Z AKTUÁLNÍHO VYDÁNÍ: Jak se žije v roubence „na oko"

Helena Petáková | Pátek, 12. červenec 2013 |

Jaroslav a Helena mají rádi lidovou architekturu. Při stavbě rodinného domu se proto manželé nechali inspirovat okolními chalupami pod Beskydami, ve kterých původně dřevěná část byla obytná a zděné bylo hospodářství s chlévy pro dobytek. Jaroslav vlastní stavení firmu, dům si postavil, jak se říká, mokrou cestou, část zdiva ale ve stylu tradičních dřevěnic alespoň schoval pod falešné roubení. A na tradiční způsob hospodaření postupně rodina navázala celým svým životním stylem – vybudovali komplex se stájí pro koně, jízdárnou, pastvinami a přístřešky pro krávy, jalovice, ovce, kozy, slepice...

„Vyrostl jsem na ostravských haldách, kde jsme se s kamarády potulovali," začíná vyprávění Jaroslav. „Svou ženu jsem potkal také v Ostravě na vysoké škole a ona mě pozvala sem do podhorské vesničky, že je tu prý krásně! Sice jsme spolu pak několik let bydleli dál v ostravském panelovém domě, zdejší babička ale potřebovala pomoc tu na senách, tu okopat brambory nebo opravit něco na domě..., občas to i zaskřípalo, protože jako městskému chlapci mi agrotechnické termíny nic neříkaly a raději bych ve chvíli potřeby sušit seno šel na koupaliště. Ale zvyknul jsem si a dodneška říkám – babi, vy za to můžete!"

Před deseti lety za ním babička přišla s tím, že na protější stráni jsou pozemky na prodej: „Vyšel jsem na kopec, rozhlédl se po okolí a řekl si - to se nedá nekoupit. Nejprve jsme získali 2400m2, na kterých jsme začali s jedním záhonem, pak zahrádkou a ohništěm pod stromem, pořídili jsme si prvního koně... Pak přišli příbuzní našeho prodejce, jestli nechceme přikoupit další pozemky. Nakonec jsme dali dohromady asi šest hektarů už se záměrem, že tady vybudujeme jízdárnu pro koně.

Jezdecký klub U Juráška

Změna života manželů měla ještě jeden osobní důvod. Jejich nejmladší dítě, teď už devatenáctiletý syn Jaromír, je postižený autismem. Právě kvůli němu koupili prvního koníka a začali s hypoterapií, pak pořídili poníka, na kterém se naučil jezdit, a zpočátku ho to velmi bavilo. Po jednom pádu a jiném problému, však už na koně nesedne a tuto část života v sobě uzavřel. Jezdecký klub U Juráška, jak sám sebe podle pohádky o Popelce pojmenoval, tak využívají jiné děti.

„Začalo sem za koníky chodit pár dětí a najednou už jich bylo kolem čtyřiceti, najali jsme proto cvičitelky a tak vznikl náš jezdecký klub. Zaměřujeme se na děti od šesti let, které docházejí do klubu přes školní rok, ale pořádáme také víkendová soustředění a letní tábory, probíhá tady individuální výuka jízdy na koni, připravujeme závody. Dáváme tak dalším dětem to, co se nám nepodařilo dát vlastnímu synovi," říká Helena, která pomáhá dceři s chodem klubu. „Dcera Ivana je v současnosti vrcholný šéf našeho občanského sdružení. Máme to štěstí, že dnes už je jisté, že je tu nástupce. Ivanka žije sice v Německu, ale všechno dění v klubu má tvrdě pod kontrolou. A je také nádherné, jak to tady začínají vnímat i naše vnoučata, od Ivany i druhé dcery Anny."

Srub pro malé táborníky

Děti jsou nadšené, že mohou u nás během víkendů a táborů bydlet ve srubu. „Sám jsem ho pro ně navrhl," říká Jaroslav. „Na půdorysu jen 5x5 metrů je kompletní kuchyně, jídelna, obývák a sociální vybavení, prostor na spaní je v podkroví. Srub jsem nechal postavit z polokuláčů, které mi většinou zbyly ze stavby našeho domu, nějaké trámy jsem sice přikoupil, ale stavba vyšla poměrně levně. Izolovaná je ovčí vlnou a je neuvěřitelné, jak dokáže i v zimě za mrazu s jedním radiátorem udržet teplo!"

