POJĎTE DÁL: Navzdory vlastní nedůvěře

Dagmar Šimonová | Středa, 05. prosinec 2012 |

Obrovskou výhodou stavění ze dřeva je tvárnost materiálu, díky níž může dům získat i zcela atypickou podobu. Právě zajímavými a možná až trochu kontroverzními křivkami zaujme dům, pod jehož projektem je podepsán architekt Pavel Horák ze studia Prodesi. Dojem z exteriéru nepokazil ani prakticky řešený interiér.

Jako typické panelákové dítě jsem po domě se zahradou toužil už odmala. Co jsem si však nedokázal představit ještě před třemi lety, bylo bydlení v dřevostavbě. Ačkoliv mi vůně a přirozená krása dřeva vždy imponovala, jako stavební materiál ve mně dřevo vzbuzovalo nedůvěru pramenící ze všech mýtů a pověr, které jsem měl v sobě zakořeněné i já. Protože jsme ale dům stavěli dva a moje drahá polovička naopak viděla ve volbě dřevostavby obrovské výhody, donutilo mě to zajímat se o celou problematiku hlouběji. Jak jsem se o stavění ze dřeva dozvídal víc a víc, můj skeptický postoj se rychle měnil v nadšení.

Dům jedině od architekta

Najít to pravé místo pro náš nový domov trvalo skoro stejně dlouho jako samotná stavba domu, ale čekání se vyplatilo. Chtěli jsme koupit takový pozemek, na kterém bychom mohli začít stavět v podstatě ihned. Hezkých parcel jsme tehdy viděli mnoho, ale u většiny z nich bylo nutné dořešit inženýrské sítě, právní vztahy nebo dokonce územní plán, a do toho jsme se pouštět nechtěli. Nakonec nám padl do oka pozemek nedaleko za Prahou, jehož výměra (780 m2) odpovídala i našim představám o využití zahrady.

S architektem Pavlem Horákem jsme se potkali v době, kdy už u nás doma bylo v plném proudu soukromé výběrové řízení. Na pražském veletrhu Dřevostavby 2007 nás oslovila jeho práce, a tak jsme se rozhodli navštívit jej osobně v kanceláři. A první schůzka rozhodla. Už ve chvíli, kdy jsme se panu Horákovi svěřili s naší vizí – jednoduchý, maximálně prosvětlený dům o takovém objemu, který stoprocentně využijeme, vznikala v jeho hlavě originální koncepce bydlení charakteristická použitím čistých geometrických tvarů. I když v první studii dům připomínal spíše hokejku nebo žehličku a až později vygradoval ve dva kvádry položené napříč přes sebe, myslím, že celá naše spolupráce probíhala velmi harmonicky. Kromě kuchyně, která měla být podle architekta ještě více začleněna do obývacího pokoje, jsme se shodli úplně na všem. A to věřím, že naše na první pohled skromné požadavky musely být pro pana Horáka v určitých chvílích tvrdým oříškem. Určitě nebylo jednoduché vybalancovat do extrému velikost a formu tak, aby nebyly na úkor účelnosti. Dům má užitnou plochu pouhých 80 metrů čtverečních, a přesto se do něj podařilo vtěsnat všechno, co jsme potřebovali.

Skromný luxus

Lidé nám často říkají, že by podle vzhledu vůbec netipovali, že dům je tak malý. A to byl myslím také jeden ze záměrů architekta. Jak on sám říká, dům sice není velký, ale svou koncepcí se bez problémů vyrovná svým mnohem větším sousedům. V uliční radě se neztrácí, ale zároveň nepůsobí monumentálně. Původně se dům tvářil mnohem nenápadněji, ale vzhledem k našim nárokům bylo nakonec třeba horní část stavby rozšířit. Toto řešení mělo navíc výhodu v tom, že patro z jedné strany automaticky posloužilo jako přístřešek nad vstupem, z druhé zase jako krytí terasy. Díky předsazené hmotě není cena domu v přepočtu na metr čtvereční nejnižší, protože ochlazovaná plocha je přece jen větší a nesmělo se tedy šetřit na izolaci, ale na druhou stranu plynule funguje a nabízí zajímavý pohled i z ulice. Architekt se zprvu zdráhal protáhnout dřevěný obklad východní fasády až k patě domu, ale nakonec zaexperimentoval a vznikla tak výtvarně silná fasáda ve tvaru T.

O vnitřním uspořádání jsme měli více méně jasnou představu – hlavně žádné zbytečné chodby a podobné metry bez užitku. To se myslím povedlo na jedničku s hvězdičkou. Hlavní obytný prostor má pouhých 36 metrů, což se může zdát na rodinný dům trochu málo, ale všechny jeho části jsou plnohodnotně využity a dokonce se sem vešla i velmi příjemná, útulná pracovna. Protože je místnost navržena do tvaru U, mám tu dostatek soukromí na práci a zároveň nejsem zcela odtržen od okolního dění.

Kolaudace za devět měsíců

Čeho jsme se opravdu báli, byla reakce stavebního úřadu. Přece jen jsme nepřišli typovým domkem, ale se stavbou, z níž individualita přímo vyzařuje. O to větší překvapení nás ale na úřadě čekalo. Úředníci byli totiž ze studie nadšení a ještě si povzdychli: „Kéž by bylo takových domů víc." Protože dům splňoval podmínku do 150 metrů čtverečních užitné plochy, stačilo navíc stavbu pouze ohlásit.

Také realizaci jsme svěřili projekčnímu a realizačnímu ateliéru Prodesi/Domesi, což byl také jeden z důvodů, proč jsme se pro architekta Pavla Horáka rozhodli. Měli jsme tak jistotu, že projekt bude stoprocentně dodržen.

Dům byl kompletně dokončen zhruba za devět měsíců. Stěhovat jsme se mohli i dříve, ale nespěchali jsme a počkali jsme si i na dořešení chodníků a terasy. Rozvržení interiéru bylo dáno už v projektu, barvy, konkrétní nábytek a doplňky jsme si už vybírali sami a leccos jsme s architektem konzultovali. Na efektní kombinaci barevné stěny v obýváku se žlutými okny a nazelenalým dřevem nás přivedl on. Prostor tak působí velmi útulně. Za charakteristický prvek našeho domu považuji dřevěný trám, takzvané „superztužidlo", které prochází přes obě podlaží a matně se rýsuje za skleněnou copilitovou stěnou. Díky těmto dvěma prvkům je i chůze po schodišti estetickým zážitkem.

Sjednocujícím prvkem interiéru je dubová špalíková dlažba, kterou jsme kromě ostatních místností použili také v koupelnách a v kuchyni, pouze v provedení teak.

Celý dům je výborně prosvětlen. Okna v přízemí jsou téměř výhradně orientována na jih směrem na terasu, v patře zase na západ do zahrady. Ve velké pracovně tak dispozice nabízí inspirativní výhled.

Připravila Tereza Doležalová
Foto Martin Zeman

Redakční návštěvy jsou nedílnou součástí časopisu Dřevo&Stavby. Podívejte se naší speciální nabídku vánočního předplatného!

Tento článek vyšel v D&S 6/2009.

Hodnocení uživatelů: 5 / 4
Líbil se Vám článek?04