dříve jsem si nedokázal představit, že bych žil jinde než v Praze, ale názory na bydlení se s věkem mění – čím je člověk starší, tím více oceňuje pohodlí bydlení v rodinném domě na venkově. Každé bydlení má své přednosti a nedostatky, záleží ale na osobních preferencích. Já jsem našel více výhod u rodinného domu, takže když přišla nabídka na velmi výhodnou koupi pozemku pár minut za Prahou, věděl jsem, že je rozhodnuto. Dnes můžu říct, že to bylo rozhodnutí správné.

Obr.: Maximální prosklení směrem do zahrady pomáhá zlepšovat tepelnou bilanci domu. Proti nadměrnému přehřívání chrání okna hliníkové předokenní žaluzie. Foto: Martin Zeman

Obr.: Interiér obytného prostoru působí vzdušně a jednoduše nejen díky úspornému vybavení nábytkem, ale i díky čistě bílé výmalbě, na jejímž pozadí dobře vynikají retro svítidla. Foto: Martin Zeman

Komentář architekta

Zakázka návrhu a realizace tohoto domu byla pro nás od začátku zajímavá. Přišel k nám již informovaný klient, který navíc měl vzhledem ke svému povolání blízko k přesné montáži a „čistému" stavebnictví. Také návštěva pozemku napověděla, že může vzniknout zajímavá, neokázalá a funkční stavba, která bude stát na mírném návrší za vesnicí kousek za Prahou.

Jsem rád, že se nám podařilo přesvědčit klienta o umístění a orientaci domu na pozemku a mohli jsme tak využít všechna pozitiva, která pozemek nabízel. Navíc z horního patra je ze všech oken příjemný výhled do krajiny.

Samotný proces s tímto klientem se vyznačoval velkým důrazem na přípravu stavby až po řešení všech klíčových detailů. Vzájemná komunikace byla vždy přínosná a konstruktivní. Vznikl tak dům, který je sice velmi racionální a odráží uvažování investora, ale je na něm zároveň možné po bližším zkoumání nalézt mnoho „poetických" prvků, které pak doplňuje nejen klientova záliba v retro svítidlech instalovaných ve všech místnostech.

Ing. arch. Pavel Horák
ve svém ateliéru Prodesi navrhuje a realizuje společně s kolegou architektem Václavem Zahradníčkem rodinné domy na bázi dřeva. Zároveň je pořadatelem již známého Salonu dřevostaveb

 

Obr.: Zajímavým prvkem je křížový konstrukční prvek schodiště. Dveře spojující obytný prostor se zádveřím jsou nadstandardně vysoké i široké. Foto: Martin Zeman

Obr.: Dřevoštěpková deska oddělující dětský pokoj od pracovny, která se jednou změní na druhý pokoj pro juniora, zůstala s neupraveným povrchem a může sloužit i jako originální nástěnka. Foto: Martin Zeman

Obr.: Ložnice tak akorát – slouží jen ke spaní, šatna je jinde. Foto: Martin Zeman

Obr.: Rodinná koupelna v patře – v jednoduchosti je síla. Foto: Martin Zeman

Technické parametry

• Pozemek: 1180 m²
• Zastavěná plocha: 73 m²
• Podlahová plocha: 111 m²
• Spodní stavba: betonová základová deska
• Konstrukční systém: skeletová dřevostavba "two by four", letmá montáž na stavbě
• Tepelná izolace: minerální
• Fasáda: obklad cementovláknitými deskami a borovicovými prkny
• Krov: dřevěný hambalkový
• Střešní krytina: betonová
• Okna: dřevěná eurookna
• Zasklení: izolační sklo dvojité
• Podlahy: lamino, dlažba
• Vytápění: elektrokotel s ústředním vytápěním
• Skladba stěny: směrem zvenku - zavěšená fasáda, provětrávaná mezera, difuzní fólie, tepelná izolace vkládaná do dřevěného roštu, DHF deska, minerální izolace mezi nosnou dřevěnou konstrukci, OSB deska s prolepenými spárami, sádrokartonová předstěna na systémovém roštu vyplněná tepelnou izolací
• Celková tloušťka stěny: 38 cm (ovlivněno zavěšenou fasádou)
• Hodnota součinitele prostupu stěnou: U = 0,2 W/m²K
• Projekt a realizace: Prodesi | Domesi

Foto: Martin Zeman
Redakčně upraveno pro web

Autor článku Mgr. Michal Babor

Z životní dráhy učitele, kterým jsem chtěl být snad už v peřince, jsem před drahnou řádkou let zběhl do sféry časopisů o bydlení. Ze zaměstnance jsem se před deseti lety stal zaměstnavatelem, ale redakční práci zůstávám věrný...

Nejnovější články autora