Nová dimenze chaty pro víkendové i plnohodnotné bydlení

Michal Babor | Pondělí, 03. únor 2020 |

Jedu na chatu! – Kolikrát za léto (a často i v průběhu roku) toto oznámení slýcháme! Vždy si při tom představíme jednoduchou stavbu, ovšemže ze dřeva, někde u lesa, řeky či louky, s vyřazeným nábytkem a jednoduchou kuchyňkou poskládanou z vysloužilého zařízení. Nic proti, účelem pobytu na chatě je odpočinek v přírodě a pobyt na čerstvém vzduchu. Jenže to jde i jinak, jak jsme se přesvědčili u Michala s jeho rodinou: chataření se může podobat, a v tomto případě dokonce velmi podobá, plnohodnotnému bydlení.

Dřevěná chata na víkendy

Naší motivací pro pořízení chaty, původně na víkendy, byl tak jako v mnoha jiných případech útěk z Prahy. Město máme sice rádi a bez přátel a civilizace bychom asi žít nemohli, ale co v Praze v létě? Když se nám narodil syn, chtěli jsme mu navíc dopřát v maximální míře pobyt na lepším vzduchu uprostřed přírody, a začali jsme se proto rozhlížet po chatce, kterou bychom opravili a trochu přizpůsobili našim potřebám.

A našli jsme – v Posázaví, v jednom z nejkrásnějších letovisek na dojezd od Prahy, prakticky hned u řeky. Ačkoliv v nabídce realitní kanceláře už byla chata rezervována pro jiného zájemce, díky osobnímu kontaktu s původními majiteli se nám podařilo ji získat.

Obr.: Vstupní těleso je reminiscencí na verandu přistavěnou k původní chatce, která tady dříve stávala. Jeho protipólem je na opačné straně domu výstupek rozšiřující plochu jídelního koutu. Oba tyto prvky jsou maximálně prosklené a dodatečně tak vnášejí světlo do interiéru. Foto: Martin Zeman

Rekonstrukce chaty se zamítá

Jak už jsem říkal, naším prvotním záměrem bylo chatu pouze zrekonstruovat a rozšířit o obytné patro. Původní stavba měla zhruba čtvercový půdorys, přistavěnou vstupní verandu a stála na asi metrovém soklu, mimo jiné chránícím chatu před velkou vodou – takový byl obvyklý styl 70. let, kdy vznikla.

Architekt Pavel Horák ze studia Prodesi však naše úvahy o opravách a nástavbě zamítl prakticky ihned, kdy se na chatu přijel podívat. Důvod byl velmi pragmatický – zatímco fortelná podezdívka by další zatížení zvládla bez problémů, statika vrchní stavby byla nedostatečná. Navíc prý v nedávné době řešil podobnou situaci s chatou svých rodičů. Nechali jsme si poradit a dnes se nad našimi představami o modernizaci vysloužilé chaty jen usmíváme...

Obr.: Nejen při stavbě domu a jeho vybavení, ale také na zahradě upřednostnili stavebníci tuzemské materiály. Paluba spojující prostor vířivky s venkovním posezením a dílnou je proto z modřínu a pro snížení ekologické stopy bez chemického ošetření, stejně jako fasáda domu. Foto: Martin Zeman

Obr.: Mohlo by se zdát, že terasa zbytečně ukrajuje podlahovou plochu interiéru, ale na této terase se žije! Díky posuvným dveřím se prakticky stírá hranice mezi oběma prostory a obklad světlými cembonitovými deskami tento efekt ještě zdůrazňuje. Foto: Martin Zeman

Průnik dvou těles

Stará chata se tedy strhla a na původní sokl, který byl mimochodem vybudován velmi poctivě a cementem se při jeho stavbě určitě nešetřilo, začal architekt Pavel Horák vymýšlet chatu zbrusu novou. V té době jsme už věděli, že díky dobré dostupnosti z Prahy budeme na chatě trávit více času než jen víkendy; naše hypotéza se skutečně potvrdila, protože loni jsme tady prožili celé léto a nemyslím si, že bychom na tom něco měnili i v budoucnu.

