Uprostřed borového lesa si postavili srub, který rozhodně stojí za povšimnutí

Helena Petáková | Úterý, 02. březen 2021 |

„Takhle krásných srubů není tolik," řekl nám zástupce stavební firmy a tím ohodnotil velkorysé a nápadité zadání majitelky. Renatin manžel trávil hodně času v zaměstnání, a proto se sama stala hlavním tahounem stavby. Výsledkem hodin strávených na internetu promýšlením každého detailu domu i jeho vybavení a snahy o soulad s okolní přírodou je srub, který stojí za to si prohlédnout.

Místo roubenky vyhrál srub

Vždycky jsem snila o vlastní roubence. Oblíbila jsem si dřevěné stavby na horách, ale často jsme také jezdili k sestře, která si postavila srub, a tam jsem začala okukovat, jak to mají udělané. Inspirovala jsem se obrázky na internetu, některé sruby jsme navštívili – zajeli jsme se třeba podívat na Liptovskou Maru, kde stojí na jednom místě více než dvacet srubů slovenské firmy Drevodom Rajec. Takže přední část domu jsme převzali tam, řešení zadní části se mi líbilo na internetu u jednoho amerického srubu, střešní „volské oko" mi doporučila sestra, vzor kamenného krbu jsem našla také na amerických webových stránkách...

Výsledný projekt nám z našich posbíraných obrázků a fotek vytvořil už architekt vybrané stavební firmy. Hledali jsme ji tady v Čechách, ale naskytla se nám zrovna příležitost zajet znovu na Slovensko do Žiliny, kde syn soutěžil na mistrovství v krasobruslení, a tak jsme cestu spojili s návštěvou blízkého sídla Drevodomu. Setkali jsme se s velmi ochotným a příjemným majitelem Milošem Brončekem, přístup firmy byl bezvadný a hlavně cena přijatelnější, než nám nabízely jiné firmy. Domluvili jsme se tedy na stavbě srubu.

obr.: Na pozemku zůstane přírodní les, jen trávník v bezprostředním okolí srubu je udržovaný. Foto: Martin Zeman

Když srub tak pořádný

Srub jsme pojali opravdu ve velkorysém stylu, dřeva je tady hodně. V Drevodomu nám sice říkali, že majitelé v interiéru staví často i zděné příčky, já jsem ale od počátku věděla, že si přeji celou stavbu ze dřeva, a tak jedinou vyzděnou příčku máme v koupelně. Velké průměry kulatin (35 cm) jsem zvolila spíš kvůli estetickému vyznění než pro jejich izolační funkci. Jak bude dům vypadat, bylo pro mě vždy nejdůležitější.

Z kulatin poskládaný skelet jsme poprvé viděli v Rajecké dolině na stavebním pozemku firmy. Stálo tam tolik rozestavěných srubů, že jsem nevěděla, kam s očima. Jeden byl opravdu ten náš a my jsme se měli rozhodnout, kde budou zásuvky a rozvedená elektřina, což bylo docela složité si představit.

Odborníci nám ale poradili a pak už se čekalo, až srub do našeho borovicového lesa přivezou. Smrkové dřevo ze Slovenska jsme překládali v naší firmě, jejíž činnost souvisí také se stavebnictvím a dopravou, máme proto i menší auta, které se lépe pohybují v terénu.

Naložené kamiony by se tady mezi borovicemi vůbec nevytočily a stavební firma z toho měla obavy. S příjezdem kamionů máme spojenou jednu úsměvnou historku – viděla je náhodou kamarádka, která usoudila, že nám dovezli pěkné dřevo na topení. Od svého manžela se dozvěděla: „To je ten jejich barák!"

Samotná montáž srubu probíhá velmi rychle, za čtrnáct dní ho tady šikovná parta poskládala. Do stěny mezi klády se vkládá ještě izolace – v kulatině je drážka vyplněná paměťovými pásky připevněnými na textilii, uprostřed textilie mezi pásky je izolační ovčí vlna.

Pro stavební firmu Drevodom Rajec jsme se rozhodli v zimě, v létě jsme vybetonovali základovou desku, na konci léta nám přivezli kulatiny a začalo se s montáží. To bylo v roce 2011, takže tři roky ještě trvalo, než jsme srub dostali do jeho současné podoby.

obr.: Okna ve štítu s balkonem jsou při údržbě dobře přístupná, zato v zadní části domu se k nim majitelka zatím dostala jen z lešení. Foto: Martin Zeman

obr.: Rozhodnutí nedělit střešní „volské oko" uvnitř zdí ubralo jednu místnost. Foto: Martin Zeman

obr.: V podkroví měly být původně tři místnosti, ale přístup majitelky stavět dům hlavně pěkný na pohled vyzněl ve prospěch velkých prosklení a otevřeného prostoru v interiéru. Foto: Martin Zeman

obr.: Zahradní srubový domek sloužil jako prodejní stánek Drevodomu Rajec na veletrhu dřevostavby v prazeholešovicích, firma ho zpět na slovensko už vozit nemusela. Foto: Martin Zeman

