POJĎTE DÁL: Dřevostavba z přesvědčení

Helena Petáková | Středa, 19. září 2012 |

Mezi zástavbou pod beskydskými svahy se dům vyjímá nejen nekonvenční kombinací pultových střech, ale i technologií své výstavby. Nepřekvapí, že se jedná o montovanou dřevostavbu, hrdě přiznanou ztvárněním fasády.

Zveme vás na návštěvu do domu, který patří do početné rodiny staveb zdejšího architekta Kamila Mrvy.

Náš příběh nezačal nijak zvláštně: jako řada stavebníků jsme začínali hledáním pozemku a výběrem typového projektu. Věřili jsme, že výběr už hotového domu bude rychlejším a jednodušším řešením než vymýšlet originální projekt, ale brzy jsme pochopili, že tudy cesta nevede. Největší problém byl s úložnými prostory, které v typových domech takřka vždy chybí. O několik měsíců později, když už jsme se stěhovali do nového, jsme se nestačili divit, kolik věcí se musí do různých skrýší v domě vejít – od sezónního oblečení přes sportovní potřeby až třeba po zahradní techniku. A dnes? Oceňujeme nejen úložné prostory, ale hlavně svobodu bydlení a dispozice bez kompromisů.

Pozemek téměř osudem

Když jsme chodili přes záhumenní louku pod Váňovým kamenem na odpolední vycházky se psem, tajně jsme snili o tom, jaké by tu bylo hezké bydlení – do města kousek, do přírody ještě blíž. Asi jsme měli hodně velké štěstí, že se nám náš sen splnil. S výběrem domu už to bylo trochu komplikovanější – určité představy jsme měli, ale najít takový projekt, který by dokázal splnit všechny bez výhrad, to byl velký oříšek. Dlouho jsme také přemýšleli o tom, zda se rozhodnout pro přízemní bungalov, který je sice kvůli zastavěné ploše dražší, ale pro bydlení pohodlnější, nebo zvolit dům patrový a smířit se s tím, že jednou třeba budou schody nepřekonatelnou překážkou.

S místním "dvorním" architektem Kamilem Mrvou jsme se seznámili náhodou. Kolem jeho zajímavého domu jsme často chodili, aniž bychom tušili, že jde o stavbu pro bydlení. O to víc nás potom překvapilo, že se navíc jedná o dřevostavbu. Samozřejmě jsme se byli podívat na jeho různé domy v okolí a zjišťovali jsme, jak se v dřevostavbách bydlí, ale neměli jsme problém dát přednost dřevu před jinými materiály. Jeho výhodu jsme ocenili v době, kdy na místo přijel jeřáb a kamion – hrubá stavba z předem vyrobených dřevěných sendvičových panelů stála během několika dní! Dokončovací práce a zařizování se oproti tomu táhly dlouho, ale možná to bylo tím, že jsme se rozhodli zajišťovat si všechna řemesla dodavatelsky ve spolupráci s architektem. Je to sice náročnější, ale na druhou stranu můžete být u každého detailu a máte možnost zasáhnout do řešení některých drobností. Nám se tento postup vyplatil například při řešení vestavěných skříní pod schody, které nahradily původně zamýšlené točité schodiště.

Rekuperace není problém

Dům je v současné podobě určitým kompromisem mezi patrovou stavbou a bungalovem. Obytná část včetně obou ložnic a pracovny je sice umístěna do přízemí, ale už zmíněné schodiště vede na galerii, která slouží pro práci i odpočinek. Příjemně se tu odpočívá s knížkou v ruce, ale stejně dobře tento prostor poslouží i jako malá krejčovská dílna. Díky tomu, že je galerie propojena s přízemím, je tu v zimě velmi rychle teplo, zvláště pokud se topí jenom v krbu, odkud se teplo rozvádí potrubím po celém domě. Jinak dům vyhřívá také malý plynový kotel připojený na podlahové topení a rekuperační jednotka, která se stará i o větrání. V zimě se tak vlastně stále větrá, aniž by ale z domu unikalo teplo. Z vlastní zkušenosti musím říct, že ovládání rekuperace není nic složitého: sice jsem určitou dobu chodila po domě s manuálem v ruce, ale pochopit funkci není o nic složitější než naučit se ovládat modernější televizi.

Dům je řešen jako nízkoenergetický, takže významným zdrojem tepelné energie je slunce. To nám do obytného prostoru proudí díky velkému prosklení v obývacím pokoji. V létě jsou posuvné dveře na terasu stále otevřené, takže můžeme volně přecházet z domu do zahrady. Protože jsme podlahu v obytné části domu vyřešili pomocí dlažby, nemusíme ani střídat obuv – chodíme prostě naboso, doma i venku. Až trochu povyroste živý plot, chtěli bychom ještě doplnit stavbu zahradního domku o malé domácí wellness centrum.

Detaily radost nekazí

Asi každý, kdo někdy stavěl rodinný dům, se nevyhnul nějakým komplikacím nebo problémům. My jsme jich byli do značné míry ušetřeni díky montované technologii – sendvičové panely se podle projektu vyrobily továrně a na místě se jenom smontovaly, takže jsme se mohli soustředit až na dokončovací práce. Zaujal nás obklad fasády cementotřískovými deskami se šedým nátěrem, které docela pěkně vyniknou v kombinaci s druhým obkladovým prvkem – modřínovými prkny. Napoprvé se sice obklad nepovedl a desky se začaly vlivem počasí kroutit, ale ukázalo se, že šlo o vadnou dodávku a firma reklamaci vyřídla rychle a bez problémů.

A co bychom dnes řešili jinak? Asi nic zásadního. Na řadu maličkostí člověk přijde až při každodenním užívání a spousta detailů se dá vyřešit v průběhu obývání. Dnes už třeba vím, že dlažba na podlaze je sice šikovná věc, ale musí mít hladký povrch, aby se dala lépe udržovat. Trochu nešikovným detailem je i pevně zabudovaná sprchová zástěna na vaně, která brání přístupu k baterii. Chybí nám třeba také elektrická zásuvka v předsíni, ale to jsou všechno drobnosti. Spokojenost z vlastního bydlení, které ve srovnání s bydlením v paneláku nabízí nesrovnatelný komfort, totiž takové detaily nezkazí.

Připravil Michal Babor, Foto Martin Zeman

Redakční návštěvy jsou nedílnou součástí časopisu Dřevo&Stavby.
Předplatné papírové verze časopisu si můžete objednat ZDE.
Tento článek vyšel v D&S 2/2009 - výtisk k zakoupení ZDE.

Autor článku PhDr. Helena Petáková

Nejnovější články autora

Hodnocení uživatelů: 5 / 5
Líbil se Vám článek?05