Protože pozemek je poměrně úzký, muselo se zvětšení užitné plochy řešit zvýšením o jedno patro oproti původnímu domu. Stavba probíhala v režimu ohlášení stavby, takže „stačilo“ vyžádat si souhlas sousedů a dotčených orgánů. Žádné zásadní připomínky jsme nezaznamenali, i když později jsme se dozvěděli, že přece jen nějaké anonymní dopisy na úřady došly. Týkaly se hlavně toho, že výška hřebene střechy narušuje zdejší ráz. Když se ale rozhlédnete kolem, tvoří rekreační stavby v okolí velmi pestrou směsku, takže o nějaké typické architektuře se mluvit nedá.

Stavěli jsme na původním půdorysu, dokonce jsme zachovali i strukturu hlavní budovy s přistavěnou verandou vybočující z jejího půdorysu. Aby ale nepůsobila těžkopádně, vymyslel Pavel Horák model průniku dvou těles, takže část s verandou má jakoby pokračování ve výklenku, kde je dnes jídelní stůl. Vznikl tak architektonicky velmi zajímavý prvek zajišťující navíc i prosvětlení interiéru. Zádveří se dá v případě potřeby oddělit posuvnou stěnou, ale v létě ji prakticky nevyužíváme, jen občas v zimě.

Ekologická stopa se dramaticky nezvětšila

Protože studio Prodesi se snaží navrhovat svoje domy s minimálním dopadem na ekologii a životní prostředí, využil architekt Horák tyto principy i na naší chatě. Aniž bychom rozšiřovali zastavěnou plochu, dokázali jsme zvětšit užitný prostor – jednak rozšířením do patra, jednak překonzolováním původní podezdívky železobetonovou deskou.

Chata měla vyhovovat i pro případné trvalé bydlení, což se podařilo i bez zbytečného předimenzování. Například v patře je kromě dvou pokojů už jen toaleta, myslím, že nám plně stačí koupelna v přízemí.

Také obývací pokoj je možná menší, než bývá dnes obvyklé, ale plochu v interiéru k naší plné spokojenosti rozšiřuje zapuštěná terasa, která nijak nenarušuje architekturu dřevostavby, a navíc se dá plnohodnotně užívat i za nepříznivého počasí. Díky tomu můžeme chatu i v zimě spolehlivě vytápět pouze krbem, i když je pravda, že pro užitný komfort máme zařízeno dálkově ovládané „předvytápění“ pomocí elektřiny, takže přijedeme vždy do příjemně vyhřátého domu.

Obr.: Dominantní krbové těleso je designovým kouskem. Skleněný plášť kolem topeniště se posouvá do stran, když je třeba přiložit, jinak je uzavřen kolem ohně. I v průběhu zimy je krb často jediným zdrojem tepla, i když v záloze je samozřejmě i elegantnější elektrické vytápění. Posuvná stěna za pohovkou se používá jen v zimě, kdy je třeba oddělit chladnější zádveří od zbytku prostoru. Foto: Martin Zeman

Protože jsme si s architektem Horákem myslím docela dobře porozuměli, mohli jsme spolupracovat i při úpravě zahrady a zařizování interiéru. Maximálně jsme se při tom snažili vyhnout exotickým druhům dřeva, i když třeba na terase kolem vířivky by mohla mít své místo. Dali jsme ale přednost tuzemským materiálům i dodavatelům. Atypické prvky v interiéru dřevostavby vyráběl na míru náš místní truhlář, například konferenční stolek v obývacím pokoji.

