Výhled na zdejší kostel a krkonošské hřebeny je prostě uchvátil. Teď si tento pohled užívají z moderní dřevostavby

Michal Babor | Úterý, 24. březen 2020 |

Jindřich s Lenkou byli spokojenými Pražáky. Bydleli v rodinném domku v hlavním městě, kde měli práci, a řadu zimních i letních víkendů trávili tu na chalupě u přátel, tu v penzionu. Pak si ale řekli, že by nebylo od věci mít svůj vlastní dům, zatím na víkendy a časem možná na trvalé bydlení. Nejlépe tam, kde je krásně v létě i v zimě a kde už to alespoň trochu znají…

Do Krkonoš jsme jezdili rádi už v době, kdy jsme neměli děti. V zimě na lyže, v létě na túry do hor. Rozhodnutí postavit si dům právě tady přišlo tak nějak samo od sebe. Na místo, kde náš dům dnes stojí, jsem dostala tip od své kamarádky a musím říct, že pozemek se nám okamžitě zalíbil.

Leží ve svahu nad obcí, nad námi už je jen louka, je odsud krásný výhled do údolí a na zdejší kostel, do hor je to coby kamenem dohodil. Důležitá pro nás byla i přiměřená dostupnost do Prahy, protože tam s manželem pracujeme. Byli jsme se podívat ještě na několika stavebních parcelách, ale asi jen proto, abychom se ujistili, že nikde jinde nebude tak hezky jako právě tady.

Na roubenku nakonec nedošlo

Původně jsme laškovali s myšlenkou postavit si klasickou roubenku, které jsou pro Jizerské hory nebo Krkonoše typické. Jenže pak jsme si uvědomili, že nechceme jen víkendovou chalupu, ale plnohodnotný, moderní rodinný dům, který by nám mohl sloužit později k trvalému bydlení, až budeme třeba v důchodu.

Především jsme potřebovali nějak zajistit, abychom po celotýdenní absenci nemuseli vychladlý dům celý den vytápět, než se v něm budeme moct vůbec trochu ohřát a zároveň zajistit hospodárné nakládání s energiemi jakmile se topit začne.

Prvotní myšlenku jsme tedy opustili, ale z charakteru místní zástavby jsme příliš vybočit nechtěli. Nový dům měl mít obdélníkový půdorys, sedlovou střechu a další prvky, jimž by se alespoň přibližoval starým krkonošským chalupám a nepůsobil velikostí, materiály ani tvarem nepatřičně nebo nabubřele. A myslím, že se to podařilo!

V té době jsme se dočkali druhého přírůstku do rodiny a i když jsme bydleli v Praze a měli tedy střechu nad hlavou, přáli jsme si postavit dům rychle. Chtěla jsem si alespoň část mateřské dovolené užít tady, na horách s dětmi. Logicky tedy padla volba na dřevostavbu, protože rychlost její stavby se se zděným domem nedá srovnávat.

Navíc jsme byli přesvědčeni i mnoha dalších výhodách dřevěných domů a připadalo nám také přirozenější stavět ze dřeva v lokalitě, kde jiné než dřevěné domy byly dříve spíše výjimkami.

Na architektonický ateliér Prodesi jsme narazili vlastně náhodou. Během jednoho našeho cyklovýletu jsme objevili dům v Zaječicích, který navrhoval architekt Václav Zahradníček a který byl v té době vlajkovou lodí ateliéru Prodesi. Nebylo těžké se na internetu dopátrat toho, kdo je jeho autorem.

Zaječický dům nás zaujal nejen svým osobitým vzhledem, ale i smyslem pro citlivé usazení do krajiny. Navíc nám bylo sympatické i spojení návrhu s možností realizace od jedné firmy, což zase odpovídalo naší potřebě bydlet rychle. Slovo dalo slovo a my jsme si s Prodesi plácli. Z dnešního pohledu musím říct, že jsme udělali dobře.

obr.: Dům svým vzhledem dokonale zapadá do okolní krajiny. Foto: Martin Zeman

obr. Místo štěrku přibude ještě dřevěná terasa. Dřevěné provizorní schody zmizí a dům dostane další obytný prostor. Foto: Martin Zeman

obr.: Prosklený interiér dovoluje nahlížet na zahradu od rána do večera. Člověk si pak přijde o něco blíže přírodě. Foto: Martin Zeman

obr.: Zadní část domu na první pohled vůbec nenasvědčuje tomu, že dům je zepředu tak moderní a extravagantní. Foto: Martin Zeman

obr.: Tvar vertikálního okna v horním patře kopíruje vchod do skladu. Praktický nápad, který se využije nejen při velkém nákupu. Foto: Martin Zeman

obr.: Ze severní strany už jsou jen louky, odkud v zimě může navát silná vrstva sněhu. při pohledu na vesnici z kopce vlastně ani není poznat, že tady stojí vyjímečný dům. Foto: Martin Zeman

Topení na esemesku

Zaujala nás už první skica, kterou si architekt Zahradníček pořídil krátce po návštěvě přímo na parcele. Ačkoliv z ní tehdy nebylo moc patrné, jak bude dům vypadat, pochopili jsme, že v tuto chvíli šlo především o to zachovat výhledy do krajiny i na ostatní dominanty které místo nabízelo, a že dům bude třeba navrhnout tak, abychom si mohli výhledů užívat z různých míst v domě. Myslím, že ani na následné studii jsme skoro vůbec nic nezměnili, takže i další průběh prací byl poměrně rychlý.

