Na samotě vysoko v horách si manželé postavili prosklený srub ze kterého si užívají pohled na stáda muflonů
Markéta Kristová | Pondělí, 08. červen 2020 |
Nezažili jsme snad nikdy na našich cestách za návštěvami srubů dobrodružnější cestu k domu. Hluboký les u rakouských hranic, nekončící cesta, úzký průsek. Pak se les rozestoupí a přes pastvinu se díváme vzhůru na zelený pahorek s několika stromy a srubem. Když k němu dojdeme, výhled nám vezme dech.
Hledali jsme s manželem klidné vyvýšené místo na dům. Měli jsme pár tipů, ale tenhle přírodní kout zvítězil. A začali jsme budovat. Museli jsme zpevnit příjezdovou cestu, vybudovat čističku. Jsme na samotě – k nejbližšímu domu je pěšky asi 600 metrů, autem jedeme z nejbližší vesnice pět kilometrů.
Rozhodli jsme se původně pro menší půdorys, ale už po prvních konzultacích jsme poznali, že bychom tak místo na kopci nevyužili a to by byla škoda. Uzavřeli bychom se mezi stěny, místo abychom dům otevřeli hezkému okolí.
Byla to ale taky hozená rukavice projektantovi – půjde to vůbec vymyslet u takové stavby jako je srub, který je naopak typický svou uzavřeností do sebe, kompaktností, útulností? Povedlo se to a musím říct, že srub na útulnosti neztratil, ale získal.
obr.: Ani štít domu nezapře, že koníčkem pána domu je myslivost. Foto: Martin Zeman
Výhled doslova úchvatný
Když jsme uvažovali o stavbě srubu, netušili jsme, že po mnoha peripetiích nakonec budeme mít takový obývací pokoj, odkud budeme běžně vidět 40 kilometrů do Rakouska, jen tak z pohovky při kávě. A přitom stačí otočit hlavu a díváme se zase 40 kilometrů do vnitrozemí Čech.
A nebylo by to tak, kdyby srubu chyběla ta geniální dostavba prosklené obytné místnosti, kombinace obýváku a jídelny. Do projektu totiž brzy definitivně přibylo to, co dělá celý srub výjimečným: je to „nastavení" domu, protažení na ostroh k lesu, místo stěny ze sruboviny vznikl doslova skleněný pokoj.
Cítíte se tady jako vysoko v horách někde na rozhledně. V létě jsme tady samozřejmě zásobováni slunečními paprsky. Když už to není příjemné, vytáhneme markýzu a stáhneme žaluzie. To je jediný okamžik, kdy naše prosklená místnost jakoby dostane stěny...
Je to zvláštní prostor, ve kterém má člověk přírodu na dosah ruky a pozná, že nepotřebuje kolem moc předmětů, které by ho rušily. Jenom pár a kvalitních. Kromě poctivého dřevěného jídelního stolu a velké pohodlné sedačky (a manželových trofejí na stěnách) jsou tady už jenom krbová kamna, která jsou ale centrem místnosti, domu, společenského života.
obr.: Srub stojí na ostrohu s dalekými výhledy. Foto: Martin Zeman
obr.: Když se sejdou přátelé, osvětlený srub doslova dýchá pohodou. Foto: Martin Zeman
Když jsou kamna srdcem srubu
Naše kanadská krbová kamna kolem sebe šíří nejen teplo, ale doslova pohodu. Jsou ohromně výkonná a prakticky je nenecháme vyhasnout. Jen když nejsme doma delší dobu, temperujeme podlahovým topením.
Jinak celou zimu nonstop hoří oheň, většinou z briket, kterých za rok spotřebujeme asi 1,5 palety. Ve společnost Dragon JH jsme dlouho vybírali a nakonec se rozhodli pro typ Regency S2400. Vyniká variabilitou výkonu a je to jeden z nejkvalitnějších modelů této značky.
Kamnům jsme nechali prostor, aby vynikla. Z jedné strany jen koš s dřívím, z druhé komín. A za nimi? Žádná stěna domu, ale výhled přes louky a pastviny až do lesů kolem Hluboké, která občas bíle zasvítí.
Lepší kulisu, takovou živou fototapetu, si kamna nemohou přát. A my taky ne. Pohled do plamenů je vždycky sugestivní, ale ve spojení s takovým výhledem je to až magické....
obr.: Pohled do plamenů na pozadí zelené zahrady a lesa. Řešení útulné a zároveň otevřené přírodě. Foto: Martin Zeman
obr.: Hřejivé srdce celého domu jsou kanadská krbová kamna. Komín si majitelé obkládali sami. Foto: Martin Zeman
obr.: Odstín kuchyňské linky se dokonale shodne s barvou dlažby na podlaze. Foto: Martin Zeman
Zbytek domu dostává tvář postupně
Z proskleného obývacího prostoru se plynule přechází do otevřené kuchyně, která je umístěna netypicky jen tři čtyři kroky od vchodu na terasu. I tady jsme se snažili o maximální spojení s exteriérem.
V podkroví nad dřevěným schodištěm jsou ložnice, dětský pokoj, zatímco do přízemí se vešla koupelna, ta je ale rozměry více než velkorysá. Pomalu doděláváme detaily, třeba v kuchyni plánuju barový pult, opět s výhledem, tentokrát k lesíku.
Pod terasou vzniklo jezírko, spíše okrasné, jsme v nadmořské výšce 780 metrů, takže koupání si moc neužijeme. Zato houbaření a běhání na lyžích hned od domu, pozorování stád muflonů a další zvěře kolem, to dělá naše bydlení opravdu jedinečné.
obr.: Jezírko ještě čeká na jaře na osazení rostlinami. Foto: Martin Zeman
Technické parametry
- Spodní stavba: základová deska
- Stavební systém: srub
- Krov: dřevěný
- Střešní krytina: betonová Bramac černá
- Dveře vstupní: dřevěné
- Okna: dřevěná špaletová
- Podlahy: přízemí dlažba, patro dřevo
- Topení: kanadská krbová kamna Regency + podlahové elektrické
- Zastavěná plocha: 105 m2 (bez teras)
- Realizace: Čestmír Polívka
Připravila Alena Gembalová
Foto Martin Zeman
Nejnovější články v kategorii “Návštěvy dřevostaveb”
-
V objetí lesa
Místo, kde stojí tahle moderní roubenka, navigace ještě ani nezná. Jan na nás proto čeká na návsi, aby nám zbytek cesty ukázal osobně. Mineme poslední domy, kousek jedeme mezi poli,…
-
Pohoda v srdci Orlických hor
Horská silnice mě vede dolů podél hřebene Orlických hor, těsně u hranic s Polskem, k obci s příznačným názvem Orlické Záhoří. Nebe je bez mráčku a i přes první zářijové dny je…
-
Okouzlující roubenka s kachlovými kamny v barvě chilli
Navštívit tuto okouzlující roubenku na okraji Olomouce jsme měli možnost jen v jednom pevně daném dni. Michal s Barborou totiž hodně cestují, a tak se v ní i oni zastavili v podstatě jen…
-
Jednoduše vymazlený srub
Pojem „na samotě u lesa" může mít více výkladů, tahle návštěva mu jde ale až na dřeň. Navigace vás sem dovede bezpečně, když ale zavelí, že máte odbočit z uzounké lesní cesty…