Obr.: Ani kuchyně neoplývá nadbytkem prostoru – jezdí se sem odpočívat, ne postávat u plotny... Protože dispozičně směřuje tento prostor k lesu, bylo třeba maximálně využít denního světla. Je proto přivedeno vertikálními okny přímo tam, kde je nejpotřebnější – na pracovní desku. Foto: Martin Zeman

Dobré nápady pro zahradu

Tvůrčí invence Pavla Horáka se projevila také při úpravě okolí chaty. Protože usazení železobetonové základové desky na původní metrovou podezdívku by asi nevypadalo příliš elegantně, vyřešil se tento handicap modelací terénu. K terase v hlavním štítu vede jakýsi nájezd ohraničený zídkami z přírodního kamene. Díky tomu je třeba překonat při přechodu ze zahrady na terasu jen dva schody.

Do zvýšeného terénu se povedlo zdárně usadit také vířivku a na její okolí navázat zahradní domek, který slouží jednak jako dílna, jednak jako další kryté posezení. Původní kůlna na dříví stávala přímo při vjezdu na zahradu, toto řešení je ale mnohem praktičtější i elegantnější.

Obr.: To, co vypadá jen jako laťková stěna s dveřmi, je ve skutečnosti sauna. Vstupuje se do ní jako do vody směrem dolů a výrazný vertikální efekt má evokovat rákosí, které roste jen kousek za plotem na břehu Sázavy. Foto: Martin Zeman

Poslední drobnou stavbou v zahradě je sauna, kterou jsme dokončovali až letos. Částečné zapuštění pod úroveň terénu a nutnost překonat při vstupu několik schodů má podle architekta Pavla Horáka evokovat vstup například do rybníka, vertikální laťování na fasádě je zase reminiscencí rákosového porostu. Sauna tak vlastně symbolicky navazuje na pobřežní porosty na pozemku za naším plotem a dává nám pocit, že jsme stále uprostřed přírody, i když na vlastní zahradě.

Slovo architekta

Celý proces na přípravě i realizaci tohoto projektu se nesl v duchu vzájemného pochopení a souznění s přáními a nápady investora. Tato skutečnost, stejně jako věcný a „profesionální" přístup budoucích obyvatel domu, jistě nemálo ovlivnila výsledek. Zároveň jsme měli možnost na projektu neustále pracovat a posouvat ho dále. Na začátku byla úvodní konzultace nad zadáním, „co s chatou u Sázavy", a na konci návrhy atypických kusů nábytku a výběr detailů v rámci vybavení interiéru. Za tento přístup patří investorům mé díky!

Technické parametry

• Velikost pozemku: 564 m²
• Zastavěná plocha: 59 m²
• Podlahová plocha: 133 m²
• Spodní stavba: železobetonová základová deska usazená na původní kamenné podezdívce
• Konstrukční systém: skeletová dřevostavba (lehký dřevěný skelet)
• Tepelná izolace: minerální vata
• Fasáda: obklad modřínem, překonzolované části plechem, nika terasy bílé vláknocementové desky
• Krov: dřevěný, trámový
• Střecha: sedlová
• Střešní krytina: falcovaný plech
• Okna: dřevěná eurookna
• Zasklení: dvojité
• Podlahy: dřevěné plovoucí
• Vytápění: elektřina
• Topení: v přízemí podlahové, v patře přímotopy
• Další vybavení: krb, venkovní sauna
• Skladba stěny: směrem zvenku – modřínové palubky, provětrávaná mezera, difuzní fólie, minerální izolace vložená do roštu, DHF deska, dřevěná nosná konstrukce s vloženou izolací, sádrokartonová předstěna s izolací
• Hodnota U stěny: 0,2 W/m²K
• Realizace: Prodesi | Domesi

Autor článku Mgr. Michal Babor

Z životní dráhy učitele, kterým jsem chtěl být snad už v peřince, jsem před drahnou řádkou let zběhl do sféry časopisů o bydlení. Ze zaměstnance jsem se před deseti lety stal zaměstnavatelem, ale redakční práci zůstávám věrný...

Nejnovější články autora