Blower-door test se v pasivním domě bezpochyby vyplatí. Jak vlastně funguje?

Jak blower-door test vlastně funguje?

Cílem blower door testu je zjistit, kolik vzduchu, zpravidla upraveného pro pobyt osob (ohřátého na pobytové podmínky), pronikne netěsnostmi obálky, a to buď samotným vztlakem budovy, vyvolaným rozdílem teplot uvnitř a vně, anebo působením větru na obálku budovy zvenčí. Takový únik není žádoucí hned z několika důvodů:

• Zaprvé unikající vzduch odnáší draze pořízené teplo domova.
• Za druhé, a to platí hlavně u „chytřejších" budov, snižuje účinnost rekuperačního větrání tím, že část vzduchu s teplem určeným k rekuperaci unikne a energetické výměny v rekuperátoru se nezúčastní.
• No a za třetí není žádoucí, aby ohřátý a tím pádem vlhký vzduch pronikal do konstrukce obálky budovy a páchal tam nepřístojnosti kondenzující vodou.

Zařízení pro blower door test je tedy zařízení, které simuluje namáhání budovy větrem nebo vztlakem tím, že vytváří pomocí ventilátoru přetlak nebo podtlak tlakovým rozdílem velmi podobným zatížení silným větrem (>15 m/s).

Tlakové podmínky takto vytvářené jsou přesně řízeny a zaznamenávány. Zpravidla se tlakové rozdíly ustanovují na několika úrovních v rozsahu 10–100 Pa. Na těchto úrovních je kontinuálně měřeno, kolik vzduchu takto vyvolaným tlakovým rozdílem prochází měřící soustavou ventilátoru, tedy na druhé straně, celou obálkou měřené budovy.

To, že se stanovují průtoky vzduchu obálkou budovy na několika tlakových úrovních s sebou nese další výhodu. Kromě vysoké přesnosti měření poskytuje výsledek odhad celkové plochy netěsností a charakter těchto netěsností.

Zda jsou v malé skupině větších otvorů nebo jsou tvořeny velkou skupinou (1000 a více) nepatrných otvorů. Výsledkem měření je potom na standardní podmínky korigovaný průtok vzduchu obálkou budovy v m³/hod vztažený k tlakovému rozdílu 50 Pa.

Pro srovnání budov mezi sebou, s ustanovením předpisu, normy nebo požadavku navrhovatele je průtok vzduchu dělen objemem měřené budovy nebo její měřené části v m³. Takovýto násobek výměny vzduchu je označován n50 a má rozměr hod-1. Pro pasivní budovy je stanoven požadavek n50

BLOWER-DOOR test - nezbytný pomocník každého stavitele pasivního domu

V jakém stádiu musí být dům pro provedení blower-door testu?

To záleží na tom, pro jaký účel je test prováděn. V současnosti platná norma ČSN EN ISO 9972 stanovuje tři metody měření, z nichž každá je užívána pro jiný účel a zpravidla v jiné etapě dokončenosti budovy a tedy i odlišné přípravě budovy k testu.

Dle mého soudu je nejdůležitější metoda „2" a její použití jako mezioperační test obálky budovy. Slouží k ověření vzduchotěsnosti vrstev a konstrukcí obálky budovy za vyloučení technologií (větrání topení, kanalizace apod.), mnohdy před jejími instalacemi.

Budova je tedy takové holátko, opatřené jen vzduchotěsnou vrstvou s připravenými prostupy (VZT, komínový sopouch, hlavní kanalizační svody apod.). Forma vzduchotěsné vrstvy je dána druhem stavební konstrukce. Může to být PE fólie, OSB, překližka, omítka interiéru, betonový monolit, hydroizolace nebo ve zvláštních případech i stěrka na exteriéru zdiva.

Je nanejvýš výhodné provádět test touto metodou v době, kdy tyto vzduchotěsné vrstvy, a zvláště jejich vzájemné napojení, jsou volně přístupné, a proto opravitelné. To je okamžik, kdy je možné téměř vše napravit a dosáhnout, s rezervou na instalace, požadované těsnosti.

Test se tedy provádí zpravidla před pokládkou podlahových skladeb tak, aby byly přístupné prostupy a spojení s hydroizolací na základové desce a také před záklopem podhledů tak, aby byly přístupné prostupy a spoje parozábrany/ parobrzdy.

