POJĎTE DÁL: Na svazích alpského podhůří

a.janousek | Středa, 10. říjen 2012 |

Není náhodou, že na žádných kvalitních akcích o dřevostavbách pro odborníky i laickou veřejnost nechybí prezentace zkušeností ze sousedního Rakouska: dřevo jako stavební materiál má u našich jižních sousedů mnohem delší tradici a lepší postavení než u nás.

Ale o tom třeba někdy jindy. Nyní totiž patří naše pozornost domu, který se nenápadně skrývá na okraji vesnice v alpském podhůří a jehož příběh nám Elke a Klaus vyprávěli za jednoho letního odpoledne.

Oba pocházíme z venkova a naštěstí jsme od začátku našeho vztahu věděli, že bychom blízkost přírody a luxus prostoru nevyměnili za žádná lákadla velkoměsta. Zdejší kopcovitá krajina je na rozdíl od drsné alpské krajiny ještě dostatečně přívětivá a rozmanitá, i když v zimě lze o její vlídnosti velmi často pochybovat. Alpy máme na dohled a jejich panoramata si můžeme při posezení na terase užívat, ale na vycházku si raději vyjdeme do kopců nad vesnici – když na jaře rozkvétají zdejší louky, nic nás doma neudrží.

Rozhodl nevítaný host

Náš příběh asi není ničím zajímavý ani neobvyklý. Jeho příběh byl vlastně hodně prozaický – dům po prarodičích v dolní části naší vesnice byl několik let opuštěný a my jsme stáli před rozhodnutím, zda se pustit do rekonstrukce, která by možná nebyla příliš náročná, nebo se raději zadlužit, ale bydlet v domě s moderními dispozicemi a ekologickým provozem, který by navíc i dispozičně lépe odpovídal našim představám. Rozhodnutí přišlo v okamžiku, kdy se do starého domu kdosi vloupal – kromě pár bezcenných věcí jakoby zmizela i atmosféra, která v nás přiživovala myšlenky na rekonstrukci. Když se do starých zdí poprvé zakousla těžká technika demoliční firmy, bylo jasné, že jsme udělali dobře. Ukázalo se totiž, že dům byl postaven z nejrůznějších materiálů, který by i po zateplení těžko umožnily jeho energeticky úsporný provoz, ale hlavně mu chyběly stabilní základy, což se v oblasti zkoušené přívaly těžkého sněhu nevyplatí podceňovat. Až překvapivě rychle se tak před námi objevil nový stavební pozemek s úžasným výhledem na úbočí modrého horského masivu, ale zároveň umístěný na terénním zlomu, který přímo sváděl k vymodelování do pozvolného svahu. Jenže pak nás napadlo něco lepšího – otočíme dispozice a ušetříme za náročné zemní práce.

Dům naruby

V klasickém domku vejdete z venkovního prostředí do obytného podlaží, nad nímž se v patře nacházejí ložnice. U nás platí jen ta první část: z ulice zajedeme autem do garáže, která je ve stejném poschodí jako obývací pokoj, kuchyně a zimní zahrada, ale spát chodíme po schodech dolů místo nahoru. A nijak nám to nevadí, spíše naopak – je docela příjemné probudit se s pohledem přímo do zahrady a mít tak přírodu doslova na dosah. Navíc díky obrácené dispozici podlaží dům krásně zapadl do terénu a při pohledu z ulice se zdá být mnohem menší, než ve skutečnosti je. Na rozdíl od okolní zástavby tak nevyčnívá ve svahu, ale spíše se do něj zakusuje, což ocenili i sousedé nad námi, protože si mohou tak jako my užívat výhledu na hory, aniž by rušili naše soukromí. Výhodu terénní nerovnosti pozemku jsme ocenili ještě jednou, když jsme řešili, jak umístit do tradiční zástavby moderní rodinný dům s architekturou, která přece jen s okolní tradiční zástavbou nemá moc společného – díky zapuštění do svahu totiž dům z ulice vypadá jako jednoduchá přízemní stavba, její skutečná tvář se však otevře teprve při pohledu ze zahrady.

Papír, dřevo a korek

Nijak se netajíme tím, že naše první představy kolem nového rodinného domu se ubíraly cestou standardních typových domů s obdélníkovým půdorysem a sedlovou střechou. Jenže čím více jsme jich navštívili, tím častěji nám začaly vadit detaily, hlavně nedostatek úložných prostor. Společnost Griffner nám nabídla něco trochu jiného – základní model domu uzpůsobený podle našich představ, navíc s upravenými dispozicemi podle konfigurace terénu. Ne nadarmo se tento koncept nazývá Open Space – dány jsou pouze obvodové stěny a několik nosných prvků, rozvržení dispozice jsme si pak mohli vyřešit sami. Griffner nás přesvědčil také svým přístupem k životnímu prostředí, protože používá kromě dřeva jako hlavního konstrukčního materiálu další prvky na přírodní bázi. Novinkou pro nás byla celulózová tepelná izolace – papír rozdrcený až na vlákno, jímž se vyplňuje konstrukce. Celulóza velmi dobře absorbuje a vydává vlhkost, takže dokáže vytvořit příjemné klima uvnitř domu. To navíc ideálně zapadá do koncepce dřevěného domu, protože dřevo samo o sobě působí jako prostorový katalyzátor: stěny ze dřeva dýchají, dokáží pohlcovat vzdušnou vlhkost a postupně ji uvolňovat. Součástí konstrukce vnější stěny je navíc korková deska sloužící jako nosná vrstva pro omítku a zároveň jako dodatečná izolace.

Topí hlavně slunce

O tom, že příroda je u společnosti Griffner skutečně středem zájmu, jsme se přesvědčili i při výběru technologií. Výborné tepelně izolační vlastnosti konstrukčního systému umožňují spolehnout se při vytápění domu pouze na nízkopotenciální zdroj tepla. Po pravdě – dost nás šokovalo, že někteří výrobci dřevostaveb ohánějící se ušlechtilými myšlenkami svého vztahu k přírodě navrhovali vytápění elektrickými přímotopy. Nás nadchl jiný způsob – pelety lisované z biomasy: proč nevyužít i to, co by jinak bylo odpadem? Slámu, kukuřičné šustí, piliny? Kvalitní pelety, které se v kotlích nespékají a jsou energeticky vydatné, se vyrábí nedaleko od nás, takže není problém se při cestě z práce nebo nákupu zastavit na statku a přihodit několik pytlů do auta.
U nás ale topí hlavně slunce. Dům je orientovaný směrem k jihu a díky vyšší nadmořské výšce tu svítí slunce i v zimě mnohem častěji než v údolích, takže i když se teplota pohybuje pod bodem mrazu, je v domě příjemné teplo. Přes zimu se samozřejmě bez topení neobejdeme, ale na jaře a na podzim zvládne obytné podlaží vytopit slunce i díky zimní zahradě, kde se posbírá poměrně hodně tepla, které pak proudí do interiéru. A večer? Pár polínek v krbu zajistí nejen teplo, ale i kouzelnou atmosféru, hlavně v zimě za jasných nocí, kdy se údolí ponoří do bílé tmy.

Redakční návštěvy jsou nedílnou součástí časopisu Dřevo&Stavby. Předplatné ZDE.

Tento článek vyšel v D&S 1/2009 - výtisk k zakoupení ZDE.

Hodnocení uživatelů: 5 / 3
Líbil se Vám článek?03