Proč jsou roubenky tak odolné

Redakce | Pondělí, 02. leden 2017 |

Co by mohlo stavebníka přesvědčit o tom, že dřevo jako stavební materiál trumfne ve své odolnosti i ten nejtužší lidský kořínek, že dům postavený z živé hmoty pamatuje dobu, o níž čteme jenom v knížkách nebo na internetu? Může být dostatečným důkazem o opravdovém stáří dřeva a tedy jeho odolnosti a trvanlivosti důkaz z útrob našich starých památek, nebo normy, které dřevu nedovolí odolat požáru či dřevokaznému hmyzu?

Náš pohled na dřevo jako stavební materiál nejčastěji zkresluje mýtus o jeho nedostatečné trvanlivosti a odolnosti. Přitom máme konkrétní dochované nejstarší artefakty – dřevěná maska ze třetího století nalezená v Japonsku, nejstarší dřevěné sošky nalezené v Egyptě, nejstarší dřevěný dům ve střední Evropě, nejstarší dřevěný kostelík, zkrátka dostatek konkrétních důkazů o schopnosti dřeva odolávat času, klimatickým podmínkám, více či méně šetrným zásahům a činnostem člověka. Hmatatelnými důkazy jsou potom práce samotných odborníků, kteří se zabývají rekonstrukcí starých památkových objektů včetně domů pro bydlení, při jejichž konstrukci bylo z velké části použito dřevo.

Co roubenky, renesanční stropy nebo stropní konstrukce pamatují?

Odhad stáří dřeva použitého při stavbě objektů, ale i na výrobu nábytku, obrazových rámů a soch se provádí na základě dendrochronologického průzkumu – metoda odhadování stáří dřeva na základě měření šířek letokruhů. Průzkum se běžně provádí tak, že trámy jsou kolmo na směr růstu dřeva navrtány dutým vrtákem, kterým se pak vytahuje vyvrtaný váleček dřeva. Vzorek je pak porovnáván s údaji v tak zvané standardní dendrochronologii pro známé druhy dřev. Metoda je zcela spolehlivá a přesná a odhalí, co všechno použité dřevo pamatuje. Metoda byla s úspěchem použita například při odhalování renesančních stropů z přelomu 17. a 18.století na zámku v Konici na Prostějovsku nebo stropních konstrukcích v Brně na Mečové, kde dřevo prošlo nejen mlýnem času, ale rovněž dvěma požáry, radikálními stavebními zásahy... všemu odolalo.

Zkušenosti z dřeva historického se využívají při stavbě srubů

Někteří statici tvrdí, že dřevo staré přes sto let ztrácí pružnost a odolnost proti tahu. Restaurátor odborné společnosti OK PYRUS Luboš Rous však hovoří o dřevě použitém na historických objektech z roku 1800 jako o materiálu velice houževnatém, který klade vysoký odpor a je v téměř nezměněném stavu. Takové dřevo rostlo v lepších přírodních podmínkách a na jeho odolnosti a trvanlivosti se velkou měrou podílelo, respektive stále podílí rovněž způsob jeho zpracování – dřevo pocházelo ze zimní těžby, strom se pokácel z kopce korunou směrem nahoru, po osekání se nechalo pár větví v koruně, aby vytáhly z kmene zbytky mízy, kmeny pak zůstaly v lese ležet přes zimu a zjara se plavily. Připravený materiál byl pak ve finále zpracováván tesáním, které jeho celkovou odolnost ještě zvýšilo; na rozdíl od katru totiž tesání minimalizuje narušení buněk rostlinných pletiv. Dřevo bylo díky tomuto postupu navíc odolnější vůči dřevokazným houbám a chorobám. Těchto poznatků je pro zvýšení odolnosti dřeva využíváno například při stavbě srubů – používá se dřevo ze zimní těžby a teprve potom se zpracovává.

Nároky na dřevo pro současné dřevostavby

Co vlastně odolnost dřeva pro realizaci staveb v dnešní praxi znamená? Při stavbě moderních domů na bázi dřeva je dodržována celá řada norem a postupů, které odolnost dřeva ve srovnání s historickými technologiemi několikanásobně navyšují a zároveň musí zohlednit kratší dobu mezi těžbou a zpracováním dřeva. Mezi významné ukazatele odolnosti můžeme uvést například odolnost dřeva proti biotickým činitelům, proti mechanickému přetížení, chemické korozi, protipožární odolnost a další.

Hodnocení uživatelů: 5 / 17
Líbil se Vám článek?017