Metoda „1" je určena k posouzení vzduchotěsnosti budovy v provozním stavu. Tedy ve stavu dokončené stavby se všemi technologiemi majícími vliv na vzduchotěsnost (VZT, topení, kanalizace, přívody vody, elektřiny, TČ apod.)

To je stav, kdy podstatné vzduchotěsnicí vrstvy a jejich spojení jsou již skryty popřípadě opatřeny pohledovými vrstvami a záklopy a jejich případná oprava je obtížná ne-li nemožná.

Je také velmi ztížena identifikace poruch vzduchotěsnosti. Tyto jsou mnohdy v hloubce konstrukcí a lze jen odhadovat jejich lokalizace. Metoda „1" je tedy často metodou „certifikační", popisující dosažený stav, často bez možnosti jej výrazně vylepšit. Výše uvedená norma stanovuje ještě metodu „3", ale bez dalšího upřesnění podmínek a provedení.

Ta je dána jednotlivým státům EU k použití pro místně upravené podmínky a účely. V ČR je tato metoda užívána pro ověření vzduchotěsnosti domů v dotačním programu Nová Zelená Úsporám.

Je užívána podobně jako metoda „1" jen výpočty vztažných veličin (objemy a plochy měřené budovy) jsou provedeny dle Metodického pokynu... SFŽP, který navazuje na normu ČSN EN 13829 předcházející současně platné ČSN EN ISO 9972. To vše je z důvodu kontinuity dotačního programu.

Reálně dosaženou neprůvzdušností obálky domu lze výrazně ušetřit za vytápění.

Pokud se projeví netěsnost obálky, je možné toto napravit? Respektive odhalí blower-door test netěsná místa stavební konstrukce?

Test sám nic neodhalí. Vlastní měření pouze stanoví míru celkové netěsnosti a zkušenému diagnostikovi napoví charakter netěsností, a to ještě omezeně a pouze v ojedinělých případech. Odhalit místa a důvody netěsnosti musí osoba diagnostika, mnohdy za pomoci poučených pomocníků z řad dodavatele stavby nebo stavebníků.

Mnohá místa lze totiž odhalit za řízeného rozdílu tlaku pouhou rukou. Tam, kam se lze obtížně dostat nebo proudění není zjevné, pomohou diagnostikovi nástroje k měření rychlosti proudění vzduchu, trasování vzduchu, popřípadě za vhodných teplotních podmínek termovizní kvalitativní termografie.

Tyto nástroje je ale nutné používat správně a hlavně správně interpretovat jejich výsledky. Jestliže je možné správně identifikovat a lokalizovat netěsnosti obálky budovy, je zpravidla možné je opravit.

Je-li ale budova blíže svému dokončení, je oprava často spojena s částečnou destrukcí krycích vrstev. Nejjednodušší je úprava seřízení výplní stavebních otvorů. To ale nebývá ta nejzávažnější netěsnost objektu.

Jaká jsou typická netěsná místa stavební konstrukce?

Typických netěsností je nejméně tolik, kolik je „typických stavebních konstrukcí". Každá forma stavební konstrukce si s sebou nese potenciál možných chyb, které mnohdy vyplývají z její samotné podstaty. Příkladně zámkové zdivo, které není spojováno po svých svislých spárách, musí být opatřeno celistvou vrstvou, která tyto spáry utěsní.

Duté konstrukce, a v tomto není velkého rozdílu mezi dřevostavbou a voštinovým zdivem, musí být překryty celistvou vrstvou zpravidla ve funkci parozábrany/ parobrzdy (např. omítky, folie, OSB). Všechny chtěné i nechtěné poruchy celistvosti těchto vrstev vedou k průniku vzduchu.

Samotné stěnové konstrukce až po zateplovací systém s tím už zhola nic nenadělají. Některým narušením vzduchotěsnicí vrstvy se ale nevyhneme. Například elektroinstalace ve voštinovém zdivu je takový problém.

Tam je na místě zamezení snadného přístupu vzduchu do zdiva např. přesahem na základové desce, minimalizací takových míst a úplného vyplnění lůžek krabic a kabelů a správného užití těsných elektrokrabic.

U dřevostaveb se nabízí jako potenciální netěsnosti průniky konstrukcí parozábranou/parobrzdou. Často řešeným problémem je kvalita použitého OSB ve funkci parobrzdy obvodového pláště. Dříve používané vodítko úměrnosti k faktoru difúzního odporu u některých materiálů selhává.