Falešná roubenka pro bydlení

Nejen životem v přírodě a chovem zvířat se manželé přiblížili tradičnímu podhorskému životu. Zděný obytný dům má přibližně na jedné čtvrtině dřevěné obložení, takže zvenku vytváří dojem poloroubenky. „Na pohled dřevěná stěna je sendvič složený z nosné zdi o šířce dvacet čtyři centimetrů, izolace a šestnáct centimetrů silného venkovního roubení," vysvětluje Jaroslav. „Trochu jde o experiment, který bych si nedovolil za svou firmu někomu nabízet, tak ho testuji sám na vlastním domě a už osmým rokem dobře funguje. Dřevěná stěna je postavená z čerstvé jedle. Vedle stabilní zdi dřevo sesychá, pracuje a mohlo by se zkroutit. Když se staví klasická roubenka, trámy jsou zatížené střechou, rybinové spoje se do sebe zatlačují a dřevo nemá šanci se kroutit, protože vysychá v tlaku. Jsem si vědom toho, že na našem domě mohl vzniknout nepříjemný problém, ale naštěstí nevznikl. Jedle se sice sesychá, ale nekroutí se, každý trám si sedl třeba o centimetr, ale nepadá dolů, jen v rybinových spojích jsou vidět drobné mezery."

Nevšední sběratelský koníček

„Dům se stájí byl společným projektem, stavěly se najednou, potom ten malý srub a zas nějaké přístřešky pro zvířata... Dřevo získáváme z místní pily a tašky na hospodářské objekty po okolních dědinách. Skutečně - inzeráty na odběr tašek mám rozvěšené po okolí a všechny hospodářské stavby mají střechu z posbíraných tašek z vyměňovaných střech. Pokud vydržely odhadem více než 60 až 80 let, jistě vydrží i další desítky let. Budoucnost ukáže, zda budou mít větší trvanlivost, než nové tašky použité na rodinném domě. Špatné a rozbité tašky jdou místo kamene do zpevněných ploch, takže hodně věcí se tady dělá skoro zadarmo.

Kdybychom něco měnili, tak stavíme menší dům, podobný ale menší," pokračuje Jaroslav. „Hodnota našeho domu je hlavně v pozemku, protože od jara do podzimu jsme venku. Večer stačí jen mít kde si uvařit, umýt se a vyspat. Když jsem před deseti lety dům projektoval, počítali jsme s tím, že podkroví bude obývat náš syn. To se ale ukázalo jako nereálné, je ve věku, kdy už rodiče nebere a potřebuje odbornou péči."

„Manžel počítá se vším a stačí mu málo. Přestože jsme připojeni na plyn a dům vytápíme v přízemí podlahovým topením a v podkroví radiátory, máme v kuchyni krbová kamna s klasickým sporákem na vaření. Krbová kamna se nám sice moc nepovedla, je to jen skořápka na spadnutí, prostě jsme naletěli firmě, která je stavěla, zato kuchyňský sporáček je dobrý. V případě nějaké katastrofy si podle manžela zajdeme na dříví do lesa, zatopíme v kuchyni, uvaříme z vlastních zdrojů a i ten hrnec vody na koupání si na sporáku jednou za týden ohřejeme...To je jeho katastrofická rezerva," dodává s nadsázkou a smíchem Helena.

Život jde u Jaroslava a Heleny doslova v přírodním rytmu. Proto i novou budoucnost jezdeckého klubu vidí v oblíbeném turistickém ježdění. Od jejich stáje se dá na koních vyjet do všech světových stran a na každou stranu je jiný terén – rovina, táhlé kopce i hřebeny Beskyd.

Připravila Helena Petáková
Foto Martin Zeman

Článek vyšel v časopisu sruby&roubenky 2013/2. Už 12. srpna vyjde nové číslo s dalšími informacemi a zajímavými redakčními návštěvami. Koupit si ho můžete v našem e-shopu, v síti prodejen Geco Tabák, HDS-Relay, na čerpacích stanicích Agip, OMV a dalších a u všech dobrých prodejců tisku.

Autor článku PhDr. Helena Petáková

Nejnovější články autora

Hodnocení uživatelů: 5 / 3
Líbil se Vám článek?03