Roubenka na stráni pod lesem

Radek Beneš | Čtvrtek, 20. leden 2022 |

Není zřejmě pochyb o tom, že způsob života během dospívání přímo souvisí s výběrem bydlení v dospělosti. Pro někoho je představa života v pátém patře ve stěnách s ušima nesnesitelná a investuje do realizace vlastního domu, jiný si bydlení v činžovním domě nemůže vynachválit. Podobně je tomu i s bydlením v roubenkách – jedni z nich po dovršení zletilosti utíkají do městských bytů, jiní, stejně jako Růžena, vůni dřeva podlehnout na doživotí.

Představa o bydlení měla v mém případě vždy jasné kontury. Vyrůstala jsem s rodiči v roubené hájovně na horách a to si pak těžko dokážete představit domov v bytě uprostřed města nebo ve zděném domku. Manžel byl naopak z paneláku a asi by v něm dokázal žít nadále, ale nakonec jsme se na roubené stavbě shodli. Dům se však neobejde bez stavebního pozemku a ten nebylo a není jednoduché sehnat. Tedy pokud mluvíme o ideální stavební parcele pro dům z masivního dřeva. Navíc žijeme v národním parku, což situaci zrovna neulehčuje. Tehdy nám pomohl známý hajný – zavedl nás na místo, které se nám zamlouvalo, i když bylo v docela prudkém svahu. Stavební parcela o rozloze 1950 metrů čtverečních byla i se starou stodolou za pár dní naše.

Za rok byla roubenka hotová

Při úvahách o novém domově jsme chtěli, aby to byl náš nápad, naše bydlení a aby se v něm promítly naše představy o tom, jak v takovém domě bydlet. To všechno se velmi dobře dalo přenést a nakreslit na milimetrový papír. Projektant pak naše nedokonalé plány převedl do podoby přijatelné pro stavební úřad a koncem června roku realizace se začalo s místní firmou stavět. V první řadě bylo nutné na svažitém pozemku vybudovat rovinu.

K tomu se výborně hodila jedna z obvodových zdí stodoly, do níž se dnes navezená zem pro základnu domu opírá. Musím přiznat, že pak během realizace samotného domu vznikala ve spojitosti s vybranou realizační firmou celá řada problémů a nepříjemností, které by vydaly na hodně obsažné vyprávění. Pro nás je však důležitý výsledek – bez pár dní za rok byla roubenka hotová. Byli jsme na nové bydlení tak natěšení, že stěhování proběhlo okamžitě. Poslední dokončovací práce v domě a venkovní terénní úpravy se pak řešily až do konce listopadu. Než prodlužovat pobyt v „paneláku", raději jsem sdílení domu a pozemku s řemeslníky tu chvíli vydržela.

obr.: Po práci je čas na odpočinek. Míst pro relaxaci je tu opravdu dost, navíc s exkluzivním výhledem do kraje. Z nevýhody stavění. Foto: Martin Zeman

obr.: Ve svahu se rázem může stát přednost... Foto: Martin Zeman

Zhodnocení nápadů

Netvrdím, že je tady všechno podle nejnovějších trendů, ale je to náš domov, v němž se cítíme opravdu dobře. Prostě doma. Přáli jsme si sklep, kvůli pivu ze sedmého schodu, máme ho. Chtěli jsme verandu, je tady, balkóny k posezení a pro relaxaci, jsou tu. Stejně tak vnitřní členění – slouží prostě celé rodině. Přízemí patří naší generaci, patro dětem, respektive dnes už vnoučatům. Jinak je to celkem běžná dispozice – dole velká centrální společenská část s kuchyní, jídelnou a obývákem, vedle ložnice s výhledem do zahrady, sociální zařízení.

Nahoře najdete tři místnosti s koupelnou a toaletou. Kuchyni na míru vládnou čtyřtunová kachlová kamna s výkonem 17,5 kW, která vytápějí celý dům naprosto jednoduchým způsobem. Stačí otevřít všechny dveře a teplo je rázem všude. Navíc jsou víceúčelová – kromě tepla poskytují stále teplou vodu z 60 litrového zásobníku, kterému se říká měděnec, jinde také kamnovec. Vaříme na nich, v kuchyni praská dřevo, dotvářejí tu správnou atmosféru bydlení v roubené dřevostavbě. Nedám na ně dopustit, i když jsme na výrobu tepla původně počítali s větší účastí nainstalovaného elektrického vytápění. To však „sepne" pouze za zimy s teplotami pod - 20°C, což je ve výsledku průměrně šest až sedm hodin provozu za celou topnou sezónu!