Samozřejmou pozornost je třeba věnovat spojům nesourodých vzduchotěsnicích vrstev, typicky PE folie nebo OSB na zdivu. Častým problémem jsou zapomenuté prostupy chrániček končících kdesi v hloubi stavby nebo nesprávně instalovaná komínová tělesa v místě sopouchu.

V neposlední řadě instalace připojovací spáry oken na celistvou a těsnou plochu ostění a samozřejmě i parapetu zvláště v parapetních rozích a to vše v souladu s ČSN 74 6077.

Je možné blower-door test provádět po celý rok?

Samozřejmě. Odhlédneme-li od toho, že diagnostikovi je na nedokončené stavbě při testu metodou „2" v zimě zima, a naopak v létě má myšlenky úplně někde jinde, je možno blower door test provádět v jakoukoli denní i roční dobu. Platí ale několik omezení, která blower door test znesnadňuji.

Jedním z nich je vítr. Ten by neměl rychlostí převyšovat cca 6 m/s a pokud možno neměnit významně směr. Teplotní omezení se týká zpravidla jen vysokých budov, ve kterých při významném teplotním rozdílu, většinou v zimě, působí vztlak samotného teplého vzduchu uvnitř proti studenému v okolí parazitní tlak převyšující dovolený tlakový rozdíl 5 Pa.

Toto omezení se daří eliminovat přesunutím měřící soustavy do tlakově neutrálního podlaží. V jiném ohledu je teplotní rozdíl výhodný pro detekci netěsností pomocí termovizní techniky.

Je vhodné dělat blower-door i test v případě, že nežádám o dotaci z dotačního programu NZU? Jaký je reálný přínos blower-door testu?

Každá vlastnost výrobku je ověřována a testována. Ať už se jedná o spotřební elektroniku, automobil nebo jídlo.. A to jsou věci, které si svou životnost velmi rychle odbydou. Dům je ale výrobek, který svou životností mnohdy své stavebníky přežije, nebo by alespoň přežít měl. Zaslouží si tedy nejméně stejnou péči v ověřování vlastností po jeho dokončení.

Blower door test je jedna z mála technik, kterými lze ověřit kvalitu díla dodavatele stavby. Většina ostatních je dokládána pouze výpočtem a předpokladem, že vypočtené vlastnosti stavba bude mít.

Testem průvzdušnosti, ale hlavně reálně dosaženou neprůvzdušností obálky lze výrazně ušetřit na energii na topení, ochránit dům před kondenzátem v konstrukcích a v případě investování do rekuperačního větrání zajistit dostatečnou účinnost takového větrání aby tato investice nebyla špatnou funkcí domu hned na počátku zmařena.

Jsem přesvědčen, že stavební i obecná fyzika platí v domě s dotací i bez ní. Energetické ztráty netěsnostmi mohou dosahovat běžně i dalších 50 % nad teoreticky vypočtené, na základě skladby tepelné obálky budovy. To platí jak u pasivního, nízkoenergetického tak i u jen taktak normového domu, který někteří nazývají „energeticky úsporný dům".

Co mne ale trápí více, je nečinnost orgánů státní správy. Hygienickou službu pranic nezajímá, čím se větrá v novostavbách rodinných domů, přestože je nad slunce jasné, že okny to zvláště v zimě nebude. Současná doba nám ukazuje, jak rekuperační větrání může významně pomoci k odvětrání viry zatíženého vnitřního prostředí budov.

Ostatně rekuperačního větrání se úspěšně užívalo a užívá jako prostředku ke snížení zátěže radonem v objektu, nelze-li jinak. V souvislosti s tím si neumím vysvětlit, že ČSN 73 0601 ze září 2019 považuje stavbu pasivním a lepším standardu, ověřovanou na těsnost konstrukcí právě blower door testem, vybavenou rekuperačním větráním s řízenou výměnou vzduchu, na rozdíl od tak zvaných normových staveb, za rizikový stav v ochraně proti radonu a nabádá k podvrtávkám a odsáváním z podloží.

Ale na závěr trochu optimismu. Stále více a více stavebníků nových domů ale i rekonstrukcí domů užívaných přichází na chuť řízenému větrání a velmi dobře chápou i nutnost těsné a ověřené těsnosti obálky domu.

Je stále obvyklejší, že i firmy, které staví domy různé energetické úrovně bez dotací, požadující ověření těsnosti obálky domu blower door testem. Považují to za známku kvality na trhu se stavbami. Vypadá to, že bude líp, ale musíme pro to něco dělat.

Mgr. Stanislav Paleček
zakladatel Asociace Blower Door CZ