Stavěli jsme na ohlášku, sousedi byli velmi vstřícní, takže na Velikonoce loňského roku se mohlo začít stavět. Podle původního plánu jsme měli bydlet už v létě, ale kvůli deštivému počasí špatně vysychaly betonové podlahy, takže stěhování proběhlo nakonec až v září. To bylo asi jediné zdržení, které nás v průběhu stavby čekalo. Podzim se ale vydařil a dokonale jsme si ho užili.

Nádherně tady bylo i v zimě. I když v únoru klesala teplota v noci až ke třiceti stupňům pod nulou, přes den svítilo nízké zimní slunce a díky velkým oknům v přízemí jsme měli i v těch mrazech v interiéru krásně teplo, aniž bychom museli topit.

Jinak nám ale jako zdroj tepla bohatě vystačí krbová kamna, která se postarají i o příjemnou atmosféru, elektrické přímotopy používáme vlastně jen jako velmi jednoduchý a spolehlivý regulační zdroj.

Když vyjíždíme z Prahy, zapneme je pomocí mobilního telefonu a přijedeme do vyhřátého domu a v chladnějších nocích pomohou uhlídat teplotní komfort. A to je jedna z výhod dřevostavby – v obdobně dimenzovaném zděném domě by natápění trvalo mnohem déle a bylo méně efektivní, protože by se teplo nejprve muselo naakumulovat do stěn, kde bychom jej ale při kratších pobytech nevyužili.

obr.: Dokonalý výhled na kostel a široko do krajiny nekazí zbytečný nábytek. V místě, kde ze stropu zatím jen visí kabely, bude instalován projektor místo televize, zatím tady ale audiovizuální technika nikomu nechybí, není divu, když místo filmů tady sledují srnky na zahradě. Foto: Martin Zeman

obr.: Moderní kuchyňská linka je dílem místního truhláře a výborně si rozumí se stolem vyrobeným naopak ze stoletého dřeva. Židle k němu nepatří, jsou tu zatím provizorně jako zápůjčka z místní hospody, ale jakoby tu byly odjakživa. Foto: Martin Zeman

obr.: Jídelní stůl je vyroben z masivního stoletého dřeva. Foto: Martin Zeman

obr.: Dětský pokoj v námořnickém stylu. i kluci si zatím musí vystačit s provizornímu podmínkami na paladně, než bude mít jeden z nich svůj pokoj v podkroví. Foto: Martin Zeman

Všechno, jen ne fádní

Zatím jsme nenašli nic podstatného, co bychom změnili nebo udělali jinak. Zbývá nám ještě dokončit podkrovní místnosti včetně schodiště, nainstalovat v podkroví sanitární vybavení, vybrat a připojit svítidla, položit terasu, vysadit něco na zahradu… Je toho ještě hodně, ale už teď jsme spokojení.

Baví nás sledovat, jak se dům pomalu proměňuje. Původní medová barva fasády pomalu bledne. Předpoklad je, že bude dále šednout a až za několik let zčerná, bude blízko vzhledu starých dřevěných stodol, ale i chalup, které tu jsou rozesety po okolních stráních.

Výrazný vikýř v okapové straně domu měl být původně bílý, nakonec jsme se ale dohodli s Václavem Zahradníčkem na jiném, méně nápadném materiálu – cortenovému plechu. Ten byl původně ocelově šedý, ale díky specifickému složení oceli a vlivem vzdušné vlhkosti i deště jeho povrch velmi rychle patinuje v červenohnědém matném odstínu.

Tato povrchová vrstva patiny pak na rozdíl od běžné koroze brání další oxidaci tedy hlubšímu reznutí.  Plech je tak vlastně bez údržby a téměř nezničitelný. A když odjíždíme do Prahy, zatáhneme okna posuvnými okenicemi a moderní dřevostavba rázem změní svou tvář – stane se z ní dům, který až na moderní vikýř nezapře inspiraci jednoduchou venkovskou stodolou.

obr.: Dům využívají Jindřich s Lenkou zatím jen jako víkendový, je třeba jej vhodně zabezpečit na dobu, kdy zůstává prázdný. Praktické předokenní clony v kovovém rámu uzavřou všechny velké prosklené plochy a navíc jsou uzamykatelné. Foto: Martin Zeman

obr.: Vikýř měl být původně bílý, nakonec jej však klempíři vytvořili z cortenového plechu, který se už nyní potáhl tenkou vrstvou rzi. Foto: Martin Zeman

Technické parametry

• Velikost pozemku: 1 211 m²
• Zastavěná plocha: 98 m²
• Užitná plocha: 138 m²
• Spodní stavba: základová deska, nepodsklepeno
• Stavební systém: sloupková dřevostavba
• Tepelné izolace: minerální vlna
• Fasáda: dřevěná, sibiřský modřín bez povrchové úpravy
• Střecha: sedlová
• Střešní krytina: překládaná prkna sibiřský modřín, olejovaná
• Okna: dřevěná
• Zasklení: izolační trojsklo u větších ploch a dvojsklo v menších
• Podlahová krytina: dřevěná
• Vytápění: krbová kamna, přímotopy, kombinace s rekuperačním větráním, příprava na zemní registr
• Celková tloušťka stěny: 401 mm
• Hodnota U: 0,22 W/m²K
• Realizace: Prodesi | Domesi

Autor článku Mgr. Michal Babor

Z životní dráhy učitele, kterým jsem chtěl být snad už v peřince, jsem před drahnou řádkou let zběhl do sféry časopisů o bydlení. Ze zaměstnance jsem se před deseti lety stal zaměstnavatelem, ale redakční práci zůstávám věrný...

Nejnovější články autora