Srub si sám řekne, co je potřeba

Se stavební firmou jsme byli velmi spokojeni, nevznikly žádné problémy, nebo je její zaměstnanci rychle vyřešili. Získali jsme od nich stavbu i se střechou, některé práce jsme si ale dodělávali sami. Například podbití z nesámovaných prken a podkrovní obklady z půlkuláčů. Tesaři se na nich sice hodně nadřeli, jak ale dřevo seschlo, začala pod ním prosvítat lesklá fólie izolace, zvlášť když sem zasvítí slunce. Pár dalších věcí bychom ještě udělali jinak, ale s provedením dřevěné stavby už nesouvisí, spíš designově nevyšlo všechno podle mých představ.

Srubová konstrukce si zatím sedla o patnáct centimetrů a malý pohyb ještě čekáme. Balkon je vynesený na třech sloupech, pod nimiž jsem povolovala aretační matky. Sama jsem je obíhala s montážním klíčem, jen když mi nešly uvolnit, přivolala jsem mužskou sílu. Ze začátku jsem měla z takové odpovědnosti strach, ale stavba si řekne, o kolik potřebuje spustit. Stačila mi rada kluků z firmy, že mám matku povolovat, až jde otáčet rukou, a zase rukou ji vrátit zpátky. S chodem stavby se člověk všechno naučí.

Během vysychání srubu se ve dřevě objevují trhliny. Pár ran vyděsilo řemeslníky, když obkládali koupelnu nebo stavěli krb, a raději by prý odjeli. Praskání jsem slyšela párkrát i já, ale nebylo to nic hrozného. Velké obavy jsme měli z ukotvení krbu a museli jsme přizvat statika. Obrovské monstrum je celé z kamene, dovezeného z lomu u Brna. Stavěli ho šikovní kluci, buď z lešení, po kterém každý kámen museli nahoru vytáhnout, nebo byli zavěšení na lanech.

Srub ale hlavně vytápíme podlahovým topením, napojeným na zemní vrt, takže při příjezdu jen otočíme knoflíkem a za chvíli je poznat, že se tady topí. Pokud není velká zima, dům bohatě vyhřejí kachlová kamna na dřevo, která se naakumulují a kachle vydrží teplé až do rána. Ve srubu tedy máme dva komíny, jeden ke kamnům a jeden ke krbu.

obr.: Srubová konstrukce si zatím sedla o patnáct centimetrů a malý pohyb je ještě očekáván. Foto: Martin Zeman

obr.: Kamenný krb, vápencová podlaha (pod ní je teplovodní topení), staročeské osvětlení na stahovacích kabelech, kachlová kamna, pravé kování... Foto: Martin Zeman

obr.: Týková lavice je dovezena až z Indonésie. Foto: Martin Zeman

"Každý detail interiéru je promyšlený se záměrem podpořit jeho přírodní vyznění. "

Foto: Martin Zeman

obr.: V koupelně je opukový obklad. Foto: Martin Zeman

Srub je starost, která stojí za to

Tady se pořád maká, ale s tím musíte počítat, když se rozhodnete pro srub. Co jen prachu na kulatině jsem poutírala, když tady byli ještě zedníci, pak když kvetou borovice... Vlastnoručně jsem dřevo i natírala, například zábradlí, které jsme stavěli dodatečně. Odpočinku jsme tady skutečně zatím moc nezažili, ale máme to tu rádi. Ve srubu trávíme každý víkend a časem se možná nastěhujeme nastálo.

obr.: Dřevěná okna a dveře jsou vyrobené na zakázku, aby stylově se srubem ladily. Foto: Martin Zeman

Technické parametry

• Spodní stavba: železobetonová základová deska, tl. 300 mm
• Stavební systém: srubová konstrukce
• Krov: dřevěný – smrk
• Střešní krytina: Tondach bobrovka černá
• Okna, dveře: dřevěná stylová Betys
• Zasklení: izolační dvojsklo
• Podlahy: keramická dlažba, cihlová dlažba a přírodní vápenec
• Topení: teplovodní podlahové topení, napojené na zemní vrt, krb a kachlová kamna
• Pozemek: 3 819 m²
• Zastavěná plocha: 139,4 m²
• Obytná plocha: 173,4 m²
• Realizace: Drevodom Rajec CZ, s.r.o., www.drevodomrajec.cz
• Redakční návštěva: 2014

Autor článku PhDr. Helena Petáková

Nejnovější články autora

Hodnocení uživatelů: 5 / 8
Líbil se Vám článek?08